Žalm 31 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. 2 V tebe, Hospodine, doufám, nedejž mi zahanbenu býti na věky, pro spravedlnost svou vysvoboď mne. 3 Nakloň ke mně ucha svého, rychle vytrhni mne; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým, abys mne zachoval. 4 Nebo skála má a hrad můj ty jsi, protož pro jméno své veď i doveď mne. 5 Vyveď mne z leči, kterouž polékli na mne; nebo síla má ty jsi. 6 V ruce tvé poroučím ducha svého, nebo jsi mne vykoupil, Hospodine, Bože silný a věrný. 7 Nenávidím těch, kteříž následují pouhých marností, nebo já v Hospodinu naději skládám. 8 Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém, že jsi vzezřel na mé trápení, a poznal jsi v ssoužení duši mou. 9 Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele, ale postavil jsi na širokosti nohy mé. 10 Smiluj se nade mnou, Hospodine, nebo jsem ssoužen, tak že usvadla zámutkem tvář má, duše má, i život můj. 11 Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé, a léta má od úpění, zemdlena bídou mou síla má, a kosti mé vyprahly. 12 U všech nepřátel svých jsem v pohanění, a nejvíce u sousedů, známým pak svým jsem strašidlem; kteříž mne vídají vně, utíkají přede mnou. 13 Vyšel jsem z paměti tak, jako mrtvý, učiněn jsem jako nádoba rozražená. 14 Nebo slýchám utrhání mnohých, strach odevšad, když se proti mně spolu puntují, lstivě přemýšlejíce, jak by odjali duši mou. 15 Ale já v tobě naději skládám, Hospodine; řekl jsem: Bůh můj jsi ty. 16 V rukou tvých jsou časové moji, vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch, kteříž mne stihají. 17 Osvěť tvář svou nad služebníkem svým, zachovej mne pro milosrdenství své. 18 Hospodine, ať nejsem zahanben, nebo jsem tě vzýval; nechať jsou zahanbeni bezbožníci, a skroceni v pekle. 19 Oněmějte rtové lživí, kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě, pyšně a s potupou. 20 Ó jak veliká jest dobrotivost tvá, kterouž jsi odložil těm, jenž se bojí tebe, a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými. 21 Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka, skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými. 22 Požehnaný buď Hospodin, nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém. 23 Já zajisté když jsem pospíchal, řekl jsem: Zavrženť jsem od očí tvých, ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých, když jsem k tobě volal. 24 Milujtež Hospodina všickni svatí jeho, neboť ostříhá věřících Hospodin, a též odplací vrchovatě tomu, kdož pýchu provodí. [ (Psalms 31:25) Zmužile sobě čiňte, (a posilní Bůh srdce vašeho), všickni, kteříž naději máte v Hospodinu. ]

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.^[1] (Ž 13,1; Ž 14,1; L 23,46) 2 Bei dir, o HERR, habe ich Zuflucht gefunden; lass mich niemals zuschanden werden; errette mich durch deine Gerechtigkeit! (Ž 11,1; Ž 25,3; Ž 31,18; Ž 31,20; Ž 36,8; Ž 71,2; Ž 90,1; Ž 91,2)

Ž 11,1Ž 25,3Ž 31,18Ž 31,20Ž 36,8Ž 71,2Ž 90,1Ž 91,2

3 Neige dein Ohr zu mir, rette mich rasch; sei mir ein starker Fels, eine feste Burg zu meiner Rettung! (2S 22,2; Ž 18,3; Ž 62,8; Ž 71,3; Ž 86,1; Ž 116,2)

2S 22,2Ž 18,3Ž 62,8Ž 71,3Ž 86,1Ž 116,2

4 Denn du bist mein Fels und meine Festung, führe und leite du mich um deines Namens willen! (Ž 23,3; Ž 31,3; Ž 32,8) 5 Befreie mich aus dem Netz, das sie mir heimlich gestellt haben; denn du bist meine Schutzwehr. (Ž 25,15; Ž 35,7; Ž 57,7; Ž 59,17; Iz 33,16)

Ž 25,15Ž 35,7Ž 57,7Ž 59,17Iz 33,16

6 In deine Hand befehle ich meinen Geist; du hast mich erlöst, HERR, du treuer Gott! (L 23,46; Sk 7,59; 1K 1,9; 1Te 5,24; Žd 10,23)

L 23,46Sk 7,591K 1,91Te 5,24Žd 10,23

7 Ich hasse die, welche trügerische Götzen verehren, und ich, ich vertraue auf den HERRN. (Lv 19,4; Dt 27,15; Ž 31,15; Ž 101,3; Iz 44,25)

Lv 19,4Dt 27,15Ž 31,15Ž 101,3Iz 44,25

8 Ich will frohlocken und mich freuen an deiner Gnade, denn du hast mein Elend angesehen, du hast auf die Nöte meiner Seele geachtet (Dt 26,7; Ž 10,14; 1K 15,10; Ef 6,24; 2Te 2,16)

Dt 26,7Ž 10,141K 15,10Ef 6,242Te 2,16

9 und hast mich nicht ausgeliefert in die Hand des Feindes, sondern hast meine Füße in weiten Raum gestellt. (Ž 18,18; Ž 18,20; Iz 54,2) 10 Sei mir gnädig, o HERR, denn mir ist angst; vor Gram sind schwach geworden mein Auge, meine Seele und mein Leib; (Ž 6,8; Ž 30,11; Ž 41,5) 11 denn mein Leben ist dahingeschwunden in Kummer und meine Jahre mit Seufzen; meine Kraft ist gebrochen durch meine Schuld, und meine Gebeine sind schwach geworden. (Ž 22,15; Ž 102,4) 12 Vor all meinen Feinden bin ich zum Hohn geworden, meinen Nachbarn allermeist, und ein Schrecken meinen Bekannten; die mich auf der Gasse sehen, fliehen vor mir. (Jb 19,13; Ž 38,12; Ž 44,14; Ž 79,4; Iz 53,2)

Jb 19,13Ž 38,12Ž 44,14Ž 79,4Iz 53,2

13 Ich bin in Vergessenheit geraten, aus dem Sinn gekommen wie ein Toter; ich bin geworden wie ein zertrümmertes Gefäß. (Ž 42,10; Oz 8,8) 14 Denn ich habe die Verleumdung vieler gehört — Schrecken ringsum! —, als sie sich miteinander berieten gegen mich; sie trachten danach, mir das Leben zu nehmen. (Gn 37,18; Jr 20,10; Mt 12,14; Mt 26,3)

Gn 37,18Jr 20,10Mt 12,14Mt 26,3

15 Aber ich vertraue auf dich, o HERR; ich sage: Du bist mein Gott! (2Kr 18,5; Ž 16,2; Ž 25,2; Ž 25,6; Ž 56,4; 2Tm 1,12)

2Kr 18,5Ž 16,2Ž 25,2Ž 25,6Ž 56,42Tm 1,12

16 In deiner Hand steht meine Zeit; rette mich aus der Hand meiner Feinde und von meinen Verfolgern! (Ž 7,2; Ž 31,6; Ž 139,16; Kaz 3,1)

Ž 7,2Ž 31,6Ž 139,16Kaz 3,1

17 Lass dein Angesicht leuchten über deinem Knecht; rette mich durch deine Gnade! (Nu 6,25; Ž 6,5; Ž 67,2; Ž 80,4; Ef 2,8)

Nu 6,25Ž 6,5Ž 67,2Ž 80,4Ef 2,8

18 HERR, lass mich nicht zuschanden werden, denn ich rufe dich an! Zuschanden werden sollen die Gottlosen, verstummen im Totenreich! (1S 2,6; Ž 25,3; Ž 31,2; Mt 22,11)

1S 2,6Ž 25,3Ž 31,2Mt 22,11

19 Die Lügenlippen sollen zum Schweigen gebracht werden, die frech reden gegen den Gerechten mit Hochmut und Verachtung! (Ž 12,4; Ž 63,12; Ž 120,2) 20 Wie groß ist deine Güte, die du denen bewahrst, die dich fürchten, und die du an denen erzeigst, die bei dir Zuflucht suchen angesichts der Menschenkinder. (2S 22,3; Ž 27,13; Ž 34,10; Ž 59,17; Ž 61,6; Ž 103,11; Ř 11,22; Žd 6,18)

2S 22,3Ž 27,13Ž 34,10Ž 59,17Ž 61,6Ž 103,11Ř 11,22Žd 6,18

21 Du verbirgst sie im Schutz deines Angesichts^[2] vor den Verschwörungen der Menschen; du verbirgst sie in einer Hütte vor dem Gezänk der Zungen. (Jb 5,21; Ž 64,2; Jr 36,26) 22 Gelobt sei der HERR, denn er hat mir seine Gnade wunderbar erwiesen in einer festen Stadt! (1S 23,14; Ž 17,7) 23 Ich hatte zwar in meiner Bestürzung gesagt: »Ich bin verstoßen von deinen Augen!« Doch du hast die Stimme meines Flehens gehört, als ich zu dir schrie. (Ž 10,17; Ž 34,7; Ž 44,24; Ž 77,8; Ž 94,14; Ž 116,11)

Ž 10,17Ž 34,7Ž 44,24Ž 77,8Ž 94,14Ž 116,11

24 Liebt den HERRN, alle seine Frommen! Der HERR bewahrt die Treuen, und er vergilt reichlich dem, der hochmütig handelt. (Dt 6,5; Ž 30,5; Ž 37,28; Ž 94,2; Ž 97,10; Da 4,34; Da 5,20; 1J 4,19)

Dt 6,5Ž 30,5Ž 37,28Ž 94,2Ž 97,10Da 4,34Da 5,201J 4,19

25 Seid stark, und euer Herz fasse Mut, ihr alle, die ihr auf den HERRN harrt! (Jz 1,6; Ž 27,14; Žd 13,9; Jk 5,8)

Jz 1,6Ž 27,14Žd 13,9Jk 5,8