Žalm 109 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše. 2 Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým. 3 A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny. 4 Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval. 5 Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé. 6 Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici. 7 Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu. 8 Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný. 9 Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou. 10 Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých. 11 Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí. 12 Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho. 13 Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich. 14 Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen. 15 Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich, 16 Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval. 17 Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho. 18 A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho. 19 Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování. 20 Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé. 21 Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne. 22 Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých. 23 Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou. 24 Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti. 25 Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými. 26 Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého, 27 Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to. 28 Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj. 29 Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou. 30 Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu, 31 Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 Dem Vorsänger. Ein Psalm Davids.^[1] O Gott, den ich rühme, schweige nicht! (Ž 35,22; Ž 39,13; Ž 71,6; Ž 109,30; Sk 1,20)

Ž 35,22Ž 39,13Ž 71,6Ž 109,30Sk 1,20

2 Denn der Mund des Gottlosen und des Betrügers hat sich gegen mich aufgetan; mit lügnerischer Zunge sprechen sie zu mir. (Ž 52,4; Mt 26,60) 3 Sie umringen mich mit gehässigen Worten und bekämpfen mich ohne Grund. (Ž 69,5; Př 10,18) 4 Dafür, dass ich sie liebe, sind sie mir feind; ich aber bete. (Ž 35,11; Ž 35,13; Jr 18,18; Jr 18,20; L 22,50; L 22,51)

Ž 35,11Ž 35,13Jr 18,18Jr 18,20L 22,50L 22,51

5 Sie erweisen mir Böses für Gutes und Hass für Liebe. (Ž 34,15; Př 17,13; Ř 12,21) 6 Setze einen Gottlosen über ihn, und ein Ankläger stehe zu seiner Rechten! (Ž 35,19; Za 3,1; Zj 12,10) 7 Wenn er gerichtet wird, soll er schuldig gesprochen werden, und sein Gebet werde ihm zur Sünde! (Př 28,9; Iz 1,15; Pl 3,8; Jk 4,3)

Př 28,9Iz 1,15Pl 3,8Jk 4,3

8 Seine Tage seien wenige, und sein Amt empfange ein anderer! (Ž 55,24; Mt 27,5; Sk 1,20) 9 Seine Kinder sollen Waisen werden und seine Frau eine Witwe! (Ex 22,24; Jr 18,21) 10 Seine Kinder sollen umherwandern und betteln, nach [Brot] suchen fern von ihren zerstörten Wohnungen! (Jb 5,3; Jb 30,3) 11 Der Gläubiger nehme ihm alles weg, und Fremde sollen plündern, was er sich erworben hat. (Jb 5,5; Jb 20,18) 12 Niemand gebe ihm Gnadenfrist, und keiner erbarme sich über seine Waisen! (Ex 20,5; Jk 2,13) 13 Seine Nachkommen sollen ausgerottet werden, ihr Name erlösche in der nächsten Generation! (Jb 18,17; Jb 18,19; Př 10,7; Iz 14,21)

Jb 18,17Jb 18,19Př 10,7Iz 14,21

14 Der Missetat seiner Väter werde gedacht vor dem HERRN, und die Sünde seiner Mutter werde nicht ausgetilgt! (Ex 34,7; Ž 90,8) 15 Sie sollen allezeit dem HERRN vor Augen stehen, und ihr Angedenken werde von der Erde vertilgt, (Ž 33,13; Ž 34,17; Ž 109,13; Iz 65,15)

Ž 33,13Ž 34,17Ž 109,13Iz 65,15

16 weil er nicht daran dachte, Barmherzigkeit zu üben, sondern den Elenden und Armen verfolgte und den Niedergeschlagenen, um ihn zu töten. (1Kr 21,13; Ž 10,2; Ž 36,4; Ž 37,32; Ž 69,27; Mt 25,41; L 10,29; J 10,10)

1Kr 21,13Ž 10,2Ž 36,4Ž 37,32Ž 69,27Mt 25,41L 10,29J 10,10

17 Da er den Fluch liebte, so komme er über ihn; und da er den Segen nicht begehrte, so sei er fern von ihm! (Gn 25,32; Dt 11,26; Dt 23,5; Ž 59,13; Př 3,33; Jr 44,22; Žd 12,15)

Gn 25,32Dt 11,26Dt 23,5Ž 59,13Př 3,33Jr 44,22Žd 12,15

18 Er zog den Fluch an wie sein Gewand; so dringe er in sein Inneres wie Wasser und wie Öl in seine Gebeine! (Nu 5,27; Ž 73,6) 19 Er sei ihm wie das Gewand, das er anzieht, und wie der Gurt, mit dem er sich ständig umgürtet! (Ž 35,26; Ž 109,18; Ž 109,29; Ž 132,18)

Ž 35,26Ž 109,18Ž 109,29Ž 132,18

20 Das sei der Lohn für meine Widersacher vonseiten des HERRN, für die, welche Böses gegen meine Seele reden! (Jb 18,21; Jb 19,29; Př 17,13) 21 Du aber, o HERR, [mein] Herr, handle an mir um deines Namens willen; deine Gnade ist gut; darum errette mich! (Ž 25,11; Ž 31,4; Ž 69,17; Ž 79,9)

Ž 25,11Ž 31,4Ž 69,17Ž 79,9

22 Denn ich bin elend und arm, und mein Herz ist verwundet in meiner Brust. (Ž 40,18; Ž 86,1; Ž 109,16; Ž 140,13; Mt 26,38)

Ž 40,18Ž 86,1Ž 109,16Ž 140,13Mt 26,38

23 Wie ein Schatten, wenn er sich neigt, schleiche ich dahin; ich werde verscheucht wie eine Heuschrecke. (Ž 102,12) 24 Meine Knie wanken vom Fasten, mein Fleisch magert gänzlich ab, (Ezd 8,23; Ž 69,11; Da 9,3) 25 und ich bin ihnen zum Gespött geworden; wer mich sieht, schüttelt den Kopf. (Ž 22,7; Ž 69,19; Mt 27,39; Ř 15,3)

Ž 22,7Ž 69,19Mt 27,39Ř 15,3

26 Hilf mir, o HERR, mein Gott! Rette mich nach deiner Gnade, (Ž 40,12; Ž 40,14; Ž 109,21; Žd 5,7)

Ž 40,12Ž 40,14Ž 109,21Žd 5,7

27 so wird man erkennen, dass dies deine Hand ist, dass du, HERR, dies getan hast. (1Kr 18,37; Ž 64,10; Mt 21,42; Sk 4,11)

1Kr 18,37Ž 64,10Mt 21,42Sk 4,11

28 Sie mögen fluchen — du aber segne; erheben sie sich [gegen mich], so sollen sie zuschanden werden; aber dein Knecht soll sich freuen. (Dt 23,5; 2S 16,12; Ž 109,17; Ž 149,2; Iz 65,14; Iz 66,14)

Dt 23,52S 16,12Ž 109,17Ž 149,2Iz 65,14Iz 66,14

29 Meine Ankläger sollen Schmach anziehen und in ihre Schande sich hüllen wie in einen Mantel. (Ž 35,26; Jr 20,11) 30 Ich will den HERRN laut preisen mit meinem Mund, und inmitten vieler will ich ihn rühmen, (1Pa 16,10; 2Pa 5,13; Ž 22,23; Ž 22,26; Ž 71,14; Ž 109,1; Ž 145,2)

1Pa 16,102Pa 5,13Ž 22,23Ž 22,26Ž 71,14Ž 109,1Ž 145,2

31 weil er dem Armen zur Seite stand, um ihn zu retten vor denen, die ihn verurteilten. (Ž 16,8; J 14,16; Ř 8,31; Žd 7,25)

Ž 16,8J 14,16Ř 8,31Žd 7,25