Pláč 3 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího. 2 Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu. 3 Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den. 4 Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé. 5 Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí. 6 Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli. 7 Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj. 8 A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou. 9 Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl. 10 Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších. 11 Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý. 12 Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám. 13 Postřelil ledví má střelami toulu svého. 14 Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den. 15 Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem. 16 Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela. 17 Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí, 18 A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu. 19 A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč, 20 Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně. 21 A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám), 22 Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho, 23 Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá. 24 Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm. 25 Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá. 26 Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo. 27 Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého, 28 Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo, 29 Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje, 30 Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou. 31 Neboť nezamítá Pán na věčnost; 32 Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého. 33 Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských. 34 Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi, 35 Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího, 36 Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje. 37 Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal? 38 Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré? 39 Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své? 40 Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu. 41 Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe. 42 Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš. 43 Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ. 44 Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba. 45 Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto. 46 Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši. 47 Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření. 48 Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého. 49 Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení, 50 Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe. 51 Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého. 52 Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny. 53 Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením. 54 Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně. 55 Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší. 56 Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým. 57 V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se. 58 Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj. 59 Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti. 60 Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně. 61 Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně, 62 Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den. 63 Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich. 64 Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich. 65 Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně. 66 Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Pěvec líčí svůj úděl i naději jako příklad jediné naděje pro zpustošené město a těžce zkoušený lid.

1 Já jsem muž, jenž zakusil ponížení pod holí jeho prchlivosti. 2 Hnal mě a odvedl do temnoty beze světla. 3 Ano, obrací znovu a znovu svou ruku proti mně každého dne. (Bét) 4 Vetchým učinil mé tělo i kůži, roztříštil mé kosti. 5 Obstavěl a obklíčil mě jedem a útrapami. 6 Do temnot mě vsadil jako od věků mrtvé. (Gimel) 7 Postavil kolem mě zeď, že nemohu vyjít, obtížil mě bronzovým řetězem. 8 Jakkoli úpím a o pomoc volám, umlčuje mou modlitbu. 9 Zazdil mé cesty kvádry, mé stezky rozvrátil. (Dálet) 10 Stal se pro mne medvědem číhajícím, lvem ukrytým v skrýších. 11 Zmátl mé cesty, rozdrásal mě, způsobil, že úděsem trnu. 12 Napjal svůj luk a učinil mě terčem svých šípů. (Hé) 13 Do mých ledví vystřílel obsah svého toulce. 14 Jsem pro smích všemu svému lidu, předmětem jejich popěvků každodenně. 15 Nasytil mě hořkostmi, napojil pelyňkem. (Vav) 16 Nechává mě o štěrk si drtit zuby, přitiskl mě do popela. 17 Vytrhl mne z pokojného života, zapomněl jsem na všechno dobré. 18 Proto jsem řekl: „Je veta po mně i po mém čekání na Hospodina.“ (Zajin) 19 Rozpomeň se na mé ponížení a zmatené toulání, na pelyněk, na jed. 20 Má duše se rozpomíná, rozpomíná a hroutí se ve mně. 21 Beru si však k srdci a s důvěrou očekávám (Chet) 22 Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. 23 Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá. 24 „Můj podíl je Hospodin,“ praví má duše, proto na něj čekám. (Tet) 25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něho naději složí, k duši, jež se na jeho vůli dotazuje. 26 Je dobré, když člověk potichu čeká na spásu od Hospodina. 27 Dobré je muži, jestliže nosil jho už ve svém mládí. (Jod) 28 Ať usedne osamocen a ztichne, když je na něho vložil. 29 Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá. 30 Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. (Kaf) 31 Neboť Panovník navěky nezavrhne. 32 Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství. 33 Z rozmaru totiž lidské syny nepokoří ani nezarmoutí. (Lámed) 34 Když jsou nohama deptáni všichni vězňové v zemi, 35 když se převrací právo muže před tváří Nejvyššího, 36 když se křivdí člověku v jeho při, což to Panovník nevidí? (Mém) 37 Kdo řekne a stane se, když Panovník nepřikázal? 38 Nevychází z úst Nejvyššího zlé i dobré? 39 Na co si může člověk naříkat, pokud žije? Ať si muž naříká na své hříchy. (Nún) 40 Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu. 41 Pozvedněme s dlaněmi i srdce k Bohu na nebesích. 42 My jsme byli nevěrní a vzpurní a ty jsi neodpustil. (Sámek) 43 Zastřel ses hněvem a stíhal jsi nás, hubil jsi bez soucitu. 44 Obestřel ses oblakem, aby modlitba k tobě nepronikla. 45 Učinil jsi nás odporným smetím uprostřed národů. (Pé) 46 Rozevírají na nás ústa všichni naši nepřátelé. 47 Naším údělem se staly postrach a propast, zmar a těžká rána. 48 Slzy se mi proudem řinou z očí nad těžkou ranou dcery mého lidu. (Ajin) 49 Oči mi slzí bez ustání, bez ochabnutí, 50 dokud nepohlédne, dokud se nepodívá Hospodin z nebe. 51 Mé oko vyčerpává mou duši pláčem kvůli dcerám mého města. (Çáde) 52 Lovili mě jako lovci ptáče, bez důvodu, moji nepřátelé. 53 Umlčeli můj život v jámě a zaházeli mě kamením. 54 Až nad hlavu mě zatopily vody; řekl jsem si: „Jsem ztracen.“ (Kóf) 55 Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine, z nejhlubší jámy. 56 Slyšel jsi můj hlas, nezakrývej si ucho, dopřej mi úlevu, když o pomoc volám. 57 Byl jsi mi blízko v den, kdy jsem tě vzýval, řekl jsi: „Neboj se!“ (Réš) 58 Panovníku, ujal ses mých sporů, vykoupil jsi můj život. 59 Viděl jsi, Hospodine, jak mi křivdí, dopomoz mi k právu. 60 Viděl jsi všechnu jejich pomstychtivost, všechny jejich záměry vůči mně. (Šín) 61 Slyšel jsi, Hospodine, jak mě tupí, všechny jejich záměry proti mně, 62 řeči mých odpůrců i o čem uvažují proti mně každého dne. 63 Popatř: ať sedí nebo stojí, posměšně si o mně popěvují. (Táv) 64 Podle zásluhy jim odplať, Hospodine, podle skutků jejich rukou. 65 Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně. 66 V hněvu je pronásleduj, dokud je nevyhladíš zpod nebes, Hospodine. (Álef)

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Můj úděl je Hospodin

1 Ano,^[1] i já jsem pocítil, jak trestá jeho rozzuřený kyj. 2 Odehnal mě, do tmy zavedl, a ne ke světlu. 3 Zas a znovu, celý den obrací ruku proti mně! 4 Tělo i kůži sedřel mi, rozdrtil kosti na padrť. 5 Ohradil mě a obklopil hořkou útrapou. 6 Usadil mě do temnoty jak dávno mrtvého. 7 Zazdil mě, nemohu pryč, obtížil mě okovy. 8 I když jsem křičel ze všech sil, on umlčel mé modlitby. 9 Kamennou zdí mi cesty zahradil a zamotal mé pěšiny. 10 Číhal na mě jako medvěd, jako lev ve skrýši. 11 Na mé cestě přepadl mě, rozsápal a zahubil. 12 Napjal svůj luk, přiložil šíp, udělal si ze mě cíl! 13 Ve svém toulci našel střely, prostřílel mi slabiny! 14 Všichni lidé se mi smějí, zpívají si o mně celé dny. 15 Nakrmil mě hořkým jedem, k pití mi dal pelyněk! 16 Do zubů mi vemlel štěrk, nakrmil mě popelem. 17 Má duše nezná pokoje, na vše dobré jsem zapomněl. 18 To je můj konec, řekl jsem, u Hospodina pro mě není naděje! 19 Myslím na svou bídu, na své bloudění, na ten pelyněk a trpké byliny. 20 Když o tom stále přemýšlím, má duše klesá níž a níž. 21 Toto však k srdci beru si, toto je mojí nadějí: 22 Hospodinova láska nepomíjí,^[2] jeho soucit nikdy nekončí. 23 Každé ráno stále nová, tvá věrnost je tak veliká! 24 Můj úděl je Hospodin, říkám si, v něj složím svoji naději. 25 Dobrý je Hospodin k těm, kdo v něj doufají, ke všem, kteří jej hledají. 26 Dobré je trpělivé čekání na Hospodinovo spasení. 27 Dobré je, když člověk nosí své jho už od mládí. 28 Ať sedá o samotě, tiše pod uloženým břemenem. 29 Ústy do prachu ať klesne – snad je naděje! 30 Tvář ať nastaví tomu, kdo jej bije, potupou ať je nasycen. 31 Hospodin přece navěky nezavrhuje! 32 I když zarmoutil, znovu se slituje ve veliké lásce své. 33 Netrápí přece zlomyslně, nechce lidem dávat zármutek. 34 Když jsou všichni zajatci v zemi pod nohama drceni, 35 když se překrucuje právo lidí přímo před Nejvyšším, 36 když se křivdí lidem v soudní při – copak to Hospodin nevidí? 37 Kdo „promluví, a stane se“? Kdo než Hospodin to přikáže? 38 Což nepochází pohroma i dobro přímo z úst Nejvyššího?^[3] 39 Proč by si tedy člověk stěžoval, když je za svůj hřích potrestán? 40 Zpytujme své cesty, zkoumejme je, k Hospodinu se navraťme! 41 Nejen své dlaně, ale i srdce k Bohu na nebesích zvedněme. 42 My jsme zhřešili, vzbouřili jsme se – a ty jsi přestal promíjet.^[4] 43 Zahalen hněvem jsi nás hnal, pobíjel jsi bez milosti. 44 Zahalil ses v oblaka, nepřístupný pro modlitby. 45 Odporným smetím učinil jsi nás mezi národy. 46 Otvírají si na nás ústa všichni, kdo jsou proti nám. 47 Zbývá nám jen strach a prach, zkáza, zmar! 48 Z očí mi slzy proudí potokem – můj lid je rozdrcen! 49 Mé oči pláčou bez ustání, ten proud nemůže přestat, 50 dříve než Hospodin shlédne shůry, než se podívá na nás. 51 Ach, jak jsem ztrápený, když vidím dcery svého města! 52 Nepřátelé mě jak ptáčka lovili, lovili mě bez příčiny. 53 V jámě chtěli můj život ukončit, zaházeli mě kamením. 54 Nad hlavou se mi vody zavřely, řekl jsem si: Jsem ztracený! 55 V té nejhlubší jámě, Hospodine, jsem ale vzýval jméno tvé. 56 Slyšel jsi můj křik: „Neodvracej se, když k tobě volám po úlevě!“ 57 Když jsem tě volal, přiblížil ses a říkal jsi mi: „Neboj se!“ 58 Když mi šlo o život, vedl jsi mou při, tys mě, Hospodine, vykoupil! 59 Mé křivdy, Hospodine, viděl jsi, pomoz mi k spravedlnosti! 60 Viděl jsi, jak se mi pořád mstí, jak na mě chystají samé úklady. 61 Slyšel jsi, Hospodine, jejich urážky, všechny úklady, jež na mě chystají, 62 řeči těch, kdo na mě útočí, a co si celý den o mně šeptají. 63 Pohleď – ať si sedají nebo vstávají, prozpěvují si o mně posměšky! 64 Odplať jim, Hospodine, jak si zaslouží – za to, jak se sami chovali! 65 Zatvrzelé srdce ponech jim, ať je stihne tvoje prokletí! 66 Pronásleduj je svým hněvem, vyhlaď je, Hospodine, zpod nebe!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

DRITTES LIED

1 Ich bin der Mann, der Leid erlebt hat / durch die Rute seines Grimms. 2 Er hat mich getrieben und gedrängt / in Finsternis, nicht ins Licht. (Ž 23,4) 3 Täglich von Neuem kehrt er die Hand / nur gegen mich. 4 Er zehrte aus mein Fleisch und meine Haut, / zerbrach meine Glieder, 5 umbaute und umschloss mich / mit Gift und Erschöpfung. 6 Im Finstern ließ er mich wohnen / wie längst Verstorbene. (Iz 59,9) 7 Er hat mich ummauert, ich kann nicht entrinnen. / Er hat mich in schwere Fesseln gelegt. 8 Wenn ich auch schrie und flehte, / er versperrte den Weg meinem Gebet. (Ž 22,3) 9 Mit Quadern hat er mir die Wege verriegelt, / meine Pfade irregeleitet. (Jb 19,8) 10 Ein lauernder Bär war er mir, / ein Löwe im Versteck. 11 Er ließ meine Wege sich verstricken, / machte mich regungslos und einsam. 12 Er spannte den Bogen und stellte mich hin / als Ziel für den Pfeil. (Jb 16,12) 13 In die Nieren ließ er mir dringen / die Geschosse seines Köchers. 14 Ein Gelächter war ich all meinem Volk, / ihr Spottlied den ganzen Tag. (Jr 20,7) 15 Er speiste mich mit bitterer Kost / und tränkte mich mit Wermut. (Jb 9,18; Jr 9,14) 16 Meine Zähne ließ er auf Kiesel beißen, / er drückte mich in den Staub. 17 Du hast mich aus dem Frieden hinausgestoßen; / ich habe vergessen, was Glück ist. 18 Ich sprach: Dahin ist mein Glanz / und mein Vertrauen auf den HERRN. 19 An meine Not und Unrast denken / ist Wermut und Gift. 20 Immer denkt meine Seele daran / und ist betrübt in mir. (Ž 42,6; Ž 43,5) 21 Das will ich mir zu Herzen nehmen, / darauf darf ich harren: 22 Die Huld des HERRN ist nicht erschöpft, / sein Erbarmen ist nicht zu Ende. 23 Neu ist es an jedem Morgen; / groß ist deine Treue. 24 Mein Anteil ist der HERR, sagt meine Seele, / darum harre ich auf ihn. 25 Gut ist der HERR zu dem, der auf ihn hofft, / zur Seele, die ihn sucht. 26 Gut ist es, schweigend zu harren / auf die Hilfe des HERRN. (Jb 1,22; Jb 2,10) 27 Gut ist es für den Mann, / ein Joch zu tragen in der Jugend. 28 Er sitze einsam und schweige, / denn er hat es ihm auferlegt. (Pl 1,1) 29 Er beuge in den Staub seinen Mund; / vielleicht ist noch Hoffnung. 30 Er biete die Wange dem, der ihn schlägt, / und lasse sich sättigen mit Schmach. 31 Denn nicht für immer / verwirft der Herr. (Ž 77,8; Iz 54,7) 32 Hat er betrübt, erbarmt er sich auch wieder / nach seiner großen Huld. (Iz 63,7) 33 Denn nicht freudigen Herzens / plagt und betrübt er die Menschenkinder. 34 Dass man mit Füßen tritt / alle Gefangenen des Landes, 35 dass man das Recht des Mannes beugt / vor dem Antlitz des Höchsten, 36 dass man im Rechtsstreit den Menschen bedrückt, / sollte der Herr das nicht sehen? 37 Wer hat gesprochen und es geschah? / Hat nicht der Herr es geboten? 38 Geht nicht hervor aus des Höchsten Mund / das Gute wie auch das Böse? (Iz 45,7) 39 Wie dürfte denn ein Lebender klagen, / ein Mann über seine Sünden? 40 Prüfen wir unsre Wege, erforschen wir sie / und kehren wir um zum HERRN! (Pl 3,8) 41 Erheben wir unser Herz samt den Händen / zu Gott im Himmel! 42 Wir haben gesündigt und uns widersetzt; / du hast nicht vergeben. 43 Du hast uns in Zorn gehüllt und verfolgt, / getötet und nicht geschont. 44 Du hast dich in Wolken gehüllt, / kein Gebet kann sie durchstoßen. (Dt 4,29) 45 Zu Unrat und Auswurf hast du uns gemacht / inmitten der Völker. 46 Ihren Mund rissen gegen uns auf / all unsre Feinde. 47 Grauen und Grube wurde uns zuteil, / Verwüstung und Verderben. 48 Tränenströme vergießt mein Auge / über den Zusammenbruch der Tochter, meines Volkes. (Jr 8,23; Pl 2,11) 49 Mein Auge ergießt sich und ruht nicht; / es hört nicht auf, 50 bis der HERR vom Himmel her / sieht und schaut. 51 Mein Auge schmerzt mich / wegen all der Töchter meiner Stadt. 52 Wie auf einen Vogel machten sie Jagd auf mich, / die ohne Grund meine Feinde sind. 53 Sie stürzten in die Grube mein Leben / und warfen Steine auf mich. (Ž 88,7) 54 Das Wasser ging mir über den Kopf; / ich sagte: Ich bin verloren. (Ž 69,2) 55 Da rief ich deinen Namen, HERR, / tief unten aus der Grube. 56 Du hörtest meine Stimme: / Verschließ nicht dein Ohr / vor meinem Seufzen, meinem Schreien! 57 Du warst nahe am Tag, da ich dich rief; / du sagtest: Fürchte dich nicht! 58 Du, Herr, hast meine Sache geführt, / hast mein Leben erlöst. 59 Du, HERR, hast meine Bedrückung gesehen. / Verschaffe mir Recht! 60 Du hast gesehen ihre ganze Rachgier, / all ihr Planen gegen mich. (Jr 11,18) 61 Du hast ihr Schmähen gehört, o HERR, / all ihr Planen gegen mich. 62 Das Denken und Reden meiner Gegner / ist gegen mich den ganzen Tag. 63 Blick auf ihr Sitzen und Stehen! / Ein Spottlied bin ich für sie. 64 Vergilt ihnen, HERR, / nach dem Tun ihrer Hände! (Pl 1,22; Pl 4,20) 65 Gib ihnen ein verhärtetes Herz! / Dein Fluch über sie! 66 Verfolge sie im Zorn und vernichte sie / unter dem Himmel des HERRN!

English Standard Version

od Crossway

Great Is Your Faithfulness

1 I am the man who has seen affliction under the rod of his wrath; (Ž 2,9; Jr 20,18) 2 he has driven and brought me into darkness without any light; (Iz 5,30) 3 surely against me he turns his hand again and again the whole day long. 4 He has made my flesh and my skin waste away; he has broken my bones; (Ž 51,8; Iz 38,13; Jr 50,17) 5 he has besieged and enveloped me with bitterness and tribulation; (Dt 29,18; Jb 19,12; Pl 3,19) 6 he has made me dwell in darkness like the dead of long ago. (Ž 143,3) 7 He has walled me about so that I cannot escape; he has made my chains heavy; (Jb 19,8; Ž 88,8) 8 though I call and cry for help, he shuts out my prayer; (Jb 19,7; Jb 30,20; Ž 22,2) 9 he has blocked my ways with blocks of stones; he has made my paths crooked. (Pl 3,7) 10 He is a bear lying in wait for me, a lion in hiding; (Oz 13,8) 11 he turned aside my steps and tore me to pieces; he has made me desolate; (Jr 18,15; Pl 1,13; Pl 3,10) 12 he bent his bow and set me as a target for his arrow. (Jb 16,12; Pl 2,4) 13 He drove into my kidneys the arrows of his quiver; (Jb 6,4; Ž 38,2) 14 I have become the laughingstock of all peoples, the object of their taunts all day long. (Jb 30,9; Ž 69,12; Jr 20,7; Pl 3,63)

Jb 30,9Ž 69,12Jr 20,7Pl 3,63

15 He has filled me with bitterness; he has sated me with wormwood. (Iz 51,17; Iz 51,21; Jr 9,15) 16 He has made my teeth grind on gravel, and made me cower in ashes; (Př 20,17; Jr 6,26) 17 my soul is bereft of peace; I have forgotten what happiness^[1] is; 18 so I say, “My endurance has perished; so has my hope from the Lord.” (Ž 9,18) 19 Remember my affliction and my wanderings, the wormwood and the gall! (Pl 1,9; Pl 1,11; Pl 1,20; Pl 3,5; Pl 3,15)

Pl 1,9Pl 1,11Pl 1,20Pl 3,5Pl 3,15

20 My soul continually remembers it and is bowed down within me. (Ž 42,6; Ž 44,25) 21 But this I call to mind, and therefore I have hope: (Ž 42,5; Ž 42,11) 22 The steadfast love of the Lord never ceases;^[2] his mercies never come to an end; (Mal 3,6) 23 they are new every morning; great is your faithfulness. (Jb 7,18; Ž 36,5) 24 “The Lord is my portion,” says my soul, “therefore I will hope in him.” (Ž 16,5; Ž 73,26; Pl 3,21) 25 The Lord is good to those who wait for him, to the soul who seeks him. (Ž 130,6; Iz 30,18) 26 It is good that one should wait quietly for the salvation of the Lord. (Ž 130,5; Ž 130,7; Mi 7,7) 27 It is good for a man that he bear the yoke in his youth. (Kaz 12,1; Mt 11,29) 28 Let him sit alone in silence when it is laid on him; (Iz 3,26; Pl 1,1; Pl 2,10) 29 let him put his mouth in the dust— there may yet be hope; (Jb 42,6) 30 let him give his cheek to the one who strikes, and let him be filled with insults. (Iz 50,6; Mt 5,39) 31 For the Lord will not cast off forever, (Ž 103,9) 32 but, though he cause grief, he will have compassion according to the abundance of his steadfast love; (Ž 103,8; Ž 106,45; Pl 1,5) 33 for he does not afflict from his heart or grieve the children of men. (Žd 12,6; Žd 12,10; Žd 12,11) 34 To crush underfoot all the prisoners of the earth, (Ž 107,10) 35 to deny a man justice in the presence of the Most High, (Abk 1,13) 36 to subvert a man in his lawsuit, the Lord does not approve. (Pl 3,35) 37 Who has spoken and it came to pass, unless the Lord has commanded it? (Ž 33,9) 38 Is it not from the mouth of the Most High that good and bad come? (Iz 45,7; Am 3,6) 39 Why should a living man complain, a man, about the punishment of his sins? (Př 19,3) 40 Let us test and examine our ways, and return to the Lord! (Jl 2,12) 41 Let us lift up our hearts and hands to God in heaven: (Ž 25,1; Ž 119,48) 42 “We have transgressed and rebelled, and you have not forgiven. (Ž 78,17; Da 9,5) 43 “You have wrapped yourself with anger and pursued us, killing without pity; (Pl 2,2; Pl 2,17; Pl 2,21) 44 you have wrapped yourself with a cloud so that no prayer can pass through. (Pl 2,1; Pl 3,8) 45 You have made us scum and garbage among the peoples. (1K 4,13) 46 “All our enemies open their mouths against us; (Pl 2,16) 47 panic and pitfall have come upon us, devastation and destruction; (Iz 24,17; Iz 51,19; Jr 48,43) 48 my eyes flow with rivers of tears because of the destruction of the daughter of my people. (Jr 13,17; Pl 1,16) 49 “My eyes will flow without ceasing, without respite, (Pl 3,48) 50 until the Lord from heaven looks down and sees; (Ž 14,2; Iz 63,15) 51 my eyes cause me grief at the fate of all the daughters of my city. 52 “I have been hunted like a bird by those who were my enemies without cause; (Ž 11,1; Ž 35,19; Pl 4,18) 53 they flung me alive into the pit and cast stones on me; (Jr 37,16; Jr 38,6; Jr 38,9; Da 6,17)

Jr 37,16Jr 38,6Jr 38,9Da 6,17

54 water closed over my head; I said, ‘I am lost.’ (Ž 69,2; Ž 88,5; Ez 37,11) 55 “I called on your name, O Lord, from the depths of the pit; (Ž 130,1) 56 you heard my plea, ‘Do not close your ear to my cry for help!’ (Ž 130,2) 57 You came near when I called on you; you said, ‘Do not fear!’ (Jz 1,9; Jk 4,8) 58 “You have taken up my cause, O Lord; you have redeemed my life. (1S 24,15; Ž 119,154) 59 You have seen the wrong done to me, O Lord; judge my cause. (Ž 35,22) 60 You have seen all their vengeance, all their plots against me. (Jr 11,19) 61 “You have heard their taunts, O Lord, all their plots against me. (Pl 3,60; Pl 5,1) 62 The lips and thoughts of my assailants are against me all the day long. (Ž 18,39; Ž 18,48) 63 Behold their sitting and their rising; I am the object of their taunts. (Ž 139,2; Pl 3,14) 64 “You will repay them,^[3] O Lord, according to the work of their hands. (Ž 28,4; Jr 11,20; 2Tm 4,14) 65 You will give them^[4] dullness of heart; your curse will be^[5] on them. 66 You will pursue them^[6] in anger and destroy them from under your heavens, O Lord.”^[7] (Dt 25,19; Ž 8,3; Jr 10,11)

King James Version

1 I am the man that hath seen affliction by the rod of his wrath. 2 He hath led me, and brought me into darkness, but not into light. 3 Surely against me is he turned; he turneth his hand against me all the day. 4 My flesh and my skin hath he made old; he hath broken my bones. 5 He hath builded against me, and compassed me with gall and travail. 6 He hath set me in dark places, as they that be dead of old. 7 He hath hedged me about, that I cannot get out: he hath made my chain heavy. 8 Also when I cry and shout, he shutteth out my prayer. 9 He hath inclosed my ways with hewn stone, he hath made my paths crooked. 10 He was unto me as a bear lying in wait, and as a lion in secret places. 11 He hath turned aside my ways, and pulled me in pieces: he hath made me desolate. 12 He hath bent his bow, and set me as a mark for the arrow. 13 He hath caused the arrows of his quiver to enter into my reins. 14 I was a derision to all my people; and their song all the day. 15 He hath filled me with bitterness, he hath made me drunken with wormwood. 16 He hath also broken my teeth with gravel stones, he hath covered me with ashes. 17 And thou hast removed my soul far off from peace: I forgat prosperity. 18 And I said, My strength and my hope is perished from the LORD: 19 Remembering mine affliction and my misery, the wormwood and the gall. 20 My soul hath them still in remembrance, and is humbled in me. 21 This I recall to my mind, therefore have I hope. 22 It is of the LORD' mercies that we are not consumed, because his compassions fail not. 23 They are new every morning: great is thy faithfulness. 24 The LORD is my portion, saith my soul; therefore will I hope in him. 25 The LORD is good unto them that wait for him, to the soul that seeketh him. 26 It is good that a man should both hope and quietly wait for the salvation of the LORD. 27 It is good for a man that he bear the yoke in his youth. 28 He sitteth alone and keepeth silence, because he hath borne it upon him. 29 He putteth his mouth in the dust; if so be there may be hope. 30 He giveth his cheek to him that smiteth him: he is filled full with reproach. 31 For the Lord will not cast off for ever: 32 But though he cause grief, yet will he have compassion according to the multitude of his mercies. 33 For he doth not afflict willingly nor grieve the children of men. 34 To crush under his feet all the prisoners of the earth, 35 To turn aside the right of a man before the face of the most High, 36 To subvert a man in his cause, the Lord approveth not. 37 Who is he that saith, and it cometh to pass, when the Lord commandeth it not? 38 Out of the mouth of the most High proceedeth not evil and good? 39 Wherefore doth a living man complain, a man for the punishment of his sins? 40 Let us search and try our ways, and turn again to the LORD. 41 Let us lift up our heart with our hands unto God in the heavens. 42 We have transgressed and have rebelled: thou hast not pardoned. 43 Thou hast covered with anger, and persecuted us: thou hast slain, thou hast not pitied. 44 Thou hast covered thyself with a cloud, that our prayer should not pass through. 45 Thou hast made us as the offscouring and refuse in the midst of the people. 46 All our enemies have opened their mouths against us. 47 Fear and a snare is come upon us, desolation and destruction. 48 Mine eye runneth down with rivers of water for the destruction of the daughter of my people. 49 Mine eye trickleth down, and ceaseth not, without any intermission, 50 Till the LORD look down, and behold from heaven. 51 Mine eye affecteth mine heart because of all the daughters of my city. 52 Mine enemies chased me sore, like a bird, without cause. 53 They have cut off my life in the dungeon, and cast a stone upon me. 54 Waters flowed over mine head; then I said, I am cut off. 55 I called upon thy name, O LORD, out of the low dungeon. 56 Thou hast heard my voice: hide not thine ear at my breathing, at my cry. 57 Thou drewest near in the day that I called upon thee: thou saidst, Fear not. 58 O Lord, thou hast pleaded the causes of my soul; thou hast redeemed my life. 59 O LORD, thou hast seen my wrong: judge thou my cause. 60 Thou hast seen all their vengeance and all their imaginations against me. 61 Thou hast heard their reproach, O LORD, and all their imaginations against me; 62 The lips of those that rose up against me, and their device against me all the day. 63 Behold their sitting down, and their rising up; I am their musick. 64 Render unto them a recompence, O LORD, according to the work of their hands. 65 Give them sorrow of heart, thy curse unto them. 66 Persecute and destroy them in anger from under the heavens of the LORD.