Přísloví 26 | Bible Kralická

Bible Kralická

1 Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest. 2 Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde. 3 Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna. 4 Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný. 5 Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý. 6 Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu. 7 Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů. 8 Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna. 9 Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů. 10 Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům. 11 Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své. 12 Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém. 13 Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici. 14 Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém. 15 Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým. 16 Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem. 17 Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při. 18 Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné, 19 Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval? 20 Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár. 21 Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady. 22 Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života. 23 Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé. 24 Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest. 25 Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho. 26 Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění. 27 Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací. 28 Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

1 Jako sníh v létě a déšť ve žni, tak se nehodí k hlupákovi sláva. 2 Vrabec přeletuje, vlaštovka poletuje, bezdůvodné zlořečení nezasáhne. 3 Na koně bič, na osla uzdu, na hřbet hlupáků hůl. 4 Neodpovídej hlupákovi podle jeho pošetilosti, abys nebyl jako on. 5 Odpověz hlupákovi podle jeho pošetilosti, aby se sám sobě nezdál moudrý. 6 Nohy si mrzačí, zakusí příkoří, kdo posílá vzkaz po hlupákovi. 7 Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků. 8 Jako oblázek vložený do praku je pocta vzdaná hlupákovi. 9 Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků. 10 Jako střelec, který chce všechno zasáhnout, je ten, kdo najímá hlupáka a kdejaké tuláky. 11 Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost. 12 Uvidíš-li muže, který si připadá moudrý, věz, že hlupák má víc naděje než on. 13 Lenoch říká: „Na cestě je lvíče, v ulicích je lev.“ 14 Dveře se otáčejí ve svém čepu a lenoch na svém loži. 15 Lenoch sáhne rukou do mísy, ale je mu zatěžko vrátit ji k ústům. 16 Lenoch si připadá moudřejší než sedm zkušeně odpovídajících. 17 Chytá psa za uši, kdo se rozlítí ve sporu, který se ho netýká. 18 Jako pomatený, který střílí ohnivé šípy a smrtící střely, 19 tak jedná muž, který obelstí bližního a řekne: „Já jsem jen žertoval.“ 20 Není-li už dřevo, uhasne oheň, není-li klevetník, utichne svár. 21 Uhlí do výhně, dříví na oheň – tím je svárlivý muž pro vzplanutí sporu. 22 Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí až do nejvnitřnějších útrob. 23 Stříbrná poleva na hliněném střepu jsou planoucí rty, ale zlé srdce. 24 Na rtech má přetvářku, kdo nenávidí, ve svém nitru chová lest. 25 Mluví-li přívětivě, nevěř mu. Vždyť v jeho srdci je sedmerá ohavnost; 26 nenávist může podvodně zakrýt, ale ve shromáždění bude jeho zloba odhalena. 27 Kdo kope jámu, padne do ní, a kdo valí balvan, na toho se zvrátí. 28 Zrádný jazyk nenávidí ty, na které dotírá, úlisná ústa přivodí pád.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

1 Jako sníh létu, jako sklizni déšť, asi tak sluší tupci čest. 2 Vrabec přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde. 3 Na koně je bič, na osla uzda, na hřbety tupců ale hůl. 4 Neodpovídej tupci na jeho tupost, aby ses mu sám nezačal podobat. 5 Odpověz tupci na jeho tupost, aby si přestal moudrý připadat. 6 Uřezává si nohy, pije utrejch, kdo se zprávou tupce posílá. 7 Chabé jak zmrzačené nohy je přísloví v ústech tupcových. 8 Jako do praku nabíjet kámen je tupci prokazovat čest. 9 Jako trn v ruce opilce je přísloví v ústech pitomce. 10 Jako lučištník, jenž střílí naslepo, je ten, kdo najímá tupce jdoucího okolo. 11 Jako se pes vrací k vlastním zvratkům, tak tupec opakuje vlastní pitomost. 12 Viděl jsi člověka, co si moudrý připadá? Více se dá čekat od hlupáka! 13 Lenoch říká: „Šelma je na cestě! Po ulicích běhá lev!“ 14 Dveře se otáčejí v pantech, lenoch v peřině. 15 Lenoch k talíři ruku natáhne, zvednout ji k ústům už ale nezvládne. 16 Lenoch sám sobě připadá moudrý nad sedm rádců zkušených. 17 Tahá za uši rozběhnutého psa, kdo plete se do sporu, jenž se ho netýká. 18 Jako šílenec, jenž rozsévá smrt zápalnými šípy, které vypouští, 19 takový je, kdo svému bližnímu lže a potom říká: „Vždyť to byl žert!“ 20 Chybí-li dřevo, hasne žár; chybí-li pomlouvač, tichne svár. 21 Uhlí je pro výheň, dřevo pro oheň, svárlivý člověk pro vzplanutí rozepře. 22 Pomluvy se pamlsky být zdají, hluboko do nitra ale padají. 23 Stříbrná glazura na střepu hliněném jsou vřelé rty na srdci zlém. 24 Ten, kdo nenávidí, se v řeči přetvařuje, hluboko v nitru ale chová lest. 25 Jeho příjemným řečem vůbec nevěř – v srdci má sedmerou ohavnost! 26 I když se nenávist za přetvářku skrývá, přece pak veřejně bývá odhalena. 27 Kdo jámu kopá, sám do ní padá; kdo valí balvan, toho zavalí. 28 Prolhaný jazyk svou oběť nenávidí, úlisná ústa zkázu chystají.

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

1 Wie Schnee im Sommer und Regen zur Erntezeit, / so unpassend ist Ehre für einen Toren. 2 Wie der Spatz wegflattert und die Schwalbe davonfliegt, / so ist ein unverdienter Fluch; er trifft nicht ein. 3 Dem Pferd die Peitsche, dem Esel den Zaum, / dem Rücken der Toren den Stock. (Př 10,13) 4 Antworte dem Toren nicht, wie es seine Dummheit verdient, / damit nicht auch du ihm gleich wirst! 5 Antworte dem Toren, wie es seine Dummheit verdient, / damit er sich nicht einbildet, ein Weiser zu sein! 6 Die Füße haut sich ab, Schaden muss leiden, / wer Botschaft sendet durch einen Toren. 7 Schlaff wie die Schenkel des Lahmen / ist ein Weisheitsspruch im Mund der Toren. 8 Den Stein bindet in der Schleuder fest, / wer einem Toren Ehre erweist. 9 Ein Dornzweig geriet in die Hand eines Betrunkenen: / ein Weisheitsspruch in den Mund der Toren. 10 Ein Schütze, der alle verwundet - / wer einen Toren anstellt oder einen, der zufällig des Weges kommt. 11 Wie ein Hund, der zurückkehrt zu dem, was er erbrochen hat, / so ist ein Tor, der seine Dummheit wiederholt. (2P 2,22) 12 Siehst du jemand, der sich selbst für weise hält - / mehr Hoffnung gibt es für den Toren als für ihn. 13 Der Faule sagt: Ein Löwe ist auf dem Weg, / ein Raubtier ist auf den Straßen. 14 Die Tür dreht sich in ihrer Angel / und der Faule in seinem Bett. 15 Greift der Faule mit der Hand in die Schüssel, / ist er zu träg, sie zum Mund zurückzubringen. 16 Der Faule hält sich selbst für weiser / als sieben, die angemessen antworten können. 17 Einen vorbeilaufenden Hund packt bei den Ohren, / wer sich in einen Streit mischt, der ihn nichts angeht. 18 Wie ein Verrückter, der Brandpfeile schleudert, / Pfeile und Tod, 19 so ist einer, der seinen Nächsten täuscht / und dazu sagt: Ich mach doch nur Spaß. 20 Ist kein Holz mehr da, erlischt das Feuer; / wo kein Verleumder ist, legt sich der Streit. 21 Wie Kohlen die Glut und Holz das Feuer, / so schürt ein zänkischer Mensch den Streit. 22 Die Worte des Verleumders sind wie Leckerbissen, / sie gleiten hinab in die Kammern des Leibes. (Př 18,8) 23 Silberglasur auf Tongeschirr - / feurige Lippen und ein böses Herz. 24 Mit seinen Reden verstellt sich der Gehässige, / doch in seinem Herzen ist er voll Tücke. 25 Klingt seine Stimme auch freundlich, trau ihm nicht, / denn sieben Gräuel sind in seinem Herzen. 26 Hüllt sich sein Hass auch in Heuchelei, / seine Schlechtigkeit wird bloßgestellt in der Volksversammlung. 27 Wer eine Grube gräbt, fällt selbst hinein, / wer einen Stein hochwälzt, auf den rollt er zurück. (Ž 7,16; Sír 27,25) 28 Eine verlogene Zunge hasst, wen sie zermalmt, / ein heuchlerischer Mund verursacht den Sturz.

English Standard Version

od Crossway

1 Like snow in summer or rain in harvest, so honor is not fitting for a fool. (1S 12,17; Př 17,7; Př 19,10; Př 26,8)

1S 12,17Př 17,7Př 19,10Př 26,8

2 Like a sparrow in its flitting, like a swallow in its flying, a curse that is causeless does not alight. (Nu 23,8; Dt 23,5; 2S 16,12; Ž 84,3; Př 27,8)

Nu 23,8Dt 23,52S 16,12Ž 84,3Př 27,8

3 A whip for the horse, a bridle for the donkey, and a rod for the back of fools. (Ž 32,9; Př 19,29) 4 Answer not a fool according to his folly, lest you be like him yourself. (2S 16,11; 2Kr 18,36; L 23,9) 5 Answer a fool according to his folly, lest he be wise in his own eyes. (Př 28,11; Mt 16,1; Mt 21,24; Ř 12,16)

Př 28,11Mt 16,1Mt 21,24Ř 12,16

6 Whoever sends a message by the hand of a fool cuts off his own feet and drinks violence. (Jb 15,16; Př 13,2) 7 Like a lame man’s legs, which hang useless, is a proverb in the mouth of fools. 8 Like one who binds the stone in the sling is one who gives honor to a fool. (Př 26,1) 9 Like a thorn that goes up into the hand of a drunkard is a proverb in the mouth of fools. (Př 23,35) 10 Like an archer who wounds everyone is one who hires a passing fool or drunkard.^[1] 11 Like a dog that returns to his vomit is a fool who repeats his folly. (Ex 8,15; 2P 2,22) 12 Do you see a man who is wise in his own eyes? There is more hope for a fool than for him. (Př 28,11; Př 29,20; Ř 12,16) 13 The sluggard says, “There is a lion in the road! There is a lion in the streets!” (Př 22,13) 14 As a door turns on its hinges, so does a sluggard on his bed. 15 The sluggard buries his hand in the dish; it wears him out to bring it back to his mouth. (Př 19,24) 16 The sluggard is wiser in his own eyes than seven men who can answer sensibly. (Jb 5,19; Př 6,16; Př 26,12; Př 26,25)

Jb 5,19Př 6,16Př 26,12Př 26,25

17 Whoever meddles in a quarrel not his own is like one who takes a passing dog by the ears. 18 Like a madman who throws firebrands, arrows, and death (Iz 50,11) 19 is the man who deceives his neighbor and says, “I am only joking!” 20 For lack of wood the fire goes out, and where there is no whisperer, quarreling ceases. (Př 16,28; Př 22,10) 21 As charcoal to hot embers and wood to fire, so is a quarrelsome man for kindling strife. (Př 15,18) 22 The words of a whisperer are like delicious morsels; they go down into the inner parts of the body. (Př 18,8; Př 26,20) 23 Like the glaze^[2] covering an earthen vessel are fervent lips with an evil heart. (Př 25,4; Mt 23,27; L 11,39) 24 Whoever hates disguises himself with his lips and harbors deceit in his heart; 25 when he speaks graciously, believe him not, for there are seven abominations in his heart; (Ž 28,3; Př 26,16) 26 though his hatred be covered with deception, his wickedness will be exposed in the assembly. 27 Whoever digs a pit will fall into it, and a stone will come back on him who starts it rolling. (Ž 7,15; Př 28,10) 28 A lying tongue hates its victims, and a flattering mouth works ruin.

King James Version

1 As snow in summer, and as rain in harvest, so honour is not seemly for a fool. 2 As the bird by wandering, as the swallow by flying, so the curse causeless shall not come. 3 A whip for the horse, a bridle for the ass, and a rod for the fool' back. 4 Answer not a fool according to his folly, lest thou also be like unto him. 5 Answer a fool according to his folly, lest he be wise in his own conceit. 6 He that sendeth a message by the hand of a fool cutteth off the feet, and drinketh damage. 7 The legs of the lame are not equal: so is a parable in the mouth of fools. 8 As he that bindeth a stone in a sling, so is he that giveth honour to a fool. 9 As a thorn goeth up into the hand of a drunkard, so is a parable in the mouth of fools. 10 The great God that formed all things both rewardeth the fool, and rewardeth transgressors. 11 As a dog returneth to his vomit, so a fool returneth to his folly. 12 Seest thou a man wise in his own conceit? there is more hope of a fool than of him. 13 The slothful man saith, There is a lion in the way; a lion is in the streets. 14 As the door turneth upon his hinges, so doth the slothful upon his bed. 15 The slothful hideth his hand in his bosom; it grieveth him to bring it again to his mouth. 16 The sluggard is wiser in his own conceit than seven men that can render a reason. 17 He that passeth by, and meddleth with strife belonging not to him, is like one that taketh a dog by the ears. 18 As a mad man who casteth firebrands, arrows, and death, 19 So is the man that deceiveth his neighbour, and saith, Am not I in sport? 20 Where no wood is, there the fire goeth out: so where there is no talebearer, the strife ceaseth. 21 As coals are to burning coals, and wood to fire; so is a contentious man to kindle strife. 22 The words of a talebearer are as wounds, and they go down into the innermost parts of the belly. 23 Burning lips and a wicked heart are like a potsherd covered with silver dross. 24 He that hateth dissembleth with his lips, and layeth up deceit within him; 25 When he speaketh fair, believe him not: for there are seven abominations in his heart. 26 Whose hatred is covered by deceit, his wickedness shall be shewed before the whole congregation. 27 Whoso diggeth a pit shall fall therein: and he that rolleth a stone, it will return upon him. 28 A lying tongue hateth those that are afflicted by it; and a flattering mouth worketh ruin.