Lukáš 2

Bible Kralická

1 I stalo se v těch dnech, vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta, aby byl popsán všecken svět.2 (To popsání nejprve stalo se, když vladařem Syrským byl Cyrenius.)3 I šli všickni, aby zapsáni byli, jeden každý do svého města.4 Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva, do města Davidova, kteréž slove Betlém, (protože byl z domu a z čeledi Davidovy,)5 Aby zapsán byl s Marijí, zasnoubenou sobě manželkou, těhotnou.6 I stalo se, když tam byli, naplnili se dnové Marie, aby porodila.7 I porodila Syna svého prvorozeného, a plénkami ho obvinula, a položila jej v jeslech, neb neměli jinde místa v hospodě.8 A pastýři byli v krajině té, ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem.9 A aj, anděl Páně postavil se podle nich, a sláva Páně osvítila je. I báli se bázní velikou.10 Tedy řekl jim anděl: Nebojtež se; nebo aj, zvěstuji vám radost velikou, kteráž bude všemu lidu.11 Nebo narodil se vám dnes Spasitel, jenž jest Kristus Pán, v městě Davidově.12 A toto vám bude za znamení: Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté, a ležící v jeslech.13 A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského, chválících Boha a řkoucích:14 Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle.15 I stalo se, jakž odešli od nich andělé do nebe, že ti lidé, totiž pastýři, řekli vespolek: Pojďme až do Betléma a vizme tu věc, jenž se stala, o níž Pán oznámil nám.16 I přišli, chvátajíce, a nalezli Mariji a Jozefa, a nemluvňátko ležící v jeslech.17 A viděvše, rozhlašovali to, což jim povědíno bylo o tom dítěti.18 I divili se všickni, kteříž slyšeli o tom, což bylo mluveno od pastýřů k nim.19 Ale Maria zachovávala všecka slova tato, skládajici je v srdci svém.20 I navrátili se pastýři, velebíce a chválíce Boha ze všeho, což slyšeli a viděli, tak jakž bylo povědíno jim.21 A když se naplnilo dní osm, aby obřezáno bylo dítě, nazváno jest jméno jeho Ježíš, kterýmž bylo nazváno od anděla, prve než se v životě počalo.22 A když se naplnili dnové očišťování Marie podle Zákona Mojžíšova, přinesli jej do Jeruzaléma, aby ho postavili přede Pánem,23 (Jakož psáno jest v Zákoně Páně, že každý pacholík, otvíraje život, svatý Pánu slouti bude,)24 A aby dali obět, jakož povědíno jest v Zákoně Páně, dvě hrdličky anebo dvé holoubátek.25 A aj, člověk jeden byl v Jeruzalémě, jemuž jméno Simeon. A člověk ten byl spravedlivý a nábožný, očekávající potěšení Izraelského, a Duch svatý byl v něm.26 A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého, že neuzří smrti, až by prve uzřel Krista Páně.27 Ten přišel, ponuknut jsa od Ducha Páně, do chrámu. A když uvodili dítě Ježíše rodičové, aby učinili podle obyčeje Zákona za něj,28 Tedy on vzal jej na lokty své, i chválil Boha a řekl:29 Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého v pokoji.30 Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé,31 Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí,32 Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského.33 Otec pak a matka jeho divili se těm věcem, kteréž praveny byly o něm.34 I požehnal jim Simeon, a řekl k Mariji, matce jeho: Aj, položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli, a na znamení, kterémužto bude odpíráno,35 (A tvou vlastní duši pronikne meč,) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení.36 Byla také Anna prorokyně, dcera Fanuelova z pokolení Aser. Ta se byla zstarala ve dnech mnohých, a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého.37 A ta vdova byla, mající let okolo osmdesáti a čtyř, kteráž nevycházela z chrámu, posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí.38 A ta v touž hodinu přišedši, chválila Pána, a mluvila o něm všechněm, kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě.39 Oni pak, jakž vykonali všecko podle Zákona Páně, vrátili se do Galilee, do města svého Nazaréta.40 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, plné moudrosti, a milost Boží byla v něm.41 I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční.42 A když byl ve dvanácti letech, a oni vstupovali do Jeruzaléma, podle obyčeje toho dne svátečního,43 A když vykonali dni, a již se navracovali, zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě, a nevěděli o tom Jozef a matka jeho.44 Domnívajíce se pak o něm, že by byl v zástupu, ušli den cesty. I hledali ho mezi příbuznými a známými.45 A nenalezše jeho, navrátili se do Jeruzaléma, hledajíce ho.46 I stalo se po třech dnech, že nalezli jej v chrámě, an sedí mezi doktory, poslouchaje jich a otazuje se jich.47 A děsili se všickni, kteříž jej slyšeli, nad rozumností a odpovědmi jeho.48 A uzřevše ho, ulekli se. I řekla matka jeho k němu: Synu, proč jsi nám tak učinil? Aj, otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe.49 I řekl k nim: Co jest, že jste mne hledali? Zdaliž jste nevěděli, že v těch věcech, kteréž jsou Otce mého, musím já býti?50 Ale oni nesrozuměli těm slovům, kteráž k nim mluvil.51 I šel s nimi, a přišel do Nazarétu, a byl poddán jim. Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém.52 A Ježíš prospíval moudrostí, a věkem, a milostí, u Boha i u lidí.

Lukáš 2

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu.2  Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius.3  Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města.4  Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova,5  aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.6  Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina.7  I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou.8  A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda.9  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň.10  Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha:14  “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ 15  Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“16  Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.17  Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.18  Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli.19  Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.20  Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno. 21  Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. 22  Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina –23  jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá život matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ –24  a aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata. 25  V Jeruzalémě žil muž jménem Simeon; byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl s ním.26  Jemu bylo Duchem svatým předpověděno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše.27  A tehdy veden Duchem přišel do chrámu. Když pak rodiče přinášeli Ježíše, aby splnili, co o dítěti předpisoval Zákon,28  vzal ho Simeon do náručí a takto chválil Boha: 29  „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, 30  neboť mé oči viděly tvé spasení, 31  které jsi připravil přede všemi národy – 32  světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ 33  Ježíšův otec a matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.34  A Simeon jim požehnal a řekl jeho matce Marii: „Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat35  – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.“ 36  Žila tu i prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Byla již pokročilého věku; když se jako dívka provdala, žila se svým mužem sedm let37  a pak byla vdovou až do svého osmdesátého čtvrtého roku. Nevycházela z chrámu, ale dnem i nocí sloužila Bohu posty i modlitbami.38  A v tu chvíli k nim přistoupila, chválila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma. 39  Když Josef a Maria vše řádně vykonali podle zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. 40  Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním. 41  Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma.42  Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.43  A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.44  Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.45  Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.46  Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.47  Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.48  Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“49  On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“50  Ale oni jeho slovu neporozuměli.51  Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.52  A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem. 

Lukáš 2

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 V těch dnech vydal Caesar Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu.2 (Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal správcem Sýrie.)3 Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.4 Také Josef se vydal z galilejského města Nazaret do Judska, do města Davidova zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova),5 aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná.6 Když tam byli, Marii se naplnil čas k porodu7 a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.8 V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční hlídky u svého stáda.9 Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili,10 ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi.11 Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán.12 A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“13 A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto chválících Boha:14 „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj – Boží zalíbení v lidech.“15 Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“16 Pospíšili si tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích.17 Poté, co ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno,18 a všichni, kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.19 Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci.20 A ti pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno tak, jak jim bylo řečeno.21 Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl pojmenoval před jeho početím.22 Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem,23 jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“[1]24 a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo dvě holoubata.“[2]25 A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával potěšení Izraele a Duch svatý byl na něm.26 Duchem svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova Mesiáše.27 Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona,28 vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:29 „Nyní, Panovníku, podle svého slova propouštíš svého služebníka v pokoji.30 Neboť mé oči spatřily tvé spasení,31 jež jsi připravil před očima všech lidí –32 světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“33 Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem.34 Simeon jim požehnal a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno35 (a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“36 Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým mužem37 a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevycházela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami.38 Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo v Jeruzalémě očekávali vykoupení.39 Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého města Nazaretu v Galileji.40 Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.41 Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma.42 Také když mu bylo dvanáct let, putovali se účastnit slavnosti jako obvykle.43 Když svátky skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů v Jeruzalémě.44 V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali hledat mezi příbuznými a známými.45 Když ho však nenašli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě.46 Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky.47 Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností a odpověďmi,48 ale když ho uviděli rodiče, zhrozili se. „Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já jsme tě zoufale hledali!“49 „Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“50 Oni však nechápali, o čem mluví.51 Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.52 Ježíš zatím rostl a byl čím dál moudřejší a milejší Bohu i lidem.

Lukáš 2

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk
1 Es geschah aber in jenen Tagen, dass Kaiser Augustus den Befehl erließ, den ganzen Erdkreis in Steuerlisten einzutragen.[1]2 Diese Aufzeichnung war die erste; damals war Quirinius Statthalter von Syrien.3 Da ging jeder in seine Stadt, um sich eintragen zu lassen.4 So zog auch Josef von der Stadt Nazaret in Galiläa hinauf nach Judäa in die Stadt Davids, die Betlehem heißt; denn er war aus dem Haus und Geschlecht Davids.5 Er wollte sich eintragen lassen mit Maria, seiner Verlobten, die ein Kind erwartete.6 Es geschah, als sie dort waren, da erfüllten sich die Tage, dass sie gebären sollte,7 und sie gebar ihren Sohn, den Erstgeborenen. Sie wickelte ihn in Windeln und legte ihn in eine Krippe, weil in der Herberge kein Platz für sie war.8 In dieser Gegend lagerten Hirten auf freiem Feld und hielten Nachtwache bei ihrer Herde.9 Da trat ein Engel des Herrn zu ihnen und die Herrlichkeit des Herrn umstrahlte sie und sie fürchteten sich sehr.10 Der Engel sagte zu ihnen: Fürchtet euch nicht, denn siehe, ich verkünde euch eine große Freude, die dem ganzen Volk zuteilwerden soll:11 Heute ist euch in der Stadt Davids der Retter geboren; er ist der Christus, der Herr.12 Und das soll euch als Zeichen dienen: Ihr werdet ein Kind finden, das, in Windeln gewickelt, in einer Krippe liegt.13 Und plötzlich war bei dem Engel ein großes himmlisches Heer, das Gott lobte und sprach:14 Ehre sei Gott in der Höhe / und Friede auf Erden / den Menschen seines Wohlgefallens. (Iz 57,19; L 19,38)15 Und es geschah, als die Engel von ihnen in den Himmel zurückgekehrt waren, sagten die Hirten zueinander: Lasst uns nach Betlehem gehen, um das Ereignis zu sehen, das uns der Herr kundgetan hat!16 So eilten sie hin und fanden Maria und Josef und das Kind, das in der Krippe lag.17 Als sie es sahen, erzählten sie von dem Wort, das ihnen über dieses Kind gesagt worden war.18 Und alle, die es hörten, staunten über das, was ihnen von den Hirten erzählt wurde.19 Maria aber bewahrte alle diese Worte und erwog sie in ihrem Herzen. (L 2,51)20 Die Hirten kehrten zurück, rühmten Gott und priesen ihn für alles, was sie gehört und gesehen hatten, so wie es ihnen gesagt worden war.21 Als acht Tage vorüber waren und das Kind beschnitten werden sollte, gab man ihm den Namen Jesus, den der Engel genannt hatte, bevor das Kind im Mutterleib empfangen war. (Gn 17,12; L 1,31)22 Als sich für sie die Tage der vom Gesetz des Mose vorgeschriebenen Reinigung erfüllt hatten, brachten sie das Kind nach Jerusalem hinauf, um es dem Herrn darzustellen, (Lv 12,1; Nu 18,15)23 wie im Gesetz des Herrn geschrieben ist: Jede männliche Erstgeburt soll dem Herrn heilig genannt werden. (Ex 13,2)24 Auch wollten sie ihr Opfer darbringen, wie es das Gesetz des Herrn vorschreibt: ein Paar Turteltauben oder zwei junge Tauben. (Lv 12,8)25 Und siehe, in Jerusalem lebte ein Mann namens Simeon. Dieser Mann war gerecht und fromm und wartete auf den Trost Israels und der Heilige Geist ruhte auf ihm.26 Vom Heiligen Geist war ihm offenbart worden, er werde den Tod nicht schauen, ehe er den Christus des Herrn gesehen habe.27 Er wurde vom Geist in den Tempel geführt; und als die Eltern das Kind Jesus hereinbrachten, um mit ihm zu tun, was nach dem Gesetz üblich war,28 nahm Simeon das Kind in seine Arme und pries Gott mit den Worten:29 Nun lässt du, Herr, deinen Knecht, / wie du gesagt hast, in Frieden scheiden.30 Denn meine Augen haben das Heil gesehen, / (Iz 40,5)31 das du vor allen Völkern bereitet hast, (Iz 52,10)32 ein Licht, das die Heiden erleuchtet, / und Herrlichkeit für dein Volk Israel. (Iz 42,6; Iz 46,13; Iz 49,6)33 Sein Vater und seine Mutter staunten über die Worte, die über Jesus gesagt wurden.34 Und Simeon segnete sie und sagte zu Maria, der Mutter Jesu: Siehe, dieser ist dazu bestimmt, dass in Israel viele zu Fall kommen und aufgerichtet werden, und er wird ein Zeichen sein, dem widersprochen wird, - (Iz 8,14)35 und deine Seele wird ein Schwert durchdringen. So sollen die Gedanken vieler Herzen offenbar werden.36 Damals lebte auch Hanna, eine Prophetin, eine Tochter Penuëls, aus dem Stamm Ascher. Sie war schon hochbetagt. Als junges Mädchen hatte sie geheiratet und sieben Jahre mit ihrem Mann gelebt;37 nun war sie eine Witwe von vierundachtzig Jahren. Sie hielt sich ständig im Tempel auf und diente Gott Tag und Nacht mit Fasten und Beten.38 Zu derselben Stunde trat sie hinzu, pries Gott und sprach über das Kind zu allen, die auf die Erlösung Jerusalems warteten.39 Als seine Eltern alles getan hatten, was das Gesetz des Herrn vorschreibt, kehrten sie nach Galiläa in ihre Stadt Nazaret zurück.40 Das Kind wuchs heran und wurde stark, erfüllt mit Weisheit, und Gottes Gnade ruhte auf ihm.41 Die Eltern Jesu gingen jedes Jahr zum Paschafest nach Jerusalem. (Ex 23,14)42 Als er zwölf Jahre alt geworden war, zogen sie wieder hinauf, wie es dem Festbrauch entsprach. (Ex 12,15)43 Nachdem die Festtage zu Ende waren, machten sie sich auf den Heimweg. Der Knabe Jesus aber blieb in Jerusalem, ohne dass seine Eltern es merkten.44 Sie meinten, er sei in der Pilgergruppe, und reisten eine Tagesstrecke weit; dann suchten sie ihn bei den Verwandten und Bekannten.45 Als sie ihn nicht fanden, kehrten sie nach Jerusalem zurück und suchten nach ihm.46 Da geschah es, nach drei Tagen fanden sie ihn im Tempel; er saß mitten unter den Lehrern, hörte ihnen zu und stellte Fragen.47 Alle, die ihn hörten, waren erstaunt über sein Verständnis und über seine Antworten.48 Als seine Eltern ihn sahen, waren sie voll Staunen und seine Mutter sagte zu ihm: Kind, warum hast du uns das angetan? Siehe, dein Vater und ich haben dich mit Schmerzen gesucht.49 Da sagte er zu ihnen: Warum habt ihr mich gesucht? Wusstet ihr nicht, dass ich in dem sein muss, was meinem Vater gehört?50 Doch sie verstanden das Wort nicht, das er zu ihnen gesagt hatte.51 Dann kehrte er mit ihnen nach Nazaret zurück und war ihnen gehorsam. Seine Mutter bewahrte all die Worte in ihrem Herzen. (L 2,19)52 Jesus aber wuchs heran und seine Weisheit nahm zu und er fand Gefallen bei Gott und den Menschen. (1S 2,26)

Lukáš 2

English Standard Version

od Crossway
1 In those days a decree went out from Caesar Augustus that all the world should be registered. (L 3,1; Sk 5,37; Sk 17,7)2 This was the first registration when[1] Quirinius was governor of Syria. (L 2,1; L 3,1)3 And all went to be registered, each to his own town.4 And Joseph also went up from Galilee, from the town of Nazareth, to Judea, to the city of David, which is called Bethlehem, because he was of the house and lineage of David, (1S 16,1; Mt 2,1; Mt 2,23; L 1,26; L 1,27; L 2,11; J 7,42)5 to be registered with Mary, his betrothed,[2] who was with child.6 And while they were there, the time came for her to give birth. (L 2,4)7 And she gave birth to her firstborn son and wrapped him in swaddling cloths and laid him in a manger, because there was no place for them in the inn.[3] (L 2,12; L 2,16; L 22,11)8 And in the same region there were shepherds out in the field, keeping watch over their flock by night.9 And an angel of the Lord appeared to them, and the glory of the Lord shone around them, and they were filled with great fear. (L 9,31; L 24,4; Sk 7,55; Sk 12,7; 2K 3,18)10 And the angel said to them, “Fear not, for behold, I bring you good news of great joy that will be for all the people. (Za 9,9; L 2,32; J 11,50)11 For unto you is born this day in the city of David a Savior, who is Christ the Lord. (Iz 9,6; Mt 1,17; Mt 1,21; L 1,43; L 2,4; L 23,2; J 4,42; Sk 2,36; Sk 10,36)12 And this will be a sign for you: you will find a baby wrapped in swaddling cloths and lying in a manger.” (1S 2,34; 2Kr 19,29; 2Kr 20,8; Iz 7,11; Iz 7,14; L 2,7)13 And suddenly there was with the angel a multitude of the heavenly host praising God and saying, (Gn 28,12; Gn 32,1; 1Kr 22,19; 2Pa 18,18; Ž 103,21; Ž 148,2; Da 7,10; Zj 5,11)14 “Glory to God in the highest, and on earth peace among those with whom he is pleased!”[4] (Ž 85,10; Ž 148,1; Iz 9,6; Ag 2,9; Mt 6,10; Mt 21,9; Mt 28,18; L 1,79; L 3,22; L 10,21; L 12,32; L 19,38; J 17,4; Sk 7,49; Sk 10,36; Ř 5,1; Ef 1,5; Ef 1,9; Ef 2,14; Ef 2,17; Ef 3,15; Fp 2,13; Ko 1,16; Ko 1,20; Zj 5,13)15 When the angels went away from them into heaven, the shepherds said to one another, “Let us go over to Bethlehem and see this thing that has happened, which the Lord has made known to us.”16 And they went with haste and found Mary and Joseph, and the baby lying in a manger. (L 2,7; L 2,12)17 And when they saw it, they made known the saying that had been told them concerning this child.18 And all who heard it wondered at what the shepherds told them.19 But Mary treasured up all these things, pondering them in her heart. (Gn 37,11; L 1,66; L 2,51)20 And the shepherds returned, glorifying and praising God for all they had heard and seen, as it had been told them. (L 7,16)21 And at the end of eight days, when he was circumcised, he was called Jesus, the name given by the angel before he was conceived in the womb. (Mt 1,21; Mt 1,25; L 1,31; L 1,59)22 And when the time came for their purification according to the Law of Moses, they brought him up to Jerusalem to present him to the Lord (1S 1,22; 1S 1,24; L 2,21; L 2,27; Ga 4,4)23 (as it is written in the Law of the Lord, “Every male who first opens the womb shall be called holy to the Lord”) (Ex 13,2; Ex 13,9; Ex 13,12; 2Pa 31,3; L 2,39)24 and to offer a sacrifice according to what is said in the Law of the Lord, “a pair of turtledoves, or two young pigeons.” (Lv 12,8; L 2,23)25 Now there was a man in Jerusalem, whose name was Simeon, and this man was righteous and devout, waiting for the consolation of Israel, and the Holy Spirit was upon him. (Gn 49,18; Iz 25,9; Iz 40,1; Iz 57,18; Mk 15,43; L 1,6; L 2,38; L 23,51; Sk 2,5; Sk 8,2; Sk 22,12)26 And it had been revealed to him by the Holy Spirit that he would not see death before he had seen the Lord’s Christ. (1S 24,6; Ž 89,48; L 9,20; L 23,35; J 8,51; Sk 2,27; Žd 11,5)27 And he came in the Spirit into the temple, and when the parents brought in the child Jesus, to do for him according to the custom of the Law, (L 2,33; L 2,41; L 2,43; L 2,48)28 he took him up in his arms and blessed God and said, (L 1,64)29 “Lord, now you are letting your servant[5] depart in peace, according to your word; (Gn 15,15; L 2,26)30 for my eyes have seen your salvation (Iz 52,10; L 3,6)31 that you have prepared in the presence of all peoples, (Ž 98,2; L 24,47)32 a light for revelation to the Gentiles, and for glory to your people Israel.” (Iz 42,6; Iz 45,25; Iz 46,13; Iz 49,6; Iz 52,10; Iz 60,3; L 2,10; J 8,12; Sk 13,47; Sk 26,23)33 And his father and his mother marveled at what was said about him. (L 2,27)34 And Simeon blessed them and said to Mary his mother, “Behold, this child is appointed for the fall and rising of many in Israel, and for a sign that is opposed (Iz 8,14; Mt 21,44; J 9,39; Sk 28,22; 1K 1,23; 2K 2,16; 1P 2,8)35 (and a sword will pierce through your own soul also), so that thoughts from many hearts may be revealed.”36 And there was a prophetess, Anna, the daughter of Phanuel, of the tribe of Asher. She was advanced in years, having lived with her husband seven years from when she was a virgin, (Ex 15,20)37 and then as a widow until she was eighty-four.[6] She did not depart from the temple, worshiping with fasting and prayer night and day. (Mt 6,16; L 5,33; Sk 13,2; Sk 14,23; 2K 6,5; 2K 11,27; 1Tm 5,5)38 And coming up at that very hour she began to give thanks to God and to speak of him to all who were waiting for the redemption of Jerusalem. (L 1,68; L 2,25)39 And when they had performed everything according to the Law of the Lord, they returned into Galilee, to their own town of Nazareth. (L 2,4; L 2,23)40 And the child grew and became strong, filled with wisdom. And the favor of God was upon him. (L 1,80)41 Now his parents went to Jerusalem every year at the Feast of the Passover. (Ex 23,15; Dt 16,1; 1S 1,3; L 2,27; J 2,13)42 And when he was twelve years old, they went up according to custom. (J 11,55)43 And when the feast was ended, as they were returning, the boy Jesus stayed behind in Jerusalem. His parents did not know it, (Ex 12,15; Lv 23,8; Dt 16,3; L 2,41)44 but supposing him to be in the group they went a day’s journey, but then they began to search for him among their relatives and acquaintances,45 and when they did not find him, they returned to Jerusalem, searching for him.46 After three days they found him in the temple, sitting among the teachers, listening to them and asking them questions. (Mt 26,55; L 5,17)47 And all who heard him were amazed at his understanding and his answers.48 And when his parents[7] saw him, they were astonished. And his mother said to him, “Son, why have you treated us so? Behold, your father and I have been searching for you in great distress.” (L 2,27; L 2,49)49 And he said to them, “Why were you looking for me? Did you not know that I must be in my Father’s house?”[8] (L 13,33; J 2,16; J 14,2)50 And they did not understand the saying that he spoke to them. (Mk 9,32; L 18,34)51 And he went down with them and came to Nazareth and was submissive to them. And his mother treasured up all these things in her heart. (L 2,19)52 And Jesus increased in wisdom and in stature[9] and in favor with God and man. (1S 2,26)

Lukáš 2

King James Version

1 And it came to pass in those days, that there went out a decree from Caesar Augustus, that all the world should be taxed.2 (And this taxing was first made when Cyrenius was governor of Syria.)3 And all went to be taxed, every one into his own city.4 And Joseph also went up from Galilee, out of the city of Nazareth, into Judaea, unto the city of David, which is called Bethlehem; (because he was of the house and lineage of David:)5 To be taxed with Mary his espoused wife, being great with child.6 And so it was, that, while they were there, the days were accomplished that she should be delivered.7 And she brought forth her firstborn son, and wrapped him in swaddling clothes, and laid him in a manger; because there was no room for them in the inn.8 And there were in the same country shepherds abiding in the field, keeping watch over their flock by night.9 And, lo, the angel of the Lord came upon them, and the glory of the Lord shone round about them: and they were sore afraid.10 And the angel said unto them, Fear not: for, behold, I bring you good tidings of great joy, which shall be to all people.11 For unto you is born this day in the city of David a Saviour, which is Christ the Lord.12 And this shall be a sign unto you; Ye shall find the babe wrapped in swaddling clothes, lying in a manger.13 And suddenly there was with the angel a multitude of the heavenly host praising God, and saying,14 Glory to God in the highest, and on earth peace, good will toward men.15 And it came to pass, as the angels were gone away from them into heaven, the shepherds said one to another, Let us now go even unto Bethlehem, and see this thing which is come to pass, which the Lord hath made known unto us.16 And they came with haste, and found Mary, and Joseph, and the babe lying in a manger.17 And when they had seen it, they made known abroad the saying which was told them concerning this child.18 And all they that heard it wondered at those things which were told them by the shepherds.19 But Mary kept all these things, and pondered them in her heart.20 And the shepherds returned, glorifying and praising God for all the things that they had heard and seen, as it was told unto them.21 And when eight days were accomplished for the circumcising of the child, his name was called JESUS, which was so named of the angel before he was conceived in the womb.22 And when the days of her purification according to the law of Moses were accomplished, they brought him to Jerusalem, to present him to the Lord;23 (As it is written in the law of the Lord, Every male that openeth the womb shall be called holy to the Lord;)24 And to offer a sacrifice according to that which is said in the law of the Lord, A pair of turtledoves, or two young pigeons.25 And, behold, there was a man in Jerusalem, whose name was Simeon; and the same man was just and devout, waiting for the consolation of Israel: and the Holy Ghost was upon him.26 And it was revealed unto him by the Holy Ghost, that he should not see death, before he had seen the Lord's Christ.27 And he came by the Spirit into the temple: and when the parents brought in the child Jesus, to do for him after the custom of the law,28 Then took he him up in his arms, and blessed God, and said,29 Lord, now lettest thou thy servant depart in peace, according to thy word:30 For mine eyes have seen thy salvation,31 Which thou hast prepared before the face of all people;32 A light to lighten the Gentiles, and the glory of thy people Israel.33 And Joseph and his mother marvelled at those things which were spoken of him.34 And Simeon blessed them, and said unto Mary his mother, Behold, this child is set for the fall and rising again of many in Israel; and for a sign which shall be spoken against;35 (Yea, a sword shall pierce through thy own soul also,) that the thoughts of many hearts may be revealed.36 And there was one Anna, a prophetess, the daughter of Phanuel, of the tribe of Aser: she was of a great age, and had lived with an husband seven years from her virginity;37 And she was a widow of about fourscore and four years, which departed not from the temple, but served God with fastings and prayers night and day.38 And she coming in that instant gave thanks likewise unto the Lord, and spake of him to all them that looked for redemption in Jerusalem.39 And when they had performed all things according to the law of the Lord, they returned into Galilee, to their own city Nazareth.40 And the child grew, and waxed strong in spirit, filled with wisdom: and the grace of God was upon him.41 Now his parents went to Jerusalem every year at the feast of the passover.42 And when he was twelve years old, they went up to Jerusalem after the custom of the feast.43 And when they had fulfilled the days, as they returned, the child Jesus tarried behind in Jerusalem; and Joseph and his mother knew not of it.44 But they, supposing him to have been in the company, went a day's journey; and they sought him among their kinsfolk and acquaintance.45 And when they found him not, they turned back again to Jerusalem, seeking him.46 And it came to pass, that after three days they found him in the temple, sitting in the midst of the doctors, both hearing them, and asking them questions.47 And all that heard him were astonished at his understanding and answers.48 And when they saw him, they were amazed: and his mother said unto him, Son, why hast thou thus dealt with us? behold, thy father and I have sought thee sorrowing.49 And he said unto them, How is it that ye sought me? wist ye not that I must be about my Father's business?50 And they understood not the saying which he spake unto them.51 And he went down with them, and came to Nazareth, and was subject unto them: but his mother kept all these sayings in her heart.52 And Jesus increased in wisdom and stature, and in favour with God and man.