Přihlaste se zdarma

Lukáš 1

Bible Kralická

1 Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté, 2 Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli, 3 Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile, 4 Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován. 5 Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta. 6 Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony. 7 A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých. 8 I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem, 9 Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně. 10 A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu. 11 Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu. 12 A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj. 13 I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan. 14 Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati. 15 Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své. 16 A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich. 17 Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový. 18 I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých. 19 Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval. 20 A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým. 21 Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě. 22 Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý. 23 I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého. 24 A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci: 25 Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi. 26 V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét, 27 Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria. 28 I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami. 29 Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení. 30 I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha. 31 A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš. 32 Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho. 33 A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce. 34 I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám? 35 A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží. 36 A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná. 37 Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo. 38 I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl. 39 Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova. 40 I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty. 41 I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta. 42 I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého. 43 A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně? 44 Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém. 45 A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána. 46 Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina, 47 A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém, 48 Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové. 49 Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho, 50 A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho. 51 Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich. 52 Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených. 53 Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné. 54 Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své 55 (Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky. 56 I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého. 57 Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna. 58 A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní. 59 Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem. 60 Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan. 61 I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím. 62 I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati. 63 A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni. 64 A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha. 65 Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova. 66 A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním. 67 Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka: 68 Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému, 69 A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého, 70 Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků, 71 O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli, 72 Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou, 73 Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá, 74 Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu, 75 V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho. 76 Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho, 77 Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich, 78 Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti, 79 Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje. 80 Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému. 

Public Domain

Lukáš 1

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost
1  I když se již mnozí pokusili sepsat vypravování o událostech, které se mezi námi naplnily,  2  jak nám je předali ti, kteří byli od počátku očitými svědky a služebníky slova, 3  rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, 4  abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.  5  Za dnů judského krále Heroda žil kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžběta. 6  Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Hospodinových příkazů a ustanovení. 7  Neměli však děti, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli pokročilého věku.  8  Když jednou přišla řada na Zachariášův oddíl a on konal před Bohem kněžskou službu, 9  připadlo na něj losem podle kněžského řádu, aby vešel do svatyně Hospodinovy a obětoval kadidlo. 10  Venku se v hodinu té oběti modlilo veliké množství lidu. 11  Tu se mu ukázal anděl Páně stojící po pravé straně oltáře, kde se obětovalo kadidlo. 12  Když ho Zachariáš uviděl, zděsil se a padla na něho bázeň. 13  Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.  14  Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození.  15  Bude veliký před Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateřského klína bude naplněn Duchem svatým.  16  A mnohé ze synů izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu;  17  sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a vzpurné k moudrosti spravedlivých a připravil Pánu lid pohotový.“  18  Zachariáš řekl andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť já jsem stařec a moje žena je pokročilého věku.“ 19  Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem; byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvěst. 20  Hle, oněmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, poněvadž jsi neuvěřil mým slovům, která se svým časem naplní.“  21  Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámě. 22  Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že měl v chrámě vidění; dával jim jen znamení a zůstal němý. 23  Jakmile skončily dny jeho služby, odešel domů.  24  Po těch dnech jeho manželka Alžběta počala, ale tajila se po pět měsíců a říkala si: 25  “Toto mi učinil Pán; sklonil se ke mně v těchto dnech, aby mne zbavil mého pohanění mezi lidmi.“  26  Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, 27  k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. 28  Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ 29  Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. 30  Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. 31  Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32  Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33  Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ 34  Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ 35  Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. 36  Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. 37  Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ 38  Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.  39  V těch dnech se Maria vydala na cestu a spěchala do hor do města Judova. 40  Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbětu. 41  Když Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se dítě v jejím těle; byla naplněna Duchem svatým 42  a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého těla. 43  Jak to, že ke mně přichází matka mého Pána? 44  Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítě v mém těle. 45  A blahoslavená, která uvěřila, že se splní to, co jí bylo řečeno od Pána.“  46  Maria řekla: „Duše má velebí Pána  47  a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli,  48  že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení,  49  že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno  50  a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.  51  Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně;  52  vladaře svrhl z trůnu a ponížené povýšil,  53  hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou.  54  Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství,  55  jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům navěky.“  56  Maria zůstala s Alžbětou asi tři měsíce a pak se vrátila domů.  57  Alžbětě se naplnil čas a přišla její hodina: narodil se jí syn. 58  A když uslyšeli její sousedé a příbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59  Osmého dne se sešli k obřízce dítěte a chtěli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. 60  Jeho matka na to řekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ 61  Řekli jí: „Nikdo z tvého příbuzenstva se tak nejmenuje!“ 62  Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. 63  On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. 64  Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. 65  Tu padla bázeň na všechny sousedy a všude po judských horách se mluvilo o těchto událostech. 66  Všichni, kteří to uslyšeli, uchovávali to v mysli a říkali: „Čím toto dítě bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním.  67  Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a takto prorocky promluvil:  68  „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid  69  a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka,  70  jak mluvil ústy svatých proroků od pradávna;  71  zachránil nás od našich nepřátel a z rukou všech, kteří nás nenávidí,  72  slitoval se nad našimi otci a rozpomenul se na svou svatou smlouvu,  73  na přísahu, kterou učinil našemu otci Abrahamovi, že nám dá, 74  abychom vysvobozeni z rukou nepřátel a prosti strachu  75  jej zbožně a spravedlivě ctili po všechny dny svého života.  76  A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu  77  a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů,  78  pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti,  79  aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“  80  Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.  

Lukáš 1

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, 2 tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. 3 I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4 abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal. 5 Za dnů judského krále Heroda[1] žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. 6 Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7 neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku. 8 Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. 9 Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10 V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě. 11 Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12 Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13 Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14 Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15 neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16 Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17 Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům[2] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“ 18 „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“ 19 Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. 20 Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“ 21 Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. 22 Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky. 23 Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24 Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25 „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“ 26 Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28 Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“[3] 29 Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30 Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31 Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32 Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“ 34 „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“ 35 „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. 36 A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37 U Boha přece není nic nemožné.“ 38 Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel. 39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. 40 Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, 41 a jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým 42 a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43 Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! 44 Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. 45 Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“ 46 Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina 47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, 48 neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, 49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté 50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení. 51 Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. 52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. 53 Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. 54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – 55 jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“ 56 Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů. 57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58 Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. 59 Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. 60 Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ 61 Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“ 62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63 Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili 64 a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu. 65 Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. 66 Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním. 67 Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval: 68 „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, neboť navštívil a vykoupil svůj lid! 69 Vyzdvihl nám roh spásy[4] v domě svého služebníka Davida, 70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků, kteří byli už od věků. 71 Spasil nás od našich nepřátel a z ruky všech, kdo nás nenávidí. 72 Prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu – 73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi, 74 že nás vysvobodí z ruky nepřátel, abychom beze strachu sloužili jemu 75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života. 76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty, 77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů 78 pro niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštíví jako Svítání shůry, 79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrti[5] a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“ 80 Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael. 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28

Lukáš 1

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk
1 Schon viele haben es unternommen, eine Erzählung über die Ereignisse abzufassen, die sich unter uns erfüllt haben. 2 Dabei hielten sie sich an die Überlieferung derer, die von Anfang an Augenzeugen und Diener des Wortes waren. 3 Nun habe auch ich mich entschlossen, nachdem ich allem von Beginn an sorgfältig nachgegangen bin, es für dich, hochverehrter Theophilus, der Reihe nach aufzuschreiben. (Sk 1,1) 4 So kannst du dich von der Zuverlässigkeit der Lehre überzeugen, in der du unterwiesen wurdest. 5 Es gab in den Tagen des Herodes, des Königs von Judäa, einen Priester namens Zacharias, der zur Abteilung des Abija gehörte. Seine Frau stammte aus dem Geschlecht Aarons; ihr Name war Elisabet.[1] (1Pa 24,1; 1Pa 24,10) 6 Beide lebten gerecht vor Gott und wandelten untadelig nach allen Geboten und Vorschriften des Herrn. 7 Sie hatten keine Kinder, denn Elisabet war unfruchtbar und beide waren schon in vorgerücktem Alter. 8 Es geschah aber, als seine Abteilung wieder an der Reihe war und er den priesterlichen Dienst vor Gott verrichtete, 9 da traf ihn, wie nach der Priesterordnung üblich, das Los, in den Tempel des Herrn hineinzugehen und das Rauchopfer darzubringen. (Ex 30,7) 10 Während er nun zur festgelegten Zeit das Rauchopfer darbrachte, stand das ganze Volk draußen und betete. 11 Da erschien dem Zacharias ein Engel des Herrn; er stand auf der rechten Seite des Rauchopferaltars. 12 Als Zacharias ihn sah, erschrak er und es befiel ihn Furcht. 13 Der Engel aber sagte zu ihm: Fürchte dich nicht, Zacharias! Dein Gebet ist erhört worden. Deine Frau Elisabet wird dir einen Sohn gebären; dem sollst du den Namen Johannes geben. (Gn 17,19; L 1,60) 14 Du wirst dich freuen und jubeln und viele werden sich über seine Geburt freuen. 15 Denn er wird groß sein vor dem Herrn. Wein und berauschende Getränke wird er nicht trinken und schon vom Mutterleib an wird er vom Heiligen Geist erfüllt sein. (Nu 6,3; Sd 13,4; L 7,33) 16 Viele Kinder Israels wird er zum Herrn, ihrem Gott, hinwenden. 17 Er wird ihm mit dem Geist und mit der Kraft des Elija vorangehen, um die Herzen der Väter den Kindern zuzuwenden und die Ungehorsamen zu gerechter Gesinnung zu führen und so das Volk für den Herrn bereit zu machen. (Mal 3,23) 18 Zacharias sagte zu dem Engel: Woran soll ich das erkennen? Denn ich bin ein alter Mann und auch meine Frau ist in vorgerücktem Alter. 19 Der Engel erwiderte ihm: Ich bin Gabriel, der vor Gott steht, und ich bin gesandt worden, um mit dir zu reden und dir diese frohe Botschaft zu bringen. 20 Und siehe, du sollst stumm sein und nicht mehr reden können bis zu dem Tag, an dem dies geschieht, weil du meinen Worten nicht geglaubt hast, die in Erfüllung gehen, wenn die Zeit dafür da ist. 21 Inzwischen wartete das Volk auf Zacharias und wunderte sich, dass er so lange im Tempel blieb. 22 Als er dann herauskam, konnte er nicht mit ihnen sprechen. Da merkten sie, dass er im Tempel eine Erscheinung gehabt hatte. Er gab ihnen nur Zeichen und blieb stumm. 23 Als die Tage seines Dienstes zu Ende waren, kehrte er nach Hause zurück. 24 Bald darauf wurde seine Frau Elisabet schwanger und lebte fünf Monate lang zurückgezogen. Sie sagte: 25 Der Herr hat mir geholfen; er hat in diesen Tagen gnädig auf mich geschaut und mich von der Schmach befreit, mit der ich unter den Menschen beladen war. 26 Im sechsten Monat wurde der Engel Gabriel von Gott in eine Stadt in Galiläa namens Nazaret 27 zu einer Jungfrau gesandt. Sie war mit einem Mann namens Josef verlobt, der aus dem Haus David stammte. Der Name der Jungfrau war Maria. (Mt 1,16) 28 Der Engel trat bei ihr ein und sagte: Sei gegrüßt, du Begnadete, der Herr ist mit dir. 29 Sie erschrak über die Anrede und überlegte, was dieser Gruß zu bedeuten habe. 30 Da sagte der Engel zu ihr: Fürchte dich nicht, Maria; denn du hast bei Gott Gnade gefunden. 31 Siehe, du wirst schwanger werden und einen Sohn wirst du gebären; dem sollst du den Namen Jesus geben. (Gn 17,19; Iz 7,14; Mt 1,21) 32 Er wird groß sein und Sohn des Höchsten genannt werden. Gott, der Herr, wird ihm den Thron seines Vaters David geben. (2S 7,13; Iz 9,6) 33 Er wird über das Haus Jakob in Ewigkeit herrschen und seine Herrschaft wird kein Ende haben. 34 Maria sagte zu dem Engel: Wie soll das geschehen, da ich keinen Mann erkenne?[2] (Mt 1,18; Mt 1,25) 35 Der Engel antwortete ihr: Heiliger Geist wird über dich kommen und Kraft des Höchsten wird dich überschatten. Deshalb wird auch das Kind heilig und Sohn Gottes genannt werden. 36 Siehe, auch Elisabet, deine Verwandte, hat noch in ihrem Alter einen Sohn empfangen; obwohl sie als unfruchtbar gilt, ist sie schon im sechsten Monat. 37 Denn für Gott ist nichts unmöglich. (Gn 18,14; Jb 42,2; Mt 19,26; Mk 10,27; L 18,27) 38 Da sagte Maria: Siehe, ich bin die Magd des Herrn; mir geschehe, wie du es gesagt hast. Danach verließ sie der Engel. 39 In diesen Tagen machte sich Maria auf den Weg und eilte in eine Stadt im Bergland von Judäa. 40 Sie ging in das Haus des Zacharias und begrüßte Elisabet. 41 Und es geschah, als Elisabet den Gruß Marias hörte, hüpfte das Kind in ihrem Leib. Da wurde Elisabet vom Heiligen Geist erfüllt 42 und rief mit lauter Stimme: Gesegnet bist du unter den Frauen und gesegnet ist die Frucht deines Leibes. (Júd 13,18) 43 Wer bin ich, dass die Mutter meines Herrn zu mir kommt? 44 Denn siehe, in dem Augenblick, als ich deinen Gruß hörte, hüpfte das Kind vor Freude in meinem Leib. 45 Und selig, die geglaubt hat, dass sich erfüllt, was der Herr ihr sagen ließ. 46 Da sagte Maria: Meine Seele preist die Größe des Herrn / (1S 2,1) 47 und mein Geist jubelt über Gott, meinen Retter. (Abk 3,18) 48 Denn auf die Niedrigkeit seiner Magd hat er geschaut. / Siehe, von nun an preisen mich selig alle Geschlechter. (Gn 30,13; 1S 1,11) 49 Denn der Mächtige hat Großes an mir getan / und sein Name ist heilig. (Dt 10,21; Ž 111,9) 50 Er erbarmt sich von Geschlecht zu Geschlecht / über alle, die ihn fürchten. (Ž 103,13) 51 Er vollbringt mit seinem Arm machtvolle Taten: / Er zerstreut, die im Herzen voll Hochmut sind; (Ž 89,11) 52 er stürzt die Mächtigen vom Thron / und erhöht die Niedrigen. (Jb 5,11; Jb 12,19; Ž 147,6; Ez 21,31) 53 Die Hungernden beschenkt er mit seinen Gaben / und lässt die Reichen leer ausgehen. (Ž 34,11; Ž 107,9) 54 Er nimmt sich seines Knechtes Israel an / und denkt an sein Erbarmen, (Ž 98,3; Iz 41,8) 55 das er unsern Vätern verheißen hat, / Abraham und seinen Nachkommen auf ewig. (Gn 17,7; 2S 22,51; Mi 7,20) 56 Und Maria blieb etwa drei Monate bei ihr; dann kehrte sie nach Hause zurück. 57 Für Elisabet aber erfüllte sich die Zeit, dass sie gebären sollte, und sie brachte einen Sohn zur Welt. 58 Ihre Nachbarn und Verwandten hörten, welch großes Erbarmen der Herr ihr erwiesen hatte, und freuten sich mit ihr. 59 Und es geschah: Am achten Tag kamen sie zur Beschneidung des Kindes und sie wollten ihm den Namen seines Vaters Zacharias geben. (Gn 17,12) 60 Seine Mutter aber widersprach und sagte: Nein, sondern er soll Johannes heißen. (L 1,13) 61 Sie antworteten ihr: Es gibt doch niemanden in deiner Verwandtschaft, der so heißt. 62 Da fragten sie seinen Vater durch Zeichen, welchen Namen das Kind haben solle. 63 Er verlangte ein Schreibtäfelchen und schrieb darauf: Johannes ist sein Name. Und alle staunten. 64 Im gleichen Augenblick konnte er Mund und Zunge wieder gebrauchen und er redete und pries Gott. 65 Und alle ihre Nachbarn gerieten in Furcht und man sprach von all diesen Dingen im ganzen Bergland von Judäa. 66 Alle, die davon hörten, nahmen es sich zu Herzen und sagten: Was wird wohl aus diesem Kind werden? Denn die Hand des Herrn war mit ihm. 67 Sein Vater Zacharias wurde vom Heiligen Geist erfüllt und begann prophetisch zu reden: 68 Gepriesen sei der Herr, der Gott Israels! / Denn er hat sein Volk besucht und ihm Erlösung geschaffen; (Ž 41,14; Ž 72,18; Ž 106,48; Ž 111,9; L 7,16; L 24,21) 69 er hat uns einen starken Retter erweckt / im Hause seines Knechtes David. (1S 2,10; Ž 18,3; Ž 132,17) 70 So hat er verheißen von alters her / durch den Mund seiner heiligen Propheten. (Ř 1,2; Zj 10,7) 71 Er hat uns errettet vor unseren Feinden / und aus der Hand aller, die uns hassen; (Ž 106,10) 72 er hat das Erbarmen mit den Vätern an uns vollendet / und an seinen heiligen Bund gedacht, (Ex 2,24; Lv 26,42; Ž 105,8; Ž 106,45) 73 an den Eid, den er unserm Vater Abraham geschworen hat; (Gn 22,16; Jr 11,5; Mi 7,20) 74 er hat uns geschenkt, dass wir, aus Feindeshand befreit, / ihm furchtlos dienen 75 in Heiligkeit und Gerechtigkeit vor seinem Angesicht all unsre Tage. 76 Und du, Kind, wirst Prophet des Höchsten heißen; / denn du wirst dem Herrn vorangehen und ihm den Weg bereiten. (Ex 23,20; Mal 3,1; Mt 11,10; Mk 1,2; L 7,27) 77 Du wirst sein Volk mit der Erfahrung des Heils beschenken / in der Vergebung seiner Sünden.[3] 78 Durch die barmherzige Liebe unseres Gottes / wird uns besuchen das aufstrahlende Licht aus der Höhe, (Iz 60,1; Za 6,12; Mal 3,20) 79 um allen zu leuchten, / die in Finsternis sitzen und im Schatten des Todes, / und unsre Schritte zu lenken auf den Weg des Friedens. (Ž 107,10; Iz 9,1; Iz 42,7; Iz 59,8; Mt 4,16; Ř 3,17) 80 Das Kind wuchs heran und wurde stark im Geist. Und es lebte in der Wüste bis zu dem Tag, an dem es seinen Auftrag für Israel erhielt. 

Einheitsübersetzung der Heiligen Schrift
© 2016 Katholische Bibelanstalt GmbH, Stuttgart
Alle Rechte vorbehalten.
Die Herausgeber sind: (Erz-)Bischöfe Deutschlands, Österreichs, der Schweiz u.a.
Herausgebender Verlag: Katholische Bibelanstalt GmbH

www.bibelwerk.de

Lukáš 1

English Standard Version

od Crossway
1 Inasmuch as many have undertaken to compile a narrative of the things that have been accomplished among us, (Sk 3,18; 2Tm 4,5; 2Tm 4,17) 2 just as those who from the beginning were eyewitnesses and ministers of the word have delivered them to us, (Mk 1,1; Mk 4,14; J 15,27; J 16,4; Sk 4,20; Sk 11,15; Sk 26,16; 1K 4,1; 1K 11,2; 1K 11,23; Žd 2,3; 1P 5,1; 2P 1,16; 1J 1,1; 1J 1,3) 3 it seemed good to me also, having followed all things closely for some time past, to write an orderly account for you, most excellent Theophilus, (Sk 1,1; Sk 11,4; Sk 23,26; Sk 24,3; Sk 26,25) 4 that you may have certainty concerning the things you have been taught. (Sk 2,36; Sk 18,25; Ř 2,18; 1K 14,19; Ga 6,6; 2P 1,16; 2P 1,19) 5 In the days of Herod, king of Judea, there was a priest named Zechariah,[1] of the division of Abijah. And he had a wife from the daughters of Aaron, and her name was Elizabeth. (1Pa 24,10; Mt 2,1; L 1,8) 6 And they were both righteous before God, walking blamelessly in all the commandments and statutes of the Lord. (L 2,25; Sk 23,1; Sk 24,16; Fp 2,15; Fp 3,6; 1Te 2,10; 1Te 3,13; 1Te 5,23) 7 But they had no child, because Elizabeth was barren, and both were advanced in years. (Gn 18,11; Sd 13,2; 1S 1,2; L 1,36; Žd 11,11) 8 Now while he was serving as priest before God when his division was on duty, (1Pa 24,19; 2Pa 8,14; 2Pa 31,2; L 1,5; L 1,23) 9 according to the custom of the priesthood, he was chosen by lot to enter the temple of the Lord and burn incense. (Ex 30,7; 1S 2,28; 1Pa 23,13; 2Pa 29,11; L 1,21; Žd 9,2; Zj 11,2; Zj 11,19) 10 And the whole multitude of the people were praying outside at the hour of incense. (Lv 16,17; Ž 141,2; Zj 5,8; Zj 8,3) 11 And there appeared to him an angel of the Lord standing on the right side of the altar of incense. (Ex 30,1; Ex 40,26) 12 And Zechariah was troubled when he saw him, and fear fell upon him. (Sk 19,17) 13 But the angel said to him, “Do not be afraid, Zechariah, for your prayer has been heard, and your wife Elizabeth will bear you a son, and you shall call his name John. (L 1,60; L 1,63; Sk 10,4; Sk 10,31) 14 And you will have joy and gladness, and many will rejoice at his birth, (L 1,58) 15 for he will be great before the Lord. And he must not drink wine or strong drink, and he will be filled with the Holy Spirit, even from his mother’s womb. (Nu 6,3; Sd 13,4; Sd 13,7; Sd 13,14; Iz 49,1; Iz 49,5; Jr 1,5; Mt 11,11; Mt 11,18; L 1,41; L 1,67; L 7,28; L 7,33; Sk 2,4; Sk 2,15; Sk 2,17; Ga 1,15; Ef 5,18) 16 And he will turn many of the children of Israel to the Lord their God, 17 and he will go before him in the spirit and power of Elijah, to turn the hearts of the fathers to the children, and the disobedient to the wisdom of the just, to make ready for the Lord a people prepared.” (Mal 3,1; Mal 4,6; Mt 11,10; Mt 11,14; Mk 1,2; L 1,76; L 7,27; J 3,28; Ř 10,21) 18 And Zechariah said to the angel, “How shall I know this? For I am an old man, and my wife is advanced in years.” (Gn 15,8; Gn 17,17) 19 And the angel answered him, “I am Gabriel. I stand in the presence of God, and I was sent to speak to you and to bring you this good news. (1Kr 17,1; Jb 1,6; Iz 63,9; Da 8,16; Da 9,21; Mt 18,10; L 1,26; Zj 8,2) 20 And behold, you will be silent and unable to speak until the day that these things take place, because you did not believe my words, which will be fulfilled in their time.” (Ez 3,26; Ez 24,27) 21 And the people were waiting for Zechariah, and they were wondering at his delay in the temple. (L 1,9) 22 And when he came out, he was unable to speak to them, and they realized that he had seen a vision in the temple. And he kept making signs to them and remained mute. (L 1,21; L 1,62) 23 And when his time of service was ended, he went to his home. (2Kr 11,5; 1Pa 9,25; 2Pa 23,8; L 1,8; Žd 10,11) 24 After these days his wife Elizabeth conceived, and for five months she kept herself hidden, saying, 25 “Thus the Lord has done for me in the days when he looked on me, to take away my reproach among people.” (Gn 30,23; 1S 1,6; Ž 113,9; Iz 4,1) 26 In the sixth month the angel Gabriel was sent from God to a city of Galilee named Nazareth, (Mt 2,23; L 1,19) 27 to a virgin betrothed[2] to a man whose name was Joseph, of the house of David. And the virgin’s name was Mary. (Mt 1,16; Mt 1,18; Mt 1,20; L 2,4) 28 And he came to her and said, “Greetings, O favored one, the Lord is with you!”[3] (Sd 6,12; Ž 45,2; Da 9,23) 29 But she was greatly troubled at the saying, and tried to discern what sort of greeting this might be. (L 1,12) 30 And the angel said to her, “Do not be afraid, Mary, for you have found favor with God. (Sk 7,46) 31 And behold, you will conceive in your womb and bear a son, and you shall call his name Jesus. (Iz 7,14; Mt 1,21; Mt 1,25; L 2,21) 32 He will be great and will be called the Son of the Most High. And the Lord God will give to him the throne of his father David, (2S 7,11; 2S 7,16; Ž 89,4; Ž 132,11; Iz 9,6; Iz 16,5; Mt 1,1; Mk 5,7; L 1,69; L 1,76; L 6,35; Sk 2,30; Sk 7,48; Zj 3,7) 33 and he will reign over the house of Jacob forever, and of his kingdom there will be no end.” (Da 2,44; Da 7,14; Da 7,18; Da 7,27; J 12,34; Žd 1,8; Zj 11,15) 34 And Mary said to the angel, “How will this be, since I am a virgin?”[4] 35 And the angel answered her, “The Holy Spirit will come upon you, and the power of the Most High will overshadow you; therefore the child to be born[5] will be called holy—the Son of God. (Mt 1,18; Mt 1,20; Mt 14,33; L 1,32; J 6,69) 36 And behold, your relative Elizabeth in her old age has also conceived a son, and this is the sixth month with her who was called barren. (L 1,7) 37 For nothing will be impossible with God.” (Gn 18,14; Mt 19,26) 38 And Mary said, “Behold, I am the servant[6] of the Lord; let it be to me according to your word.” And the angel departed from her. (Sd 6,21; Sk 12,10) 39 In those days Mary arose and went with haste into the hill country, to a town in Judah, (Jz 20,7; Jz 21,11; L 1,65) 40 and she entered the house of Zechariah and greeted Elizabeth. 41 And when Elizabeth heard the greeting of Mary, the baby leaped in her womb. And Elizabeth was filled with the Holy Spirit, (L 1,15; L 1,67) 42 and she exclaimed with a loud cry, “Blessed are you among women, and blessed is the fruit of your womb! (Dt 28,4; Sd 5,24; Ž 127,3) 43 And why is this granted to me that the mother of my Lord should come to me? (L 2,11; L 20,42; J 20,28) 44 For behold, when the sound of your greeting came to my ears, the baby in my womb leaped for joy. 45 And blessed is she who believed that there would be[7] a fulfillment of what was spoken to her from the Lord.” (L 1,20; J 20,29) 46 And Mary said, “My soul magnifies the Lord, (1S 2,1; Ž 34,2; Ž 69,30; Sk 10,46; Sk 19,17; 1Te 5,23) 47 and my spirit rejoices in God my Savior, (Ž 35,9; Ž 106,21; Iz 61,10; Abk 3,18; L 1,46; Sk 16,34; 1Tm 1,1; 1Tm 2,3; 2Tm 1,9; Tt 1,3; Tt 2,10; Tt 3,4; Ju 1,25) 48 for he has looked on the humble estate of his servant. For behold, from now on all generations will call me blessed; (1S 1,11; Ž 72,17; Ž 138,6; Mal 3,12; L 9,38; L 11,27) 49 for he who is mighty has done great things for me, and holy is his name. (Ž 71,19; Ž 89,8; Ž 99,3; Ž 111,9; Ž 126,2; Iz 57,15; Sf 3,17) 50 And his mercy is for those who fear him from generation to generation. (Dt 5,10; Dt 7,9; Ž 89,1; Ž 103,17) 51 He has shown strength with his arm; he has scattered the proud in the thoughts of their hearts; (Ž 89,10; Ž 98,1; Ž 118,16; Iz 51,9; Da 4,37; Jk 4,6) 52 he has brought down the mighty from their thrones and exalted those of humble estate; (Jb 5,11; Ž 75,7; Ž 107,40; Ž 113,7; Ž 147,6; Ez 21,26; L 1,51; Jk 4,10) 53 he has filled the hungry with good things, and the rich he has sent away empty. (Jb 22,9; Ž 34,10; Ž 107,9; L 6,21; L 6,24) 54 He has helped his servant Israel, in remembrance of his mercy, (Ž 98,3; Iz 41,8; Iz 44,21; Iz 49,3; Mi 7,20; L 1,72; Žd 2,16) 55 as he spoke to our fathers, to Abraham and to his offspring forever.” (Gn 17,19; Ž 132,11; L 1,54; Ga 3,16) 56 And Mary remained with her about three months and returned to her home. 57 Now the time came for Elizabeth to give birth, and she bore a son. 58 And her neighbors and relatives heard that the Lord had shown great mercy to her, and they rejoiced with her. (Gn 19,19) 59 And on the eighth day they came to circumcise the child. And they would have called him Zechariah after his father, (Gn 17,12; Lv 12,3; L 2,21; Fp 3,5) 60 but his mother answered, “No; he shall be called John.” (L 1,13) 61 And they said to her, “None of your relatives is called by this name.” 62 And they made signs to his father, inquiring what he wanted him to be called. (L 1,22) 63 And he asked for a writing tablet and wrote, “His name is John.” And they all wondered. (Iz 8,1; Iz 30,8; L 1,60) 64 And immediately his mouth was opened and his tongue loosed, and he spoke, blessing God. (Mk 7,35; L 1,20; L 2,28; L 24,53) 65 And fear came on all their neighbors. And all these things were talked about through all the hill country of Judea, (L 1,39; L 7,16) 66 and all who heard them laid them up in their hearts, saying, “What then will this child be?” For the hand of the Lord was with him. (L 2,19; L 2,51; Sk 11,21; Sk 13,11) 67 And his father Zechariah was filled with the Holy Spirit and prophesied, saying, (Jl 2,28; L 1,15; L 1,41) 68 “Blessed be the Lord God of Israel, for he has visited and redeemed his people (Ex 4,31; 1Kr 1,48; 1Pa 29,10; Ezd 7,27; Ž 41,13; Ž 72,18; Ž 106,48; Ž 111,9; Ž 130,7; Iz 29,23; Iz 43,1; Iz 59,20; Mt 15,31; L 1,78; L 2,38; L 7,16; L 24,21; Sk 13,17; Sk 15,14; Žd 2,6) 69 and has raised up a horn of salvation for us in the house of his servant David, (1S 2,1; 1S 2,10; 2S 22,3; Ž 18,2; Ž 132,17; Ez 29,21; L 1,32) 70 as he spoke by the mouth of his holy prophets from of old, (Jr 23,5; Sk 3,21; Ř 1,2) 71 that we should be saved from our enemies and from the hand of all who hate us; (Ž 106,10) 72 to show the mercy promised to our fathers and to remember his holy covenant, (Lv 26,42; Ž 105,8; Mi 7,20; L 1,54; Ř 9,4) 73 the oath that he swore to our father Abraham, to grant us (Gn 22,16; Gn 26,3; Žd 6,13) 74 that we, being delivered from the hand of our enemies, might serve him without fear, (Sf 3,15) 75 in holiness and righteousness before him all our days. (Jr 32,39; Mt 28,20; Ef 4,24; 1Te 2,10; Tt 2,12) 76 And you, child, will be called the prophet of the Most High; for you will go before the Lord to prepare his ways, (Mal 3,1; Mt 3,3; Mt 11,9; Mt 14,5; Mk 1,2; L 1,17; L 1,32; L 3,4; L 7,26; L 7,27; L 20,6) 77 to give knowledge of salvation to his people in the forgiveness of their sins, (Mt 26,28; Mk 1,4) 78 because of the tender mercy of our God, whereby the sunrise shall visit us[8] from on high (Mal 4,2; L 1,68; L 24,49; Ef 5,14; Ko 3,12; 2P 1,19) 79 to give light to those who sit in darkness and in the shadow of death, to guide our feet into the way of peace.” (Ž 107,10; Iz 9,2; Iz 42,7; Mt 4,16; L 2,14; J 8,12; Sk 26,18; Ř 3,17) 80 And the child grew and became strong in spirit, and he was in the wilderness until the day of his public appearance to Israel. (Mt 3,1; Mt 11,7; L 2,40) 

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) copyright ©2001 by Crossway Bibles, a publishing ministry of Good News Publishers. ESV® Text Edition: 2016. The ESV® text has been reproduced in cooperation with and by permission of Good News Publishers. Unauthorized reproduction of this publication is prohibited. All rights reserved.

The ESV® Bible (The Holy Bible, English Standard Version®) is adapted from the Revised Standard Version of the Bible, copyright Division of Christian Education of the National Council of the Churches of Christ in the U.S.A. All rights reserved.

Lukáš 1

King James Version

1 Forasmuch as many have taken in hand to set forth in order a declaration of those things which are most surely believed among us, 2 Even as they delivered them unto us, which from the beginning were eyewitnesses, and ministers of the word; 3 It seemed good to me also, having had perfect understanding of all things from the very first, to write unto thee in order, most excellent Theophilus, 4 That thou mightest know the certainty of those things, wherein thou hast been instructed. 5 There was in the days of Herod, the king of Judaea, a certain priest named Zacharias, of the course of Abia: and his wife was of the daughters of Aaron, and her name was Elisabeth. 6 And they were both righteous before God, walking in all the commandments and ordinances of the Lord blameless. 7 And they had no child, because that Elisabeth was barren, and they both were now well stricken in years. 8 And it came to pass, that while he executed the priest's office before God in the order of his course, 9 According to the custom of the priest's office, his lot was to burn incense when he went into the temple of the Lord. 10 And the whole multitude of the people were praying without at the time of incense. 11 And there appeared unto him an angel of the Lord standing on the right side of the altar of incense. 12 And when Zacharias saw him, he was troubled, and fear fell upon him. 13 But the angel said unto him, Fear not, Zacharias: for thy prayer is heard; and thy wife Elisabeth shall bear thee a son, and thou shalt call his name John. 14 And thou shalt have joy and gladness; and many shall rejoice at his birth. 15 For he shall be great in the sight of the Lord, and shall drink neither wine nor strong drink; and he shall be filled with the Holy Ghost, even from his mother's womb. 16 And many of the children of Israel shall he turn to the Lord their God. 17 And he shall go before him in the spirit and power of Elias, to turn the hearts of the fathers to the children, and the disobedient to the wisdom of the just; to make ready a people prepared for the Lord. 18 And Zacharias said unto the angel, Whereby shall I know this? for I am an old man, and my wife well stricken in years. 19 And the angel answering said unto him, I am Gabriel, that stand in the presence of God; and am sent to speak unto thee, and to shew thee these glad tidings. 20 And, behold, thou shalt be dumb, and not able to speak, until the day that these things shall be performed, because thou believest not my words, which shall be fulfilled in their season. 21 And the people waited for Zacharias, and marvelled that he tarried so long in the temple. 22 And when he came out, he could not speak unto them: and they perceived that he had seen a vision in the temple: for he beckoned unto them, and remained speechless. 23 And it came to pass, that, as soon as the days of his ministration were accomplished, he departed to his own house. 24 And after those days his wife Elisabeth conceived, and hid herself five months, saying, 25 Thus hath the Lord dealt with me in the days wherein he looked on me, to take away my reproach among men. 26 And in the sixth month the angel Gabriel was sent from God unto a city of Galilee, named Nazareth, 27 To a virgin espoused to a man whose name was Joseph, of the house of David; and the virgin's name was Mary. 28 And the angel came in unto her, and said, Hail, thou that art highly favoured, the Lord is with thee: blessed art thou among women. 29 And when she saw him, she was troubled at his saying, and cast in her mind what manner of salutation this should be. 30 And the angel said unto her, Fear not, Mary: for thou hast found favour with God. 31 And, behold, thou shalt conceive in thy womb, and bring forth a son, and shalt call his name JESUS. 32 He shall be great, and shall be called the Son of the Highest: and the Lord God shall give unto him the throne of his father David: 33 And he shall reign over the house of Jacob for ever; and of his kingdom there shall be no end. 34 Then said Mary unto the angel, How shall this be, seeing I know not a man? 35 And the angel answered and said unto her, The Holy Ghost shall come upon thee, and the power of the Highest shall overshadow thee: therefore also that holy thing which shall be born of thee shall be called the Son of God. 36 And, behold, thy cousin Elisabeth, she hath also conceived a son in her old age: and this is the sixth month with her, who was called barren. 37 For with God nothing shall be impossible. 38 And Mary said, Behold the handmaid of the Lord; be it unto me according to thy word. And the angel departed from her. 39 And Mary arose in those days, and went into the hill country with haste, into a city of Juda; 40 And entered into the house of Zacharias, and saluted Elisabeth. 41 And it came to pass, that, when Elisabeth heard the salutation of Mary, the babe leaped in her womb; and Elisabeth was filled with the Holy Ghost: 42 And she spake out with a loud voice, and said, Blessed art thou among women, and blessed is the fruit of thy womb. 43 And whence is this to me, that the mother of my Lord should come to me? 44 For, lo, as soon as the voice of thy salutation sounded in mine ears, the babe leaped in my womb for joy. 45 And blessed is she that believed: for there shall be a performance of those things which were told her from the Lord. 46 And Mary said, My soul doth magnify the Lord, 47 And my spirit hath rejoiced in God my Saviour. 48 For he hath regarded the low estate of his handmaiden: for, behold, from henceforth all generations shall call me blessed. 49 For he that is mighty hath done to me great things; and holy is his name. 50 And his mercy is on them that fear him from generation to generation. 51 He hath shewed strength with his arm; he hath scattered the proud in the imagination of their hearts. 52 He hath put down the mighty from their seats, and exalted them of low degree. 53 He hath filled the hungry with good things; and the rich he hath sent empty away. 54 He hath holpen his servant Israel, in remembrance of his mercy; 55 As he spake to our fathers, to Abraham, and to his seed for ever. 56 And Mary abode with her about three months, and returned to her own house. 57 Now Elisabeth's full time came that she should be delivered; and she brought forth a son. 58 And her neighbours and her cousins heard how the Lord had shewed great mercy upon her; and they rejoiced with her. 59 And it came to pass, that on the eighth day they came to circumcise the child; and they called him Zacharias, after the name of his father. 60 And his mother answered and said, Not so; but he shall be called John. 61 And they said unto her, There is none of thy kindred that is called by this name. 62 And they made signs to his father, how he would have him called. 63 And he asked for a writing table, and wrote, saying, His name is John. And they marvelled all. 64 And his mouth was opened immediately, and his tongue loosed, and he spake, and praised God. 65 And fear came on all that dwelt round about them: and all these sayings were noised abroad throughout all the hill country of Judaea. 66 And all they that heard them laid them up in their hearts, saying, What manner of child shall this be! And the hand of the Lord was with him. 67 And his father Zacharias was filled with the Holy Ghost, and prophesied, saying, 68 Blessed be the Lord God of Israel; for he hath visited and redeemed his people, 69 And hath raised up an horn of salvation for us in the house of his servant David; 70 As he spake by the mouth of his holy prophets, which have been since the world began: 71 That we should be saved from our enemies, and from the hand of all that hate us; 72 To perform the mercy promised to our fathers, and to remember his holy covenant; 73 The oath which he sware to our father Abraham, 74 That he would grant unto us, that we being delivered out of the hand of our enemies might serve him without fear, 75 In holiness and righteousness before him, all the days of our life. 76 And thou, child, shalt be called the prophet of the Highest: for thou shalt go before the face of the Lord to prepare his ways; 77 To give knowledge of salvation unto his people by the remission of their sins, 78 Through the tender mercy of our God; whereby the dayspring from on high hath visited us, 79 To give light to them that sit in darkness and in the shadow of death, to guide our feet into the way of peace. 80 And the child grew, and waxed strong in spirit, and was in the deserts till the day of his shewing unto Israel. 

King James Bible (1769). Public Domain.
Please note the following exceptions for use and publication in the United Kingdom: Cambridge University Press