1Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:2Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.3I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.4Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.5I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:6Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.7Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,8Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.9Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,10Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.11Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.12Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.13Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.14Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?15Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,16Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.17Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.18I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.19Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.20Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.21Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.22Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;23Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.
— Hlína a hrnčíř - Jako hrnčíř zachází s hlínou podle svého uvážení, tak Hospodin svobodně jedná se svým lidem i s pronárody.
1 Slovo, které se stalo od Hospodina k Jeremjášovi:2 „Vstaň a sestup do hrnčířova domu a tam ti ohlásím svá slova.“3 Sestoupil jsem tedy do hrnčířova domu, právě když pracoval na hrnčířském kruhu.4 Ale nádoba, kterou vlastní rukou z hlíny zhotovoval, se nepovedla. Začal znovu a udělal z ní nádobu jinou; dělal, co se mu zdálo být správné. 5 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:6 „Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. 7 Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím.8 Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. 9 Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím.10 Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci. 11 A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky.“12 Oni však řekli: „Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce.“
— Spiknutí proti proroku - Za neblahou zvěst, kterou prorok lidu přináší, jej chce lid usmrtit. Prorok hledá pomoc u Hospodina.
13 Proto praví Hospodin toto: „Jen se dotažte mezi pronárody! Kdo kdy slyšel něco takového? Hrůzostrašné věci se dopustila panna izraelská. 14 Zmizí sněhová pole ze skal Libanónu? Vyschnou snad tyto cizí vody, chladné a bystré? 15 Na mne však můj lid zapomněl, pálí kadidlo falešným bohům. Přivedu je k pádu na jejich cestách, na stezkách věčnosti, půjdou po neschůdných, neupravených cestách. 16 Jejich země bude vzbuzovat úděs a věčný posměch, každý kolemjdoucí bude nad ní v úděsu potřásat hlavou. 17 Jako východním větrem, tak je rozptýlím před nepřítelem. Obrátím se k nim zády, a ne tváří, v den jejich běd.“ 18 Ale oni řekli: „Pojďme a něco si na Jeremjáše vymyslíme. Knězi přece nechybí zákon, mudrci úradek, proroku slovo. Pojďme, utlučeme ho jazykem, nedáme na žádné jeho slovo.“ 19 Pozornost mi věnuj, Hospodine, a slyš hlas těch, kdo se mnou vedou spor. 20 Což má být odměňováno dobro zlem, že mi kopou jámu? Pamatuj, jak jsem před tebou stával a mluvil v jejich prospěch a odvracel od nich tvé rozhořčení. 21 Proto vydej jejich syny hladu, vydej je napospas meči, jejich ženy ať jsou bez dětí a ovdovělé a muže ať skosí smrt, jejich jinoši ať jsou pobiti v boji mečem. 22 Z jejich domů ať se rozléhá úpění, přiveď na ně znenadání hordu, neboť vykopali jámu, aby mě polapili, nastražili osidla mým nohám. 23 Ty, Hospodine, víš o každém jejich záměru, že mi chtějí způsobit smrt. Nezprošťuj je viny, jejich hřích ať u tebe smazán není, ať jsou před tebou přivedeni k pádu, tak s nimi nalož v čas svého hněvu.
1Slovo, které Jeremiáš dostal od Hospodina:2„Vstaň a jdi do hrnčířova domu. Tam ti oznámím svá slova.“3Odešel jsem tedy do hrnčířova domu a hle, právě pracoval na hrnčířském kruhu.4Nádoba, kterou z hlíny tvaroval, se mu ale pod rukama zkazila, a tak začal znovu a dělal z ní jinou nádobu, která by se mu líbila.5Tehdy jsem dostal slovo Hospodinovo:6„Nemohu snad s vámi naložit jako tento hrnčíř, dome Izraele? praví Hospodin. Hle, jste v mé ruce, jako je hlína v ruce hrnčíře, dome Izraele.7Kdykoli mohu prohlásit o národu nebo království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím;[1]8pokud se však ten národ, o kterém jsem mluvil, odvrátí od svého zla, pak i já upustím od zla, jež jsem zamýšlel proti nim.9Jindy zas mohu prohlásit o národu nebo království, že je vybuduji a zasadím;10pokud však budou páchat, co je v mých očích zlé, a nebudou mě poslouchat, pak i já upustím od dobra, jež jsem jim slíbil prokázat.11Teď tedy řekni lidu Judy a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak praví Hospodin: Hle, chystám proti vám něco zlého, vymýšlím na vás plán! Odvraťte se proto každý od své zlé cesty; napravte své cesty a své jednání.‘12Oni však na to řekli: ‚Marné řeči! Budeme žít podle svých vlastních plánů, každý se budeme řídit svým zarputilým a zlým srdcem.‘“13A proto tak praví Hospodin: „Ptejte se mezi národy – Kdo kdy co takového slyšel? Panna izraelská provádí tu nejhroznější věc!14Mizí snad z pole kamení nebo z Libanonu sníh? Vysychají snad mezi horami[2] chladné bystřiny?15Můj lid však na mě zapomněl, pálí kadidlo marnostem! Na svých cestách klopýtli, na stezkách odvěkých, a odešli jinou pěšinou, cestou neupravenou.16Jejich země proto bude budit děs, navždy se nad ní bude syčet úžasem. Každý, kdo tudy půjde, se zhrozí a hlavou potřese.17Jakoby větrem východním je před protivníkem rozpráším. V den, kdy přijde jejich bída, ukážu jim záda, a ne tvář.“[3]
Spiknutí proti Jeremiášovi
18Oni však na to řekli: „Pojďme, musíme na Jeremiáše něco vymyslet! Zákon se knězi nikdy neztratí, stejně jako rada mudrci a slovo prorokovi. Pojďme, ubijme ho tedy jazykem a na jeho slova vůbec nedbejme!“19Všimni si mě, Hospodine, slyš hlas mých odpůrců!20To se má odplácet dobro zlem, že na mě kopou jámu? Pamatuj, jak jsem se stavěl před tebe a přimlouval se za ně, abych od nich odvracel tvůj hněv.21Na jejich děti proto dopusť hlad, vydej je meči napospas! Ať jejich ženy ovdoví a přijdou o děti, jejich muži ať propadnou smrti, jejich mladíci ať padnou mečem v boji!22Z jejich domů ať se nářek ozývá, až na ně náhle přivedeš útočníka – vždyť mi vykopali jámu, aby mě lapili, mé nohy chtěli chytit do pasti.23Hospodine, ty sám víš o všech jejich plánech, aby mě zabili. Neodpouštěj jim jejich viny, nepřehlížej jejich hřích! Jen ať se před tebou skácejí; v čase svého hněvu zakroč proti nim!
1Das Wort, das vom HERRN an Jeremia erging:2Mach dich auf und geh zum Haus des Töpfers hinab! Dort will ich dir meine Worte mitteilen.3So ging ich zum Haus des Töpfers hinab und siehe, er arbeitete gerade mit der Töpferscheibe.4Missriet das Gefäß, das er aus Ton machte, in der Hand des Töpfers, so machte der Töpfer daraus wieder ein anderes Gefäß, ganz wie es ihm gefiel.5Da erging an mich das Wort des HERRN:6Kann ich nicht mit euch verfahren wie dieser Töpfer, Haus Israel? - Spruch des HERRN. Siehe, wie der Ton in der Hand des Töpfers, so seid ihr in meiner Hand, Haus Israel. (Iz 45,9; Ř 9,21)7Bald drohe ich einem Volk oder einem Reich, es auszureißen, niederzureißen und zu vernichten. (Ez 33,11)8Kehrt aber das Volk, dem ich gedroht habe, um von seinem bösen Tun, so reut mich das Unheil, das ich ihm zugedacht habe.9Bald sage ich einem Volk oder einem Reich zu, es aufzubauen und einzupflanzen.10Tut es aber dann, was mir missfällt, und hört es nicht auf meine Stimme, so reut mich das Gute, das ich ihm zugesagt habe.11Und nun sag zu den Leuten von Juda und zu den Einwohnern Jerusalems: So spricht der HERR: Siehe, ich bereite Unheil gegen euch vor und fasse einen Plan gegen euch. Kehrt doch um, ein jeder von seinem bösen Weg, und bessert euer Verhalten und euer Tun!12Aber sie werden sagen: Vergebliche Mühe! Wir wollen unseren eigenen Plänen folgen und jeder von uns will nach der Verstocktheit seines bösen Herzens handeln. (Jr 6,16; Jr 11,8)13Deshalb spricht der HERR: Fragt unter den Völkern, wer je Ähnliches gehört hat! Ganz Abscheuliches hat die Jungfrau Israel getan.14Weicht denn der Schnee des Libanon vom Felsgestein? Oder versiegen die fremden, kalten Wasserströme?15Mein Volk aber hat mich vergessen; den Nichtsen bringen sie Rauchopfer dar. Doch diese lassen sie straucheln auf ihren Wegen, den altgewohnten Bahnen, sodass sie auf ungebahnten Pfaden gehen müssen.16Sie machen ihr Land zu einem Ort des Entsetzens, zum Gespött für immer. Jeder, der dort vorbeikommt, wird sich entsetzen und den Kopf schütteln. (Jr 19,8; Jr 49,17; Jr 50,13)17Wie der Ostwind zerstreue ich sie vor dem Feind. Ich zeige ihnen den Rücken und nicht das Gesicht am Tag ihres Verderbens.
Vierte Konfession des Propheten Jeremia
18Sie aber sagten: / Kommt, lasst uns gegen Jeremia Pläne schmieden!
Denn nie wird dem Priester die Weisung ausgehen, / dem Weisen der Rat und dem Propheten das Wort.
Kommt, wir wollen ihn mit Worten schlagen / und auf keines seiner Worte achten.19Gib du, HERR, Acht auf mich / und höre das Gerede meiner Widersacher!20Darf man Gutes mit Bösem vergelten? / Doch sie haben mir eine Grube gegraben.
Gedenke, dass ich vor dir stand, / um Gutes über sie zu reden / und deinen Zorn von ihnen abzuwenden!21Darum gib ihre Kinder dem Hunger preis / und liefere sie der Gewalt des Schwertes aus!
Ihre Frauen sollen kinderlos / und zu Witwen werden,
ihre Männer soll der Tod treffen, / ihre jungen Männer sollen erschlagen werden vom Schwert in der Schlacht.22Geschrei soll man hören aus ihren Häusern, / wenn du plötzlich Kriegshorden über sie kommen lässt.
Denn sie haben mir eine Grube gegraben, um mich zu fangen, / und meinen Füßen haben sie Schlingen gelegt.23Du aber, HERR, / du kennst all ihre Mordpläne gegen mich.
Gewähre keine Versöhnung für ihre Schuld, / lösch bei dir ihre Sünde nicht aus!
Lass sie zu Fall kommen vor deinem Angesicht, / handle an ihnen zur Zeit deines Zorns! (L 23,34)
1The word that came to Jeremiah from the Lord:2“Arise, and go down to the potter’s house, and there I will let you hear[1] my words.” (1Pa 4,23; Jr 19,1; Za 11,13)3So I went down to the potter’s house, and there he was working at his wheel. (1Pa 4,23; Jr 19,1; Za 11,13)4And the vessel he was making of clay was spoiled in the potter’s hand, and he reworked it into another vessel, as it seemed good to the potter to do. (Jr 13,7; Ř 9,21)5Then the word of the Lord came to me:6“O house of Israel, can I not do with you as this potter has done? declares the Lord. Behold, like the clay in the potter’s hand, so are you in my hand, O house of Israel. (Jb 10,9; Iz 45,9; Iz 64,8; Ř 9,20)7If at any time I declare concerning a nation or a kingdom, that I will pluck up and break down and destroy it, (Jr 1,10; Jr 42,10)8and if that nation, concerning which I have spoken, turns from its evil, I will relent of the disaster that I intended to do to it. (Sd 2,18; Jr 26,3; Jr 26,13; Jr 26,19; Ez 18,21; Jon 3,10)9And if at any time I declare concerning a nation or a kingdom that I will build and plant it, (Jr 18,7)10and if it does evil in my sight, not listening to my voice, then I will relent of the good that I had intended to do to it.11Now, therefore, say to the men of Judah and the inhabitants of Jerusalem: ‘Thus says the Lord, Behold, I am shaping disaster against you and devising a plan against you. Return, every one from his evil way, and amend your ways and your deeds.’ (2Kr 17,13; Jr 7,3; Jr 25,5; Jr 35,15; Jon 3,8)12“But they say, ‘That is in vain! We will follow our own plans, and will every one act according to the stubbornness of his evil heart.’ (Jr 2,25; Jr 3,17)13“Therefore thus says the Lord: Ask among the nations, Who has heard the like of this? The virgin Israel has done a very horrible thing. (Jr 2,10; Jr 5,30)14Does the snow of Lebanon leave the crags of Sirion?[2] Do the mountain waters run dry,[3] the cold flowing streams?15But my people have forgotten me; they make offerings to false gods; they made them stumble in their ways, in the ancient roads, and to walk into side roads, not the highway, (Iz 57,14; Jr 2,5; Jr 2,13; Jr 2,32; Jr 6,16; Jr 10,15; Jr 16,19; Jr 17,13)16making their land a horror, a thing to be hissed at forever. Everyone who passes by it is horrified and shakes his head. (2Pa 29,8; Jb 16,4; Ž 22,7; Jr 19,8; Jr 25,9; Jr 25,11; Jr 25,18; Jr 49,13; Jr 49,17; Jr 50,13; Jr 51,37; Pl 2,15; Mt 27,39)17Like the east wind I will scatter them before the enemy. I will show them my back, not my face, in the day of their calamity.” (Gn 41,6; Gn 41,23; Gn 41,27; Ex 10,13; Jb 27,21; Ž 48,7; Jr 2,27; Jr 13,24; Ez 27,26; Oz 13,15; Jon 4,8)18Then they said, “Come, let us make plots against Jeremiah, for the law shall not perish from the priest, nor counsel from the wise, nor the word from the prophet. Come, let us strike him with the tongue, and let us not pay attention to any of his words.” (Jb 5,21; Ž 31,20; Jr 2,8; Jr 5,13; Jr 5,31; Jr 6,13; Jr 9,3; Jr 9,8; Jr 11,19)19Hear me, O Lord, and listen to the voice of my adversaries. (Ž 35,1; Iz 49,25)20Should good be repaid with evil? Yet they have dug a pit for my life. Remember how I stood before you to speak good for them, to turn away your wrath from them. (Neh 13,14; Ž 35,7; Ž 35,12; Ž 57,6; Ž 119,85)21Therefore deliver up their children to famine; give them over to the power of the sword; let their wives become childless and widowed. May their men meet death by pestilence, their youths be struck down by the sword in battle. (Ž 109,9; Ž 109,10)22May a cry be heard from their houses, when you bring the plunderer suddenly upon them! For they have dug a pit to take me and laid snares for my feet. (Ž 140,5; Jr 18,20; Jr 20,16)23Yet you, O Lord, know all their plotting to kill me. Forgive not their iniquity, nor blot out their sin from your sight. Let them be overthrown before you; deal with them in the time of your anger. (Neh 4,5; Ž 35,22)
Jeremjáš 18
King James Version
1The word which came to Jeremiah from the LORD, saying,2Arise, and go down to the potter' house, and there I will cause thee to hear my words.3Then I went down to the potter' house, and, behold, he wrought a work on the wheels.4And the vessel that he made of clay was marred in the hand of the potter: so he made it again another vessel, as seemed good to the potter to make it .5Then the word of the LORD came to me, saying,6O house of Israel, cannot I do with you as this potter? saith the LORD. Behold, as the clay is in the potter' hand, so are ye in mine hand, O house of Israel.7At what instant I shall speak concerning a nation, and concerning a kingdom, to pluck up, and to pull down, and to destroy it ;8If that nation, against whom I have pronounced, turn from their evil, I will repent of the evil that I thought to do unto them.9And at what instant I shall speak concerning a nation, and concerning a kingdom, to build and to plant it ;10If it do evil in my sight, that it obey not my voice, then I will repent of the good, wherewith I said I would benefit them.11Now therefore go to, speak to the men of Judah, and to the inhabitants of Jerusalem, saying, Thus saith the LORD; Behold, I frame evil against you, and devise a device against you: return ye now every one from his evil way, and make your ways and your doings good.12And they said, There is no hope: but we will walk after our own devices, and we will every one do the imagination of his evil heart.13Therefore thus saith the LORD; Ask ye now among the heathen, who hath heard such things: the virgin of Israel hath done a very horrible thing.14Will a man leave the snow of Lebanon which cometh from the rock of the field? or shall the cold flowing waters that come from another place be forsaken?15Because my people hath forgotten me, they have burned incense to vanity, and they have caused them to stumble in their ways from the ancient paths, to walk in paths, in a way not cast up;16To make their land desolate, and a perpetual hissing; every one that passeth thereby shall be astonished, and wag his head.17I will scatter them as with an east wind before the enemy; I will shew them the back, and not the face, in the day of their calamity.18Then said they, Come, and let us devise devices against Jeremiah; for the law shall not perish from the priest, nor counsel from the wise, nor the word from the prophet. Come, and let us smite him with the tongue, and let us not give heed to any of his words.19Give heed to me, O LORD, and hearken to the voice of them that contend with me.20Shall evil be recompensed for good? for they have digged a pit for my soul. Remember that I stood before thee to speak good for them, and to turn away thy wrath from them.21Therefore deliver up their children to the famine, and pour out their blood by the force of the sword; and let their wives be bereaved of their children, and be widows; and let their men be put to death; let their young men be slain by the sword in battle.22Let a cry be heard from their houses, when thou shalt bring a troop suddenly upon them: for they have digged a pit to take me, and hid snares for my feet.23Yet, LORD, thou knowest all their counsel against me to slay me : forgive not their iniquity, neither blot out their sin from thy sight, but let them be overthrown before thee; deal thus with them in the time of thine anger.