Jób 9 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 Odpověděv pak Job, řekl: 2 I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným? 3 A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov. 4 Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil? 5 On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své. 6 On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její. 7 On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje. 8 On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských. 9 On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne. 10 On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu. 11 Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho. 12 Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš? 13 Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní. 14 Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl? 15 Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu. 16 Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj, 17 Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny. 18 Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi. 19 Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí? 20 Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží. 21 Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého. 22 Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje. 23 Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá; 24 Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest? 25 Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí. 26 Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu. 27 Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se: 28 Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš. 29 Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval? 30 Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své, 31 Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé. 32 Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud. 33 Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba. 34 Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil, 35 Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

JÓB ODPOVÍDÁ BILDADOVI - — Boží svrchovanost

1 Jób na to odpověděl: 2 „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý? 3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví. 4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře? 5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu; 6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí. 7 Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy, 8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln, 9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní. 10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy. 11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu. 12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘ 13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.

— Beznadějná pře

14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova? 15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil. 16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu. 17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány, 18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí. 19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá? 20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého. 21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život. 22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem. 23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch. 24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?

— Nemožnost očisty

25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, 26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající. 27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji, 28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš. 29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud? 30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem, 31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat. 32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu. 33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba. 34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach. 35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Jak bych se obhájil?

1 Job na to řekl: 2 „Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu? 3 Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu. 4 Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu – uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu? 5 On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se. 6 I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře. 7 Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje. 8 On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách. 9 Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu. 10 On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné. 11 Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším. 12 Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘ 13 Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá – před ním se musí sklonit i pomocníci netvora! 14 Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil? 15 Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit. 16 I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal. 17 Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil. 18 Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou. 19 Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho^[1] předvolá? 20 I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený. 21 Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít! 22 Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem! 23 Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje. 24 Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak? 25 Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč. 26 Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí. 27 Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘ 28 Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím. 29 Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně? 30 I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval, 31 stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný. 32 On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli. 33 Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil! 34 Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami. 35 To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

IJOBS GEGENREDE

Gottes Macht und die Ohnmacht des Menschen

1 Da antwortete Ijob und sprach: 2 Wahrhaftig weiß ich, dass es so ist: / Wie wäre ein Mensch bei Gott im Recht! (Jb 4,17; Ž 143,2) 3 Wenn er mit ihm rechten wollte, / nicht auf eins von tausend könnte er ihm Antwort geben. 4 Weisen Sinnes und stark an Macht - / wer böte ihm Trotz und bliebe heil? 5 Er versetzt Berge; sie merken es nicht, / dass er in seinem Zorn sie umstürzt. (Ž 46,3; Iz 13,13) 6 Er erschüttert die Erde an ihrem Ort, / sodass ihre Säulen erzittern. 7 Er spricht zur Sonne, sodass sie nicht strahlt, / er versiegelt die Sterne. (Bár 3,34) 8 Er spannt allein den Himmel aus / und schreitet einher auf den Höhen des Meeres. 9 Er macht das Sternbild des Bären, den Orion, / das Siebengestirn, die Kammern des Südens. (Am 5,8) 10 Er macht so Großes, es ist nicht zu erforschen, / Wunderdinge, sie sind nicht zu zählen. (Jb 5,9) 11 Zieht er an mir vorüber, ich sehe ihn nicht, / fährt er daher, ich bemerke ihn nicht. (Jb 23,8) 12 Rafft er hinweg, wer hält ihn zurück? / Wer darf zu ihm sagen: Was machst du da? (Mdr 12,12) 13 Gott hält seinen Zorn nicht zurück, / unter ihm mussten selbst Rahabs Helfer sich beugen. (Jb 7,2; Jb 26,12; Ž 89,11) 14 Wie sollte denn ich ihm Antwort geben, / wie meine Worte gegen ihn wählen? (Gn 18,25; Ž 7,12) 15 Und wäre ich im Recht, ich könnte nicht antworten, / um Gnade müsste ich bei meinem Richter flehen. 16 Wollte ich rufen, würde er mir Antwort geben? / Ich glaube nicht, dass er auf meine Stimme hört. (Jb 5,8; Jb 8,5; Jb 31,35) 17 Er, der im Sturm mich niedertritt, / ohne Grund meine Wunden mehrt, (Jb 38,1; Jb 40,6) 18 er lässt mich nicht zu Atem kommen, / er sättigt mich mit Bitternis. 19 Geht es um Kraft, er ist der Starke, / geht es um Recht, wer lädt mich vor? 20 Wäre ich im Recht, mein eigener Mund spräche mich schuldig, / wäre ich ohne Tadel, er machte mich krumm. (Jb 15,6) 21 Schuldlos bin ich, doch achte ich nicht auf mich, / mein Leben werfe ich hin. 22 Einerlei ist es, so sage ich es denn: / Schuldlos wie schuldig bringt er um. (Kaz 9,2) 23 Wenn die Geißel plötzlich tötet, / spottet er über der Unschuldigen Angst. 24 Die Erde ist in Frevlerhand gegeben, / das Gesicht ihrer Richter deckt er zu. / Ist er es nicht, wer ist es dann? (Jb 40,6) 25 Schneller als ein Läufer eilen meine Tage, / sie fliehen dahin und schauen kein Glück. (Jb 7,6; Mdr 5,9) 26 Sie gleiten vorbei wie Kähne aus Schilf, / dem Adler gleich, der sich auf Beute stürzt. 27 Sage ich: Ich will meine Klage vergessen, / meine Miene ändern und heiter blicken!, 28 so graut mir vor all meinen Schmerzen. / Ich weiß, du sprichst mich nicht frei. 29 Ich muss nun einmal schuldig sein, / wozu mühe ich mich umsonst? 30 Wollte ich auch mit Schnee mich waschen, / meine Hände mit Lauge reinigen, (Ž 51,9; Iz 1,18; Jr 2,22) 31 du würdest mich doch in die Grube tauchen, / sodass meinen Kleidern vor mir ekelt. 32 Denn er ist kein Mann wie ich, / dem ich entgegnen könnte: / Lasst uns zusammen zum Gericht gehen! (Kaz 6,10) 33 Es gibt keinen Schiedsmann zwischen uns, / der seine Hand auf uns beide legte. 34 Er nehme von mir seine Rute, / sein Schrecken soll mich nicht mehr ängstigen; (Jb 13,21) 35 dann will ich reden, ohne ihn zu fürchten. / Doch so ist es nicht um mich bestellt.

English Standard Version

od Crossway

Job Replies: There Is No Arbiter

1 Then Job answered and said: 2 “Truly I know that it is so: But how can a man be in the right before God? (Jb 4,17) 3 If one wished to contend with him, one could not answer him once in a thousand times. (Jb 10,2; Ž 143,2; Ř 3,20) 4 He is wise in heart and mighty in strength —who has hardened himself against him, and succeeded?— (Ex 7,13; Ex 32,9; Jb 12,13; Jb 36,5)

Ex 7,13Ex 32,9Jb 12,13Jb 36,5

5 he who removes mountains, and they know it not, when he overturns them in his anger, 6 who shakes the earth out of its place, and its pillars tremble; (Jb 26,11; Ž 75,3; Iz 2,19; Iz 2,21; Iz 13,13; Ag 2,6; Ag 2,21; Žd 12,26)

Jb 26,11Ž 75,3Iz 2,19Iz 2,21Iz 13,13Ag 2,6Ag 2,21Žd 12,26

7 who commands the sun, and it does not rise; who seals up the stars; 8 who alone stretched out the heavens and trampled the waves of the sea; (Jb 26,7; Ž 104,2; Jr 10,12; Jr 51,15; Za 12,1)

Jb 26,7Ž 104,2Jr 10,12Jr 51,15Za 12,1

9 who made the Bear and Orion, the Pleiades and the chambers of the south; (Gn 1,16; Jb 37,9; Jb 38,31; Jb 38,32; Am 5,8)

Gn 1,16Jb 37,9Jb 38,31Jb 38,32Am 5,8

10 who does great things beyond searching out, and marvelous things beyond number. (Jb 5,9) 11 Behold, he passes by me, and I see him not; he moves on, but I do not perceive him. (Jb 23,8) 12 Behold, he snatches away; who can turn him back? Who will say to him, ‘What are you doing?’ (Jb 11,10; Jb 23,13; Iz 45,9; Jr 18,6; Ř 9,20)

Jb 11,10Jb 23,13Iz 45,9Jr 18,6Ř 9,20

13 “God will not turn back his anger; beneath him bowed the helpers of Rahab. (Jb 26,12; Ž 87,4; Ž 89,10; Iz 30,7; Iz 51,9)

Jb 26,12Ž 87,4Ž 89,10Iz 30,7Iz 51,9

14 How then can I answer him, choosing my words with him? (Jb 9,3; Jb 15,16) 15 Though I am in the right, I cannot answer him; I must appeal for mercy to my accuser.^[1] (Jb 8,5; Jb 10,15) 16 If I summoned him and he answered me, I would not believe that he was listening to my voice. 17 For he crushes me with a tempest and multiplies my wounds without cause; (Jb 2,3; Jb 34,6) 18 he will not let me get my breath, but fills me with bitterness. 19 If it is a contest of strength, behold, he is mighty! If it is a matter of justice, who can summon him?^[2] (Jb 9,4; Jr 49,19; Jr 50,44) 20 Though I am in the right, my own mouth would condemn me; though I am blameless, he would prove me perverse. (Jb 15,6) 21 I am blameless; I regard not myself; I loathe my life. (Jb 1,1; Jb 7,16; Jb 10,1) 22 It is all one; therefore I say, ‘He destroys both the blameless and the wicked.’ (Kaz 9,2; Ez 21,3) 23 When disaster brings sudden death, he mocks at the calamity^[3] of the innocent. (Iz 10,26) 24 The earth is given into the hand of the wicked; he covers the faces of its judges— if it is not he, who then is it? (Jb 10,3; Jb 12,17; Jb 24,25) 25 “My days are swifter than a runner; they flee away; they see no good. (2Pa 30,6; Jb 7,6; Jr 51,31) 26 They go by like skiffs of reed, like an eagle swooping on the prey. (Iz 18,2; Abk 1,8) 27 If I say, ‘I will forget my complaint, I will put off my sad face, and be of good cheer,’ (Jb 7,13; Ž 39,13) 28 I become afraid of all my suffering, for I know you will not hold me innocent. (Jb 10,14; Ž 119,120) 29 I shall be condemned; why then do I labor in vain? (Jb 10,2) 30 If I wash myself with snow and cleanse my hands with lye, (Jb 22,30; Iz 1,25; Jr 2,22) 31 yet you will plunge me into a pit, and my own clothes will abhor me. (Jb 19,19; Jb 30,10) 32 For he is not a man, as I am, that I might answer him, that we should come to trial together. (Kaz 6,10; Ř 9,20) 33 There is no^[4] arbiter between us, who might lay his hand on us both. (1S 2,25; Jb 9,19; Jb 16,21) 34 Let him take his rod away from me, and let not dread of him terrify me. (Jb 13,21; Jb 21,9; Jb 33,7; Ž 39,10; Ž 89,32; Iz 10,24)

Jb 13,21Jb 21,9Jb 33,7Ž 39,10Ž 89,32Iz 10,24

35 Then I would speak without fear of him, for I am not so in myself.

King James Version

1 Then Job answered and said, 2 I know it is so of a truth: but how should man be just with God? 3 If he will contend with him, he cannot answer him one of a thousand. 4 He is wise in heart, and mighty in strength: who hath hardened himself against him, and hath prospered? 5 Which removeth the mountains, and they know not: which overturneth them in his anger. 6 Which shaketh the earth out of her place, and the pillars thereof tremble. 7 Which commandeth the sun, and it riseth not; and sealeth up the stars. 8 Which alone spreadeth out the heavens, and treadeth upon the waves of the sea. 9 Which maketh Arcturus, Orion, and Pleiades, and the chambers of the south. 10 Which doeth great things past finding out; yea, and wonders without number. 11 Lo, he goeth by me, and I see him not: he passeth on also, but I perceive him not. 12 Behold, he taketh away, who can hinder him? who will say unto him, What doest thou? 13 If God will not withdraw his anger, the proud helpers do stoop under him. 14 How much less shall I answer him, and choose out my words to reason with him? 15 Whom, though I were righteous, yet would I not answer, but I would make supplication to my judge. 16 If I had called, and he had answered me; yet would I not believe that he had hearkened unto my voice. 17 For he breaketh me with a tempest, and multiplieth my wounds without cause. 18 He will not suffer me to take my breath, but filleth me with bitterness. 19 If I speak of strength, lo, he is strong: and if of judgment, who shall set me a time to plead ? 20 If I justify myself, mine own mouth shall condemn me: if I say , I am perfect, it shall also prove me perverse. 21 Though I were perfect, yet would I not know my soul: I would despise my life. 22 This is one thing , therefore I said it , He destroyeth the perfect and the wicked. 23 If the scourge slay suddenly, he will laugh at the trial of the innocent. 24 The earth is given into the hand of the wicked: he covereth the faces of the judges thereof; if not, where, and who is he? 25 Now my days are swifter than a post: they flee away, they see no good. 26 They are passed away as the swift ships: as the eagle that hasteth to the prey. 27 If I say, I will forget my complaint, I will leave off my heaviness, and comfort myself : 28 I am afraid of all my sorrows, I know that thou wilt not hold me innocent. 29 If I be wicked, why then labour I in vain? 30 If I wash myself with snow water, and make my hands never so clean; 31 Yet shalt thou plunge me in the ditch, and mine own clothes shall abhor me. 32 For he is not a man, as I am, that I should answer him, and we should come together in judgment. 33 Neither is there any daysman betwixt us, that might lay his hand upon us both. 34 Let him take his rod away from me, and let not his fear terrify me: 35 Then would I speak, and not fear him; but it is not so with me.