1Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?2Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?3Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?4Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?5Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:6Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.7Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:8Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.9Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:10Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.11Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.12Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.13Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?14Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?15Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?16Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?17A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?18Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.19Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?20Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?21Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:22Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.23Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.24Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?25Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?26Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,27Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?28I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.29Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?30Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.31Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?32Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.33Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?34A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.35Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.36Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.37Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.38Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,39Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:40Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. [ (Job 31:41) Skonávají se slova Jobova. ]
1 „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, jak bych se tedy směl ohlížet za pannou? 2 Jaký je úděl od Boha shůry, dědictví od Všemocného z výšin? 3 Zdali ne bědy pro bídáka a neštěstí pro pachatele ničemností? 4 Nevidí snad Bůh mé cesty a nepočítá všechny mé kroky? 5 Jestliže jsem licoměrně jednal a moje noha spěchala za lstí, 6 ať mě Bůh zváží na vážkách spravedlnosti a pozná mou bezúhonnost. 7 Jestliže se můj krok odchýlil z cesty a mé srdce si šlo za mýma očima nebo poskvrna ulpěla na mých dlaních, 8 ať jiný sní, co zaseju, a moji potomci ať jsou vykořeněni. 9 Jestliže se mé srdce dalo zlákat cizí ženou a já jsem strojil nástrahy u dveří svého druha, 10 ať moje žena jinému mele a jiní ať se sklánějí nad ní. 11 Byla by to přece mrzkost, nepravost hodná odsouzení, 12 byl by to oheň, jenž zžírá v říši zkázy, který do kořenů zničí všechnu mou úrodu. 13 Jestliže jsem porušil právo svého otroka či otrokyně, když se mnou vedli spor, 14 co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat? 15 Což ten, který mě učinil v mateřském životě, neučinil i jeho, nebyl to týž, který nás připravil v lůně? 16 Jestliže jsem odmítl nuzákovo přání, oči vdovy nechal hasnout v beznaději 17 a sám pojídal své sousto, aniž z něho též sirotek jedl – 18 ten přec od mládí už se mnou rostl jak u otce, také vdovu jsem od života své matky vodil –, 19 jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu, že se ubožák čím přikrýt nemá, 20 jestliže mi jeho bedra nežehnala za to, že se ohřívá vlnou mých jehňat, 21 jestliže má ruka hrozila sirotkovi, ač jsem v bráně viděl, že mu mohu pomoci, 22 ať mi odpadne lopatka od ramene a paže se mi vylomí z kloubu. 23 Propadl bych jistě strachu, bědám Božím, na nic bych se nevzmohl před jeho vznešeností. 24 Jestliže jsem svou důvěru složil v zlato, třpytivému zlatu říkal: ‚V tebe doufám,‘ 25 jestliže jsem se radoval, že jsem tak zámožný, že má ruka nabyla úctyhodného jmění, 26 jestliže jsem viděl světlo sluneční, jak září, a měsíc, jak skvostně pluje po obloze, 27 a mé srdce potají se dalo zlákat, abych polibek svých ústjim rukou poslal, 28 i to by byla nepravost hodná odsouzení, neboť bych tím zapřel Boha shůry. 29 Jestliže jsem se radoval ze zániku toho, kdo mě nenáviděl, a byl rozjařen, že potkalo ho něco zlého – 30 vždyť jsem nedal svým ústům zhřešit, nevyprošoval jsem si pro něho kletbu, 31 lidé z mého stanu si nestěžovali: ‚Kéž by nám dal trochu masa, nejsme syti,‘ 32 cizinec nezůstával přes noc venku, pocestnému jsem otvíral dveře –, 33 jestliže jsem po lidsku své přestoupení skrýval, nepravost svou tajně uložil v své hrudi, 34 že bych se byl lekal početného davu a že bych se opovržení lidských čeledí děsil, pak ať zmlknu a nevyjdu ze dveří. 35 Kéž bych měl někoho, kdo by mě vyslyšel! Zde je mé znamení. Ať mi Všemocný odpoví. Můj odpůrce sepsal zápis. 36 Klidně si jej vložím na rameno, ovinu si jej jak věnec. 37 O každém svém kroku mu povím, jako vévoda přistoupím k němu. 38 Jestliže má půda proti mně křičela a její brázdy přitom plakaly, 39 jestliže jsem její sílu spotřeboval bez placení a její vlastníky odbýval, 40 ať místo pšenice vzejde trní, místo ječmene býlí.“ Zde končí Jóbova slova.
Jób 31
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Vstoupil jsem do smlouvy se svýma očima, že se nebudu dívat po dívkách.2Vždyť jaký úděl Bůh z nebe udílí, jaké dává Všemohoucí shůry dědictví,3ne-li neštěstí pro zlosyna, ne-li pohromu pachatelům zla?4Copak Bůh nehledí na mé cesty, copak nepočítá všechny mé kroky?5Jestli jsem v životě jednal falešně, jestli jsem kdy pospíchal konat lest –6pak ať mě Bůh zváží na váze poctivé, ať se ubezpečí o mé nevině!7Jestli má noha z cesty zabloudila, jestli mé srdce odešlo za očima, jestli mi na rukou špína ulpěla –8pak ať co zaseji, sní někdo jiný, ať jsou mé ratolesti vykořeněny!9Jestli jsem se v srdci dal něčí ženou svést, jestli jsem číhal u dveří přítele –10pak ať má žena pro jiného mele, ať s ní jdou jiní do postele!11Byl by to přece zvrhlý zločin, byl by to trestuhodný hřích,12byl by to oheň k záhubě spalující, vykořenil by vše, co pěstuji!13Copak jsem svému služebníku odepřel právo nebo své služebnici, když měli se mnou spor?14Co bych si pak počal Bohu tváří v tvář? Co bych mu odpověděl, až se mě bude ptát?15Nestvořil je v břiše Ten, který stvořil mě? Nezformoval nás jeden a Týž v lůně matčině?16Copak jsem nevnímal potřeby chudých, nechal jsem pohasínat oči vdovy?17Copak jsem jedl svůj chléb sám a sirotkům z něj nedával?18Od mého mládí u mě jak u otce vyrůstal, od svého dětství jsem vdovám pomáhal.19Copak jsem přihlížel, jak někdo zmírá bez šatů, jak ubožák nemá ani přikrývku?20Copak mi takový ze srdce nežehnal, když se vlnou mých ovcí zahříval?21Jestli má ruka někdy napadla sirotka, protože jsem viděl, že soud na mě dá –22pak ať mi vyrvou paži z ramena, ať je má ruka v lokti zlomena!23Božího trestu jsem se přece bál, před jeho vznešeností bych neobstál!24Copak jsem snad kdy doufal ve zlato, nazýval jsem drahý kov svou jistotou?25Copak mě těšilo, jak velké jmění mám a kolik toho svou rukou vydělám?26Copak jsem obdivoval zářící slunce a měsíc putující ve své nádheře,27takže bych se v srdci dal tajně svést a rukou jim od úst poslal polibek?28I to by byl přece trestuhodný hřích, zrazoval bych tím Boha na nebi![1]29Copak mě těšilo neštěstí nepřítele, copak jsem jásal, když se mu vedlo zle?30Svá ústa jsem nikdy nenechal hřešit tím, že bych na něj svolával kletby.31Copak si mí podomci museli stěžovat: ‚Kéž by nám dal trochu masa; máme hlad‘?32Vždyť ani cizinec nemusel venku nocovat, své dveře jsem pocestnému otvíral dokořán.33Copak jsem jako Adam skrýval své přestupky?[2] Chtěl jsem svou vinu v srdci utajit?34Měl jsem snad strach před hlučícím davem, bál jsem se posměchu svého kmene, takže jsem mlčel a ani nevycházel ven?35Kéž by mi někdo poskytl slyšení! Zde je můj podpis. Ať mi Všemohoucí odpoví! Ať můj žalobce předloží svůj spis!36Rád ho budu nosit na vlastních ramenou, ozdobím se jím jako korunou!37Všechny své kroky před ním rád vypovím, předstoupím před něj jako princ!38Jestli má půda křičí proti mně a její brázdy pláčí společně,39jestli jsem její plody jedl bezplatně a mořil její nájemce –40pak ať mi vzejde bodláčí místo pšenice a plevel místo ječmene!“[3]41Zde Jobova řeč končí.
1Einen Bund schloss ich mit meinen Augen, / nie eine Jungfrau lüstern anzusehen. (Ž 26,1; Mt 5,27; Sír 9,8)2Was wäre sonst mein Teil von Gott dort oben, / mein Erbe vom Allmächtigen in der Höhe?3Ist nicht Verderben dem Frevler bestimmt / und Missgeschick den Übeltätern?4Sieht er denn meine Wege nicht, / zählt er nicht alle meine Schritte? (Ž 139,2)5Wenn ich in Falschheit einherging, / wenn zum Betrug mein Fuß eilte, (Dt 25,13; Př 20,10; Am 8,5)6dann wäge Gott mich auf gerechter Waage, / so wird er meine Unschuld anerkennen.7Wenn mein Schritt vom Wege wich, / mein Herz meinen Augen folgte, / an meinen Händen Makel klebte, (Nu 15,39)8dann esse ein anderer, was ich säe, / entwurzelt werde, was mir sprosst.9Wenn sich mein Herz von einer Frau betören ließ / und ich an der Tür meines Nachbarn lauerte, (Př 7,1; Sír 9,8)10dann mahle meine Frau einem andern / und andere sollen sich beugen über sie. (Dt 28,30)11Denn das wäre eine Schandtat / und ein Verbrechen, von Richtern zu strafen. (Dt 22,22; Př 6,32)12Denn das wäre Feuer, das zum Abgrund frisst / und meine ganze Habe entwurzelt.13Wenn ich das Recht meines Knechts missachtet / und das meiner Magd im Streit mit mir, (Ex 21,2; Lv 25,39; Jr 34,8)14was könnte ich tun, wenn Gott sich erhöbe, / was ihm entgegnen, wenn er mich prüfte?15Hat nicht er, der mich im Mutterleib gemacht hat, ihn gemacht, / hat nicht Einer uns im Mutterschoß geformt? (Gn 1,26; Př 17,5)16Wenn ich der Armen Wunsch versagte, / verschmachten ließ der Witwe Augen, (Jb 22,9; Iz 58,7; Mt 25,35; Tób 4,7)17wenn ganz allein ich meinen Bissen aß, / das Waisenkind nicht davon aß -18von Jugend an hat wie ein Vater er mich großgezogen, / vom Mutterschoß an mich geleitet -,19wenn ich den Verlorenen sah ohne Kleid / und ohne Decke den Verarmten,20wenn seine Lenden mich nicht segneten, / er nicht von der Schur meiner Lämmer sich wärmte,21wenn meine Hand der Waise drohte, / weil ich am Tor Helfer für mich sah,22dann falle die Schulter mir vom Nacken, / breche der Arm mir aus dem Gelenk.23Ja, Schrecken träfe mich, Gottes Verderben, / vor seiner Hoheit hielte ich nicht stand.24Wenn ich auf Gold meine Hoffnung setzte, / zum Feingold sprach: Du meine Zuversicht!, (Ž 49,7; Ž 52,9; Ž 62,11; Př 11,28; Sír 31,5)25wenn ich mich freute, dass groß mein Vermögen, / dass viel erreicht hat meine Hand,26wenn ich die leuchtende Sonne sah, wie sie strahlte, / den Mond, wie er herrlich dahinzog, (Dt 4,19; Jr 8,2; Ez 8,16)27wenn heimlich sich mein Herz betören ließ / und meine Hand dem Mund zum Kuss sich bot,28auch das wäre ein Verbrechen, vom Richter zu strafen, / denn Gott da droben hätte ich verleugnet.29Wenn ich am Unglück meines Feinds mich freute / und mich erhob, als das Unheil ihn traf - (Př 24,17; Př 25,21; Mt 5,43)30habe ich doch meinem Mund zu sündigen verboten, / sein Leben mit Fluch zu verwünschen.31Wenn meine Zeltgenossen nicht gestanden: / Wer wurde von seinem Fleisch nicht gesättigt?32Kein Fremder musste draußen übernachten, / ich hielt meine Tore zur Straße hin offen.33Wenn ich nach Menschenart meine Frevel verhehlte, / meine Schuld verbarg in meiner Brust, (Ž 32,5)34weil ich die große Menge scheute / und die Verachtung der Sippen mich schreckte, / so schwiege ich still und ginge nicht zur Tür hinaus.
Warten auf Gottes Antwort
35Gäbe es doch einen, der mich hört! / Hier ist mein Zeichen! Der Allmächtige antworte mir! / Hier ist das Schriftstück, das mein Gegner geschrieben. (Ez 9,6)36Auf meine Schulter wollte ich es heben, / als Kranz es um den Kopf mir winden.37Ich täte die Zahl meiner Schritte ihm kund, / ich nahte mich ihm wie ein Fürst.38Wenn über mich mein Acker schrie, / seine Furchen miteinander weinten,39wenn seinen Ertrag ich verzehrte, ohne zu bezahlen, / das Verlangen seines Herrn ich unerfüllt ließ, (Ex 23,10; Lv 25,2)40sollen Dornen wachsen statt Weizen, / statt Gerste stinkendes Kraut.
Zu Ende sind die Worte Ijobs.
1“I have made a covenant with my eyes; how then could I gaze at a virgin? (Iz 33,15; Mt 5,28)2What would be my portion from God above and my heritage from the Almighty on high? (Jb 20,29)3Is not calamity for the unrighteous, and disaster for the workers of iniquity?4Does not he see my ways and number all my steps? (2Pa 16,9; Jb 14,16; Jb 34,21; Př 5,21; Př 15,3; Jr 16,17; Jr 32,19; Za 4,10)5“If I have walked with falsehood and my foot has hastened to deceit;6(Let me be weighed in a just balance, and let God know my integrity!) (Da 5,27)7if my step has turned aside from the way and my heart has gone after my eyes, and if any spot has stuck to my hands, (Nu 15,39; Jb 11,15; Kaz 11,9)8then let me sow, and another eat, and let what grows for me[1] be rooted out. (Lv 26,16; Dt 28,30; Dt 28,38; J 4,37)9“If my heart has been enticed toward a woman, and I have lain in wait at my neighbor’s door, (Jb 24,15)10then let my wife grind for another, and let others bow down on her. (Ex 11,5; 2S 12,11; Iz 47,2; Jr 8,10)11For that would be a heinous crime; that would be an iniquity to be punished by the judges; (Lv 20,10; Dt 22,22; Jb 31,28)12for that would be a fire that consumes as far as Abaddon, and it would burn to the root all my increase. (Př 6,27)13“If I have rejected the cause of my manservant or my maidservant, when they brought a complaint against me,14what then shall I do when God rises up? When he makes inquiry, what shall I answer him? (Ž 17,3)15Did not he who made me in the womb make him? And did not one fashion us in the womb? (Jb 34,19; Př 14,31; Př 22,2; Ef 6,9)16“If I have withheld anything that the poor desired, or have caused the eyes of the widow to fail, (Jb 11,20; Jb 17,5; Jb 22,7)17or have eaten my morsel alone, and the fatherless has not eaten of it18(for from my youth the fatherless[2] grew up with me as with a father, and from my mother’s womb I guided the widow[3]),19if I have seen anyone perish for lack of clothing, or the needy without covering, (Jb 24,7; Jb 24,10; Jb 29,13)20if his body has not blessed me,[4] and if he was not warmed with the fleece of my sheep, (Dt 24,13; Jb 29,13)21if I have raised my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate, (Jb 5,4; Jb 22,9)22then let my shoulder blade fall from my shoulder, and let my arm be broken from its socket.23For I was in terror of calamity from God, and I could not have faced his majesty. (Jb 13,11)24“If I have made gold my trust or called fine gold my confidence, (Jb 4,6; Jb 28,16; Mk 10,24)25if I have rejoiced because my wealth was abundant or because my hand had found much, (Dt 8,17; Ž 62,10)26if I have looked at the sun[5] when it shone, or the moon moving in splendor, (Dt 4,19; Dt 17,3; 2Kr 23,5; 2Kr 23,11; Jr 44,17; Ez 8,16)27and my heart has been secretly enticed, and my mouth has kissed my hand,28this also would be an iniquity to be punished by the judges, for I would have been false to God above. (Jb 31,11)29“If I have rejoiced at the ruin of him who hated me, or exulted when evil overtook him (Př 17,5)30(I have not let my mouth sin by asking for his life with a curse), (Mt 5,44; Ř 12,14)31if the men of my tent have not said, ‘Who is there that has not been filled with his meat?’ (Ex 16,12; 1S 25,11)32(the sojourner has not lodged in the street; I have opened my doors to the traveler), (Gn 19,2; Sd 19,20; Mt 25,35; Žd 13,2)33if I have concealed my transgressions as others do[6] by hiding my iniquity in my heart, (Gn 3,8; Gn 3,12; Př 28,13)34because I stood in great fear of the multitude, and the contempt of families terrified me, so that I kept silence, and did not go out of doors— (Ex 23,2)35Oh, that I had one to hear me! (Here is my signature! Let the Almighty answer me!) Oh, that I had the indictment written by my adversary! (Jb 13,22; Jb 19,23)36Surely I would carry it on my shoulder; I would bind it on me as a crown; (Př 6,21; Iz 9,6; Iz 22,22; Za 6,11)37I would give him an account of all my steps; like a prince I would approach him.38“If my land has cried out against me and its furrows have wept together,39if I have eaten its yield without payment and made its owners breathe their last, (1Kr 21,16; 1Kr 21,19; Jb 22,6; L 10,7; 2Tm 2,6; Jk 5,4)40let thorns grow instead of wheat, and foul weeds instead of barley.” The words of Job are ended. (Gn 3,18)
Jób 31
King James Version
1I made a covenant with mine eyes; why then should I think upon a maid?2For what portion of God is there from above? and what inheritance of the Almighty from on high?3Is not destruction to the wicked? and a strange punishment to the workers of iniquity?4Doth not he see my ways, and count all my steps?5If I have walked with vanity, or if my foot hath hasted to deceit;6Let me be weighed in an even balance, that God may know mine integrity.7If my step hath turned out of the way, and mine heart walked after mine eyes, and if any blot hath cleaved to mine hands;8Then let me sow, and let another eat; yea, let my offspring be rooted out.9If mine heart have been deceived by a woman, or if I have laid wait at my neighbour's door;10Then let my wife grind unto another, and let others bow down upon her.11For this is an heinous crime; yea, it is an iniquity to be punished by the judges.12For it is a fire that consumeth to destruction, and would root out all mine increase.13If I did despise the cause of my manservant or of my maidservant, when they contended with me;14What then shall I do when God riseth up? and when he visiteth, what shall I answer him?15Did not he that made me in the womb make him? and did not one fashion us in the womb?16If I have withheld the poor from their desire, or have caused the eyes of the widow to fail;17Or have eaten my morsel myself alone, and the fatherless hath not eaten thereof;18(For from my youth he was brought up with me, as with a father, and I have guided her from my mother' womb;)19If I have seen any perish for want of clothing, or any poor without covering;20If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep;21If I have lifted up my hand against the fatherless, when I saw my help in the gate:22Then let mine arm fall from my shoulder blade, and mine arm be broken from the bone.23For destruction from God was a terror to me, and by reason of his highness I could not endure.24If I have made gold my hope, or have said to the fine gold, Thou art my confidence;25If I rejoiced because my wealth was great, and because mine hand had gotten much;26If I beheld the sun when it shined, or the moon walking in brightness;27And my heart hath been secretly enticed, or my mouth hath kissed my hand:28This also were an iniquity to be punished by the judge: for I should have denied the God that is above.29If I rejoiced at the destruction of him that hated me, or lifted up myself when evil found him:30Neither have I suffered my mouth to sin by wishing a curse to his soul.31If the men of my tabernacle said not, Oh that we had of his flesh! we cannot be satisfied.32The stranger did not lodge in the street: but I opened my doors to the traveller.33If I covered my transgressions as Adam, by hiding mine iniquity in my bosom:34Did I fear a great multitude, or did the contempt of families terrify me, that I kept silence, and went not out of the door?35Oh that one would hear me! behold, my desire is, that the Almighty would answer me, and that mine adversary had written a book.36Surely I would take it upon my shoulder, and bind it as a crown to me.37I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I go near unto him.38If my land cry against me, or that the furrows likewise thereof complain;39If I have eaten the fruits thereof without money, or have caused the owners thereof to lose their life:40Let thistles grow instead of wheat, and cockle instead of barley. The words of Job are ended.