Jób 32 | Bible Kralická :: ERF Bibleserver

Bible Kralická

1 A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál, 2 Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha. 3 Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba. 4 Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on. 5 Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém. 6 I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého. 7 Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost. 8 Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné. 9 Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu. 10 A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své. 11 Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči, 12 A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho. 13 Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk. 14 Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati. 15 Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova. 16 Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více, 17 Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já. 18 Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého. 19 Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se. 20 Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu. 21 Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu. 22 Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.

Český ekumenický překlad

od Česká biblická společnost

Elíhú zasahuje - PRVNÍ ŘEČ ELÍHÚOVA - — I mladí mohou být moudří

1 Tu přestali oni tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. 2 Zato vzplanul hněvem Elíhú, syn Berakeela Búzského z čeledi Rámovy; jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože se pokládal za spravedlivějšího než Bůh. 3 Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli správnou odpověď a Jóba prohlašovali za svévolníka. 4 Elíhú se slovy k Jóbovi vyčkával, protože ostatní byli věkem starší než on. 5 Elíhú však viděl, že v ústech oněch tří mužů není vhodná odpověď, proto vzplanul hněvem. 6 Na to tedy navázal Elíhú, syn Berakeela Búzského, slovy: „Co se týče let, jsem mladší, kdežto vy jste kmeti, proto jsem se ostýchal a obával vám sdělit, co vím. 7 Řekl jsem si: Ať promluví léta, ti, kteří mají let mnoho, ať s moudrostí seznamují. 8 Avšak je to duch člověku daný, dech Všemocného, jenž lidi činí rozumnými. 9 Nejsou vždycky moudří ti, kdo mají mnoho let, starci nemusejí vždy rozumět právu. 10 Proto říkám: Poslyšte mě. Rovněž já chci sdělit, co vím. 11 Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vaší rozumnosti, až co svými slovy vystihnete. 12 Snažil jsem se vám porozumět, avšak Jóba nikdo neusvědčil, žádný z vás neodpověděl na jeho řeči. 13 Neříkejte: ‚My jsme našli moudrost; Bůh ho odvane jak plevu, a ne člověk.‘ 14 Jób svá slova nezaměřil proti mně, nebudu mu odpovídat vašimi řečmi. – 15 Jsou zděšeni, už neodpovídají, slova jim už došla. 16 Čekám, ale oni nepromluví, stojí tu a neodpovídají. 17 Přispěji tedy já svým dílem, rovněž já chci sdělit, co vím. 18 Jsem naplněn slovy, těsno je duchu v mém nitru. 19 Hle, mé nitro je jako víno, které nemá průduch, jako nové měchy, jež pukají. 20 Musím mluvit, aby se mi ulevilo; otevřu rty a odpovím. 21 Nebudu nikomu stranit, nechci nikomu lichotit; 22 nevím, co je lichocení, to by mě můj Učinitel brzy smetl.

Bible, překlad 21. století

od Biblion

Teď promluvím já!

1 Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého. 2 Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh. 3 Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili.^[1] 4 Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on. 5 Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem. 6 Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl: „Já jsem jen mladík a vy jste kmeti, proto jsem byl dosud nesmělý, bál jsem se říci vám své mínění. 7 Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší, dříve narození ať učí moudrosti.‘ 8 Vše ale na duchu v člověku záleží, dech Všemohoucího dává chápání. 9 Dříve narození nejsou vždy moudřejší, starší nemusejí mít nejlepší úsudky. 10 A proto říkám: Naslouchejte mi, teď zas já vyslovím své mínění. 11 Dokud jste mluvili, já jsem čekal, pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám. Dokud jste hledali správná slova, 12 pozorně jsem vás sledoval. Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl, nikdo jste pro něj nenašli odpověď. 13 Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení, Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘ 14 Jobovy řeči mi nebyly určeny, já bych však neodpovídal jako vy. 15 Zaraženi jsou, bez odpovědi, nemají, co by k tomu dodali! 16 To mám čekat dál, když už nic neříkají, když stojí na místě, odpověď nemají? 17 Je tedy řada na mně, já teď promluvím, teď zas já vyslovím své mínění. 18 Jsem totiž přímo přeplněný slovy, duch mi roztahuje všechny vnitřnosti. 19 Jak víno bez průduchu jsou mé útroby, jak nové měchy plné k prasknutí. 20 Musím promluvit, abych si ulevil, otevřu ústa a odpovím! 21 Nikomu jistě nebudu stranit, nikomu nechci lichotit. 22 Lichotit totiž ani neumím – to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“

Einheitsübersetzung 2016

od Katholisches Bibelwerk

ERSTE REDE ELIHUS

Einführung Elihus

1 Nun hörten jene drei Männer auf, Ijob zu entgegnen, weil er gerecht war in seinen eigenen Augen. 2 Da entbrannte der Zorn Elihus, des Sohnes Barachels, des Busiters aus dem Geschlecht Ram. Gegen Ijob entbrannte sein Zorn, weil er sich für gerechter hielt als Gott. 3 Auch gegen seine drei Freunde entbrannte sein Zorn, weil sie keine Antwort mehr gefunden und Ijob schuldig gesprochen hatten. 4 Elihu aber hatte Ijob gegenüber mit Worten gezögert, weil jene älter waren als er. 5 Doch als Elihu sah, dass die drei Männer keine Antwort mehr wussten, entbrannte sein Zorn.

Elihus Selbstvorstellung

6 Da ergriff Elihu, der Sohn Barachels, der Busiter, das Wort und sprach: Noch bin ich jung an Jahren, / doch ihr seid hochbetagt; / deshalb hielt ich mich zurück und scheute mich, / euch mein Wissen zu beweisen. (Ž 119,100; Jr 1,6) 7 Ich dachte: Mag erst das Alter reden, / der Jahre Fülle Weisheit künden. (Jb 15,10; Sír 25,4; Sír 32,7) 8 Jedoch, es ist der Geist im Menschen, / des Allmächtigen Hauch, der ihn verständig macht. (Ž 119,99; Př 2,6; Da 1,17) 9 Nicht viele sind weise / noch Greise stets des Rechten kundig. (Mdr 4,8) 10 Darum sage ich: Hört mich an! / Beweisen will auch ich mein Wissen. 11 Seht, gewartet habe ich auf eure Worte, / gelauscht auf eure klugen Sprüche, / bis ihr die rechten Worte fändet. 12 Ich bin euch aufmerksam gefolgt, / doch seht, keiner hat Ijob widerlegt, / keiner von euch ihm zu entgegnen vermocht. 13 Sagt nicht: Wir haben die Weisheit gefunden. / Gott wird ihn vertreiben, nicht ein Mensch. (Jb 11,6) 14 Nicht gegen mich richten sich seine Reden, / nicht mit euren Worten werde ich ihm entgegnen. 15 Besiegt sind sie, geben keine Antwort mehr, / die Worte sind ihnen ausgegangen. 16 Soll ich nun warten, wenn sie nicht reden, / wenn sie dastehen, nichts mehr zu sagen wissen? 17 So will auch ich nun meinen Teil erwidern, / beweisen will auch ich mein Wissen. 18 Denn angefüllt bin ich mit Worten, / mich drängt der Geist in meiner Brust. (Př 2,6) 19 Mein Inneres ist wie Wein, der keine Luft hat, / wie neue Schläuche muss es bersten. (Jr 20,9; Mt 9,17) 20 Reden will ich, dann wird mir leichter, / ich öffne meine Lippen und entgegne. 21 Ich will für niemanden Partei ergreifen / und keinem Menschen schmeicheln. 22 Denn ich verstehe mich nicht aufs Schmeicheln, / sonst raffte mich mein Schöpfer bald hinweg.

English Standard Version

od Crossway

Elihu Rebukes Job’s Three Friends

1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes. (Jb 33,9) 2 Then Elihu the son of Barachel the Buzite, of the family of Ram, burned with anger. He burned with anger at Job because he justified himself rather than God. (Gn 22,21; Jb 4,17; Jb 34,5; Jb 35,2; Jb 40,8; Jr 25,23)

Gn 22,21Jb 4,17Jb 34,5Jb 35,2Jb 40,8Jr 25,23

3 He burned with anger also at Job’s three friends because they had found no answer, although they had declared Job to be in the wrong. (Jb 8,6; Jb 22,5) 4 Now Elihu had waited to speak to Job because they were older than he. 5 And when Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, he burned with anger. 6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said: “I am young in years, and you are aged; therefore I was timid and afraid to declare my opinion to you. (Jb 15,10) 7 I said, ‘Let days speak, and many years teach wisdom.’ 8 But it is the spirit in man, the breath of the Almighty, that makes him understand. (Gn 2,7; 1Kr 3,12; 1Kr 4,29; Jb 33,4; Jb 34,14; Jb 35,11; Jb 38,36; Jb 39,17; Př 2,6; Kaz 2,26; Da 1,17; Da 2,21; Jk 1,5)

Gn 2,71Kr 3,121Kr 4,29Jb 33,4Jb 34,14Jb 35,11Jb 38,36Jb 39,17Př 2,6Kaz 2,26Da 1,17Da 2,21Jk 1,5

9 It is not the old^[1] who are wise, nor the aged who understand what is right. (Jb 12,20; Mt 11,25; 1K 1,26) 10 Therefore I say, ‘Listen to me; let me also declare my opinion.’ 11 “Behold, I waited for your words, I listened for your wise sayings, while you searched out what to say. 12 I gave you my attention, and, behold, there was none among you who refuted Job or who answered his words. 13 Beware lest you say, ‘We have found wisdom; God may vanquish him, not a man.’ (Jr 9,23) 14 He has not directed his words against me, and I will not answer him with your speeches. 15 “They are dismayed; they answer no more; they have not a word to say. 16 And shall I wait, because they do not speak, because they stand there, and answer no more? 17 I also will answer with my share; I also will declare my opinion. 18 For I am full of words; the spirit within me constrains me. 19 Behold, my belly is like wine that has no vent; like new wineskins ready to burst. (Jz 9,4; Mt 9,17) 20 I must speak, that I may find relief; I must open my lips and answer. (1S 16,23; Ž 39,3) 21 I will not show partiality to any man or use flattery toward any person. (Lv 19,15) 22 For I do not know how to flatter, else my Maker would soon take me away.

King James Version

1 So these three men ceased to answer Job, because he was righteous in his own eyes. 2 Then was kindled the wrath of Elihu the son of Barachel the Buzite, of the kindred of Ram: against Job was his wrath kindled, because he justified himself rather than God. 3 Also against his three friends was his wrath kindled, because they had found no answer, and yet had condemned Job. 4 Now Elihu had waited till Job had spoken, because they were elder than he. 5 When Elihu saw that there was no answer in the mouth of these three men, then his wrath was kindled. 6 And Elihu the son of Barachel the Buzite answered and said, I am young, and ye are very old; wherefore I was afraid, and durst not shew you mine opinion. 7 I said, Days should speak, and multitude of years should teach wisdom. 8 But there is a spirit in man: and the inspiration of the Almighty giveth them understanding. 9 Great men are not always wise: neither do the aged understand judgment. 10 Therefore I said, Hearken to me; I also will shew mine opinion. 11 Behold, I waited for your words; I gave ear to your reasons, whilst ye searched out what to say. 12 Yea, I attended unto you, and, behold, there was none of you that convinced Job, or that answered his words: 13 Lest ye should say, We have found out wisdom: God thrusteth him down, not man. 14 Now he hath not directed his words against me: neither will I answer him with your speeches. 15 They were amazed, they answered no more: they left off speaking. 16 When I had waited, (for they spake not, but stood still, and answered no more;) 17 I said , I will answer also my part, I also will shew mine opinion. 18 For I am full of matter, the spirit within me constraineth me. 19 Behold, my belly is as wine which hath no vent; it is ready to burst like new bottles. 20 I will speak, that I may be refreshed: I will open my lips and answer. 21 Let me not, I pray you, accept any man' person, neither let me give flattering titles unto man. 22 For I know not to give flattering titles; in so doing my maker would soon take me away.