1Dal jsem se najíti těm, kteříž se na mne neptávali, nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali, a národu, kterýž se nenazýval jménem mým, řekl jsem: Teď jsem, teď jsem.2Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému, kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými,3K lidu, kteříž zjevně popouzejí mne ustavičně, obětujíce v zahradách, a kadíce na cihlách,4Kteříž sedají při hrobích, a při svých modlách nocují, kteříž jedí maso sviňské, a polívku nečistého z nádob svých,5Říkajíce: Táhni preč, nepřistupuj ke mně, nebo světější jsem nežli ty. Tiť jsou dymem v chřípích mých a ohněm hořícím přes celý den.6Aj, zapsáno jest to přede mnou: Nebuduť mlčeti, nýbrž nahradím a odplatím do lůna jejich,7Za nepravosti vaše, a spolu za nepravosti otců vašich, praví Hospodin, kteříž kadívali na horách, a na pahrbcích v lehkost uvodili mne; pročež odměřím za dílo jejich předešlé do lůna jejich.8Takto praví Hospodin: Jako někdo nalezna víno v hroznu, i řekl by: Nekaz ho, proto že požehnání jest v něm, tak i já učiním pro služebníky své, že nevyhladím všech těchto.9Nebo vyvedu z Jákoba símě, a z Judy toho, kterýž by dědičně obdržel hory mé, i budou ji dědičně držeti vyvolení moji, a služebníci moji bydliti budou tam.10Lid pak můj, kteříž by mne hledali,budou míti Sáron za pastviště ovcím, a údolí Achor za odpočivadlo skotům.11Ale vás, kteříž opouštíte Hospodina, kteříž se zapomínáte na horu svatosti mé, kteříž strojíte vojsku tomu stůl, a kteříž vykonáváte tomu počtu oběti,12Vás, pravím, sečtu pod meč, tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete, proto že, když jsem volal, neohlásili jste se, mluvil jsem, a neslyšeli jste, ale činili jste to, což zlého jest před očima mýma, a to, čehož neoblibuji, vyvolili jste.13A protož takto dí Panovník Hospodin: Aj, služebníci moji jísti budou, vy pak hlad trpěti budete: aj, služebníci moji píti budou, vy pak žízniti budete; aj, služebníci moji veseliti se budou, vy pak zahanbeni budete.14Aj, služebníci moji prozpěvovati budou pro radost srdce, vy pak křičeti budete pro bolest srdce, a pro setření ducha kvíliti budete,15A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým, když vás pomorduje Panovník Hospodin, služebníky pak své nazůve jménem jiným.16Ten, kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi, požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém, a kdož přisahati bude na zemi, přisahati bude skrze Boha pravého; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první, a budou skryta od očí mých.17Nebo aj, já stvořím nebesa nová a zemi novou, a nebudou připomínány první věci, aniž vstoupí na srdce.18Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho, což já stvořím; nebo aj, já stvořím Jeruzalém k plésání, a lid jeho k radosti.19I já plésati budu v Jeruzalémě, a radovati se v lidu svém, aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče, aneb hlasu křiku.20Nebude tam více žádného v věku dětinském, ani starce, kterýž by dnů svých nevyplnil; nebo dítě ve stu letech umře, hříšníku pak, by došel i sta let, zlořečeno bude.21Nastavějí též domů, a bydliti budou v nich, i vinice štěpovati budou, a jísti budou ovoce jejich.22Nebudou stavěti tak, aby jiný bydlil, nebudou štěpovati, aby jiný jedl; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého, a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji.23Nebudouť pracovati nadarmo, aniž ploditi budou k strachu; nebo budou símě požehnaných od Hospodina, i potomkové jejich s nimi.24Nadto stane se, že prvé než volati budou, já se ohlásím; ještě mluviti budou, a já vyslyším.25Vlk s beránkem budou se pásti spolu, a lev jako vůl bude jísti plevy, hadu pak za pokrm bude prach. Neuškodíť, aniž zahubí na vší mé hoře svaté, praví Hospodin.
NOVÉ NEBE A NOVÁ ZEMĚ - — Všechno je zapsáno - Ti, kteří popouzejí Hospodina svým modlářstvím, nemají výmluvu.
1 Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. Řekl jsem: „Hle, tady jsem, jsem tady,“ pronárodu, který nevzýval mé jméno. 2 Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému, k těm, kdo chodí po nedobré cestě, za vlastními úmysly. 3 Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: Obětují v zahradách, na cihlách kadidlo pálí, 4 vysedávají v hrobech, nocují v tajemných skrýších, jedí maso z vepřů a ve svých nádobách mají polévku ze závadných věcí. 5 Říkají: „Jdi si po svém, nepřistupuj ke mně, jsem pro tebe svatý.“ Tito jsou v mých chřípích kouřem, ohněm, který po celé dny plane. 6 Hle, je to přede mnou zapsáno: „Nebudu zticha, dokud neodplatím. Do klína jim odplatím 7 za nepravosti vaše a nepravosti vašich otců zároveň, praví Hospodin;“ pálili kadidlo na horách, tupili mě na pahorcích. „Odměřím jim do klína jejich výdělek z dřívějška.“
— Boží vyvolení obdrží zemi - Modláři padnou, ale věrní smějí vědět o slavných zaslíbeních, která jim jsou - určena.
8 Toto praví Hospodin: „Když se najde v hroznu šťáva, říkává se: ‚Nemař jej, je v něm požehnání.‘ Tak budu jednat kvůli svým služebníkům, aby se nic nezmařilo. 9 Dám vzejít z Jákoba potomstvu a z Judy tomu, kdo dědičně obsadí mé hory. Obsadí je moji vyvolení, budou tam přebývat moji služebníci. 10 Šáron se stane pastvinou ovcí, dolina Akór místem, kde bude dobytek odpočívat. To pro můj lid, který se mne bude dotazovat. 11 Vás však, kteří opouštíte Hospodina, kdo zapomínáte na jeho svatou horu, kdo strojíte stůl pro bůžka štěstí a pro bůžka osudu naléváte kořeněné víno, 12 vás jsem určil meči, vy všichni se musíte k popravě sklonit, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale konali jste, co je zlé v mých očích, a zvolili jste si, co se mi nelíbí.“ 13 A tak toto praví Panovník Hospodin: „Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladovět. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žíznit. Hle, moji služebníci se budou radovat, vy se však budete stydět. 14 Hle, moji služebníci budou plesat s pohodou v srdci, vy však pro bolest srdce budete křičet a pro trýzeň ducha kvílet. 15 Zanecháte své jméno mým vyvoleným k vyhlašování kletby: ‚Ať tě Panovník Hospodin usmrtí!‘ Své služebníky nazve pak Bůh jménemjiným.“
— Všechno bude nové - Hospodin stvoří nové nebe a novou zemi, aby lid mohl žít vskutku novým životem.
16 Kdo si bude v té zemi dávat požehnání, bude si je dávat v Bohu pravém. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta před mým zrakem. 17 „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl. 18 Veselte se, jásejte stále a stále nad tím, co stvořím. Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. 19 I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč ani křik. 20 Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věku, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen. 21 Vystavějí domy a usadí se v nich, vysázejí vinice a budou jíst jejich plody. 22 Nebudou stavět, aby se tam usadil jiný, nebudou sázet, aby z toho jedl jiný. Dny mého lidu budou jako dny stromu. Co svýma rukama vytvoří, to moji vyvolení sami spotřebují. 23 Nebudou se namáhat nadarmo a nebudou rodit pro náhlý zánik, neboť jsou potomstvem těch, kdo byli Hospodinem požehnáni, oni i jejich potomci. 24 Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. 25 Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin.
1Odpovídal jsem těm, kdo se neptali, dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli. Národu, který mé jméno nevzýval, jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“[1]2Po celé dny jsem ruce vztahoval k lidu buřičů, kteří chodí cestou nedobrou za vlastní představou.3Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář, když obětují v zahradách, kadidlo pálí na cihlách,4vysedávají při hrobkách, kde v noci drží stráž a jedí maso podsvinčat – v jejich hrncích je hnusná polévka!5Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž, neboť jsem svatější než ty!“ Takoví mě dráždí jak v nose dým, jak oheň hořící celé dny.6Hle, toto stojí psáno přede mnou: Nebudu mlčet, ale odplatím, vrchovatě naplním jejich klín –7za to, jak jste se provinili i s vašimi otci, praví Hospodin. Protože na horách kadidlo obětovali, protože mě uráželi na návrších, za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty, naplním jejich klín.8Toto praví Hospodin: Jako když v hroznu najdou zdravé víno a řeknou: „Nenič ho, zbylo v něm něco dobrého,“ tak i já naložím se svými služebníky: Všechny je nezničím.9Z Jákobových beder vzbudím potomky, z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí; moji vyvolení je obsadí, moji služebníci v nich budou žít.10Můj lid – ti kdo mě hledají – budou mít v Šáronu ovčí pastviny, jejich skot odpočine v achorském údolí.11Ale vás, kdo jste Hospodina opustili, vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti, vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali, vás, kdo jste Osudu číše plnili –12nuže, vás tedy odsoudím k meči, všichni se skloníte a budete pobiti, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale páchali jste, co je zlé v mých očích, zvolili jste si, co se mi nelíbí.13Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladoví. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žízeň mít. Hle, moji služebníci se budou veselit, vy však budete zklamaní.14Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím, vy však budete křičet bolestí, kvílet budete samou úzkostí.15Své jméno zanecháte vyvoleným mým, aby je používali pro kletby: „Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“ Svým služebníkům však dá jméno jinačí.16Kdo bude na zemi dávat požehnání, bude to činit při Bohu pravdy; kdo bude na zemi přísahat, při Bohu pravdy to udělá. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta budou před mýma očima.
Nové stvoření
17Hle – já stvořím nové nebe a novou zem; na minulé věci se zapomene, nikdo už nebude o nich přemýšlet.18Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti.19Sám budu šťastný z Jeruzaléma, ze svého lidu se budu radovat – vždyť už v něm nebude slyšet pláč, křik se tam nebude už nikdy rozléhat!20Už nikdy tam nebude dítě, které by zemřelo po pár dnech, a nebude tam ani stařec, který by nenaplnil svůj věk. Ten, kdo zemře ve sto letech, bude mladíkem, a ten, kdo sta let nedosáhne, bude za proklatce.21Budou si stavět domy a bydlet v nich, sázet vinice a jejich plody jíst.22Nebudou stavět, aby bydleli jiní, nebudou sázet, aby to jiní zhltali. Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy, dílo svých rukou si mí vyvolení užijí.23Už se nebudou marně dřít, nebudou plodit děti do hrůzy; jsou přece símě, kterému žehná Hospodin – oni i jejich potomci!24Ještě než zavolají, já jim odpovím; ještě než domluví, já je vyslyším.25Vlk a beránek se budou spolu pást, lev jako dobytče bude slámu žrát, pokrmem hada bude prach. Už žádná zloba, už žádná záhuba nikde na celé mé svaté hoře, praví Hospodin.[2]
1Ich wurde gesucht von denen, / die nicht forschten,
ich wurde gefunden von denen, / die mich nicht suchten.
Ich sagte zu einer Nation, / die mich nicht anrief: / Hier bin ich, hier bin ich! (Ř 10,20)2Den ganzen Tag streckte ich meine Hände aus / nach einem abtrünnigen Volk,
nach denen, die den Weg gehen, der nicht gut ist, / hinter ihren eigenen Plänen her,3nach dem Volk, / das mich ständig ins Angesicht kränkt:
die schlachten in Gärten / und räuchern auf Ziegelsteinen,4die in Grabkammern sitzen / und die Nächte in Höhlen verbringen,
die Schweinefleisch essen / und unreine Brühe in ihren Töpfen haben,5die sagen: Bleib, wo du bist, komm mir nicht nahe, / denn sonst mache ich dich heilig.
Diese Leute sind Rauch in meiner Nase, / ein loderndes Feuer den ganzen Tag.6Siehe, es ist aufgeschrieben vor mir, / ich werde nicht schweigen, / sondern ich vergelte, ja ich vergelte ihnen in ihren Schoß hinein:7für eure Schuld / und die Schuld eurer Väter, spricht der HERR.
Denen, die auf den Bergen räucherten / und mich auf den Hügeln verhöhnten,
messe ich zuerst ihren Lohn zu, / in ihren Schoß hinein.8So spricht der HERR: / Wie wenn sich Saft in der Traube findet / und man sagt: Verdirb sie nicht, denn es ist Segen darin,
so will ich um meiner Knechte willen handeln, / um nicht das Ganze zu vernichten.9Ich lasse aus Jakob Nachkommen hervorgehen / und aus Juda einen Erben meiner Berge.
Meine Erwählten sollen das Land besitzen / und meine Knechte sollen dort wohnen. (Iz 57,13; Iz 60,21)10Dann wird die Scharonebene zur Schafweide / und das Achortal zum Lagerplatz der Rinder, / für mein Volk, das mich sucht. (1Pa 27,29; Iz 33,9)11Euch aber, die ihr den HERRN verlasst, / meinen heiligen Berg vergesst,
die ihr dem Glücksgott den Tisch deckt / und dem Gott des Schicksals den Weinkrug füllt,12überantworte ich dem Schwert / und ihr alle geht zur Schlachtung in die Knie.
Denn ich rief und ihr gabt keine Antwort, / ich redete und ihr hörtet nicht,
sondern ihr habt getan, was in meinen Augen böse ist / und was mir nicht gefällt, / das habt ihr euch erwählt. (Iz 34,2; Iz 66,4; Jr 7,13)13Darum - so spricht GOTT, der Herr: / Siehe, meine Knechte sollen essen, / aber ihr werdet hungern.
Siehe, meine Knechte sollen trinken, / aber ihr werdet dürsten.
Siehe, meine Knechte sollen sich freuen, / aber ihr werdet beschämt dastehen.14Siehe, meine Knechte sollen aus Herzenslust frohlocken, / aber ihr werdet schreien vor Herzeleid und heulen vor Verzweiflung.15Ihr werdet euren Namen meinen Auserwählten / zum Schwur hergeben müssen:
GOTT, der Herr, wird dich töten! / Seinen Knechten aber wird er einen anderen Namen geben.
Neuer Himmel, neue Erde und neues Jerusalem
16Wer sich segnet im Land, / wird sich segnen im Gott des Amen,
und wer schwört im Land, / wird schwören beim Gott des Amen. Denn vergessen sind die früheren Nöte, / sie sind vor meinen Augen verborgen. (Iz 43,18)17Ja, siehe, ich erschaffe einen neuen Himmel / und eine neue Erde.
Man wird nicht mehr an das Frühere denken, / es kommt niemand mehr in den Sinn. (Iz 66,22)18Vielmehr jubelt und jauchzt ohne Ende / über das, was ich erschaffe!
Denn siehe, ich erschaffe Jerusalem zum Jauchzen / und sein Volk zum Jubel.19Ich werde über Jerusalem jubeln / und frohlocken über mein Volk.
Nicht mehr hört man dort lautes Weinen / und Klagegeschrei. (Iz 62,5; Zj 21,4)20Es wird dort keinen Säugling mehr geben, / der nur wenige Tage lebt,
und keinen Greis, / der seine Tage nicht erfüllt;
wer als Hundertjähriger stirbt, / gilt als junger Mann, / und wer die hundert Jahre verfehlt,/ gilt als verflucht. (Za 8,4)21Sie werden Häuser bauen / und selbst darin wohnen, / sie werden Weinberge pflanzen und selbst deren Früchte genießen. (Ž 128,2; Iz 62,8)22Sie werden nicht bauen, / damit ein anderer wohnt,
nicht pflanzen, / damit ein anderer isst,
sondern wie die Tage eines Baumes / sind die Tage meines Volkes
und das Werk ihrer Hände / werden meine Auserwählten selber verbrauchen.23Sie mühen sich nicht vergebens / und gebären nicht für den schnellen Tod.
Denn sie sind die Nachkommen der vom HERRN Gesegneten / und ihre Sprösslinge sind mit ihnen. (Iz 61,9)24So wird es sein: Ehe sie rufen, antworte ich, / während sie noch reden, höre ich. (Iz 58,9)25Wolf und Lamm weiden zusammen / und der Löwe frisst Stroh wie das Rind, / doch der Schlange Nahrung ist der Staub.
Man tut nichts Böses / und begeht kein Verbrechen auf meinem ganzen heiligen Berg, spricht der HERR. (Gn 3,14; Iz 11,6)
1I was ready to be sought by those who did not ask for me; I was ready to be found by those who did not seek me. I said, “Here I am, here I am,” to a nation that was not called by[1] my name. (Iz 2,2; Iz 18,7; Iz 19,19; Iz 19,25; Za 14,16; Ř 10,20; Ef 2,12)2I spread out my hands all the day to a rebellious people, who walk in a way that is not good, following their own devices; (Ř 10,21)3a people who provoke me to my face continually, sacrificing in gardens and making offerings on bricks; (Iz 1,29; Iz 57,3; Iz 66,17)4who sit in tombs, and spend the night in secret places; who eat pig’s flesh, and broth of tainted meat is in their vessels; (Iz 66,17)5who say, “Keep to yourself, do not come near me, for I am too holy for you.” These are a smoke in my nostrils, a fire that burns all the day. (Iz 1,31; Iz 9,18)6Behold, it is written before me: “I will not keep silent, but I will repay; I will indeed repay into their lap (Ž 50,3; Ž 79,12; Jr 2,22; Jr 16,18; Jr 17,1)7both your iniquities and your fathers’ iniquities together, says the Lord; because they made offerings on the mountains and insulted me on the hills, I will measure into their lap payment for their former deeds.”[2] (Ex 20,5; Ez 20,27; Mt 23,35)8Thus says the Lord: “As the new wine is found in the cluster, and they say, ‘Do not destroy it, for there is a blessing in it,’ so I will do for my servants’ sake, and not destroy them all. (Iz 2,21; Iz 17,6)9I will bring forth offspring from Jacob, and from Judah possessors of my mountains; my chosen shall possess it, and my servants shall dwell there. (Iz 27,6; Iz 37,31)10Sharon shall become a pasture for flocks, and the Valley of Achor a place for herds to lie down, for my people who have sought me. (Jz 7,26; Iz 33,9; Iz 35,2; Iz 51,1; Oz 2,15)11But you who forsake the Lord, who forget my holy mountain, who set a table for Fortune and fill cups of mixed wine for Destiny, (Jz 24,20; Iz 65,25; Ez 23,41; Jl 3,17; 1K 10,21)12I will destine you to the sword, and all of you shall bow down to the slaughter, because, when I called, you did not answer; when I spoke, you did not listen, but you did what was evil in my eyes and chose what I did not delight in.” (Př 1,24; Iz 66,4; Jr 7,13)13Therefore thus says the Lord God: “Behold, my servants shall eat, but you shall be hungry; behold, my servants shall drink, but you shall be thirsty; behold, my servants shall rejoice, but you shall be put to shame; (Ž 22,26; Iz 55,1)14behold, my servants shall sing for gladness of heart, but you shall cry out for pain of heart and shall wail for breaking of spirit. (Ž 5,11)15You shall leave your name to my chosen for a curse, and the Lord God will put you to death, but his servants he will call by another name, (Dt 28,37; Iz 62,2; Iz 65,9; Jr 29,22; Za 8,13)16so that he who blesses himself in the land shall bless himself by the God of truth, and he who takes an oath in the land shall swear by the God of truth; because the former troubles are forgotten and are hidden from my eyes. (Dt 32,4; Iz 43,18; Jr 4,2)
New Heavens and a New Earth
17“For behold, I create new heavens and a new earth, and the former things shall not be remembered or come into mind. (Iz 66,22; 2P 3,13; Zj 21,1)18But be glad and rejoice forever in that which I create; for behold, I create Jerusalem to be a joy, and her people to be a gladness. (Jr 31,7)19I will rejoice in Jerusalem and be glad in my people; no more shall be heard in it the sound of weeping and the cry of distress. (Iz 35,10; Iz 62,5; Iz 66,10; Zj 21,4)20No more shall there be in it an infant who lives but a few days, or an old man who does not fill out his days, for the young man shall die a hundred years old, and the sinner a hundred years old shall be accursed. (Př 3,2; Kaz 8,12)21They shall build houses and inhabit them; they shall plant vineyards and eat their fruit. (Dt 28,30; Ez 28,26)22They shall not build and another inhabit; they shall not plant and another eat; for like the days of a tree shall the days of my people be, and my chosen shall long enjoy[3] the work of their hands. (Ž 92,12; Iz 65,21)23They shall not labor in vain or bear children for calamity,[4] for they shall be the offspring of the blessed of the Lord, and their descendants with them. (Dt 28,41; Ž 115,12; Iz 49,4; Iz 61,9)24Before they call I will answer; while they are yet speaking I will hear. (Ž 32,5; Da 9,21)25The wolf and the lamb shall graze together; the lion shall eat straw like the ox, and dust shall be the serpent’s food. They shall not hurt or destroy in all my holy mountain,” says the Lord. (Gn 3,14; Iz 11,6; Iz 11,9; Mi 7,17)
Izajáš 65
King James Version
1I am sought of them that asked not for me ; I am found of them that sought me not: I said, Behold me, behold me, unto a nation that was not called by my name.2I have spread out my hands all the day unto a rebellious people, which walketh in a way that was not good, after their own thoughts;3A people that provoketh me to anger continually to my face; that sacrificeth in gardens, and burneth incense upon altars of brick;4Which remain among the graves, and lodge in the monuments, which eat swine' flesh, and broth of abominable things is in their vessels;5Which say, Stand by thyself, come not near to me; for I am holier than thou. These are a smoke in my nose, a fire that burneth all the day.6Behold, it is written before me: I will not keep silence, but will recompense, even recompense into their bosom,7Your iniquities, and the iniquities of your fathers together, saith the LORD, which have burned incense upon the mountains, and blasphemed me upon the hills: therefore will I measure their former work into their bosom.8Thus saith the LORD, As the new wine is found in the cluster, and one saith, Destroy it not; for a blessing is in it: so will I do for my servants'sakes, that I may not destroy them all.9And I will bring forth a seed out of Jacob, and out of Judah an inheritor of my mountains: and mine elect shall inherit it, and my servants shall dwell there.10And Sharon shall be a fold of flocks, and the valley of Achor a place for the herds to lie down in, for my people that have sought me.11But ye are they that forsake the LORD, that forget my holy mountain, that prepare a table for that troop, and that furnish the drink offering unto that number.12Therefore will I number you to the sword, and ye shall all bow down to the slaughter: because when I called, ye did not answer; when I spake, ye did not hear; but did evil before mine eyes, and did choose that wherein I delighted not.13Therefore thus saith the Lord GOD, Behold, my servants shall eat, but ye shall be hungry: behold, my servants shall drink, but ye shall be thirsty: behold, my servants shall rejoice, but ye shall be ashamed:14Behold, my servants shall sing for joy of heart, but ye shall cry for sorrow of heart, and shall howl for vexation of spirit.15And ye shall leave your name for a curse unto my chosen: for the Lord GOD shall slay thee, and call his servants by another name:16That he who blesseth himself in the earth shall bless himself in the God of truth; and he that sweareth in the earth shall swear by the God of truth; because the former troubles are forgotten, and because they are hid from mine eyes.17For, behold, I create new heavens and a new earth: and the former shall not be remembered, nor come into mind.18But be ye glad and rejoice for ever in that which I create: for, behold, I create Jerusalem a rejoicing, and her people a joy.19And I will rejoice in Jerusalem, and joy in my people: and the voice of weeping shall be no more heard in her, nor the voice of crying.20There shall be no more thence an infant of days, nor an old man that hath not filled his days: for the child shall die an hundred years old; but the sinner being an hundred years old shall be accursed.21And they shall build houses, and inhabit them ; and they shall plant vineyards, and eat the fruit of them.22They shall not build, and another inhabit; they shall not plant, and another eat: for as the days of a tree are the days of my people, and mine elect shall long enjoy the work of their hands.23They shall not labour in vain, nor bring forth for trouble; for they are the seed of the blessed of the LORD, and their offspring with them.24And it shall come to pass, that before they call, I will answer; and while they are yet speaking, I will hear.25The wolf and the lamb shall feed together, and the lion shall eat straw like the bullock: and dust shall be the serpent' meat. They shall not hurt nor destroy in all my holy mountain, saith the LORD.