1Pozorujte nebesa a mluviti budu, poslyš i země výmluvností úst mých.2Sstupiž jako déšť naučení mé, spadniž jako rosa výmluvnost má, jako tichý déšť na mladistvou trávu, a jako příval na odrostlou bylinu,3Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu. Vzdejtež velebnost Bohu našemu,4Skále té, jejíž skutkové jsou dokonalí, nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé. Bůh silný, pravdomluvný, a není nepravosti v něm, spravedlivý a přímý jest.5Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou,jakáž vzdálena jest od synů jeho.6Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Zdaliž on není otec tvůj, kterýž tě sobě dobyl? On učinil tebe a utvrdil tě.7Rozpomeň se na dny staré, považte let každého věku; vzeptej se otce svého, a oznámí tobě, starců svých, a povědí tobě.8Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům, když rozsadil syny Adamovy, rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských.9Nebo díl Hospodinův jest lid jeho, Jákob provazec dědictví jeho.10Nalezl jej v zemi pusté, a na poušti veliké a hrozné; vůkol vedl jej, vyučil jej, a ostříhal ho, jako zřítedlnice oka svého.11Jako orlice ponouká orličátek svých, sedí na mladých svých, roztahuje křídla svá, béře je, a nosí je na křídlách svých:12Tak Hospodin sám vedl jej, a nebylo s ním boha cizozemců.13Zprovodil jej na vysoká místa země, aby jedl úrody polní, a učinil, aby ssál med z skály, a olej z kamene přetvrdého,14Máslo od krav a mléko od ovcí, s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných, a červené víno výborné aby pil.15Takž Izrael ztučněv, zpíčil se; vytyl jsi a ztlustl, tukem jsi obrostl; i opustil Boha stvořitele svého, a zlehčil sobě Boha spasení svého.16K horlení popudili ho cizími bohy, ohavnostmi zdráždili jej.17Obětovali ďáblům, ne Bohu, bohům, jichž neznali, novým, kteříž z blízka přišli, jichžto se nic nestrašili otcové vaši.18Na skálu, kteráž zplodila tě, zapomenul jsi; zapomněl jsi na Boha silného, stvořitele svého.19To když viděl Hospodin, popudil se hněvem proti synům a dcerám svým,20A řekl: Skryji před nimi tvář svou, podívám se posledním věcem jejich; nebo národ převrácený jest, synové, v nichž není žádné víry.21Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to, což není Bůh silný, rozhněvali mne svými marnostmi. I jáť popudím jich k závisti skrze ty, kteříž nejsou lid, skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím.22Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé, a hořeti bude až do nejhlubšího pekla, a sžíře zemi i úrody její, a zapálí základy hor.23Shromáždím na ně zlé věci, střely své vystřílím na ně.24Hladem usvadnou, a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských.25Meč uvede sirobu vně, a v pokojích bude strach, tak na mládenci jako panně, dítěti prsí požívajícím i muži šedivém.26Ano, řekl bych:Rozptýlím je po koutech, rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich,27Bych se pýchy nepřítele neobával, aby spatříce to nepřátelé jejich, neřekli: Ruka naše nepřemožená byla, neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí.28Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti.29Ó by moudří byli, rozuměliť by tomu, prohlédali by na poslední věci své.30Jak by jich jeden honiti mohl tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců? Jediné že Bůh skála jejich prodal je, a Hospodin vydal je.31Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich, což nepřátelé naši sami souditi mohou.32Nebo z kmene Sodomského kmen jejich, a z réví Gomorských hroznové jejich, hroznové jedovatí, zrní hořkosti plné.33Jed draků víno jejich, a jed lítý nejjedovatějšího hada.34Zdaliž to není schováno u mne? zapečetěno v pokladnicích mých?35Máť jest pomsta a odplata, časemť svým klesne noha jejich; nebo blízko jest den zahynutí jejich, a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně.36Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj, a nad služebníky svými lítost míti bude, když uzří, že odešla síla, a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže.37I dí: Kde jsou bohové jejich? skála, v níž naději měli?38Z jejichžto obětí tuk jídali, a víno z obětí jejich mokrých píjeli? Nechať vstanou a spomohou vám, nechť vám skrejší jest skála ta.39Pohleďtež již aspoň, že já jsem, já jsem sám, a že není Boha kromě mne. Já mohu usmrtiti i obživiti, já raniti i uzdraviti, a není žádného, kdo by vytrhl z ruky mé.40Nebo já pozdvihám k nebi ruky své, a pravím: Živ jsem já na věky.41Jakž nabrousím ostří meče svého, a uchopí soud ruka má, učiním pomstu nad nepřátely svými, a těm, jenž v nenávisti mne měli, odplatím.42Opojím střely své krví, a meč můj sžere maso, a to krví raněných a zajatých, jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely.43Veselte se pohané s lidem jeho, neboť pomstí krve služebníků svých, a uvede pomstu na nepřátely své, a očistí zemi svou a lid svůj.44I přišel Mojžíš, a mluvil všecka slova písně této v uši lidu, on a Jozue, syn Nun.45A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému,46Řekl jim: Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům, kteráž já dnes osvědčuji vám,a přikažte to synům svým, aby ostříhali všech slov zákona tohoto, a činili je.47Nebo není daremné slovo, abyste jím pohrdnouti měli, ale jest život váš; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi, kterouž abyste dědičně obdrželi, půjdete přes Jordán.48Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:49Vstup na horu tuto Abarim, na vrch Nébo, kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu, a spatř zemi Kananejskou, kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným.50A umřeš na vrchu, na kterýž vejdeš, a připojen budeš k lidu svému, jako umřel Aron, bratr tvůj, na hoře řečené Hor, a připojen jest k lidu svému.51Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských, při vodách odpírání v Kádes, na poušti Tsin, proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských.52Před sebou zajisté uzříš zemi tu, ale tam nevejdeš do země té, kterouž dávám synům Izraelským.
— Mojžíšova píseň - Mojžíš oslavuje moc a svatost Nejvyššího a přijímá rozhodnutí o místě své smrti.
1 Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, poslouchej, země, řeči mých úst. 2 Ať kane jako déšť mé naučení, nechť se snáší má řeč jako rosa, jako prška na mladou trávu, jako vlahé krůpěje na bylinu. 3 Hlásám Hospodinovo jméno, přiznejte velikost našemu Bohu! 4 On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. 5 Pokolení pokřivené a potměšilé do zkázy se vrhlo. Pro svá poskvrnění přestalo být jeho syny. 6 Takto odplácíte Hospodinu, lide zbloudilý a nemoudrý? Cožpak není on tvůj Otec? Vždyť mu patříš. On tě učinil a zpevnil. 7 Rozpomeň se na dávné dny, snaž se porozumět létům zašlých pokolení, vyptávej se svého otce, on ti poví, svých starců, oni ti řeknou: 8 Když Nejvyšší přiděloval pronárodům dědictví, když rozsazoval lidské syny, stanovil hranice kdejakého lidu podle počtu synů Izraele. 9 Hospodinovým podílem je jeho lid, vyměřeným dílem jeho dědictví je Jákob. 10 Našel ho v zemi divokých pouští, v pustotě kvílících pustin, zahrnul ho svou péčí, chránil ho jako zřítelnici oka. 11 Jako bdí orel nad svým hnízdem a nad svými mláďaty se vznáší, svá křídla rozprostírá, své mládě bere a na své peruti je nosí, 12 tak Hospodin sám ho vedl, žádný cizí bůh s ním nebyl. 13 Dovolil mu jezdit po posvátných návrších země, aby jedl, čím oplývá pole, kojil ho medem ze skaliska, olejem z křemene skály, 14 smetanou krav a mlékem ovcí spolu s tukem jehňat a beranů bášanského plemene i kozlů; sytil ho bělí pšeničného zrna. Pil jsi i ohnivé víno, krev hroznů. 15 Ješurún ztučněl a zbujněl, ztučněl jsi, obrostl tukem a ztloustl. Bohem, který ho učinil, opovrhl, potupil Skálu své spásy. 16 Bohy cizími ho popouzeli k žárlivosti, ohavnými modlami ho uráželi. 17 Obětovali běsům, a ne Bohu, božstvům, jež ani neznali, těm novým, nedávno povstalým, před nimiž se vaši otcové nechvěli hrůzou. 18 Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil. 19 Hospodin to viděl. Odvrhl je, uražen skutky svých synů a dcer. 20 Řekl: „Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký vezmou konec. Je to proradné pokolení, synové bez věrnosti. 21 Popouzeli mě lžibohem k žárlivosti, svými přeludy mě uráželi; já je popudím lžilidem, pobloudilým pronárodem jim urážky splatím. 22 Mým hněvem se vznítil oheň, až do nejhlubšího podsvětí šlehá, pohltí zemi i to, co se z ní těží, sežehne základy hor. 23 Samé zlo na ně shrnu, vystřílím na ně své šípy. 24 Budou vysíleni hladem, stráveni nákazou, přehořkou morovou ranou. Vydám je zubům šelem a jedovatým plazům v prachu. 25 Venku jim připraví sirobu meč, v komnatách zachvátí strach jinocha i pannu, kojence i muže šedivého. 26 Řekl bych: Rozpráším je, vyhladím jejich památku mezi lidmi. 27 Ale obávám se urážek nepřítele a že to jejich protivníci nepochopí, že řeknou: ‚Vyvýšila se naše vlastní ruka; Hospodin nic takového nevykonal.‘ 28 Je to pronárod, jenž ztratil soudnost, nejsou schopni porozumět. 29 Kdyby byli moudří, jednali by prozíravě, pochopili by, jak skončí. 30 Jak to, že jeden zažene tisíc a dva zaženou na útěk deset tisíc! Ne-li proto, že je prodala jejich Skála, že je Hospodin vydal v plen? 31 Jejich skála není jako Skála naše, to mohou posoudit i naši nepřátelé. 32 Jejich réva je z révy sodomské, z vinic Gomory, jejich hrozny, hrozny jedovaté, mají trpká zrnka. 33 Jejich víno, jedovina dračí, krutý zmijí jed.“ 34 „Což to není uschováno u mne, zapečetěno v mých pokladnicích? 35 Má je pomsta i odplata, přijde včas a jejich noha zakolísá, den jejich běd se blíží, řítí se na ně, co je jim uchystáno.“ 36 Hospodin svůj lid obhájí, bude mít se svými služebníky soucit, až uzří, že ubývá sil, že je konec se zajatým i se zanechaným. 37 Tu řekne: „Kdepak jsou jejich bohové, skála, k níž se přivinuli? 38 Ti, kteří jídali tuk jejich obětí, popíjeli víno jejich úliteb? Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám skrýší! 39 Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky. 40 Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky! 41 Nabrousím-li svůj blýskavý meč, chopí-li se moje ruka soudu, vykonám nad svými protivníky pomstu, odplatím těm, kdo mě nenávidí. 42 Opojím své šípy krví – můj meč bude požírat maso –, krví skolených a zajatých, hlavou nepřítele s vlajícími vlasy.“ 43 Pronárody, zaplesejte s jeho lidem, vždyť on pomstí krev svých služebníků, vykoná nad svými protivníky pomstu a svou zemi, svůj lid, zprostí viny. 44 Mojžíš předstoupil a přednesl všechna slova této písně lidu, on i Hóšea, syn Núnův.45 Když Mojžíš domluvil k celému Izraeli všechna tato slova,46 řekl jim: „Upněte své srdce ke všem slovům, která vám dnes dosvědčuji. Přikážete svým synům, aby bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona.47 Pro vás není to slovo prázdné, ono je váš život. Pro toto slovo budete dlouho žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“ 48 Ještě téhož dne promluvil Hospodin k Mojžíšovi:49 „Vystup zde na pohoří Abárím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví.50 Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu,51 protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelců u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelců nedosvědčili mou svatost.52 Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš.“
Deuteronomium 32
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Naslouchejte, nebesa, neboť promluvím, poslechni, země, výroky úst mých.2Kéž se mé naučení lije jako déšť, kéž se jak rosa snáší moje řeč, kéž je jak sprška pro zeleň a jako liják bylině.3Jméno Hospodinovo totiž provolám – chvalte velebnost našeho Boha!4On je Skála! Jeho dílo je dokonalé, všechny jeho cesty pravé jsou. Věrný je Bůh, každé křivdy vzdálen, on je spravedlivý a upřímný!5Jeho nesynové se ale zvrhli, zkažení jsou, zvrácený a zpustlý rod.6Takhle se Hospodinu odplácíte, lide nerozumný a nemoudrý? Copak on není tvůj Otec a Stvořitel, který tě učinil a upevnil?7Na dávné dny si teď vzpomeň, na léta všech pokolení myslete. Svého otce ptej se, poučí tě, svých stařešinů a poví ti:8Když Nejvyšší usazoval národy, lidské syny když rozmístil na zemi, dle počtu synů Izraele hranice ostatním lidem vymezil.9Hospodinův lid je jeho dědictví, Jákob je jeho vlastní pozemek.10V pouštní krajině ho našel, v pustině divé, kvílící. Obklopil jej a pečoval o něj, jak oko v hlavě chránil jej.11Jako když orlice bdí nad hnízdem a vznáší se nad svými mladými, křídly rozpjatými v pádu chytí je a dál je nese na svých perutích.12Hospodin sám je takto provázel, žádný cizí bůh nebyl s ním!13Dovedl svůj lid na výšiny země, úrodou pole aby sytil se. Medem ze skály je napájel, olejem ze skály přetvrdé,14smetanou od krav i mlékem koz. Těmi nejlepšími jehňaty je sytil, berany i kozly z Bášanu, pšeničnou moukou nejvybranější; i víno rudých hroznů směl jsi pít!15Ješurun[1] ale ztučněl, zbujněl. Ztučněl jsi, ztloustl, spravil ses! Opustil Boha, jenž učinil jej, Skálu své spásy potupil.16Cizími bohy popouzeli Boha, ohavnostmi jej dráždili.17Obětovali ďáblům, a ne Bohu, těm novým bohům, jež nikdy neznali, těm, co až nedávno se objevili – vaši otcové je neměli!18Zbavil ses Skály, která zplodila tě, na Boha, svého rodiče, jsi zapomněl.19Hospodin to viděl! Odmítl je, na své syny a dcery dostal zlost.20Řekl: „Svou tvář před nimi ukryji a uvidím, jak dopadnou! Zvrácené pokolení – to jsou oni, synové, kteří věrnost neznají.21Nebohem svým vzbudili mé žárlení, popudili mě svými marnostmi. Nelidem proto vzbudím jejich žárlení, nerozumným národem je popudím.22Už vzplanul oheň mého hněvu, už šlehá do hlubin podsvětí. Pohltí zemi i její úrodu, zapálí i horské základy!23Zavalím je samým neštěstím, své šípy na ně vystřílím.24Hladem až budou vysíleni, horečkou stráveni i morem urputným, pak na ně pošlu zuby šelem, v prachu je potká hadí jed!25V ulicích bude řádit meč, v domech zavládne hrůza nad mládencem i děvčetem, nad děťátkem i mužem v šedinách!26Zamýšlel jsem, že je rozdrtím, jejich památku že mezi lidmi vyhladím.27Děsím se ale zpupnosti nepřítele, jak si to jejich protivníci vyloží. Že řeknou: ‚To naše ruka přemohla je, to vůbec neudělal Hospodin!‘“28Ten národ úplně ztratil soudnost, docela cizí je mu rozumnost.29S trochou moudrosti by pochopili, porozuměli by, jak dopadnou.30Jak to, že jeden jich honí tisíce a dva jich obrátí deset tisíc na útěk? To museli být svou Skálou prodáni, musel je vydat Hospodin!31Jejich skála přece není jak Skála naše, to mohou naši nepřátelé dosvědčit!32Jejich réva je z révy sodomské, původem z vinic Gomory. Jejich hrozny jsou jedovaté, jejich plody plné hořkosti.33Jejich víno je dračí utrejch, jed zmijí, ten nejprudší.34„Což není u mne dobře uloženo, zapečetěno v mých sklepích vybraných?35Má je pomsta, já zjednám odplatu! Noha jim uklouzne v čas náležitý, den jejich pohromy blíží se, jejich úděl už je pro ně připraven!“36Ano, Hospodin bude svůj lid hájit a nad svými služebníky se slituje, až uvidí, že už je opustily síly, s pánem i kmánem že konec je.37Zeptá se: „Kde jsou ti jejich bohové, ta skála, v níž útočiště hledali?38Kde jsou ti, kdo jedli tuk jejich obětí, kdo pili víno jejich úliteb? Jen ať vstanou, aby vám pomohli, ať se vám stanou úkrytem!39Prohlédněte – já, jen já jsem jediný a není Boha kromě mne. Já dávám smrt a život daruji, já mohu zranit i uzdravit – z mé ruky vás nikdo nevyrve!40Svou ruku pozvedám k nebi a přísahám: Jakože žiji navěky,41jakmile čepel svého meče zostřím, má ruka právo uchopí! Vykonám pomstu nad svými nepřáteli, těm, kdo mě nenávidí, odplatím.42Své šípy opiji jejich krví, můj meč se jejich masem nasytí, krví padlých i zajatých, hlavami nepřátel a jejich vůdci.“43Jásejte, národy, tak jako jeho lid! On jistě pomstí krev služebníků svých, vykoná pomstu nad svými protivníky, od krve očistí svou zem i lid.44Mojžíš šel a přednesl všechna slova této písně lidu. Byl s ním také Hošea,[2] syn Nunův.45A když Mojžíš domluvil všechna tato slova celému Izraeli,46řekl jim: „Všechna tato slova, jimiž jsem vás dnes varoval, si vezměte k srdci. Předávejte je svým synům, aby pečlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona.47To slovo pro vás vůbec není plané – vždyť je to váš život! Díky němu budete dlouho živi v zemi, kterou jdete za Jordán obsadit.“48Téhož dne Hospodin promluvil k Mojžíšovi:49„Vystup na toto pohoří Abarim, na horu Nebó v moábské zemi naproti Jerichu, a pohleď na kanaánskou zem, kterou dám do vlastnictví synům Izraele.50Na hoře, na niž vystoupíš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu stejně, jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hór a byl připojen ke svému lidu.51To proto, že jste mě zradili uprostřed synů Izraele při vodách Meriby v Kádeši na poušti Cin, místo abyste uprostřed synů Izraele prokázali mou svatost.[3]52Ano, spatříš tu zemi před sebou, ale nevejdeš tam. Do země, kterou dávám synům Izraele, nevkročíš.“
Deuteronomium 32
Einheitsübersetzung 2016
od Katholisches Bibelwerk1Hört zu, ihr Himmel, ich will reden, / die Erde lausche meinen Worten.[1] (Dt 30,19; Iz 1,2)2Meine Lehre wird strömen wie Regen, / meine Botschaft wird fallen wie Tau, / wie Regentropfen auf das Gras / und wie Tauperlen auf die Pflanzen. (Jb 29,23)3Ich will den Namen des HERRN verkünden. / Preist die Größe unseres Gottes!4Er heißt: Der Fels. Vollkommen ist, was er tut; / denn alle seine Wege sind recht. / Er ist ein unbeirrbar treuer Gott, / er ist gerecht und gerade. (Ž 18,31; Iz 44,8; 2Te 3,3; Zj 15,3; Zj 16,5)5Ein falsches, verdrehtes Geschlecht fiel von ihm ab, / Verkrüppelte, die nicht mehr seine Söhne sind. (Mt 17,17; L 9,41; Sk 2,40; Fp 2,15)6Ist das euer Dank an den HERRN, / du dummes, verblendetes Volk? / Ist er nicht dein Vater, dein Schöpfer? / Hat er dich nicht geformt und hingestellt? (Mt 6,9; L 11,2; J 8,41)7Denk an die Tage der Vergangenheit, / lerne aus den Jahren der Geschichte! / Frag deinen Vater, er wird es dir erzählen, / frag die Alten, sie werden es dir sagen. (Dt 4,32; Ž 78,3)8Als der Höchste die Völker als Erbe verteilte, / als er die Menschheit aufteilte, / legte er die Gebiete der Völker / nach der Zahl der Gottessöhne fest;[2] (Dt 4,19; Ž 82,1; Sk 17,26; Sír 17,17)9der HERR nahm sich sein Volk als Anteil, / Jakob wurde sein Erbteil.10Er fand ihn in der Steppe, / in der Wüste, wo wildes Getier heult. / Er hüllte ihn ein, gab auf ihn Acht / und hütete ihn wie seinen Augenstern,11wie ein Adler sein Nest ausführt / und über seinen Jungen schwebt, / seine Schwingen ausbreitet, eines von ihnen aufnimmt / und es auf seinem Gefieder trägt. (Ex 19,4)12Der HERR allein hat Jakob geleitet, / kein fremder Gott stand ihm zur Seite.13Er führte ihn auf die Berge des Landes / und er aß von den Früchten des Feldes, / er stillte ihn mit Wein aus den Felsen, / mit Öl aus Felsspalten. (Dt 8,15)14Mit Butter von Kühen, Milch von Schafen und Ziegen, / dazu kam Fett von Lämmern, / von Widdern aus Baschan / und von Ziegenböcken, / dazu Feinmehl aus Weizen. / Das Blut der Trauben trankst du gegoren.15Und Jakob aß und wurde satt, / Jeschurun wurde fett und bockte. / Ja, fett und voll und feist bist du geworden. / Er stieß den Gott, der ihn geformt hatte, von sich / und hielt den Fels für dumm, der ihn gerettet hatte.[3] (Dt 31,20)16Sie weckten seine Eifersucht durch Fremde, / durch gräuliche Wesen reizten sie ihn zum Zorn: (Dt 4,24; Dt 18,9)17Sie opferten Geistern, die keine Gottheiten sind, / und Göttern, die sie früher nicht kannten, / Neulingen, die erst vor Kurzem gekommen waren, / vor denen eure Väter sich nicht fürchteten. (1K 10,20; Zj 9,20)18An den Fels, der dich gezeugt hat, / dachtest du nicht mehr, / du vergaßest den Gott, der dich geboren hat. (Jr 2,27)19Der HERR sah es und verwarf / im Zorn seine Söhne und Töchter.[4]20Und er sagte: Ich will mein Gesicht vor ihnen verbergen / und dann sehen, was in Zukunft mit ihnen geschieht. / Denn sie sind eine Generation des Aufruhrs, / Söhne, in denen die Untreue sitzt. (Dt 31,17)21Sie haben meine Eifersucht geweckt / durch einen Gott, der kein Gott ist, / mich zum Zorn gereizt durch ihre Götter aus Luft - / so wecke ich ihre Eifersucht / durch ein Volk, das kein Volk ist, / durch ein dummes Volk reize ich sie zum Zorn. (Dt 4,24; Ř 10,19)22In meiner Nase ist Feuer entbrannt. / Es lodert bis in die unterste Totenwelt, / verzehrt die Erde und was auf ihr wächst / und schmilzt die Fundamente der Berge.23Immer neue Not bürde ich ihnen auf, / ich setze gegen sie alle meine Pfeile ein. (Dt 31,21)24Sie werden ausgemergelt durch den Hunger, / verzehrt durch die Pest und die verheerende Seuche. / Den Zahn der Raubtiere lasse ich auf sie los, / dazu das Gift der im Staube Kriechenden.25Auf der Straße raubt das Schwert / und in den Zimmern der Schrecken / den jungen Mann und das Mädchen, / den Säugling samt dem Greis.26Ich könnte sagen: Das ist ihr Ende. / Ihr Gedächtnis will ich unter den Menschen tilgen,27scheute ich nicht die Kränkung durch ihren Feind. / Ihre Gegner sollen es nicht falsch verstehen, / sollen nicht sagen: Unsere Hand ist erhoben, statt zu sagen: / Der HERR hat das alles gewirkt.28Doch diesem Volk fehlt es an Rat, / ihm mangelt es an Verstand.29Wären sie klug, so begriffen sie alles / und verstünden, was in Zukunft mit ihnen geschieht. (L 19,42)30Wie kann ein Einziger hinter tausend herjagen / und zwei zehntausend in die Flucht schlagen, / es sei denn, ihr Fels hat sie verkauft, / der HERR hat sie preisgegeben?31Doch der Fels unserer Feinde ist nicht wie unser Fels; / das beweisen unsere Feinde. (1S 2,2)32Ihr Weinstock stammt von dem Weinstock Sodoms, / vom Todesacker Gomorras. / Ihre Trauben sind giftige Trauben / und tragen bittere Beeren.33Ihr Wein ist Schlangengift / und Gift von ekligen Ottern.34Liegt dies nicht bei mir verborgen, / in meinen Vorratskammern versiegelt? /35Mein ist die Strafe und die Vergeltung / zu der Zeit, da ihr Fuß wanken wird. / Ja, der Tag ihres Verderbens ist nah / und ihr Verhängnis kommt schnell. -[5] (L 21,22; Ř 12,19; Žd 10,30)36Ja, der HERR wird seinem Volk Recht geben / und mit seinen Dienern Mitleid haben. / Er wird sehen: Jede Hand ist ermüdet, / es gibt nur noch Unterdrückte und Hilflose. (2Kr 14,26; Ž 135,14; 2Mak 7,6)37Und er wird sagen: Wo sind ihre Götter? / Wo ist der Fels, bei dem sie Schutz suchten? (Jr 2,28)38Die das Fett ihrer Schlachtopfer essen, / die den Wein ihrer Trankopfer trinken - / die sollen vortreten und euch helfen. / Dieser Fels soll ein Schutzdach über euch sein.39Jetzt seht: Ich bin es, nur ich, / und es gibt keinen Gott neben mir. / Ich bin es, der tötet und der lebendig macht. / Ich habe verwundet; nur ich werde heilen. / Niemand kann retten aus meiner Hand. (1S 2,6; Iz 43,10)40Denn ich hebe meine Hand zum Himmel empor / und sage: So wahr ich ewig lebe: (Zj 10,5)41Habe ich erst die Klinge meines Schwertes geschliffen, / um das Recht in meine Hand zu nehmen, / dann zwinge ich meinen Gegnern die Strafe auf / und denen, die mich hassen, die Vergeltung.42Meine Pfeile mache ich trunken von Blut, / während mein Schwert sich ins Fleisch frisst - / trunken vom Blut Erschlagener und Gefangener, / ins Fleisch des höchsten feindlichen Fürsten.43Preist, ihr Völker, sein Volk! / Denn er straft für das Blut seiner Diener. / Er zwingt seinen Gegnern die Strafe auf / und erwirkt Sühne für sein Land, sein Volk.[6] (Ř 15,10; Zj 6,10; Zj 18,20; Zj 19,2)44Dann kam Mose zum Volk und trug ihm das Lied in seinem vollen Wortlaut vor, er und Josua, der Sohn Nuns.
Mahnung zur Belehrung der nächsten Generation
45Als Mose damit zu Ende war, alle diese Worte vor ganz Israel vorzutragen,46sagte er zu ihnen: Nehmt euch alle Worte zu Herzen, die ich heute gegen euch als Zeugen bestelle, damit ihr auch eure Kinder dazu verpflichtet, auf alle Worte dieser Weisung zu achten und sie zu halten. (Dt 4,10; Dt 31,13)47Das ist kein leeres Wort, das ohne Bedeutung für euch wäre, sondern es ist euer Leben. Wenn ihr diesem Wort folgt, werdet ihr lange in dem Land leben, in das ihr jetzt über den Jordan hinüberzieht, um es in Besitz zu nehmen. (Dt 30,15; Sk 7,38)
Gottes Weisung über das Sterben des Mose
48Am selben Tag sagte der HERR zu Mose: (Nu 20,2; Nu 27,12; Nu 33,47)49Geh hinauf in das Gebirge Abarim, das du vor dir siehst, steig auf den Berg Nebo, der in Moab gegenüber Jericho liegt, und schau auf das Land Kanaan, das ich den Israeliten als Grundbesitz geben werde.50Dort auf dem Berg, den du ersteigst, sollst du sterben und sollst mit deinen Vorfahren vereint werden, wie dein Bruder Aaron auf dem Berg Hor gestorben ist und mit seinen Vorfahren vereint wurde.51Denn ihr seid mir untreu gewesen inmitten der Israeliten beim Haderwasser von Kadesch in der Wüste Zin und habt mich inmitten der Israeliten nicht als den Heiligen geehrt.52Du darfst das Land von der anderen Talseite aus sehen. Aber du darfst das Land, das ich den Israeliten geben werde, nicht betreten.
Deuteronomium 32
English Standard Version
od Crossway1“Give ear, O heavens, and I will speak, and let the earth hear the words of my mouth. (Dt 4,26; Jz 24,27; Ž 50,4; Iz 34,1; Mi 1,2; Mi 6,1)2May my teaching drop as the rain, my speech distill as the dew, like gentle rain upon the tender grass, and like showers upon the herb. (Jb 29,22; Ž 72,6; Iz 55,10; Mi 5,7)3For I will proclaim the name of the Lord; ascribe greatness to our God! (Dt 3,24)4“The Rock, his work is perfect, for all his ways are justice. A God of faithfulness and without iniquity, just and upright is he. (Dt 32,15; Dt 32,18; Dt 32,30; Dt 32,37; 2S 22,2; Jb 34,10; Ž 18,2; Ž 18,30; Ž 18,31; Iz 30,29; Da 4,37; Abk 1,12; Zj 15,3)5They have dealt corruptly with him; they are no longer his children because they are blemished; they are a crooked and twisted generation. (Mt 17,17; L 9,41; Fp 2,15; 2P 2,13)6Do you thus repay the Lord, you foolish and senseless people? Is not he your father, who created you, who made you and established you? (Dt 32,15; Ž 74,2; Iz 44,2; Iz 51,13; Iz 63,16; Iz 64,8)7Remember the days of old; consider the years of many generations; ask your father, and he will show you, your elders, and they will tell you. (Ž 44,1; Iz 63,11)8When the Most High gave to the nations their inheritance, when he divided mankind, he fixed the borders[1] of the peoples according to the number of the sons of God.[2] (Gn 11,8; Sk 17,26)9But the Lord’s portion is his people, Jacob his allotted heritage.10“He found him in a desert land, and in the howling waste of the wilderness; he encircled him, he cared for him, he kept him as the apple of his eye. (Dt 8,15; Ž 17,8; Ž 32,10; Př 7,2; Jr 2,6; Oz 13,5; Za 2,8)11Like an eagle that stirs up its nest, that flutters over its young, spreading out its wings, catching them, bearing them on its pinions, (Ex 19,4)12the Lord alone guided him, no foreign god was with him. (Ž 78,52; Iz 43,12)13He made him ride on the high places of the land, and he ate the produce of the field, and he suckled him with honey out of the rock, and oil out of the flinty rock. (Dt 8,15; Jb 29,6; Ž 81,16; Iz 58,14; Ez 36,2)14Curds from the herd, and milk from the flock, with fat[3] of lambs, rams of Bashan and goats, with the very finest[4] of the wheat— and you drank foaming wine made from the blood of the grape. (Gn 49,11)15“But Jeshurun grew fat, and kicked; you grew fat, stout, and sleek; then he forsook God who made him and scoffed at the Rock of his salvation. (Dt 31,16; Dt 31,20; Dt 32,6; Dt 33,5; Dt 33,26; 1S 2,29; 2S 22,47; Ž 89,26; Ž 95,1; Iz 44,2)16They stirred him to jealousy with strange gods; with abominations they provoked him to anger. (Nu 25,11; Ž 78,58)17They sacrificed to demons that were no gods, to gods they had never known, to new gods that had come recently, whom your fathers had never dreaded. (Sd 5,8; Ž 106,37; 1K 10,20)18You were unmindful of the Rock that bore[5] you, and you forgot the God who gave you birth. (2S 22,47; Ž 89,26; Ž 95,1; Iz 17,10; Jr 2,27; Jr 2,32; Oz 8,14)19“The Lord saw it and spurned them, because of the provocation of his sons and his daughters. (Sd 2,14; Iz 1,2)20And he said, ‘I will hide my face from them; I will see what their end will be, for they are a perverse generation, children in whom is no faithfulness. (Dt 31,17)21They have made me jealous with what is no god; they have provoked me to anger with their idols. So I will make them jealous with those who are no people; I will provoke them to anger with a foolish nation. (Nu 25,11; 1Kr 16,13; 1Kr 16,26; Ž 31,6; Ž 74,18; Ž 78,58; Oz 1,9; Jon 2,8; Sk 14,15; Ř 10,19)22For a fire is kindled by my anger, and it burns to the depths of Sheol, devours the earth and its increase, and sets on fire the foundations of the mountains. (Ž 86,13; Jr 15,14; Jr 17,4; Pl 4,11)23“And I will heap disasters upon them; I will spend my arrows on them; (Jb 6,4; Ž 7,12; Ž 38,2; Pl 3,12; Ez 5,16)24they shall be wasted with hunger, and devoured by plague and poisonous pestilence; I will send the teeth of beasts against them, with the venom of things that crawl in the dust. (Lv 26,22; Jr 8,17; Ez 5,17; Mi 7,17)25Outdoors the sword shall bereave, and indoors terror, for young man and woman alike, the nursing child with the man of gray hairs. (Pl 1,20; Ez 7,15)26I would have said, “I will cut them to pieces; I will wipe them from human memory,” (Jb 18,17; Ž 34,16; Ž 109,15; Ez 20,23)27had I not feared provocation by the enemy, lest their adversaries should misunderstand, lest they should say, “Our hand is triumphant, it was not the Lord who did all this.”’ (Nu 14,16; Ž 140,8; Iz 10,13)28“For they are a nation void of counsel, and there is no understanding in them. (Iz 27,11; Jr 4,22)29If they were wise, they would understand this; they would discern their latter end! (Dt 5,29; Ž 81,13; Iz 47,7; Pl 1,9; L 19,42)30How could one have chased a thousand, and two have put ten thousand to flight, unless their Rock had sold them, and the Lord had given them up? (Lv 26,8; Sd 2,14)31For their rock is not as our Rock; our enemies are by themselves. (1S 2,2; 1S 4,8)32For their vine comes from the vine of Sodom and from the fields of Gomorrah; their grapes are grapes of poison; their clusters are bitter; (Dt 29,18; Iz 1,10; Jr 23,14; Ez 16,46)33their wine is the poison of serpents and the cruel venom of asps. (Jb 20,14; Jb 20,16; Ž 58,4)34“‘Is not this laid up in store with me, sealed up in my treasuries? (Jb 14,17; Oz 13,12; Ř 2,5)35Vengeance is mine, and recompense,[6] for the time when their foot shall slip; for the day of their calamity is at hand, and their doom comes swiftly.’ (Ž 94,1; Ž 94,18; Iz 1,24; Iz 59,18; Na 1,2; Ř 12,19; Žd 10,30; 2P 2,3)36For the Lord will vindicate[7] his people and have compassion on his servants, when he sees that their power is gone and there is none remaining, bond or free. (Sd 2,18; 1Kr 14,10; 1Kr 21,21; 2Kr 9,8; 2Kr 14,26; Ž 90,13; Ž 106,45; Ž 135,14; Žd 10,30)37Then he will say, ‘Where are their gods, the rock in which they took refuge, (Dt 32,31; Sd 10,14; 1Kr 18,27; Jr 2,28)38who ate the fat of their sacrifices and drank the wine of their drink offering? Let them rise up and help you; let them be your protection!39“See now that I, even I, am he, and there is no god beside me; I kill and I make alive; I wound and I heal; and there is none that can deliver out of my hand. (1S 2,6; 2Kr 5,7; Jb 5,18; Iz 41,4; Iz 48,12; Oz 6,1)40For I lift up my hand to heaven and swear, As I live forever, (Gn 14,22)41if I sharpen my flashing sword[8] and my hand takes hold on judgment, I will take vengeance on my adversaries and will repay those who hate me. (Ž 7,12; Iz 27,1; Iz 34,5; Iz 66,16; Ez 21,9)42I will make my arrows drunk with blood, and my sword shall devour flesh— with the blood of the slain and the captives, from the long-haired heads of the enemy.’ (Ž 68,21; Jr 46,10)43“Rejoice with him, O heavens;[9] bow down to him, all gods,[10] for he avenges the blood of his children[11] and takes vengeance on his adversaries. He repays those who hate him[12] and cleanses[13] his people’s land.”[14] (2Kr 9,7; Ž 79,10; Ř 15,10; Zj 6,10; Zj 19,2)44Moses came and recited all the words of this song in the hearing of the people, he and Joshua[15] the son of Nun. (Nu 13,8; Nu 13,16)45And when Moses had finished speaking all these words to all Israel,46he said to them, “Take to heart all the words by which I am warning you today, that you may command them to your children, that they may be careful to do all the words of this law. (Dt 4,9; Dt 6,6; Dt 11,18)47For it is no empty word for you, but your very life, and by this word you shall live long in the land that you are going over the Jordan to possess.” (Lv 18,5; Dt 30,20)
Moses’ Death Foretold
48That very day the Lord spoke to Moses,49“Go up this mountain of the Abarim, Mount Nebo, which is in the land of Moab, opposite Jericho, and view the land of Canaan, which I am giving to the people of Israel for a possession. (Nu 27,12)50And die on the mountain which you go up, and be gathered to your people, as Aaron your brother died in Mount Hor and was gathered to his people, (Nu 20,24; Nu 20,28; Nu 33,38)51because you broke faith with me in the midst of the people of Israel at the waters of Meribah-kadesh, in the wilderness of Zin, and because you did not treat me as holy in the midst of the people of Israel. (Nu 20,11; Nu 27,14)52For you shall see the land before you, but you shall not go there, into the land that I am giving to the people of Israel.” (Dt 3,27; Dt 34,4)
Deuteronomium 32
King James Version
1Give ear, O ye heavens, and I will speak; and hear, O earth, the words of my mouth.2My doctrine shall drop as the rain, my speech shall distil as the dew, as the small rain upon the tender herb, and as the showers upon the grass:3Because I will publish the name of the LORD: ascribe ye greatness unto our God.4He is the Rock, his work is perfect: for all his ways are judgment: a God of truth and without iniquity, just and right is he.5They have corrupted themselves, their spot is not the spot of his children: they are a perverse and crooked generation.6Do ye thus requite the LORD, O foolish people and unwise? is not he thy father that hath bought thee? hath he not made thee, and established thee?7Remember the days of old, consider the years of many generations: ask thy father, and he will shew thee; thy elders, and they will tell thee.8When the most High divided to the nations their inheritance, when he separated the sons of Adam, he set the bounds of the people according to the number of the children of Israel.9For the LORD' portion is his people; Jacob is the lot of his inheritance.10He found him in a desert land, and in the waste howling wilderness; he led him about, he instructed him, he kept him as the apple of his eye.11As an eagle stirreth up her nest, fluttereth over her young, spreadeth abroad her wings, taketh them, beareth them on her wings:12So the LORD alone did lead him, and there was no strange god with him.13He made him ride on the high places of the earth, that he might eat the increase of the fields; and he made him to suck honey out of the rock, and oil out of the flinty rock;14Butter of kine, and milk of sheep, with fat of lambs, and rams of the breed of Bashan, and goats, with the fat of kidneys of wheat; and thou didst drink the pure blood of the grape.15But Jeshurun waxed fat, and kicked: thou art waxen fat, thou art grown thick, thou art covered with fatness ; then he forsook God which made him, and lightly esteemed the Rock of his salvation.16They provoked him to jealousy with strange gods , with abominations provoked they him to anger.17They sacrificed unto devils, not to God; to gods whom they knew not, to new gods that came newly up, whom your fathers feared not.18Of the Rock that begat thee thou art unmindful, and hast forgotten God that formed thee.19And when the LORD saw it , he abhorred them , because of the provoking of his sons, and of his daughters.20And he said, I will hide my face from them, I will see what their end shall be : for they are a very froward generation, children in whom is no faith.21They have moved me to jealousy with that which is not God; they have provoked me to anger with their vanities: and I will move them to jealousy with those which are not a people; I will provoke them to anger with a foolish nation.22For a fire is kindled in mine anger, and shall burn unto the lowest hell, and shall consume the earth with her increase, and set on fire the foundations of the mountains.23I will heap mischiefs upon them; I will spend mine arrows upon them.24They shall be burnt with hunger, and devoured with burning heat, and with bitter destruction: I will also send the teeth of beasts upon them, with the poison of serpents of the dust.25The sword without, and terror within, shall destroy both the young man and the virgin, the suckling also with the man of gray hairs.26I said, I would scatter them into corners, I would make the remembrance of them to cease from among men:27Were it not that I feared the wrath of the enemy, lest their adversaries should behave themselves strangely, and lest they should say, Our hand is high, and the LORD hath not done all this.28For they are a nation void of counsel, neither is there any understanding in them.29O that they were wise, that they understood this, that they would consider their latter end!30How should one chase a thousand, and two put ten thousand to flight, except their Rock had sold them, and the LORD had shut them up?31For their rock is not as our Rock, even our enemies themselves being judges.32For their vine is of the vine of Sodom, and of the fields of Gomorrah: their grapes are grapes of gall, their clusters are bitter:33Their wine is the poison of dragons, and the cruel venom of asps.34Is not this laid up in store with me, and sealed up among my treasures?35To me belongeth vengeance, and recompence; their foot shall slide in due time: for the day of their calamity is at hand, and the things that shall come upon them make haste.36For the LORD shall judge his people, and repent himself for his servants, when he seeth that their power is gone, and there is none shut up, or left.37And he shall say, Where are their gods, their rock in whom they trusted,38Which did eat the fat of their sacrifices, and drank the wine of their drink offerings? let them rise up and help you, and be your protection.39See now that I, even I, am he, and there is no god with me: I kill, and I make alive; I wound, and I heal: neither is there any that can deliver out of my hand.40For I lift up my hand to heaven, and say, I live for ever.41If I whet my glittering sword, and mine hand take hold on judgment; I will render vengeance to mine enemies, and will reward them that hate me.42I will make mine arrows drunk with blood, and my sword shall devour flesh; and that with the blood of the slain and of the captives, from the beginning of revenges upon the enemy.43Rejoice, O ye nations, with his people: for he will avenge the blood of his servants, and will render vengeance to his adversaries, and will be merciful unto his land, and to his people.44And Moses came and spake all the words of this song in the ears of the people, he, and Hoshea the son of Nun.45And Moses made an end of speaking all these words to all Israel:46And he said unto them, Set your hearts unto all the words which I testify among you this day, which ye shall command your children to observe to do, all the words of this law.47For it is not a vain thing for you; because it is your life: and through this thing ye shall prolong your days in the land, whither ye go over Jordan to possess it.48And the LORD spake unto Moses that selfsame day, saying,49Get thee up into this mountain Abarim, unto mount Nebo, which is in the land of Moab, that is over against Jericho; and behold the land of Canaan, which I give unto the children of Israel for a possession:50And die in the mount whither thou goest up, and be gathered unto thy people; as Aaron thy brother died in mount Hor, and was gathered unto his people:51Because ye trespassed against me among the children of Israel at the waters of Meribah-Kadesh, in the wilderness of Zin; because ye sanctified me not in the midst of the children of Israel.52Yet thou shalt see the land before thee ; but thou shalt not go thither unto the land which I give the children of Israel.