1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]
1 Pro předního zpěváka, podle „Lilií“. Davidův. 2 Zachraň mě, můj Bože, vody mi pronikly k duši! 3 V bahně hlubiny se topím, není na čem stanout, do hlubokých vod se nořím, dravý proud mě vleče. 4 Volám do umdlení, hrdlo zanícené, Boha vyhlížím, až zrak mi vypovídá. 5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet. 6 Ty znáš, Bože, moji pošetilost, čím jsem se kdy provinil, ti není skryto. 7 Kvůli mně však ať se nemusejí hanbit, kdo složili svou naději v tebe, Panovníku, Hospodine zástupů, ať kvůli mně se nemusejí stydět ti, kdo tě hledají, Bože Izraele! 8 Snáším potupu přec kvůli tobě, stud pokryl mé tváře. 9 Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, 10 neboť horlivost o tvůj dům mě strávila, tupení těch, kdo tě tupí, padlo na mne. 11 Postil jsem se, vyplakal si oči, ale v potupu se mi to obrátilo. 12 Oblékl jsem si žíněné roucho a stal jsem se pro ně pořekadlem. 13 O mně klevetí, kdo sedávají v bráně, pijani si o mně popěvují. 14 Ale má modlitba spěje, Hospodine, k tobě, je čas přízně, Bože nejvýš milosrdný, odpověz mi, věrný dárce spásy, 15 vysvoboď mě z bahna, ať se neutopím! Kéž jsem vysvobozen z rukou těch, kteří mě nenávidí, z hlubokých vod. 16 Ať mě neodvleče dravý vodní proud, ať hlubina mě nepohltí, ať nade mnou studnice nezavře ústa! 17 Odpověz mi, Hospodine, vždyť tvé milosrdenství je dobrotivé, pro své velké slitování shlédni na mne, 18 neskrývej tvář před svým služebníkem, když se soužím, pospěš, odpověz mi, 19 buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům! 20 Ty víš, jak jsem tupen, ostouzen a haněn, máš před sebou všechny moje protivníky. 21 Srdce potupou mi puká, jsem jak ochrnulý. Na soucit jsem čekal, ale marně; na ty, kdo by potěšili – nenašel se nikdo. 22 Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet. 23 Jejich stůl se jim staň osidlem a těm, kdo jsou s nimi zajedno, buď léčkou. 24 Dej, ať se jim zatmí v očích, aby neviděli, jejich bedra ustavičně zbavuj síly. 25 Vylej na ně svůj hrozný hněv, tvůj planoucí hněv ať postihne je. 26 Jejich hradiště ať zpustne, v jejich stanech ať nebydlí nikdo. 27 Neboť toho, kterého jsi ty zbil, pronásledovali, vypravují o bolesti těch, které jsi proklál. 28 Sečti jejich nepravosti, ať před tebou nejsou spravedliví. 29 Nechť jsou vymazáni z knihy živých, nezapsáni mezi spravedlivé. 30 Jsem ponížen, bolestí se soužím, avšak hradem je mi, Bože, tvoje spása. 31 Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. 32 Hospodin to přijme raději než býka, býčka s paznehty a rohy. 33 Pokorní to spatří a budou mít radost; kdo se dotazujete na Boží vůli, okřejete v srdci. 34 Vždyť Hospodin ubožáky slyší, nepohrdá svými, když jsou uvězněni. 35 Ať ho chválí nebesa i země, moře se vším, co se v nich hemží, 36 neboť Bůh zachrání Sijón a zbuduje judská města; budou tam sídlit a mít je ve vlastnictví. 37 Potomstvo jeho služebníků je bude dědičně držet; budou v nich bydlet ti, kdo milují jeho jméno.
Žalm 69
Bible, překlad 21. století
od Biblion1Pro předního zpěváka, na nápěv „Lilie“. Žalm Davidův. I.2Bože, pomoz mi, voda až po krk sahá mi!3Hluboko klesám do bahna beze dna, kolem mě vodní hlubina – ta záplava mě přemáhá!4Křikem jsem vyčerpán, hrdlo mě pálí, vysychá, vyhlížím Boha, ztrácím zrak!5Těch, kdo mě bez důvodu nenávidí, je více, než mám vlasů na hlavě! Spousta je těch, kteří mě chtějí zničit, obviňují mě falešně – to, co jsem neukradl, musím navracet!6Ty, Bože, znáš moje bláznovství, mé viny před tebou se nikam neskryjí.7Ať se kvůli mně, Hospodine, stydět nemusí ti, kteří v tebe, Pane zástupů, doufají. Ať kvůli mně nejsou zahanbeni ti, kteří tě, Bože Izraele, hledají!8Kvůli tobě přece snáším ponížení, to kvůli tobě mi hanba halí tvář.9Pro vlastní bratry jsem jako cizí, pro děti své matky jsem cizincem.10Horlivost tvého domu mě totiž stravuje, padají na mě urážky tobě určené!11V slzách když jsem se trápil postem, měli pro mě jen posměšky.12Místo šatů když oblékal jsem pytel, skládali o mně říkanky.13Pomlouvali mě, kdo sedají v bráně, opilci si o mně zpívali! II.14Já se však budu modlit k tobě, vždyť je, Hospodine, čas tvé milosti. Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce, zachraň mě ve své věrnosti!15Z bahna mě vytáhni, nenech mě utonout, před těmi, kdo mě nenávidí, dej mi uniknout jako před vodní hlubinou!16Ať mě nepřemůže vodní záplava, ať mě nepohltí její hlubina, kdyby se nade mnou propast zavřela!17Vyslyš mě, Hospodine, pro dobrotu své lásky, v hojném svém soucitu na mě pohlédni.18Před svým služebníkem svou tvář neskrývej, je mi tak úzko – pospěš, vyslyš mě!19Přibliž se ke mně, vyprosti mě, vykup mě z moci nepřátel!20Ty přece víš o mém ponížení, o všech těch urážkách a posměšcích – všechny mé nepřátele máš přece na očích!21Srdce mám hanbou zdrcené, je mi zle, toužil jsem po soucitu, zbytečně, hledal jsem utěšitele, ale nenašel.22K jídlu mi dali okusit žluče, ocet mi dali pít, když žíznil jsem!23Jejich stůl ať se jim stane léčkou, jejich pastí a odplatou.24Ať se jim v očích zatmí, tak aby neviděli, jejich bedra sehni navždycky!25Vylij na ně své rozhněvání, plamen tvé prchlivosti ať je zachvátí.26Jejich příbytek ať zůstane pustý, v jejich stanech ať nikdo nebydlí!27Koho jsi sám ztrestal, toho pronásledují, baví se o bolesti tebou zraněných.28Jejich viny jim proto všechny sečti, do tvé spravedlnosti ať nevstoupí.29Z knihy života ať jsou vymazáni, mezi spravedlivé ať nejsou počteni! III.30Já sám jsem ubohý, trpím bolestí, tvá spása však, Bože, dá mi bezpečí!31Boží jméno pak písní oslavím, vyvyšovat je budu s vděčností.32Ta oběť Hospodina potěší víc než býk, více než dobytek s rohy a kopyty!33Ponížení se rozveselí, až to uvidí – vám, kdo hledáte Boha, ať srdce ožijí!34Vždyť přece Hospodin slyší ubožáky, nepohrdá svým lidem v zajetí.35Nebesa i země ať jej oslavují, též moře i všechna havěť v nich!36Bůh totiž Sionu daruje spásu a města Judy znovu vystaví, tak aby bydleli ve svém dědictví.37Potomci jeho služebníků tu zemi obdrží a zůstanou v ní, kdo jeho jméno milují!
1Für den Chormeister. Nach der Weise Lotusblüten. Von David.2Rette mich, Gott,
denn das Wasser geht mir bis an die Kehle! (Ž 42,8)3Ich bin versunken im Schlamm des Abgrunds
und habe keinen Halt mehr.
In Wassertiefen bin ich geraten,
die Flut reißt mich fort. (Ž 40,3)4Ich bin erschöpft von meinem Rufen,
es brennt meine Kehle.
Mir versagen die Augen,
während ich warte auf meinen Gott. (Iz 38,14)5Zahlreicher als auf meinem Kopf die Haare
sind die, die mich grundlos hassen.
Mächtig sind, die mich verderben, /
meine verlogenen Feinde.
Was ich nicht geraubt,
das soll ich erstatten. (Ž 35,19; J 15,25)6Du, Gott, kennst meine Torheit,
meine Verfehlungen sind dir nicht verborgen.7Nicht sollen zuschanden werden durch mich,
die auf dich hoffen, Herr, GOTT der Heerscharen,
nicht sollen durch mich beschämt werden,
die dich suchen, du Gott Israels.8Denn deinetwegen erleide ich Hohn
und Schande bedeckt mein Angesicht. (Ž 44,23; Jr 15,15)9Entfremdet bin ich meinen Brüdern,
den Söhnen meiner Mutter wurde ich fremd. (Ž 31,12)10Denn der Eifer für dein Haus hat mich verzehrt,
die Verhöhnungen derer, die dich verhöhnen, sind auf mich gefallen. (Ž 119,139; J 2,17; Ř 15,3)11Ich habe geweint und gefastet,
es brachte mir nur Verhöhnung.[1]12Ich legte als Gewand ein Bußkleid an,
ich wurde ihnen zum Spottvers. (Pl 3,14)13Es reden über mich, die am Stadttor sitzen,
Spottlieder singen die Zecher beim Wein. (Jb 30,9)14Ich aber komme zu dir mit meinem Bittgebet,
HERR, zur Zeit der Gnade.
Gott, in deiner großen Huld erhöre mich,
mit deiner rettenden Treue! (Ž 102,14; Iz 49,8)15Entreiß mich dem Sumpf, damit ich nicht versinke,
damit ich meinen Hassern entkomme, den Tiefen des Wassers,[2] (Ž 40,3)16damit die Wasserflut mich nicht fortreißt,/
mich nicht verschlingt der Abgrund,
der Brunnenschacht nicht über mir seinen Rachen schließt! (Gn 29,3; Ž 42,8)17Erhöre mich, HERR, denn gut ist deine Huld,
wende dich mir zu in deinem großen Erbarmen!18Verbirg dein Angesicht nicht vor deinem Knecht,
denn mir ist angst, eile, erhöre mich! (Ž 102,3; Ž 143,7)19Sei mir nah und erlöse mich!
Befreie mich meinen Feinden zum Trotz!20Du, ja du kennst meine Verhöhnung,
alle meine Widersacher sind dir vor Augen.21Die Verhöhnung bricht mir das Herz,
ich bin krank vor Schmach und Schande.
Ich hoffte auf Mitleid, doch vergebens,
auf Tröster, doch fand ich keinen. (Pl 1,2)22Sie gaben mir Gift als Speise,
für den Durst gaben sie mir Essig zu trinken. (Pl 3,15; Mt 27,34)23Der Opfertisch werde für sie zur Falle,
für die Tischgenossen zum Fangnetz. (Ř 11,9)24Ihre Augen sollen dunkel werden, dass sie nicht mehr sehen,
ihre Hüften lass wanken für immer!25Gieß über sie deinen Grimm aus,
dein glühender Zorn soll sie treffen!26Ihr Lagerplatz soll veröden,
in ihren Zelten soll niemand mehr wohnen. (Sk 1,20)27Denn sie verfolgen, den du geschlagen hast,
sie reden vom Schmerz deiner Durchbohrten. (Ž 71,11; Iz 53,4)28Rechne ihnen Schuld über Schuld an,
damit sie nicht eingehen in dein Heil!29Sie seien aus dem Buch des Lebens getilgt
und nicht bei den Gerechten verzeichnet. (Ex 32,32; Ž 139,16; Iz 4,3; Da 7,10; Da 12,1; Mal 3,16; L 10,20; Fp 4,3; Zj 3,5; Zj 20,12)30Ich aber bin elend und voller Schmerzen,
doch deine Hilfe, Gott, wird mich erhöhen.31Ich will im Lied den Namen Gottes loben,
ich will ihn mit Dank erheben.32Das gefällt dem HERRN mehr als ein Opferstier,
mehr als ein Rind mit Hörnern und Klauen. (Ž 40,7)33Die Gebeugten haben es gesehen und sie freuen sich!
Ihr, die ihr Gott sucht, euer Herz lebe auf! (Ž 22,27)34Denn der HERR hört auf die Armen,
seine Gefangenen verachtet er nicht.35Himmel und Erde sollen ihn loben,
die Meere und alles, was sich in ihnen regt.36Denn Gott wird Zion retten, /
wird Judas Städte neu erbauen.
Man wird dort siedeln und das Land besitzen. (Ž 51,20; Iz 44,26; Ez 36,10)37Die Nachkommen seiner Knechte werden es erben,
die seinen Namen lieben, werden darin wohnen. (Iz 65,9)
1To the choirmaster: according to Lilies. Of David. Save me, O God! For the waters have come up to my neck.[1] (Jb 22,11; Ž 32,6; Ž 45,1; Ž 69,14; Ž 130,1)2I sink in deep mire, where there is no foothold; I have come into deep waters, and the flood sweeps over me. (Ž 40,2; Ž 69,14; Ž 124,4)3I am weary with my crying out; my throat is parched. My eyes grow dim with waiting for my God. (Dt 28,32; Ž 6,6; Ž 22,15; Ž 31,24; Ž 119,82; Ž 119,123; Iz 38,14)4More in number than the hairs of my head are those who hate me without cause; mighty are those who would destroy me, those who attack me with lies. What I did not steal must I now restore? (Ž 35,7; Ž 35,19; Ž 38,19; Ž 40,12; Ž 59,3; Ž 109,3; Ž 119,161; J 15,25)5O God, you know my folly; the wrongs I have done are not hidden from you.6Let not those who hope in you be put to shame through me, O Lord God of hosts; let not those who seek you be brought to dishonor through me, O God of Israel. (Ž 25,2)7For it is for your sake that I have borne reproach, that dishonor has covered my face. (Ž 44,22; Jr 15,15)8I have become a stranger to my brothers, an alien to my mother’s sons. (Jb 19,13; Ž 31,11; Ž 38,11; J 1,11)9For zeal for your house has consumed me, and the reproaches of those who reproach you have fallen on me. (Ž 89,41; Ž 89,50; Ž 119,139; Ž 132,1; J 2,17; Ř 15,3)10When I wept and humbled[2] my soul with fasting, it became my reproach.11When I made sackcloth my clothing, I became a byword to them. (Jb 17,6; Ž 35,13)12I am the talk of those who sit in the gate, and the drunkards make songs about me. (Gn 19,1; Est 2,19; Jb 30,9)13But as for me, my prayer is to you, O Lord. At an acceptable time, O God, in the abundance of your steadfast love answer me in your saving faithfulness. (Ž 32,6; Ž 109,4; Iz 49,8; 2K 6,2)14Deliver me from sinking in the mire; let me be delivered from my enemies and from the deep waters. (Ž 69,1; Ž 69,2; Ž 144,7)15Let not the flood sweep over me, or the deep swallow me up, or the pit close its mouth over me. (Nu 16,33; Ž 55,23)16Answer me, O Lord, for your steadfast love is good; according to your abundant mercy, turn to me. (Ž 25,16; Ž 63,3; Ž 106,45; Ž 109,21)17Hide not your face from your servant, for I am in distress; make haste to answer me. (Ž 18,6; Ž 27,9; Ž 102,2; Ž 143,7)18Draw near to my soul, redeem me; ransom me because of my enemies!19You know my reproach, and my shame and my dishonor; my foes are all known to you. (Ž 22,6; Ž 69,10; Žd 12,2)20Reproaches have broken my heart, so that I am in despair. I looked for pity, but there was none, and for comforters, but I found none. (Jb 16,2; Ž 69,19; Ž 142,4; Iz 63,5; Jr 15,5; Mt 26,37)21They gave me poison for food, and for my thirst they gave me sour wine to drink. (Dt 29,18; Mt 27,34; Mt 27,48; Mk 15,23; L 23,36; J 19,29)22Let their own table before them become a snare; and when they are at peace, let it become a trap.[3] (Ž 23,5; Ž 35,4; Ž 109,6; Ř 11,9; 1Te 5,3)23Let their eyes be darkened, so that they cannot see, and make their loins tremble continually. (Iz 6,10; Da 5,6; Na 2,10; Mt 13,14)24Pour out your indignation upon them, and let your burning anger overtake them.25May their camp be a desolation; let no one dwell in their tents. (Mt 23,38; L 13,35; Sk 1,20)26For they persecute him whom you have struck down, and they recount the pain of those you have wounded. (Jb 19,21; Iz 53,4; Za 1,15)27Add to them punishment upon punishment; may they have no acquittal from you.[4] (Neh 4,5)28Let them be blotted out of the book of the living; let them not be enrolled among the righteous. (Ex 32,32; Ez 13,9; L 10,20; Fp 4,3; Žd 12,23; Zj 3,5)29But I am afflicted and in pain; let your salvation, O God, set me on high! (Ž 20,1)30I will praise the name of God with a song; I will magnify him with thanksgiving. (Ž 28,7; Ž 34,3; Ž 50,14; Ž 50,23)31This will please the Lord more than an ox or a bull with horns and hoofs. (Lv 11,3; Ž 50,13)32When the humble see it they will be glad; you who seek God, let your hearts revive. (Ž 22,26; Ž 34,2)33For the Lord hears the needy and does not despise his own people who are prisoners. (Ž 68,6)34Let heaven and earth praise him, the seas and everything that moves in them. (Ž 96,11; Ž 98,7; Ž 148,1; Iz 44,23; Iz 49,13)35For God will save Zion and build up the cities of Judah, and people shall dwell there and possess it; (Ž 51,18; Iz 44,26)36the offspring of his servants shall inherit it, and those who love his name shall dwell in it. (Ž 37,29; Ž 102,28; Iz 65,9)
Žalm 69
King James Version
1To the chief Musician upon Shoshannim, A Psalm of David. Save me, O God; for the waters are come in unto my soul.2I sink in deep mire, where there is no standing: I am come into deep waters, where the floods overflow me.3I am weary of my crying: my throat is dried: mine eyes fail while I wait for my God.4They that hate me without a cause are more than the hairs of mine head: they that would destroy me, being mine enemies wrongfully, are mighty: then I restored that which I took not away.5O God, thou knowest my foolishness; and my sins are not hid from thee.6Let not them that wait on thee, O Lord GOD of hosts, be ashamed for my sake: let not those that seek thee be confounded for my sake, O God of Israel.7Because for thy sake I have borne reproach; shame hath covered my face.8I am become a stranger unto my brethren, and an alien unto my mother' children.9For the zeal of thine house hath eaten me up; and the reproaches of them that reproached thee are fallen upon me.10When I wept, and chastened my soul with fasting, that was to my reproach.11I made sackcloth also my garment; and I became a proverb to them.12They that sit in the gate speak against me; and I was the song of the drunkards.13But as for me, my prayer is unto thee, O LORD, in an acceptable time: O God, in the multitude of thy mercy hear me, in the truth of thy salvation.14Deliver me out of the mire, and let me not sink: let me be delivered from them that hate me, and out of the deep waters.15Let not the waterflood overflow me, neither let the deep swallow me up, and let not the pit shut her mouth upon me.16Hear me, O LORD; for thy lovingkindness is good: turn unto me according to the multitude of thy tender mercies.17And hide not thy face from thy servant; for I am in trouble: hear me speedily.18Draw nigh unto my soul, and redeem it: deliver me because of mine enemies.19Thou hast known my reproach, and my shame, and my dishonour: mine adversaries are all before thee.20Reproach hath broken my heart; and I am full of heaviness: and I looked for some to take pity, but there was none; and for comforters, but I found none.21They gave me also gall for my meat; and in my thirst they gave me vinegar to drink.22Let their table become a snare before them: and that which should have been for their welfare, let it become a trap.23Let their eyes be darkened, that they see not; and make their loins continually to shake.24Pour out thine indignation upon them, and let thy wrathful anger take hold of them.25Let their habitation be desolate; and let none dwell in their tents.26For they persecute him whom thou hast smitten; and they talk to the grief of those whom thou hast wounded.27Add iniquity unto their iniquity: and let them not come into thy righteousness.28Let them be blotted out of the book of the living, and not be written with the righteous.29But I am poor and sorrowful: let thy salvation, O God, set me up on high.30I will praise the name of God with a song, and will magnify him with thanksgiving.31This also shall please the LORD better than an ox or bullock that hath horns and hoofs.32The humble shall see this, and be glad: and your heart shall live that seek God.33For the LORD heareth the poor, and despiseth not his prisoners.34Let the heaven and earth praise him, the seas, and every thing that moveth therein.35For God will save Zion, and will build the cities of Judah: that they may dwell there, and have it in possession.36The seed also of his servants shall inherit it: and they that love his name shall dwell therein.