1„Hřích Judy je vepsán železným rydlem, diamantovým hrotem je vyryt na tabulích jejich srdcí, na rozích jejich oltářů!2Jejich synové myslí jen na své oltáře, na své posvátné kůly u košatých stromů na vysokých kopcích3i na horách v kraji. Vaše bohatství a všechny vaše poklady nechám padnout za kořist i s těmi vašimi výšinami kvůli hříchu páchanému po celém vašem území.4Svou vlastní vinou přijdete o dědictví, které jsem vám dal. Nechám vás otročit vašim nepřátelům v neznámé zemi, neboť jste roznítili plamen mého hněvu – a bude hořet navěky!“5Tak praví Hospodin: „Zlořečený, kdo spoléhá na člověka, kdo se o smrtelníka opírá a v srdci se odvrací od Hospodina.6Je jako křoví někde na poušti – necítí, když dobro přichází. Žije ve vyprahlých koutech pustiny, v solném kraji, kde se nebydlí.7Požehnaný, kdo spoléhá na Hospodina a jehož nadějí je Hospodin.8Je jako strom zasazený u vody – zapouští kořeny u řeky. Nebojí se, když vedro přichází; jeho listy se vždy zelenají, v roce sucha nemá obavy a nepřestává nést plody.“[1]9Lidské srdce je ze všeho nejzrádnější, je nenapravitelné – kdo mu rozumí?10„Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám lidská svědomí, abych každému odplatil podle jeho cest, tak jak za své skutky zaslouží.“11Jako koroptev sedící na vejcích, která jí nepatří, tak je ten, kdo si hromadí nepoctivý zisk. Opustí je totiž v půlce života a na konci bude za hlupáka.12Trůn slávy, od počátku vyvýšený, je místo naší svatyně.13Naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se od tebe odvracejí, budou zapsáni v prachu země, protože Hospodina opustili, ten pramen vody živé.14Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, zachraň mě, a budu zachráněn – má chvála patří tobě!15Hle, říkají mi: „Co je s tím Hospodinovým slovem? Tak ať se tedy splní!“16Nestál jsem o to, být tvým pastýřem, nepřál jsem si ten hrozný den. Ty víš, co mi vyšlo ze rtů, leží to před tebou.17Nebuď mi postrachem – jsi mé útočiště ve zlý den!18Ať jsou zahanbeni, kdo mě pronásledují, a mně ať se hanba vyhýbá. Ať jsou to oni, kdo se děsí, a neděsím se já. Jen na ně přiveď ten zlý den, dvojnásobnou ranou rozdrť je!
Svěťte sobotu!
19Hospodin ke mně promluvil: „Jdi a postav se do Brány synů lidu, kterou vcházejí a vycházejí judští králové. Postav se do všech bran Jeruzaléma20a řekni jim: Judští králové a všechen Judo, všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří vcházíte těmito branami, slyšte slovo Hospodinovo!21Tak praví Hospodin: Je-li vám život milý, neopovažujte se v sobotní den nosit náklady a přinášet je do jeruzalémských bran.22Nevynášejte v sobotu nic ze svých domů a nedělejte žádnou práci, ale svěťte sobotní den, jak jsem to přikázal vašim otcům.[2]23Oni však neposlouchali, vůbec nevnímali; tvrdošíjně odmítali slyšet a nedali se poučit.24Pokud mě ale opravdu poslechnete, praví Hospodin, a přestanete v sobotu přinášet do bran tohoto města náklady, pokud budete světit sobotní den a nebudete v něm dělat žádnou práci,25pak budou branami tohoto města se svými velmoži vcházet králové vládnoucí na Davidově trůnu. Pojedou na vozech a koních se svými velmoži, doprovázeni judskými muži i obyvateli Jeruzaléma, a toto město bude trvat navěky.26Z judských měst, z okolí Jeruzaléma, z kraje Benjamín, z podhůří, z hor i z Negevu budou přicházet lidé se svými zápaly, obětmi, dary a vonnými kadidly, aby do Hospodinova domu přinesli oběť vděčnosti.27Pokud mě však neposlechnete a nebudete světit sobotní den, pokud budete v sobotu nosit náklady a vcházet s nimi do bran Jeruzaléma, pak v jeho branách zapálím oheň, který pohltí jeruzalémské paláce a nezhasne!“
1Die Sünde Judas ist aufgeschrieben mit eisernem Griffel und eingegraben mit diamantener Spitze auf die Tafel ihres Herzens und auf die Hörner eurer Altäre — (Jb 19,24; Př 3,3; Jr 11,13; Jr 17,9; Jr 31,33; Oz 8,11)2wie sie an ihre Kinder gedenken, so auch an ihre Altäre und ihre Astarten bei den grünen Bäumen auf den hohen Hügeln. (Jr 2,8; Jr 2,20; Jr 7,18; Ez 20,28; Fp 4,8)3Du mein Berg in der Landschaft, deine Habe und alle deine Schätze will ich zur Beute preisgeben, deine Höhen um der Sünde willen in deinem ganzen Gebiet! (Lv 26,30; Jr 15,13; Ez 6,3)4Und du wirst, und zwar durch deine Schuld, dein Erbteil fahren lassen müssen, das ich dir gegeben habe; und ich will dich deinen Feinden dienstbar machen in einem Land, das du nicht kennst; denn das Feuer, das ihr in meinem Zorn angezündet habt, soll ewig brennen! (Dt 29,27; Jr 5,19; Jr 7,20; Pl 5,2)
Fluch und Segen hängen davon ab, auf was der Mensch vertraut
5So spricht der HERR: Verflucht ist der Mann, der auf Menschen vertraut und Fleisch zu seinem Arm macht, und dessen Herz vom HERRN weicht! (2Pa 32,8; Ž 146,3; Iz 30,1; Iz 31,1; Žd 3,12)6Er wird sein wie ein kahler Strauch in der Einöde; er wird nichts Gutes kommen sehen, sondern muss in dürren Wüstenstrichen hausen, in einem salzigen Land, wo niemand wohnt. (Jb 15,30; Př 10,28; Iz 1,30)7Gesegnet ist der Mann, der auf den HERRN vertraut und dessen Zuversicht der HERR geworden ist! (Ž 25,3; Ž 84,6; Ž 84,13; Iz 30,18)8Denn er wird sein wie ein Baum, der am Wasser gepflanzt ist und seine Wurzeln am Bach ausstreckt, der die Hitze nicht fürchtet, wenn sie kommt, sondern seine Blätter bleiben grün; auch in einem dürren Jahr braucht er sich nicht zu sorgen, und er hört nicht auf, Frucht zu bringen. (Ž 1,3; Ž 92,13; Iz 40,31; Iz 58,11)
Das Menschenherz ist trügerisch und bösartig
9Überaus trügerisch ist das Herz und bösartig; wer kann es ergründen? (Gn 6,5; Př 15,7; Kaz 9,3; Jr 17,1; Mk 7,21)10Ich, der HERR, erforsche das Herz und prüfe die Nieren, um jedem Einzelnen zu vergelten entsprechend seinen Wegen, entsprechend der Frucht seiner Taten. (1S 16,7; Př 17,3; Jr 11,20; Jr 32,19; Ř 2,6; Zj 2,23)11Wie ein Rebhuhn, das Eier brütet, die es nicht gelegt hat, so ist, wer ein Vermögen erwirbt, aber nicht auf rechtmäßige Weise; in der Mitte seiner Tage muss er es verlassen, und an seinem Ende ist er ein Narr! (Př 13,11; Př 28,8; Př 28,20; Am 3,10; Abk 2,6; Abk 2,9; L 12,20)12O du Thron der Herrlichkeit, erhaben von Anbeginn, du Ort unseres Heiligtums! (Iz 6,1; Jr 14,21; Ez 43,7)13HERR, du Hoffnung Israels! Alle, die dich verlassen, müssen zuschanden werden! Ja, die, welche von mir weichen, werden auf die Erde geschrieben werden; denn sie haben den HERRN verlassen, die Quelle lebendigen Wassers! (Ž 36,10; Ž 69,29; Ž 73,27; Jr 2,13; Jr 2,19; Jr 14,8; Jr 17,7; J 4,14; J 8,6)
Jeremias Gebet in der Anfechtung
14Heile du mich, HERR, so werde ich heil! Hilf du mir, so ist mir geholfen; denn du bist mein Ruhm! (Dt 10,21; Ž 48,11; Iz 42,8; Iz 42,10; Iz 42,12; Jr 31,18; Mt 9,5; Žd 7,25)15Siehe, jene sprechen zu mir: »Wo ist das Wort des HERRN? Es soll doch eintreffen!« (Iz 5,19; Iz 55,11; Jr 20,7; 2P 3,2)16Ich aber habe mich nicht geweigert, als Hirte zu dienen und dir nachzufolgen, und ich habe den Tag des Unheils niemals herbeigewünscht; das weißt du wohl! Was über meine Lippen gekommen ist, liegt offen vor deinem Angesicht. (Jr 15,15; Jr 20,7; 1Te 2,11)17So werde mir nun nicht zum Schrecken, denn du bist meine Zuflucht am Tag des Unheils! (Ž 41,2; Jr 16,19; Na 1,7; Ef 6,13)18Lass meine Verfolger zuschanden werden, mich aber lass nicht zuschanden werden; lass sie verzagt werden, mich aber lass nicht verzagt werden; bringe über sie den Tag des Unheils, ja, zerstöre sie mit zweifacher Zerstörung! (Ž 25,2; Ž 27,3; Ž 112,7; Jr 15,15; Jr 16,18; Jr 18,21; Jr 20,11)
Der Herr mahnt Juda zur Sabbatheiligung
19Weiter sprach der HERR zu mir: Geh hin und stelle dich in das Tor der Söhne des Volkes, durch das die Könige von Juda aus- und eingehen, und in alle Tore Jerusalems, (Př 9,3; Iz 45,19; Iz 48,16; Jr 7,2; Jr 26,2; Sk 5,20)20und sprich zu ihnen: Hört das Wort des HERRN, ihr Könige von Juda, und ganz Juda und alle Einwohner von Jerusalem, die ihr durch diese Tore einzieht! (Jr 19,3; Jr 22,2; Zj 22,14)21So spricht der HERR: Hütet euch um eurer Seele willen, dass ihr am Sabbattag keine Last auf euch nehmt und sie zu den Toren Jerusalems hineinbringt! (Nu 15,32; Dt 4,9; Dt 4,15; Neh 13,16)22Auch sollt ihr am Sabbattag keine Last aus euren Häusern tragen und kein Werk tun; sondern heiligt den Sabbattag, wie ich es euren Vätern geboten habe! (Ex 20,8; Iz 58,13; Ez 20,19; Ez 22,8)23Aber sie sind nicht gehorsam gewesen und haben ihr Ohr nicht [zu mir] geneigt, sondern sie haben sich hartnäckig geweigert, zu gehorchen oder Zucht anzunehmen. (Jr 5,3; Jr 7,24; Jr 11,10; Sf 3,7; J 3,19)24Wenn ihr nun wirklich auf mich hört, spricht der HERR, und am Sabbattag keine Last durch die Tore dieser Stadt hineintragt, sondern den Sabbat heiligt, sodass ihr an diesem Tag kein Werk tut, dann wird es geschehen, (Ex 15,26; Iz 58,13; Jr 17,21; Za 6,15; 2P 1,10)25dass durch die Tore dieser Stadt Könige und Fürsten einziehen, die auf dem Thron Davids sitzen werden; sie werden auf Wagen fahren und auf Pferden reiten, sie und ihre Fürsten, die Männer von Juda und die Einwohner von Jerusalem; und diese Stadt wird für immer bewohnt bleiben. (2S 7,16; Ž 132,13; Jr 22,4; L 1,32; Žd 12,22)26Und die Leute werden kommen aus den Städten Judas und aus dem Umkreis Jerusalems, auch vom Land Benjamin und aus der Schephela und vom Bergland und aus dem Negev, und werden Brandopfer, Schlachtopfer, Speisopfer und Weihrauch darbringen und Dank[opfer] bringen in das Haus des HERRN. (Neh 12,43; Jr 32,44; Jr 33,11; Jr 33,13; Jr 33,18; Za 7,7)27Wenn ihr aber nicht auf mich hört, dass ihr den Sabbattag heiligt und keine Last tragt und nicht am Sabbattag durch die Tore Jerusalems hineingeht, dann werde ich ein Feuer anzünden in ihren Toren; das soll die Paläste Jerusalems verzehren und nicht erlöschen! (2Kr 25,9; Iz 1,31; Jr 7,20; Jr 26,4; Jr 39,8; Pl 4,11; Ez 21,3; Am 2,4; Am 2,5; Mk 9,43)