od Biblion1Jako když oheň zapálí roští a vodu v hrnci uvaří, tak ať tví nepřátelé tvé jméno poznají, ať se před tebou třesou národy!2Jako když jsi konal své nečekané divy – sestoupils a před tebou se hory roztřásly!3Od věků nikdy nikdo neslyšel, nikdo svým okem neviděl, že by nějaký Bůh kromě tebe tak jednal s těmi, kdo čekají na něj.4Zastáváš se těch, kdo rádi žijí správně, kdo na tvých cestách myslí na tebe. Hle, rozlítil ses, že jsme stále hřešili. Můžeme snad být spaseni?5Všichni jsme jako někdo nečistý, všechna naše spravedlnost jak hadry té, jež krvácí.[1] Všichni vadneme jako list, jako vichrem unášeni svými vinami.6Nikdo tvé jméno nevzývá, nikdo se neprobouzí, po tobě nesahá, když jsi před námi skryl svou tvář a našim vinám nás vydal napospas.[2]7Ty jsi však, Hospodine, Otec náš, my hlína jsme a ty Tvůrce náš, tvá ruka nás všechny uhnětla.8Nehněvej se, Hospodine, přespříliš, nevzpomínej navěky na náš hřích. Prosíme tě, už na nás pohlédni – my všichni jsme tvůj lid!9Tvá svatá města jsou zpustošena, ze Sionu je pustina, Jeruzalém leží v sutinách.10V tom našem svatém a slavném chrámě kdysi chválili tě naši otcové – teď je z něj ale jen spáleniště, vše, co nám bylo drahé, je zničené!11Budeš se přes to vše, Hospodine, držet zpět? Budeš mlčet a pokořovat nás bez konce?
Izajáš 64
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ach, dass du die Himmel zerrissest und herabführest, dass die Berge erbebten vor deinem Angesicht, wie Feuer Reisig entzündet, wie Feuer Wasser siedend macht, um deinen Namen deinen Feinden bekannt zu machen, damit die Heiden vor deinem Angesicht erzittern; (Sd 5,4; Ž 9,21; Ž 18,10; Ž 144,5; Ez 39,7; Jl 2,1; Mi 1,4; Abk 3,6; Abk 3,10; J 17,26)2indem du furchtgebietende Taten vollbringst, die wir nicht erwarteten; ja, fahre du herab, dass vor deinem Angesicht die Berge erbeben! (Dt 4,34; Ž 66,3; Ž 66,5; Iz 64,1)3Denn von Ewigkeit her hat man nie gehört, nie vernommen, hat kein Auge es gesehen, dass außer dir ein Gott tätig war für die, welche auf ihn harren. (Ž 31,20; Mt 25,34; J 14,3; 1K 2,9; Žd 11,16)4Du kommst dem entgegen, der sich daran erfreut, Gerechtigkeit zu tun, denen, die auf deinen Wegen an dich gedenken. Doch siehe, du wurdest zornig, weil wir Sünde begingen und lange Zeit darin geblieben waren; aber möchte uns doch geholfen werden! (Dt 32,19; 2Pa 31,21; Ezd 9,7; Ž 103,18; Iz 54,7; Ez 6,9; Da 2,8; Mi 7,9; Za 10,9; J 9,31; Sk 10,35)5Wir sind ja allesamt geworden wie Unreine und alle unsere Gerechtigkeit wie ein beflecktes Kleid. Wir sind alle verwelkt wie die Blätter, und unsere Sünden trugen uns fort wie der Wind. (Lv 13,45; Ž 1,4; Iz 1,30; Iz 27,8; Iz 40,7; Mt 5,20)6Und da war niemand, der deinen Namen anrief, der sich aufmachte, um dich zu ergreifen; denn du hast dein Angesicht vor uns verborgen und uns dahingegeben in die Gewalt unserer Missetaten. (Ž 69,18; Ž 104,29; Iz 1,4; Iz 1,28; Iz 50,2; Iz 54,8; Ez 22,30; Sk 7,42; Ř 1,24; Ř 1,26; Ř 1,28)7Nun aber bist du, HERR, unser Vater; wir sind der Ton, und du bist unser Töpfer; wir alle sind das Werk deiner Hände. (Ž 100,3; Iz 45,9; Iz 63,16; Jr 18,5)8Zürne nicht allzu sehr, o HERR, und gedenke nicht ewiglich an die Schuld! Ziehe doch das in Betracht, dass wir alle dein Volk sind! (Dt 9,29; Ž 74,1; Ž 79,8; Ž 79,13; Iz 43,25; Iz 57,17)9Deine heiligen Städte sind zur Wüste geworden; Zion ist verwüstet, Jerusalem zerstört! (Neh 1,2; Neh 2,3; Pl 5,18; Da 9,26)10Unser heiliger und herrlicher Tempel, in dem unsere Väter dich gelobt haben, ist in Flammen aufgegangen, und alles, was uns teuer war, ist verwüstet! (2Kr 25,8; 2Pa 36,19; Ž 5,8; Ž 74,5; Iz 6,1; Iz 44,28; Pl 1,7; Pl 1,10)11Willst du, HERR, trotz alledem dich zurückhalten, schweigen und uns ganz und gar niederbeugen? (Za 1,12; Zj 6,10)