1Kdo to přichází z Edomu, z Bosry v rouchu rudě zbarveném?[1] Kdo to v hávu svého majestátu kráčí vpřed v ohromné síle své? Já, který spravedlnost vyhlašuji, já, mocný k vítězství!2Proč jsou tvé šaty rudé krví jak roucho toho, kdo šlape lis?3Já sám jsem šlapal vinnou káď a nikdo z národů se ke mně nepřidal. Ve svém hněvu jsem je pošlapal, ve své prchlivosti rozdupal, až mi jejich krev na šaty stříkala, všechna má roucha jsou nasáklá.4V srdci jsem toužil po dni pomsty; konečně přišlo mé léto odplaty.5Když jsem viděl, že není žádný pomocník, zhrozil jsem se, že v nikom není opory. Svou vlastní paží jsem proto spásu způsobil, vlastní prchlivostí jsem se posílil.6Ve svém hněvu jsem šlapal národy, svou prchlivostí jsem je opojil, jejich krev jsem nechal crčet na zemi.
Jsou můj lid
7Hospodinovu lásku připomínat chci a činy, za které chválu zaslouží – za všechno, co pro nás Hospodin učinil, za to, jak velmi byl k domu Izraele laskavý, za veliké slitování, které jim projevil, za jeho velikou lásku k nim.8Prohlásil: „Vždyť jsou můj lid, moji synové, ti mě nezradí,“ a přinesl jim spasení.9Sám trpěl každým jejich trápením, posílal svého anděla, aby je zachránil. Ve své lásce a smilování je sám vykoupil, zvedal a nosil je po všechny dávné dny.10Oni se ale bouřili a jeho svatého Ducha trápili;[2] a proto se jim v nepřítele obrátil a sám bojoval proti nim.11Potom vzpomínali na dávné dny, na Mojžíše a jeho lid: Kde je Ten, který je vedl mořem spolu s pastýřem svých stád? Kde je Ten, který jim vložil do nitra svého svatého Ducha;12který je vedl svou slavnou paží po Mojžíšově pravici; který před nimi vody rozdělil, aby si získal jméno navěky;13který je vedl skrze hlubiny bez klopýtnutí jak koně na pláni?14Jako když dobytek schází do údolí, tak je Hospodinův Duch vedl k odpočinutí. Takto jsi doprovázel svůj lid, abys své jméno proslavil.
Ty jsi Otec náš
15Pohlédni z nebe, jen se podívej z příbytku svatosti a slávy své: Kde je tvá horlivost a síla tvá? Tvé hluboké slitování se nám vyhýbá!16Vždyť ty jsi přece Otec náš; i kdyby nás neznal Abraham a Izrael se o nás nestaral, ty, Hospodine, jsi Otec náš, od věků máš jméno Vykupitel náš.17Proč jsi nás, Hospodine, nechal z tvé cesty zabloudit? Zatvrdil jsi naše srdce, abychom tě nectili? Vrať se už zpátky kvůli služebníkům svým, kvůli kmenům svého dědictví!18Nakrátko tvůj lid vlastnil tvou svatyni, než ji naši nepřátelé celou zdupali.19Jsme jako ti, kterým nevládneš už věky, jako ti, kteří už tvé jméno nenosí. Kéž bys tak roztrhl nebe a sestoupil, aby se před tebou hory roztřásly!
1Wer ist dieser, der dort von Edom her kommt, von Bozra mit hochroten Kleidern; er, der prächtig aussieht in seinem Gewand, stolz auftritt in der Fülle seiner Kraft? »Ich bin es, der ich von Gerechtigkeit rede und mächtig bin zum Retten!« (Gn 36,33; Ž 45,5; Iz 34,6; Iz 45,22; Jr 49,13)2Warum ist denn dein Gewand so rot, und deine Kleider sehen aus wie die eines Keltertreters? (Gn 49,11)3»Ich habe die Kelter allein getreten, und von den Völkern war kein Mensch mit mir; und so habe ich sie zertreten in meinem Zorn und zerstampft in meinem Grimm, dass ihr Saft an meine Kleider spritzte und ich mein ganzes Gewand besudelte. (Iz 59,16; Jl 4,13; Mt 26,40; Zj 19,13)4Denn ich hatte mir einen Tag der Rache vorgenommen; das Jahr meiner Erlösten war gekommen. (Iz 13,6; Iz 34,8; Iz 61,2; Jr 51,6; L 4,19; L 21,22)5Und ich sah mich um, aber da war kein Helfer; und ich war verwundert, aber niemand unterstützte mich; da half mir mein eigener Arm, und mein Grimm, der unterstützte mich. (Ž 98,1; Iz 41,28; Iz 59,16; Iz 63,3; Iz 63,6; Iz 63,12)6Und so zertrat ich die Völker in meinem Zorn und machte sie trunken mit meinem Grimm, und ich ließ ihren Saft zur Erde fließen!« (Iz 59,17; Jr 23,19; Jr 25,15; Sf 3,8)
Rückblick des Volkes Israel auf Gottes Gnadenerweise
7Ich will an die Gnadenerweisungen des HERRN gedenken, an die Ruhmestaten des HERRN, [wie es sich gebührt] nach allem, was der HERR an uns getan hat, und dem vielen Guten, das er dem Haus Israel erwiesen hat nach seiner Barmherzigkeit und der Fülle seiner Gnadenerweisungen, (Dt 33,29; Ž 89,2; Ž 103,2; Ž 105,5)8da er sprach: Sie sind ja mein Volk, Kinder, die nicht untreu sein werden! Und so wurde er ihr Retter. (Ex 19,5; 1S 12,22; Ž 78,5; Iz 43,3; Iz 63,16)9Bei all ihrer Bedrängnis war er auch bedrängt, und der Engel seines Angesichts rettete sie; in seiner Liebe und seinem Erbarmen hat er sie erlöst; er nahm sie auf und trug sie alle Tage der Vorzeit. (Ex 3,7; Ex 15,13; Ex 23,20; Nu 20,16; Dt 7,7; Dt 32,10; Ž 91,15; Iz 30,18; Iz 46,3; Iz 54,8; Za 2,8)10Sie aber waren widerspenstig und betrübten seinen heiligen Geist; da wurde er ihnen zum Feind und kämpfte selbst gegen sie. (Lv 26,17; Dt 9,7; Ž 95,8; Jr 21,5; Sk 7,51; Ef 4,30; 1Te 5,19)11Da gedachte sein Volk an die alte Zeit, an Mose: Wo ist der, welcher sie aus dem Meer führte mit dem Hirten seiner Herde? Wo ist er, der seinen heiligen Geist in ihre Mitte gab, (Neh 9,20; Ž 77,12; Ž 77,21; Jr 2,6; L 15,17)12der seinen majestätischen Arm zur Rechten Moses einherziehen ließ, der vor ihnen das Wasser zerteilte, um sich einen ewigen Namen zu machen, (Ex 14,16; Ex 14,21; Ex 15,6; Ex 15,16; Neh 9,11; Iz 63,5)13der sie durch die Wassertiefen führte wie ein Ross auf der Ebene, ohne dass sie strauchelten? (Ž 106,8)14Wie das Vieh, das ins Tal hinabsteigt, so brachte der Geist des HERRN sie zur Ruhe. So hast du dein Volk geführt, um dir einen herrlichen Namen zu machen. (Gn 33,14; 1S 30,20; 2S 7,23; Neh 9,5)
Israels Flehen um Gottes Eingreifen in der Bedrängnis
15Blicke vom Himmel hernieder und sieh herab von dem Ort, wo deine Heiligkeit und Ehre wohnt! Wo ist nun dein Eifer und deine Macht? Das Aufwallen deiner Liebe und deiner Barmherzigkeit hält sich gegen mich zurück! (Dt 26,15; Ž 77,10; Ž 80,15; Jr 31,20; Oz 11,8)16Und doch bist du unser Vater; denn Abraham weiß nichts von uns, und Israel kennt uns nicht; du aber, o HERR, bist unser Vater, und dein Name ist »Unser Erlöser von Ewigkeit her«! (Ex 4,22; Dt 32,6; Ž 90,1; Iz 41,14; Iz 63,8)17HERR, warum willst du uns abirren lassen von deinen Wegen und unser Herz verstocken, dass wir dich nicht fürchten? Kehre zurück um deiner Knechte willen, wegen der Stämme deines Erbteils! (Dt 32,9; Ž 81,13; Ž 90,13; Ž 119,10; Iz 6,10; Za 1,16; Za 8,3; Ř 9,18)18Nur kurze Zeit hat dein heiliges Volk es in Besitz gehabt; unsere Feinde haben dein Heiligtum zertreten. (Dt 7,6; Ž 79,1; Iz 62,12; Iz 64,9; Da 8,13)19Wir sind geworden wie solche, über die du niemals geherrscht hast, über die dein heiliger Name nicht ausgerufen wurde. (Nu 6,27; Dt 28,10)