1I vy jste byli mrtví ve svých vinách a hříších,2jimž jste se kdysi věnovali podle způsobu tohoto světa, pod vlivem onoho ducha, který mocně ovládá ovzduší a který nyní působí v neposlušných lidech.3My všichni jsme kdysi spolu s nimi podléhali svým tělesným žádostem. Plnili jsme přání těla a mysli, a tak jsme svou přirozeností byli odsouzeni k Božímu hněvu stejně jako ostatní.4Ale Bůh je tak nesmírně milosrdný! Zamiloval si nás tak velikou láskou,5že spolu s Kristem obživil i nás, mrtvé ve vinách – jste spaseni milostí!6Spolu s ním nás vzkřísil a posadil na nebesích v Kristu Ježíši,7aby svou laskavostí k nám v Kristu Ježíši projevil v budoucích dobách nepřekonatelné bohatství své milosti.8Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar;9není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.10Jsme přece jeho dílo! Bůh nás v Kristu Ježíši stvořil k dobrým skutkům, které předem připravil, abychom se jim věnovali.
Pokoj vzdáleným i blízkým
11Pamatujte, že pokud jde o tělo, byli jste původně pohané (které ti, kdo patří k obřízce, ručně vykonané na těle, nazývají neobřezanci).12V té době jste byli bez Krista, oddělení od společnosti Izraele, cizí pokud jde o smlouvy zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě.13Nyní jste ale v Kristu Ježíši! Kdysi jste byli vzdálení, ale teď jste díky Kristově krvi blízcí.14On sám je náš pokoj; on spojil oba tábory v jedno a zbořil hradbu, která je rozdělovala.15Vlastním tělem zrušil nepřátelství, totiž Zákon spočívající v přikázáních a předpisech, aby z těch dvou stvořil sám v sobě jednoho nového člověka. Takto nám přinesl pokoj.16V jednom těle usmířil oba tábory s Bohem, když svým křížem ukončil jejich nepřátelství.17Přišel a vyhlásil „pokoj vám vzdáleným i pokoj blízkým,“[1]18neboť skrze něj můžeme všichni přistupovat v jednom Duchu k Otci.19A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny.20Byli jste postaveni na základ apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.21V něm se celá stavba spojuje a roste ve svatý chrám v Pánu.22V něm se i vy společně budujete, abyste byli Božím příbytkem v Duchu.
Das neue Leben in Christus — eine Gabe der Gnade Gottes
1— auch euch, die ihr tot wart durch Übertretungen und Sünden, (L 15,24; Ř 6,23; Ko 1,21; Ko 2,13)2in denen ihr einst gelebt habt nach dem Lauf dieser Welt, gemäß dem Fürsten, der in der Luft herrscht, dem Geist, der jetzt in den Söhnen des Ungehorsams wirkt; (J 12,31; J 14,30; 2K 4,3; Ef 6,12; 2Te 2,2; 1J 4,1; 1J 5,19)3unter ihnen führten auch wir alle einst unser Leben in den Begierden unseres Fleisches, indem wir den Willen des Fleisches und der Gedanken taten; und wir waren von Natur Kinder des Zorns, wie auch die anderen. (Ř 3,23; Tt 3,3; 2P 2,14; 1J 2,16)4Gott aber, der reich ist an Erbarmen, hat um seiner großen Liebe willen, mit der er uns geliebt hat, (Ž 103,8; Ř 5,8)5auch uns, die wir tot waren durch die Übertretungen, mit dem Christus lebendig gemacht — aus Gnade seid ihr errettet! — (Sk 15,11; Ko 2,13)6und hat uns mitauferweckt und mitversetzt in die himmlischen [Regionen] in Christus Jesus, (Ef 1,3; Ef 1,20; Ko 2,12)7damit er in den kommenden Weltzeiten den überschwänglichen Reichtum seiner Gnade in Güte an uns erweise in Christus Jesus. (Ž 103,8; Tt 3,4)8Denn aus Gnade seid ihr errettet durch den Glauben, und das nicht aus euch — Gottes Gabe ist es; (J 3,16; J 4,10; Ř 3,24; Ř 4,16; Ga 2,16)9nicht aus Werken, damit niemand sich rühme. (Ř 3,20; Ř 4,2)10Denn wir sind seine Schöpfung, erschaffen in Christus Jesus zu guten Werken, die Gott zuvor bereitet hat, damit wir in ihnen wandeln sollen. (Ž 100,3; 2K 5,17; Tt 2,14)
Juden und Heiden mit Gott versöhnt und eins gemacht durch das Kreuz des Christus
11Darum gedenkt daran, dass ihr, die ihr einst Heiden[1] im Fleisch wart und Unbeschnittene genannt wurdet von der sogenannten Beschneidung, die am Fleisch mit der Hand geschieht (Ga 1,23; Ef 5,8)12— dass ihr in jener Zeit ohne Christus wart, ausgeschlossen von der Bürgerschaft Israels und fremd den Bündnissen der Verheißung; ihr hattet keine Hoffnung und wart ohne Gott in der Welt. (Iz 56,3; Ř 9,3; Ga 4,8; 1Te 4,13)13Jetzt aber, in Christus Jesus, seid ihr, die ihr einst fern wart, nahe gebracht worden durch das Blut des Christus. (Ko 1,21; 1P 2,10)14Denn Er ist unser Friede, der aus beiden eins gemacht und die Scheidewand des Zaunes abgebrochen hat, (Iz 9,5; Ko 1,20)15indem er in seinem Fleisch die Feindschaft, das Gesetz der Gebote in Satzungen, hinwegtat, um die zwei in sich selbst zu einem neuen Menschen zu schaffen und Frieden zu stiften, (J 10,16; Ř 10,4; 2K 5,17; Ga 3,28; Ko 2,14)16und um die beiden in einem Leib mit Gott zu versöhnen durch das Kreuz, nachdem er durch dasselbe die Feindschaft getötet hatte. (2K 5,18; Ko 1,20)17Und er kam und verkündigte Frieden euch, den Fernen, und den Nahen; (Iz 57,19; Sk 10,36)18denn durch ihn haben wir beide den Zutritt zu dem Vater in einem Geist. (J 14,6; 1K 12,13; Ga 4,6; Žd 10,19; 1P 3,18)
Die Gemeinde als heiliger Tempel Gottes
19So seid ihr nun nicht mehr Fremdlinge ohne Bürgerrecht und Gäste, sondern Mitbürger der Heiligen und Gottes Hausgenossen[2], (L 24,18; Ef 3,6; Ko 1,12; 1Tm 3,15; Žd 11,13; Žd 12,22; 1P 1,1; 1P 2,11)20auferbaut auf der Grundlage der Apostel und Propheten, während Jesus Christus selbst der Eckstein ist, (Mt 21,42; 1K 3,11; 1P 1,10; 1P 2,6; Zj 21,14)21in dem der ganze Bau, zusammengefügt, wächst zu einem heiligen Tempel im Herrn, (1K 3,16; Ef 4,16)22in dem auch ihr miterbaut werdet zu einer Wohnung Gottes im Geist. (2K 6,16)