Skutky apoštolů 13 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 V antiochijské církvi byli proroci a učitelé: Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Menachem, vychovaný společně s tetrarchou Herodem, a Saul. 2 Jednou, když uctívali Pána a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.“ 3 Po půstu a modlitbě na ně tedy vložili ruce a propustili je.

Kypr

4 Oni pak, vysláni Duchem svatým, přišli do Seleukie, odkud odpluli na Kypr. 5 Když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; také Jan^[1] byl s nimi, aby jim pomáhal. 6 Procestovali ten ostrov až do Páfu, kde narazili na jednoho čaroděje, židovského falešného proroka jménem Bar-Jesus, 7 který se vetřel do přízně místního prokonzula Sergia Pavla. Tento rozumný muž si Barnabáše a Saula nechal zavolat, protože toužil slyšet Boží slovo. 8 Onen Elymas (neboli čaroděj, jak se jeho jméno překládá) jim však odporoval a snažil se prokonzulovi zabránit ve víře. 9 Saula, zvaného také Pavel, naplnil Duch svatý. Podíval se mu zpříma do očí 10 a řekl: „Ty ďáblův synu plný přetvářky a podlosti! Ty nepříteli vší spravedlnosti! Nepřestaneš podvracet Hospodinovy přímé cesty? 11 Hle, ruka Hospodinova tě teď raní slepotou! Bude to trvat, než zase uvidíš slunce!“ Vtom na Elymase padla temná mlha, takže tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku. 12 Když prokonzul uviděl, co se stalo, uvěřil, ohromen Pánovým učením.

Antiochie Pisidská

13 Pavel a jeho společníci pak odpluli z Páfu a dorazili do Perge v Pamfylii. Jan je však opustil a vrátil se do Jeruzaléma. 14 Pokračovali tedy z Perge sami, až dorazili do Antiochie Pisidské. V sobotu šli do synagogy a posadili se. 15 Když skončilo čtení Zákona a Proroků, představení synagogy je vyzvali: „Bratři, pokud máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.“ 16 Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: „Izraelité a všichni Boží ctitelé, slyšte: 17 Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce. Pozdvihl tento lid, když pobýval v Egyptě, a vyvedl jej odtud svou vztaženou paží. 18 Po čtyřicet let snášel jejich způsoby^[2] na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jim jejich zem losem. 20 To vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Až do proroka Samuele jim dával soudce. 21 Když pak žádali o krále, Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z pokolení Benjamínova. Po čtyřiceti letech 22 jej však zavrhl a pozdvihl jim za krále Davida, o němž vydal toto svědectví: ‚Našel jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce; on mi vyplní všechna přání.‘^[3] 23 Z jeho semene Bůh vzbudil Izraeli zaslíbeného Spasitele – Ježíše, 24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. 25 Ke konci své cesty Jan říkal: ‚Já nejsem ten, za koho mě pokládáte – hle, on přichází po mně! Jemu nejsem hoden ani rozvázat obuv na nohou.‘^[4] 26 Bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kdo ctíte Boha spolu s nimi, vám bylo posláno toto slovo spásy. 27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho však nepoznali. Odsoudili ho, a tak naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. 28 Ačkoli nenašli nic, za co by zasloužil smrt, vyžádali si na Pilátovi jeho popravu. 29 Když naplnili všechno, co o něm bylo psáno, sňali jej z kříže a položili do hrobu. 30 Bůh jej ale vzkřísil z mrtvých! 31 On se pak po mnoho dní ukazoval těm, kdo s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma, a ti teď o něm vydávají svědectví lidem. 32 Přinášíme vám tedy radostnou zprávu: Zaslíbení daná našim otcům 33 Bůh splnil nám, jejich potomkům, když vzkřísil Ježíše. Tak je to popsáno ve druhém Žalmu: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem ode dneška Otcem tvým!‘^[5] 34 A že ho vzkřísil z mrtvých, aby nikdy nepodlehl zkáze, řekl takto: ‚Dám vám svatá zaslíbení učiněná Davidovi.‘^[6] 35 Proto na jiném místě říká: ‚Svého svatého nevydáš rozkladu.‘^[7] 36 David ve svém pokolení zajisté posloužil Boží vůli. Když však zesnul a byl připojen ke svým otcům, podlehl rozkladu. 37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však rozklad nepoznal. 38 Bratři, oznamuji vám, že skrze něj se vám zvěstuje odpuštění hříchů. 39 Skrze něj je každý věřící ospravedlněn od všeho, od čeho vás Mojžíšův zákon ospravedlnit nemohl. 40 Dejte si však pozor, aby se vám nestalo, co je psáno v Prorocích: 41 ‚Pohleďte, pohrdavci, podivte se a zhyňte: Já konám dílo ve vaší době, dílo, jemuž neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo vyprávěl!‘“^[8] 42 Když pak odcházeli ze synagogy, místní je prosili, aby jim o těch věcech vyprávěli příští sobotu. 43 Jakmile bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé i zbožní proselyté^[9] šli za Pavlem a Barnabášem. Ti je pak v rozhovoru nabádali, ať zůstávají v Boží milosti. 44 Příští sobotu se ke slyšení Božího slova sešlo skoro celé město. 45 Když Židé uviděli ty davy, naplnila je závist a začali rouhavě popírat, cokoli Pavel řekl. 46 Pavel a Barnabáš jim směle odpověděli: „Vy jste měli Boží slovo slyšet jako první. Protože ho však odmítáte, a považujete se tak za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! 47 Tak nám to totiž přikázal Hospodin: ‚Učinil jsem tě světlem národů, abys dal spásu celému světu.‘“^[10] 48 Když to pohané uslyšeli, začali se radovat a oslavovat Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. 49 Pánovo slovo se pak šířilo po celém kraji. 50 Židovští vůdci ale poštvali bohabojné^[11] a vážené ženy i přední muže města, aby proti Pavlovi a Barnabášovi rozpoutali pronásledování a vyhnali je ze svého kraje. 51 Ti však na ně setřásli prach z nohou^[12] a přišli do Ikonia. 52 Učedníci pak byli plní radosti a Ducha svatého.

English Standard Version

od Crossway

Barnabas and Saul Sent Off

1 Now there were in the church at Antioch prophets and teachers, Barnabas, Simeon who was called Niger,^[1] Lucius of Cyrene, Manaen a lifelong friend of Herod the tetrarch, and Saul. (L 3,1; Sk 11,22; Sk 11,27; Sk 15,32; Sk 19,6; Sk 21,9; Ř 12,6; 1K 12,28)

L 3,1Sk 11,22Sk 11,27Sk 15,32Sk 19,6Sk 21,9Ř 12,61K 12,28

2 While they were worshiping the Lord and fasting, the Holy Spirit said, “Set apart for me Barnabas and Saul for the work to which I have called them.” (Sk 8,29; Sk 9,15; Sk 20,28; Ř 1,1; Ga 1,15)

Sk 8,29Sk 9,15Sk 20,28Ř 1,1Ga 1,15

3 Then after fasting and praying they laid their hands on them and sent them off. (Sk 6,6; Sk 14,26)

Barnabas and Saul on Cyprus

4 So, being sent out by the Holy Spirit, they went down to Seleucia, and from there they sailed to Cyprus. (Sk 13,2; Sk 16,6) 5 When they arrived at Salamis, they proclaimed the word of God in the synagogues of the Jews. And they had John to assist them. (Mk 6,2; Sk 9,20; Sk 12,12; Sk 13,14; Sk 13,46; Sk 14,1; Sk 17,1; Sk 17,10; Sk 17,17; Sk 18,4; Sk 18,19; Sk 19,8; Sk 19,22)

Mk 6,2Sk 9,20Sk 12,12Sk 13,14Sk 13,46Sk 14,1Sk 17,1Sk 17,10Sk 17,17Sk 18,4Sk 18,19Sk 19,8Sk 19,22

6 When they had gone through the whole island as far as Paphos, they came upon a certain magician, a Jewish false prophet named Bar-Jesus. (Mt 7,15; Sk 8,9; Sk 8,11) 7 He was with the proconsul, Sergius Paulus, a man of intelligence, who summoned Barnabas and Saul and sought to hear the word of God. (Sk 13,8; Sk 13,12; Sk 18,12; Sk 19,38)

Sk 13,8Sk 13,12Sk 18,12Sk 19,38

8 But Elymas the magician (for that is the meaning of his name) opposed them, seeking to turn the proconsul away from the faith. (Ex 7,11; Sk 13,6; Sk 13,7; Sk 13,12; 2Tm 3,8)

Ex 7,11Sk 13,6Sk 13,7Sk 13,122Tm 3,8

9 But Saul, who was also called Paul, filled with the Holy Spirit, looked intently at him (Sk 4,8) 10 and said, “You son of the devil, you enemy of all righteousness, full of all deceit and villainy, will you not stop making crooked the straight paths of the Lord? (Oz 14,9; Mi 3,9; Mt 13,38; Sk 18,14; Sk 18,25; 2P 2,15)

Oz 14,9Mi 3,9Mt 13,38Sk 18,14Sk 18,252P 2,15

11 And now, behold, the hand of the Lord is upon you, and you will be blind and unable to see the sun for a time.” Immediately mist and darkness fell upon him, and he went about seeking people to lead him by the hand. (Ex 9,3; 1S 5,6; 1S 5,11; Ž 32,4; Sk 9,8; Sk 11,21; Sk 22,11; Žd 10,31; 1P 5,6)

Ex 9,31S 5,61S 5,11Ž 32,4Sk 9,8Sk 11,21Sk 22,11Žd 10,311P 5,6

12 Then the proconsul believed, when he saw what had occurred, for he was astonished at the teaching of the Lord. (Sk 13,49; Sk 15,35)

Paul and Barnabas at Antioch in Pisidia

13 Now Paul and his companions set sail from Paphos and came to Perga in Pamphylia. And John left them and returned to Jerusalem, (Sk 12,12; Sk 13,5) 14 but they went on from Perga and came to Antioch in Pisidia. And on the Sabbath day they went into the synagogue and sat down. (Sk 13,5; Sk 13,42; Sk 13,44; Sk 16,13; Sk 17,2; Sk 18,4)

Sk 13,5Sk 13,42Sk 13,44Sk 16,13Sk 17,2Sk 18,4

15 After the reading from the Law and the Prophets, the rulers of the synagogue sent a message to them, saying, “Brothers, if you have any word of encouragement for the people, say it.” (Mk 5,22; L 16,16; Sk 15,21; Žd 13,22)

Mk 5,22L 16,16Sk 15,21Žd 13,22

16 So Paul stood up, and motioning with his hand said: “Men of Israel and you who fear God, listen. (Sk 10,2; Sk 10,22; Sk 12,17; Sk 13,26)

Sk 10,2Sk 10,22Sk 12,17Sk 13,26

17 The God of this people Israel chose our fathers and made the people great during their stay in the land of Egypt, and with uplifted arm he led them out of it. (Ex 1,1; Ex 1,7; Ex 1,12; Ex 6,6; Ex 13,14; Ex 13,16; Nu 24,7; Dt 7,6; Ž 105,23; Mt 15,31; Sk 7,17)

Ex 1,1Ex 1,7Ex 1,12Ex 6,6Ex 13,14Ex 13,16Nu 24,7Dt 7,6Ž 105,23Mt 15,31Sk 7,17

18 And for about forty years he put up with^[2] them in the wilderness. (Dt 9,5; Sk 7,36) 19 And after destroying seven nations in the land of Canaan, he gave them their land as an inheritance. (Dt 7,1; Jz 14,1; Jz 19,51; Ž 78,55; Ž 136,21; Sk 7,45)

Dt 7,1Jz 14,1Jz 19,51Ž 78,55Ž 136,21Sk 7,45

20 All this took about 450 years. And after that he gave them judges until Samuel the prophet. (Sd 2,16; Sd 3,9; Sk 3,24) 21 Then they asked for a king, and God gave them Saul the son of Kish, a man of the tribe of Benjamin, for forty years. (1S 8,5; 1S 9,1; 1S 10,1) 22 And when he had removed him, he raised up David to be their king, of whom he testified and said, ‘I have found in David the son of Jesse a man after my heart, who will do all my will.’ (1S 13,14; 1S 15,23; 1S 15,26; 1S 15,28; 1S 16,1; 1S 16,13; 2S 2,4; 2S 5,3; Ž 89,20; Oz 13,11; Sk 7,46; Sk 13,36)

1S 13,141S 15,231S 15,261S 15,281S 16,11S 16,132S 2,42S 5,3Ž 89,20Oz 13,11Sk 7,46Sk 13,36

23 Of this man’s offspring God has brought to Israel a Savior, Jesus, as he promised. (Ž 132,11; Mt 1,1; L 2,11; Sk 13,32)

Ž 132,11Mt 1,1L 2,11Sk 13,32

24 Before his coming, John had proclaimed a baptism of repentance to all the people of Israel. (Mt 3,1; Mt 3,11; Mk 1,4; L 3,3; Sk 1,22; Sk 2,38; Sk 19,4)

Mt 3,1Mt 3,11Mk 1,4L 3,3Sk 1,22Sk 2,38Sk 19,4

25 And as John was finishing his course, he said, ‘What do you suppose that I am? I am not he. No, but behold, after me one is coming, the sandals of whose feet I am not worthy to untie.’ (Mt 3,11; Mk 1,7; L 3,16; J 1,20; J 1,27)

Mt 3,11Mk 1,7L 3,16J 1,20J 1,27

26 “Brothers, sons of the family of Abraham, and those among you who fear God, to us has been sent the message of this salvation. (Sk 4,12; Sk 5,20; Sk 10,36; Sk 13,16; Ef 1,13)

Sk 4,12Sk 5,20Sk 10,36Sk 13,16Ef 1,13

27 For those who live in Jerusalem and their rulers, because they did not recognize him nor understand the utterances of the prophets, which are read every Sabbath, fulfilled them by condemning him. (L 24,20; L 24,26; L 24,44; Sk 3,17; Sk 13,15; Sk 15,21; 2K 3,14)

L 24,20L 24,26L 24,44Sk 3,17Sk 13,15Sk 15,212K 3,14

28 And though they found in him no guilt worthy of death, they asked Pilate to have him executed. (Mk 14,55; L 23,22; L 23,23; Sk 2,23; Sk 3,14)

Mk 14,55L 23,22L 23,23Sk 2,23Sk 3,14

29 And when they had carried out all that was written of him, they took him down from the tree and laid him in a tomb. (Mt 27,59; Mk 15,46; L 18,31; L 23,53; L 24,44; J 19,28; J 19,30; J 19,36; J 19,38; J 19,41; Sk 5,30)

Mt 27,59Mk 15,46L 18,31L 23,53L 24,44J 19,28J 19,30J 19,36J 19,38J 19,41Sk 5,30

30 But God raised him from the dead, (Sk 2,24) 31 and for many days he appeared to those who had come up with him from Galilee to Jerusalem, who are now his witnesses to the people. (Mk 15,41; L 24,48; Sk 1,3; Sk 1,8; Sk 1,11; Sk 2,7)

Mk 15,41L 24,48Sk 1,3Sk 1,8Sk 1,11Sk 2,7

32 And we bring you the good news that what God promised to the fathers, (Sk 26,6; Ř 4,13; Ř 9,4; Ř 15,8; Ga 3,16)

Sk 26,6Ř 4,13Ř 9,4Ř 15,8Ga 3,16

33 this he has fulfilled to us their children by raising Jesus, as also it is written in the second Psalm, “‘You are my Son, today I have begotten you.’ (Ž 2,7; L 1,69; Sk 13,23; Žd 1,5; Žd 5,5)

Ž 2,7L 1,69Sk 13,23Žd 1,5Žd 5,5

34 And as for the fact that he raised him from the dead, no more to return to corruption, he has spoken in this way, “‘I will give you the holy and sure blessings of David.’ (Iz 55,3; Sk 13,35; Ř 6,9; Žd 9,25)

Iz 55,3Sk 13,35Ř 6,9Žd 9,25

35 Therefore he says also in another psalm, “‘You will not let your Holy One see corruption.’ (Ž 16,10; Sk 2,27) 36 For David, after he had served the purpose of God in his own generation, fell asleep and was laid with his fathers and saw corruption, (Sd 2,10; 2S 7,12; 1Kr 2,10; Sk 2,29; Sk 13,22; Sk 20,27)

Sd 2,102S 7,121Kr 2,10Sk 2,29Sk 13,22Sk 20,27

37 but he whom God raised up did not see corruption. (Sk 13,30) 38 Let it be known to you therefore, brothers, that through this man forgiveness of sins is proclaimed to you, (L 24,47; Sk 5,31; 1J 2,12) 39 and by him everyone who believes is freed^[3] from everything from which you could not be freed by the law of Moses. (Sk 10,43; Ř 2,13; Ř 3,20; Ř 3,28; Ř 8,3; Ga 2,16; Ga 3,11; Ef 2,9; 2Tm 1,9; Tt 3,5; Žd 7,19)

Sk 10,43Ř 2,13Ř 3,20Ř 3,28Ř 8,3Ga 2,16Ga 3,11Ef 2,92Tm 1,9Tt 3,5Žd 7,19

40 Beware, therefore, lest what is said in the Prophets should come about: 41 “‘Look, you scoffers, be astounded and perish; for I am doing a work in your days, a work that you will not believe, even if one tells it to you.’” (Iz 29,14; Abk 1,5) 42 As they went out, the people begged that these things might be told them the next Sabbath. 43 And after the meeting of the synagogue broke up, many Jews and devout converts to Judaism followed Paul and Barnabas, who, as they spoke with them, urged them to continue in the grace of God. (Mt 23,15; Sk 2,11; Sk 6,5; Sk 11,23; Sk 13,50; Sk 16,14; Sk 17,4; Sk 17,17; Ju 1,4; Ju 1,21)

Mt 23,15Sk 2,11Sk 6,5Sk 11,23Sk 13,50Sk 16,14Sk 17,4Sk 17,17Ju 1,4Ju 1,21

44 The next Sabbath almost the whole city gathered to hear the word of the Lord. 45 But when the Jews^[4] saw the crowds, they were filled with jealousy and began to contradict what was spoken by Paul, reviling him. (Sk 5,17; Sk 18,6; Sk 19,9; Sk 26,11; 1Te 2,16; 1Tm 1,20)

Sk 5,17Sk 18,6Sk 19,9Sk 26,111Te 2,161Tm 1,20

46 And Paul and Barnabas spoke out boldly, saying, “It was necessary that the word of God be spoken first to you. Since you thrust it aside and judge yourselves unworthy of eternal life, behold, we are turning to the Gentiles. (Mt 21,43; Mt 22,8; Sk 3,26; Sk 9,15; Sk 13,5; Sk 13,14; Sk 18,6; Sk 22,21; Sk 26,17; Sk 26,20; Sk 28,28)

Mt 21,43Mt 22,8Sk 3,26Sk 9,15Sk 13,5Sk 13,14Sk 18,6Sk 22,21Sk 26,17Sk 26,20Sk 28,28

47 For so the Lord has commanded us, saying, “‘I have made you a light for the Gentiles, that you may bring salvation to the ends of the earth.’” (Iz 42,6; Iz 45,22; Iz 49,6; L 2,32; Sk 1,8; Sk 11,18; Sk 13,26)

Iz 42,6Iz 45,22Iz 49,6L 2,32Sk 1,8Sk 11,18Sk 13,26

48 And when the Gentiles heard this, they began rejoicing and glorifying the word of the Lord, and as many as were appointed to eternal life believed. (2Te 1,12) 49 And the word of the Lord was spreading throughout the whole region. 50 But the Jews incited the devout women of high standing and the leading men of the city, stirred up persecution against Paul and Barnabas, and drove them out of their district. (Sk 14,2; Sk 14,19; Sk 17,5; Sk 17,12; Sk 17,13; Sk 18,12; Sk 20,3; Sk 20,19; Sk 21,27; 1Te 2,15; 2Tm 3,11)

Sk 14,2Sk 14,19Sk 17,5Sk 17,12Sk 17,13Sk 18,12Sk 20,3Sk 20,19Sk 21,271Te 2,152Tm 3,11

51 But they shook off the dust from their feet against them and went to Iconium. (Mt 10,14; Mk 6,11; L 9,5; Sk 18,6)

Mt 10,14Mk 6,11L 9,5Sk 18,6

52 And the disciples were filled with joy and with the Holy Spirit. (Mt 5,12; J 16,22; Sk 2,4; 1Te 1,6)

Mt 5,12J 16,22Sk 2,41Te 1,6