Marek 14 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Poslední pomazání

1 Bylo to dva dny před Velikonocemi a Svátkem nekvašených chlebů. Vrchní kněží se znalci Písma hledali způsob, jak by se ho lstí zmocnili a zabili ho. 2 Říkali si totiž: „O svátcích ne, aby mezi lidmi nevypuklo povstání.“ 3 Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného, přišla žena s alabastrovou nádobkou velmi drahé masti z pravého nardu. A když tu nádobku rozbila a vylila na jeho hlavu, 4 někteří se rozhořčili: „K čemu taková ztráta? 5 Ta mast se mohla prodat aspoň za tři sta denárů!^[1] Mohlo se to rozdat chudým!“ A hubovali ji. 6 Ježíš jim ale řekl: „Nechte ji. Proč ji trápíte? Udělala pro mě něco krásného. 7 Chudé tu budete mít vždycky^[2] a můžete jim pomáhat, kdykoli budete chtít; mě ale vždycky mít nebudete. 8 Ona udělala, co mohla. Předem pomazala mé tělo k pohřbu. 9 Amen, říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno evangelium, bude se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“ 10 Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím, aby jim ho zradil. 11 Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Začal tedy hledat příležitost, jak by jim ho vydal.

Poslední večeře

12 Prvního dne Svátku nekvašených chlebů, kdy se obětuje velikonoční beránek, se ho učedníci zeptali: „Kam ti máme jít připravit k jídlu velikonočního beránka?“ 13 Poslal tedy dva ze svých učedníků a řekl jim: „Jděte do města. Tam vás potká muž nesoucí džbán vody. Jděte za ním. 14 Kam vejde, tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 15 On vám ukáže velikou horní místnost, prostřenou a připravenou. Tam nám připravte večeři.“ 16 Učedníci tedy odešli, a když přišli do města, našli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. 17 Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. 18 Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“ 19 Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“ 20 „Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 21 Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“ 22 Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ 23 Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni. 24 Tehdy jim řekl: „To je má krev nové^[3] smlouvy, která se prolévá za mnohé. 25 Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26 A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.

Getsemane

27 Tehdy jim Ježíš řekl: „Všichni ode mě odpadnete. Je přece psáno: ‚Budu bít pastýře a ovce se rozprchnou.‘^[4] 28 Ale až vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“ 29 „I kdyby všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já nikdy!“ 30 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, dříve než dvakrát zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“ 31 On se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“ A podobně mluvili i všichni ostatní. 32 Když pak přišli na místo zvané Getsemane, řekl svým učedníkům: „Posaďte se tu, než se pomodlím.“ 33 Vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a vtom na něj začala padat hrůza a tíha. 34 Řekl jim: „Je mi úzko až k smrti. Zůstaňte tu a bděte.“ 35 Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. 36 Tehdy řekl: „Abba,^[5] Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“ 37 Když se pak vrátil, zjistil, že spí. „Šimone, ty spíš?“ řekl Petrovi. „Nemohl jsi bdít ani hodinu? 38 Bděte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“ 39 Znovu odešel a modlil se týmiž slovy. 40 Když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. Nevěděli, co mu na to říci. 41 Když se pak vrátil potřetí, řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočíváte? Dost už! Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříšníků. 42 Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“ 43 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží, znalců Písma a starších. 44 Jeho zrádce s nimi měl smluvené znamení: „Je to ten, kterého políbím. Chopte se ho a veďte ho opatrně.“ 45 Jakmile přišel, hned přistoupil k němu a políbil ho se slovy: „Rabbi!“^[6] 46 V tu chvíli se na něj vrhli a zajali ho. 47 Jeden z těch, kdo stáli kolem něj, vytasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu ucho. 48 Ježíš jim řekl: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? 49 Když jsem s vámi denně býval v chrámu a učil, nezatkli jste mě. Ať se však naplní Písma!“ 50 Tehdy ho všichni opustili a utekli. 51 Jeden mladík ho ale následoval oblečen jen kusem plátna na holém těle. Chytili ho, 52 ale on tam to plátno nechal a utekl nahý.

Před Veleradou

53 Ježíše pak odvedli k veleknězi, kde se sešli všichni vrchní kněží i starší a znalci Písma. 54 Petr ho ale zpovzdálí následoval až dovnitř na veleknězův dvůr. Tam si sedl mezi sluhy a ohříval se u ohně. 55 Vrchní kněží s celou Veleradou pak proti Ježíši hledali svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nic nenacházeli. 56 Mnozí sice proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovala. 57 Nějací lidé pak vstali a křivě proti němu svědčili: 58 „Slyšeli jsme ho říci: ‚Zbořím tento chrám udělaný rukama a za tři dny postavím jiný, neudělaný rukama.‘“ 59 Ale ani tak se jejich svědectví neshodovala. 60 Nato se přede všemi postavil velekněz a tázal se Ježíše: „Nic neodpovíš na jejich svědectví?“ 61 On ale mlčel a nic neodpovídal. Nakonec se ho velekněz zeptal: „Jsi Mesiáš, Syn Požehnaného?“ 62 „Jsem,“ řekl Ježíš. „A vy uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet s nebeskými oblaky.“^[7] 63 Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „K čemu ještě potřebujeme svědky? 64 Slyšeli jste rouhání! Co o tom soudíte?“ A všichni rozhodli, že zaslouží smrt. 65 Někteří po něm začali plivat. Zahalili mu tvář, bili ho pěstmi a říkali: „Prorokuj!“ A sluhové ho tloukli holemi.

Neznám ho!

66 Petr byl zatím dole na dvoře. Přišla tam jedna z veleknězových služek, 67 a když si všimla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: „Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Nazaretu.“ 68 On to ale zapřel: „Nerozumím. Nevím, o čem mluvíš!“ Vyšel ven před dvůr a vtom zakokrhal kohout.^[8] 69 Potom ho ta služka uviděla znovu a začala říkat kolemstojícím: „Je to jeden z nich!“ 70 On to ale znovu zapíral. Po malé chvíli se kolemstojící znovu obrátili na Petra: „Určitě jsi jeden z nich. Vždyť jsi Galilejec!“ 71 Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Člověka, o kterém mluvíte, neznám!“ 72 A vtom podruhé zakokrhal kohout. Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš“ a propukl v pláč.

English Standard Version

od Crossway

The Plot to Kill Jesus

1 It was now two days before the Passover and the Feast of Unleavened Bread. And the chief priests and the scribes were seeking how to arrest him by stealth and kill him, (Mt 21,46; Mt 26,2; L 22,1; J 6,4; J 11,53)

Mt 21,46Mt 26,2L 22,1J 6,4J 11,53

2 for they said, “Not during the feast, lest there be an uproar from the people.” (Mt 27,24)

Jesus Anointed at Bethany

3 And while he was at Bethany in the house of Simon the leper,^[1] as he was reclining at table, a woman came with an alabaster flask of ointment of pure nard, very costly, and she broke the flask and poured it over his head. (Mt 21,17; Mt 26,6; L 7,37; J 11,18; J 12,1)

Mt 21,17Mt 26,6L 7,37J 11,18J 12,1

4 There were some who said to themselves indignantly, “Why was the ointment wasted like that? 5 For this ointment could have been sold for more than three hundred denarii^[2] and given to the poor.” And they scolded her. (J 11,33; J 11,38; J 13,29) 6 But Jesus said, “Leave her alone. Why do you trouble her? She has done a beautiful thing to me. 7 For you always have the poor with you, and whenever you want, you can do good for them. But you will not always have me. (Dt 15,11; Mk 2,20; J 7,33; 2K 9,7)

Dt 15,11Mk 2,20J 7,332K 9,7

8 She has done what she could; she has anointed my body beforehand for burial. (Mk 12,43; L 21,3; J 19,40; 2K 8,12)

Mk 12,43L 21,3J 19,402K 8,12

9 And truly, I say to you, wherever the gospel is proclaimed in the whole world, what she has done will be told in memory of her.” (Mt 24,14; Sk 10,4)

Judas to Betray Jesus

10 Then Judas Iscariot, who was one of the twelve, went to the chief priests in order to betray him to them. (Mt 26,14; Mt 27,3; Mk 3,19; L 22,3; J 6,71; J 12,4; J 13,2; J 13,27; J 13,30; Sk 1,16)

Mt 26,14Mt 27,3Mk 3,19L 22,3J 6,71J 12,4J 13,2J 13,27J 13,30Sk 1,16

11 And when they heard it, they were glad and promised to give him money. And he sought an opportunity to betray him. (Mt 20,18)

The Passover with the Disciples

12 And on the first day of Unleavened Bread, when they sacrificed the Passover lamb, his disciples said to him, “Where will you have us go and prepare for you to eat the Passover?” (Ex 12,18; Mt 26,17; L 22,7; 1K 5,7)

Ex 12,18Mt 26,17L 22,71K 5,7

13 And he sent two of his disciples and said to them, “Go into the city, and a man carrying a jar of water will meet you. Follow him, (Mk 11,1) 14 and wherever he enters, say to the master of the house, ‘The Teacher says, Where is my guest room, where I may eat the Passover with my disciples?’ (L 2,7; J 11,28) 15 And he will show you a large upper room furnished and ready; there prepare for us.” (Sk 1,13) 16 And the disciples set out and went to the city and found it just as he had told them, and they prepared the Passover. 17 And when it was evening, he came with the twelve. (Mt 26,20; L 22,14; L 22,21; J 13,21)

Mt 26,20L 22,14L 22,21J 13,21

18 And as they were reclining at table and eating, Jesus said, “Truly, I say to you, one of you will betray me, one who is eating with me.” (Ž 41,9; J 6,70; J 13,18) 19 They began to be sorrowful and to say to him one after another, “Is it I?” 20 He said to them, “It is one of the twelve, one who is dipping bread into the dish with me. (Mk 14,10; Mk 14,18) 21 For the Son of Man goes as it is written of him, but woe to that man by whom the Son of Man is betrayed! It would have been better for that man if he had not been born.” (Mt 18,7; Mk 9,12; Mk 14,49; L 18,31; L 24,25; L 24,27; L 24,46; J 17,12; Sk 17,2; Sk 26,22; 1K 15,3; 1P 1,10)

Mt 18,7Mk 9,12Mk 14,49L 18,31L 24,25L 24,27L 24,46J 17,12Sk 17,2Sk 26,221K 15,31P 1,10

Institution of the Lord’s Supper

22 And as they were eating, he took bread, and after blessing it broke it and gave it to them, and said, “Take; this is my body.” (Mt 14,19; Mt 26,26; L 22,18; J 6,53; 1K 10,16; 1K 11,23)

Mt 14,19Mt 26,26L 22,18J 6,531K 10,161K 11,23

23 And he took a cup, and when he had given thanks he gave it to them, and they all drank of it. (Mt 15,36) 24 And he said to them, “This is my blood of the^[3] covenant, which is poured out for many. (Ex 24,8; Za 9,11; Mt 20,28; Mk 14,22; Žd 13,20)

Ex 24,8Za 9,11Mt 20,28Mk 14,22Žd 13,20

25 Truly, I say to you, I will not drink again of the fruit of the vine until that day when I drink it new in the kingdom of God.”

Jesus Foretells Peter’s Denial

26 And when they had sung a hymn, they went out to the Mount of Olives. (Mt 21,1; Mt 26,30; L 22,39; J 18,1)

Mt 21,1Mt 26,30L 22,39J 18,1

27 And Jesus said to them, “You will all fall away, for it is written, ‘I will strike the shepherd, and the sheep will be scattered.’ (Za 13,7; J 16,32) 28 But after I am raised up, I will go before you to Galilee.” (Mt 28,7; Mt 28,10; Mt 28,16; Mk 16,7)

Mt 28,7Mt 28,10Mt 28,16Mk 16,7

29 Peter said to him, “Even though they all fall away, I will not.” (L 22,31; L 22,33) 30 And Jesus said to him, “Truly, I tell you, this very night, before the rooster crows twice, you will deny me three times.” (Mk 14,68; Mk 14,72; L 22,34; J 13,38)

Mk 14,68Mk 14,72L 22,34J 13,38

31 But he said emphatically, “If I must die with you, I will not deny you.” And they all said the same. (J 13,37)

Jesus Prays in Gethsemane

32 And they went to a place called Gethsemane. And he said to his disciples, “Sit here while I pray.” (Mt 26,36; Mk 14,26; L 22,40) 33 And he took with him Peter and James and John, and began to be greatly distressed and troubled. (Mt 17,23; Mk 5,37; Mk 9,2) 34 And he said to them, “My soul is very sorrowful, even to death. Remain here and watch.”^[4] (Ž 42,5; Mt 24,42; J 12,27) 35 And going a little farther, he fell on the ground and prayed that, if it were possible, the hour might pass from him. (Mk 14,41; L 22,53; J 12,23; J 12,27; J 13,1; J 16,4; J 17,1; Žd 5,7)

Mk 14,41L 22,53J 12,23J 12,27J 13,1J 16,4J 17,1Žd 5,7

36 And he said, “Abba, Father, all things are possible for you. Remove this cup from me. Yet not what I will, but what you will.” (Mt 19,26; Mk 10,38; J 5,30; J 6,38; Ř 8,15; Ga 4,6; Fp 2,8)

Mt 19,26Mk 10,38J 5,30J 6,38Ř 8,15Ga 4,6Fp 2,8

37 And he came and found them sleeping, and he said to Peter, “Simon, are you asleep? Could you not watch one hour? 38 Watch and pray that you may not enter into temptation. The spirit indeed is willing, but the flesh is weak.” (Mt 6,13; Mk 14,34; 1P 4,7) 39 And again he went away and prayed, saying the same words. (Mk 14,36) 40 And again he came and found them sleeping, for their eyes were very heavy, and they did not know what to answer him. (Mk 9,6; L 9,32; L 9,33) 41 And he came the third time and said to them, “Are you still sleeping and taking your rest? It is enough; the hour has come. The Son of Man is betrayed into the hands of sinners. (Mk 9,31; Mk 10,33; Mk 14,35; L 22,38)

Mk 9,31Mk 10,33Mk 14,35L 22,38

42 Rise, let us be going; see, my betrayer is at hand.”

Betrayal and Arrest of Jesus

43 And immediately, while he was still speaking, Judas came, one of the twelve, and with him a crowd with swords and clubs, from the chief priests and the scribes and the elders. (Mt 26,47; Mk 14,10; L 22,47; J 18,3; Sk 1,16)

Mt 26,47Mk 14,10L 22,47J 18,3Sk 1,16

44 Now the betrayer had given them a sign, saying, “The one I will kiss is the man. Seize him and lead him away under guard.” 45 And when he came, he went up to him at once and said, “Rabbi!” And he kissed him. (L 7,38; L 7,45; L 15,20; J 1,38; Sk 20,37)

L 7,38L 7,45L 15,20J 1,38Sk 20,37

46 And they laid hands on him and seized him. 47 But one of those who stood by drew his sword and struck the servant^[5] of the high priest and cut off his ear. (L 22,38) 48 And Jesus said to them, “Have you come out as against a robber, with swords and clubs to capture me? 49 Day after day I was with you in the temple teaching, and you did not seize me. But let the Scriptures be fulfilled.” (Mt 1,22; Mt 4,23; Mt 21,23; Mk 14,21; L 2,46; J 8,2; J 18,20)

Mt 1,22Mt 4,23Mt 21,23Mk 14,21L 2,46J 8,2J 18,20

50 And they all left him and fled. (Ž 88,8; Ž 88,18; Mk 14,27; J 16,32)

Ž 88,8Ž 88,18Mk 14,27J 16,32

A Young Man Flees

51 And a young man followed him, with nothing but a linen cloth about his body. And they seized him, (Sd 14,12; Př 31,24; Mk 15,46) 52 but he left the linen cloth and ran away naked.

Jesus Before the Council

53 And they led Jesus to the high priest. And all the chief priests and the elders and the scribes came together. (Mt 26,57; L 22,54; J 18,12; J 18,19)

Mt 26,57L 22,54J 18,12J 18,19

54 And Peter had followed him at a distance, right into the courtyard of the high priest. And he was sitting with the guards and warming himself at the fire. (Mt 26,3; Mk 14,53; Mk 14,67; Mk 14,68; J 7,32; J 18,3; J 18,15; J 18,18)

Mt 26,3Mk 14,53Mk 14,67Mk 14,68J 7,32J 18,3J 18,15J 18,18

55 Now the chief priests and the whole council^[6] were seeking testimony against Jesus to put him to death, but they found none. 56 For many bore false witness against him, but their testimony did not agree. (Dt 17,6; Dt 19,15; Ž 27,12; Ž 35,11)

Dt 17,6Dt 19,15Ž 27,12Ž 35,11

57 And some stood up and bore false witness against him, saying, 58 “We heard him say, ‘I will destroy this temple that is made with hands, and in three days I will build another, not made with hands.’” (Mk 15,29; J 2,19; Sk 6,14; Sk 7,48; Sk 17,24; 2K 5,1; Žd 9,11; Žd 9,24)

Mk 15,29J 2,19Sk 6,14Sk 7,48Sk 17,242K 5,1Žd 9,11Žd 9,24

59 Yet even about this their testimony did not agree. 60 And the high priest stood up in the midst and asked Jesus, “Have you no answer to make? What is it that these men testify against you?”^[7] 61 But he remained silent and made no answer. Again the high priest asked him, “Are you the Christ, the Son of the Blessed?” (Iz 53,7; Mt 1,17; Mk 8,29; Mk 15,4; L 22,67; J 19,9; Ř 1,25)

Iz 53,7Mt 1,17Mk 8,29Mk 15,4L 22,67J 19,9Ř 1,25

62 And Jesus said, “I am, and you will see the Son of Man seated at the right hand of Power, and coming with the clouds of heaven.” (Ž 110,1; Mt 16,27; Mt 24,30; Mk 16,19; Žd 1,3)

Ž 110,1Mt 16,27Mt 24,30Mk 16,19Žd 1,3

63 And the high priest tore his garments and said, “What further witnesses do we need? (Nu 14,6; Sk 14,14) 64 You have heard his blasphemy. What is your decision?” And they all condemned him as deserving death. (Lv 24,16; Mt 9,3; L 23,50; J 10,36)

Lv 24,16Mt 9,3L 23,50J 10,36

65 And some began to spit on him and to cover his face and to strike him, saying to him, “Prophesy!” And the guards received him with blows. (Est 7,8; Iz 50,6; Mt 5,39; Mk 10,34; Mk 15,19; L 22,63; Sk 23,2)

Est 7,8Iz 50,6Mt 5,39Mk 10,34Mk 15,19L 22,63Sk 23,2

Peter Denies Jesus

66 And as Peter was below in the courtyard, one of the servant girls of the high priest came, (Mt 26,69; L 22,55; J 18,16; J 18,25)

Mt 26,69L 22,55J 18,16J 18,25

67 and seeing Peter warming himself, she looked at him and said, “You also were with the Nazarene, Jesus.” (Mk 14,54) 68 But he denied it, saying, “I neither know nor understand what you mean.” And he went out into the gateway^[8] and the rooster crowed.^[9] (Mk 14,30; Mk 14,72) 69 And the servant girl saw him and began again to say to the bystanders, “This man is one of them.” 70 But again he denied it. And after a little while the bystanders again said to Peter, “Certainly you are one of them, for you are a Galilean.” 71 But he began to invoke a curse on himself and to swear, “I do not know this man of whom you speak.” 72 And immediately the rooster crowed a second time. And Peter remembered how Jesus had said to him, “Before the rooster crows twice, you will deny me three times.” And he broke down and wept.^[10] (Mk 14,30; Mk 14,68; Sk 3,13)