Jeremjáš 4 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 „Kéž by ses, Izraeli, vrátil, praví Hospodin, kéž by ses ke mně navrátil! Kéž bys mi své nechutnosti odklidil z očí a víc už nebloudil! 2 Kéž bys v pravdě, soudu a spravedlnosti přísahal: ‚Jakože žije Hospodin!‘ Pak by si jeho jménem žehnaly národy a jím se chlubily.“ 3 Toto praví Hospodin obyvatelům Judy a Jeruzaléma: „Zorejte zemi ležící ladem a nesejte už do trní.^[1] 4 Pro Hospodina se obřežte, obřežte svá srdce,^[2] lide judský a obyvatelé jeruzalémští, ať můj hněv nevyšlehne plamenem, ať se nerozpálí vašimi zločiny, takže by nešel uhasit.“

Zkáza od severu

5 „Oznamte to v Judsku, rozhlaste v Jeruzalémě, po celé zemi ať troubí polnice, volejte ze všech sil a říkejte: ‚Shromážděte se! Prchněme do opevněných měst!‘ 6 Na Sion namiřte korouhev: Rychle do bezpečí! Nestůjte! Od severu totiž přivádím neštěstí, strašné ničení. 7 Lev vyskočil ze své houštiny, hubitel národů vyrazil. Vydal se ze své domoviny, aby tvou zemi zpustošil. Z tvých měst zbudou pouhé trosky, v nichž nikdo nebydlí. 8 Proto se oblečte pytlem, naříkejte a truchlete: ‚Hospodinův planoucí hněv nás nemine!‘ 9 Toho dne, praví Hospodin, se zhroutí král i velmoži; kněží budou tehdy zděšeni a proroci hrůzou oněmí.“ 10 „Ach ne, Hospodine, Pane můj!“ zvolal jsem. „Jak jsi mohl tento lid a Jeruzalém tak podvést? Prý: ‚Budete žít v pokoji,‘ a přitom nám na hrdlo sahá meč!“ 11 V ten čas bude tomuto lidu i Jeruzalému řečeno: „Od holých vrchů na poušti se žene žhavý vichr na můj lid. Ne aby převíval zrní a ne aby čistil – 12 na to je příliš silný. Přichází ode mě. To já teď nad nimi vynesu rozsudek.“ 13 Už se žene jako mraky, jeho vozy jako vichřice, koně rychlejší než orli – běda, je s námi konec! 14 „Omyj své srdce od zla, Jeruzaléme, a budeš zachráněn. Jak dlouho ještě budeš přemýšlet zvráceně? 15 Hlasatel z Danu už je slyšet, z pohoří Efraim jde zlá zvěst. 16 Oznamte národům: ‚Už jsou tu!‘ Ohlaste Jeruzalému: ‚Zdaleka tě přišli oblehnout, proti judským městům se rozkřiknou!‘ 17 Obklíčili Jeruzalém jako hlídači pole, neboť se vzbouřil proti mně, praví Hospodin. 18 To ty tvé způsoby a tvé skutky ti to zavinily. To je tvé neštěstí, ano tak trpké, zasáhne tě přímo do srdce!“ 19 Bolí, bolí mě to v břiše! Bolestí svíjím se! Srdce mám sevřené, mé srdce se chvěje – nemohu zůstat mlčet! Slyšíš, má duše, hlas polnice? Troubí na poplach, do boje! 20 Pohromu stíhá pohroma, celá země je zničena. Má vlast je náhle v sutinách, můj domov je ten tam. 21 Jak dlouho uvidím válečné prapory? Jak dlouho uslyším troubit polnici? 22 „Můj lid se musel zbláznit – už mě neznají. Jsou jako hloupé děti – rozum nemají. Ve zlu jsou velmi šikovní, konat dobro však neumí.“ 23 Viděl jsem zemi – hle, pustá a prázdná,^[3] vzhlédl jsem k nebi – bylo bez světla. 24 Viděl jsem hory – celé se chvěly, otřásaly se všechny pahorky. 25 Viděl jsem – a hle, nikde ani člověk a všichni ptáci zmizeli. 26 Viděl jsem – a hle, sad se stal pouští, všechna města padla před Hospodinem, když vzplanul jeho hněv! 27 Tak praví Hospodin: „Z celé země zbudou sutiny, i když ji zcela nezničím. 28 A proto bude země truchlit i nebe nahoře se do tmy zahalí; co jsem řekl, totiž nevezmu zpátky, co jsem rozhodl, to nezměním.“ 29 Jakmile zaslechli jezdce a lukostřelce, každé město se dalo na útěk. Do houští lezli, na skály šplhali, každé město je opuštěné, nezůstal ani človíček. 30 Co si však, nebožačko, počneš ty? Vezmeš si šarlatové šaty? Zlatými šperky se ozdobíš? Budeš si řasenkou líčit oči? Zbytečné krášlení! Tví milenci tebou pohrdají, chystají se tě zavraždit! 31 Slyším křik jakoby ženy v bolestech, jako když matka rodí poprvé – křik sténající Dcery sionské, jež vzpíná ruce: „Běda mi! Život mě opouští před vrahy!“

English Standard Version

od Crossway

1 “If you return, O Israel, declares the Lord, to me you should return. If you remove your detestable things from my presence, and do not waver, (1Kr 14,15; Jl 2,12) 2 and if you swear, ‘As the Lord lives,’ in truth, in justice, and in righteousness, then nations shall bless themselves in him, and in him shall they glory.” (Dt 6,13; Iz 65,16; 1K 1,31; 2K 10,17)

Dt 6,13Iz 65,161K 1,312K 10,17

3 For thus says the Lord to the men of Judah and Jerusalem: “Break up your fallow ground, and sow not among thorns. (Oz 10,12; Mt 13,7; Mt 13,22; Mk 4,7; Mk 4,18; L 8,7; L 8,14)

Oz 10,12Mt 13,7Mt 13,22Mk 4,7Mk 4,18L 8,7L 8,14

4 Circumcise yourselves to the Lord; remove the foreskin of your hearts, O men of Judah and inhabitants of Jerusalem; lest my wrath go forth like fire, and burn with none to quench it, because of the evil of your deeds.” (Dt 10,16; Dt 28,20; Jr 9,26; Jr 21,12; Ř 2,28)

Dt 10,16Dt 28,20Jr 9,26Jr 21,12Ř 2,28

Disaster from the North

5 Declare in Judah, and proclaim in Jerusalem, and say, “Blow the trumpet through the land; cry aloud and say, ‘Assemble, and let us go into the fortified cities!’ (Jr 6,1; Jr 8,14; Oz 5,8; Jl 2,1)

Jr 6,1Jr 8,14Oz 5,8Jl 2,1

6 Raise a standard toward Zion, flee for safety, stay not, for I bring disaster from the north, and great destruction. (Iz 1,28; Jr 1,13; Jr 50,2; Jr 51,12; Jr 51,27)

Iz 1,28Jr 1,13Jr 50,2Jr 51,12Jr 51,27

7 A lion has gone up from his thicket, a destroyer of nations has set out; he has gone out from his place to make your land a waste; your cities will be ruins without inhabitant. (Iz 5,9; Iz 6,11; Jr 2,15; Jr 5,6; Jr 33,10; Jr 34,22; Jr 46,19; Jr 49,19)

Iz 5,9Iz 6,11Jr 2,15Jr 5,6Jr 33,10Jr 34,22Jr 46,19Jr 49,19

8 For this put on sackcloth, lament and wail, for the fierce anger of the Lord has not turned back from us.” (Nu 25,4; Ž 78,49; Iz 13,9; Iz 22,12; Iz 32,11; Jr 6,26)

Nu 25,4Ž 78,49Iz 13,9Iz 22,12Iz 32,11Jr 6,26

9 “In that day, declares the Lord, courage shall fail both king and officials. The priests shall be appalled and the prophets astounded.” (Ž 48,4) 10 Then I said, “Ah, Lord God, surely you have utterly deceived this people and Jerusalem, saying, ‘It shall be well with you,’ whereas the sword has reached their very life.” (1Kr 22,22; Ez 14,9) 11 At that time it will be said to this people and to Jerusalem, “A hot wind from the bare heights in the desert toward the daughter of my people, not to winnow or cleanse, (Jr 3,2) 12 a wind too full for this comes for me. Now it is I who speak in judgment upon them.” (Jr 1,16) 13 Behold, he comes up like clouds; his chariots like the whirlwind; his horses are swifter than eagles— woe to us, for we are ruined! (2S 1,23; Iz 5,28; Jr 9,19; Pl 4,19)

2S 1,23Iz 5,28Jr 9,19Pl 4,19

14 O Jerusalem, wash your heart from evil, that you may be saved. How long shall your wicked thoughts lodge within you? (Ž 51,2; Ž 51,7; Iz 1,16; Jk 4,8)

Ž 51,2Ž 51,7Iz 1,16Jk 4,8

15 For a voice declares from Dan and proclaims trouble from Mount Ephraim. (Jz 24,33; Jr 8,16) 16 Warn the nations that he is coming; announce to Jerusalem, “Besiegers come from a distant land; they shout against the cities of Judah. (Jr 5,15) 17 Like keepers of a field are they against her all around, because she has rebelled against me, declares the Lord. (2Kr 25,1; Jr 6,3) 18 Your ways and your deeds have brought this upon you. This is your doom, and it is bitter; it has reached your very heart.” (Jr 2,19)

Anguish over Judah’s Desolation

19 My anguish, my anguish! I writhe in pain! Oh the walls of my heart! My heart is beating wildly; I cannot keep silent, for I hear the sound of the trumpet, the alarm of war. (Iz 16,11; Iz 22,4; Jr 9,1; Abk 3,16)

Iz 16,11Iz 22,4Jr 9,1Abk 3,16

20 Crash follows hard on crash; the whole land is laid waste. Suddenly my tents are laid waste, my curtains in a moment. (Jr 10,20; Jr 49,29; Ez 7,26) 21 How long must I see the standard and hear the sound of the trumpet? 22 “For my people are foolish; they know me not; they are stupid children; they have no understanding. They are ‘wise’—in doing evil! But how to do good they know not.” (Ž 36,3; Ž 82,5; Iz 1,3; Iz 1,16; Ř 16,19)

Ž 36,3Ž 82,5Iz 1,3Iz 1,16Ř 16,19

23 I looked on the earth, and behold, it was without form and void; and to the heavens, and they had no light. (Gn 1,2; Iz 5,30) 24 I looked on the mountains, and behold, they were quaking, and all the hills moved to and fro. (Na 1,5) 25 I looked, and behold, there was no man, and all the birds of the air had fled. (Sf 1,3) 26 I looked, and behold, the fruitful land was a desert, and all its cities were laid in ruins before the Lord, before his fierce anger. (Ž 107,34; Jr 4,8) 27 For thus says the Lord, “The whole land shall be a desolation; yet I will not make a full end. (Neh 9,31; Jr 5,10; Jr 5,18; Jr 30,11; Jr 46,28; Ez 11,13)

Neh 9,31Jr 5,10Jr 5,18Jr 30,11Jr 46,28Ez 11,13

28 “For this the earth shall mourn, and the heavens above be dark; for I have spoken; I have purposed; I have not relented, nor will I turn back.” (Nu 23,19; Iz 50,3; Jr 12,4; Oz 4,3)

Nu 23,19Iz 50,3Jr 12,4Oz 4,3

29 At the noise of horseman and archer every city takes to flight; they enter thickets; they climb among rocks; all the cities are forsaken, and no man dwells in them. (Jr 4,7) 30 And you, O desolate one, what do you mean that you dress in scarlet, that you adorn yourself with ornaments of gold, that you enlarge your eyes with paint? In vain you beautify yourself. Your lovers despise you; they seek your life. (2Kr 9,30; Iz 61,10; Pl 1,2; Pl 1,19; Ez 23,22)

2Kr 9,30Iz 61,10Pl 1,2Pl 1,19Ez 23,22

31 For I heard a cry as of a woman in labor, anguish as of one giving birth to her first child, the cry of the daughter of Zion gasping for breath, stretching out her hands, “Woe is me! I am fainting before murderers.” (Iz 1,15; Iz 13,8; Jr 6,24; Pl 1,17)

Iz 1,15Iz 13,8Jr 6,24Pl 1,17