1Ve čtvrtém roce vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova,[1] dostal Jeremiáš slovo od Hospodina:2„Vezmi si svitek a zapiš do něj všechna slova, která jsem k tobě mluvil o Izraeli a Judovi a o všech národech ode dne, kdy jsem k tobě promluvil za dnů Jošiášových až dodnes.3Když dům Judy uslyší o všem tom zlu, které na ně chci dopustit, snad se každý z nich odvrátí od své zlé cesty, abych jim odpustil jejich hříchy a zločiny.“4Jeremiáš tedy zavolal Barucha, syna Neriášova, a nadiktoval mu všechno, co mu Hospodin řekl. Baruch ta slova zapsal do svitku.5Potom Jeremiáš Baruchovi řekl: „Mám zákaz vstupu do Hospodinova domu.6Proto tam jdi ty a přečti lidem Hospodinova slova, která jsi zapsal do svitku, jak jsem ti je diktoval. Přečti je všem, kdo budou v postní den přicházet z judských měst do Hospodinova domu.7Snad začnou Hospodina prosit o slitování a každý se odvrátí od své zlé cesty. Vždyť Hospodin tomuto lidu hrozí velikým a zuřivým hněvem!“8Baruch, syn Neriášův, udělal všechno, co mu prorok Jeremiáš řekl, a v Hospodinově chrámu předčítal z oné knihy slova Hospodinova.9V devátém měsíci pátého roku vlády judského krále Joakima, syna Jošiášova,[2] byl pro veškerý lid v Jeruzalémě i pro veškerý lid, který do Jeruzaléma přicházel z judských měst, vyhlášen půst před Hospodinem.10Tehdy šel Baruch do Hospodinova chrámu, do síně písaře Gemariáše, syna Šafanova, jež stála na horním nádvoří hned vedle vchodu do Nové chrámové brány. Odtud pak všemu lidu předčítal Jeremiášova slova z oné knihy.11Jakmile Michajáš, syn Gemariáše, syna Šafanova, uslyšel všechna Hospodinova slova z té knihy,12odešel do královského paláce, do písařské síně, kde právě zasedali všichni velmoži: písař Elišama, Delajáš, syn Šemajášův, Elnatan, syn Achborův, Gemariáš, syn Šafanův, Cidkiáš, syn Chananiášův a všichni ostatní velmoži.13Michajáš jim oznámil všechno, co slyšel, když Baruch předčítal lidu z oné knihy.14Všichni velmoži tedy poslali Jehudiho, syna Netaniáše, syna Šelemiáše, syna Kušiho, ať Baruchovi vyřídí: „Přijď a vezmi s sebou ten svitek, z něhož jsi předčítal lidu.“ Baruch, syn Neriášův, tedy vzal svitek a přišel za nimi.15„Posaď se a přečti nám to,“ vyzvali ho. Baruch jim to tedy přečetl.16Když uslyšeli všechna ta slova, vyděšeně se podívali jeden na druhého a řekli Baruchovi: „Musíme to všechno oznámit králi.17Pověz nám, jak jsi všechna ta slova sepsal,“ ptali se Barucha. „Diktoval ti to Jeremiáš?“18„Ano, on sám mi všechna ta slova diktoval,“ odpověděl jim Baruch, „a já jsem je zapisoval inkoustem do knihy.“19„Běžte se s Jeremiášem ukrýt,“ řekli na to velmoži Baruchovi. „Ať nikdo neví, kde jste.“20Schovali tedy svitek v síni písaře Elišamy, vstoupili do dvorany před krále a všechno mu to oznámili.21Král poslal Jehudiho pro svitek. Jehudi jej přinesl ze síně písaře Elišamy a začal z něj předčítat králi i všem velmožům stojícím kolem.22Král seděl v zimním křídle svého paláce – byl totiž devátý měsíc – a před ním stála nádoba se sálajícím řeřavým uhlím.23Jakmile Jehudi přečetl tři čtyři sloupce, král je vždy perořízkem odřízl a vhodil do ohně v nádobě. Nakonec v tom ohni skončil celý svitek.24Když král a všichni jeho dvořané slyšeli všechna ta slova, vůbec se nelekali, natož aby si roztrhli roucha.25Ani když Elnatan, Delajáš a Gemariáš krále prosili, aby svitek nepálil, nedal na ně.26Naopak přikázal princi Jerachmeelovi a také Serajášovi, synu Azrielovu, a Šelemiášovi, synu Abdeelovu, aby písaře Barucha i proroka Jeremiáše zatkli. Hospodin je ale skryl.27Poté, co král spálil svitek se slovy, která Baruch zapsal, jak mu je Jeremiáš diktoval, dostal Jeremiáš slovo Hospodinovo:28„Vezmi si další svitek a znovu do něj zapiš všechna slova, která byla v tom prvním svitku, který judský král Joakim spálil.29O judském králi Joakimovi pak řekni: Tak praví Hospodin: Ty jsi ten svitek spálil. Myslel sis: ‚Jak se mohl opovážit napsat, že přijde babylonský král a zničí tuhle zem, takže z ní zmizí lidé i dobytek?‘30A proto tak praví Hospodin o judském králi Joakimovi: Nikdo z jeho potomků nebude sedět na Davidově trůnu. Jeho mrtvola bude pohozena napospas dennímu horku a nočnímu mrazu.31Ztrestám ho, jeho potomky i jeho dvořany za jejich zločiny. Přivedu na ně i na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže všechno to zlo, před kterým jsem je varoval, ale nechtěli to poslouchat.“32Jeremiáš tedy vzal jiný svitek a dal ho písaři Baruchovi, synu Neriášovu. Ten do něj zapsal, jak mu Jeremiáš diktoval, všechna slova oné knihy, kterou judský král Joakim spálil v ohni. A bylo k nim přidáno ještě mnoho slov jim podobných.
1In the fourth year of Jehoiakim the son of Josiah, king of Judah, this word came to Jeremiah from the Lord: (Jr 25,1; Jr 36,9; Jr 45,1)2“Take a scroll and write on it all the words that I have spoken to you against Israel and Judah and all the nations, from the day I spoke to you, from the days of Josiah until today. (Ezd 6,2; Ž 40,7; Jr 1,2; Jr 25,2; Jr 25,3; Jr 25,15; Jr 30,2; Jr 51,60; Ez 2,9; Za 5,1)3It may be that the house of Judah will hear all the disaster that I intend to do to them, so that every one may turn from his evil way, and that I may forgive their iniquity and their sin.” (Jr 18,8; Jr 26,3; Jr 31,34; Ez 12,3; Am 5,15; Sf 2,3)4Then Jeremiah called Baruch the son of Neriah, and Baruch wrote on a scroll at the dictation of Jeremiah all the words of the Lord that he had spoken to him. (Jr 32,12; Jr 36,2)5And Jeremiah ordered Baruch, saying, “I am banned from going to the house of the Lord, (Jr 32,2; Jr 33,1; Jr 36,4; Jr 39,15)6so you are to go, and on a day of fasting in the hearing of all the people in the Lord’s house you shall read the words of the Lord from the scroll that you have written at my dictation. You shall read them also in the hearing of all the men of Judah who come out of their cities. (Jr 36,9)7It may be that their plea for mercy will come before the Lord, and that every one will turn from his evil way, for great is the anger and wrath that the Lord has pronounced against this people.” (Jr 36,3)8And Baruch the son of Neriah did all that Jeremiah the prophet ordered him about reading from the scroll the words of the Lord in the Lord’s house.9In the fifth year of Jehoiakim the son of Josiah, king of Judah, in the ninth month, all the people in Jerusalem and all the people who came from the cities of Judah to Jerusalem proclaimed a fast before the Lord. (2Pa 20,3; Jr 36,1; Jr 36,22)10Then, in the hearing of all the people, Baruch read the words of Jeremiah from the scroll, in the house of the Lord, in the chamber of Gemariah the son of Shaphan the secretary, which was in the upper court, at the entry of the New Gate of the Lord’s house. (Jr 35,2)11When Micaiah the son of Gemariah, son of Shaphan, heard all the words of the Lord from the scroll, (2Pa 34,8; 2Pa 34,15; 2Pa 34,18; Jr 26,24; Jr 40,5)12he went down to the king’s house, into the secretary’s chamber, and all the officials were sitting there: Elishama the secretary, Delaiah the son of Shemaiah, Elnathan the son of Achbor, Gemariah the son of Shaphan, Zedekiah the son of Hananiah, and all the officials. (2Kr 25,25; Jr 26,10; Jr 26,22; Jr 36,20; Jr 36,25; Jr 41,1)13And Micaiah told them all the words that he had heard, when Baruch read the scroll in the hearing of the people.14Then all the officials sent Jehudi the son of Nethaniah, son of Shelemiah, son of Cushi, to say to Baruch, “Take in your hand the scroll that you read in the hearing of the people, and come.” So Baruch the son of Neriah took the scroll in his hand and came to them. (Jr 36,26; Jr 37,3; Jr 37,13; Jr 38,1)15And they said to him, “Sit down and read it.” So Baruch read it to them.16When they heard all the words, they turned one to another in fear. And they said to Baruch, “We must report all these words to the king.” (Jr 36,20)17Then they asked Baruch, “Tell us, please, how did you write all these words? Was it at his dictation?”18Baruch answered them, “He dictated all these words to me, while I wrote them with ink on the scroll.” (Jr 36,32; Ř 16,22)19Then the officials said to Baruch, “Go and hide, you and Jeremiah, and let no one know where you are.”20So they went into the court to the king, having put the scroll in the chamber of Elishama the secretary, and they reported all the words to the king. (Jr 36,12)21Then the king sent Jehudi to get the scroll, and he took it from the chamber of Elishama the secretary. And Jehudi read it to the king and all the officials who stood beside the king.22It was the ninth month, and the king was sitting in the winter house, and there was a fire burning in the fire pot before him. (Jr 36,9; Am 3,15; J 10,22)23As Jehudi read three or four columns, the king would cut them off with a knife and throw them into the fire in the fire pot, until the entire scroll was consumed in the fire that was in the fire pot.24Yet neither the king nor any of his servants who heard all these words was afraid, nor did they tear their garments. (Jz 7,6; Jr 36,16)25Even when Elnathan and Delaiah and Gemariah urged the king not to burn the scroll, he would not listen to them. (Iz 59,16; Jr 36,12)26And the king commanded Jerahmeel the king’s son and Seraiah the son of Azriel and Shelemiah the son of Abdeel to seize Baruch the secretary and Jeremiah the prophet, but the Lord hid them. (1Kr 22,26; Jr 36,14; Jr 45,1; Sf 1,8)27Now after the king had burned the scroll with the words that Baruch wrote at Jeremiah’s dictation, the word of the Lord came to Jeremiah:28“Take another scroll and write on it all the former words that were in the first scroll, which Jehoiakim the king of Judah has burned.29And concerning Jehoiakim king of Judah you shall say, ‘Thus says the Lord, You have burned this scroll, saying, “Why have you written in it that the king of Babylon will certainly come and destroy this land, and will cut off from it man and beast?” (Jr 26,9)30Therefore thus says the Lord concerning Jehoiakim king of Judah: He shall have none to sit on the throne of David, and his dead body shall be cast out to the heat by day and the frost by night. (Jr 22,2; Jr 22,4; Jr 22,19; Jr 22,30)31And I will punish him and his offspring and his servants for their iniquity. I will bring upon them and upon the inhabitants of Jerusalem and upon the people of Judah all the disaster that I have pronounced against them, but they would not hear.’” (Jr 1,16)32Then Jeremiah took another scroll and gave it to Baruch the scribe, the son of Neriah, who wrote on it at the dictation of Jeremiah all the words of the scroll that Jehoiakim king of Judah had burned in the fire. And many similar words were added to them. (Jr 36,4; Jr 36,18)