1Odpovídal jsem těm, kdo se neptali, dal jsem se najít těm, kdo o mě nestáli. Národu, který mé jméno nevzýval, jsem říkal: „Jsem tu! Jsem tu!“[1]2Po celé dny jsem ruce vztahoval k lidu buřičů, kteří chodí cestou nedobrou za vlastní představou.3Ten lid mě stále dráždí tváří v tvář, když obětují v zahradách, kadidlo pálí na cihlách,4vysedávají při hrobkách, kde v noci drží stráž a jedí maso podsvinčat – v jejich hrncích je hnusná polévka!5Přitom říkají: „Zůstaň tam a nechoď blíž, neboť jsem svatější než ty!“ Takoví mě dráždí jak v nose dým, jak oheň hořící celé dny.6Hle, toto stojí psáno přede mnou: Nebudu mlčet, ale odplatím, vrchovatě naplním jejich klín –7za to, jak jste se provinili i s vašimi otci, praví Hospodin. Protože na horách kadidlo obětovali, protože mě uráželi na návrších, za tehdejší skutky s nimi vyrovnám účty, naplním jejich klín.8Toto praví Hospodin: Jako když v hroznu najdou zdravé víno a řeknou: „Nenič ho, zbylo v něm něco dobrého,“ tak i já naložím se svými služebníky: Všechny je nezničím.9Z Jákobových beder vzbudím potomky, z Judy vzejde ten, kdo mé hory obsadí; moji vyvolení je obsadí, moji služebníci v nich budou žít.10Můj lid – ti kdo mě hledají – budou mít v Šáronu ovčí pastviny, jejich skot odpočine v achorském údolí.11Ale vás, kdo jste Hospodina opustili, vás, kdo jste zapomněli na horu mé svatosti, vás, kdo jste Štěstěně stůl prostírali, vás, kdo jste Osudu číše plnili –12nuže, vás tedy odsoudím k meči, všichni se skloníte a budete pobiti, neboť jsem volal, a vy jste neodpovídali, mluvil jsem, a vy jste neposlouchali, ale páchali jste, co je zlé v mých očích, zvolili jste si, co se mi nelíbí.13Nuže, toto praví Panovník Hospodin: Hle, moji služebníci budou jíst, vy však budete hladoví. Hle, moji služebníci budou pít, vy však budete žízeň mít. Hle, moji služebníci se budou veselit, vy však budete zklamaní.14Hle, moji služebníci budou zpívat štěstím, vy však budete křičet bolestí, kvílet budete samou úzkostí.15Své jméno zanecháte vyvoleným mým, aby je používali pro kletby: „Ať tě Panovník Hospodin zahubí!“ Svým služebníkům však dá jméno jinačí.16Kdo bude na zemi dávat požehnání, bude to činit při Bohu pravdy; kdo bude na zemi přísahat, při Bohu pravdy to udělá. Minulá soužení budou zapomenuta, ukryta budou před mýma očima.
Nové stvoření
17Hle – já stvořím nové nebe a novou zem; na minulé věci se zapomene, nikdo už nebude o nich přemýšlet.18Nuže, radujte se a buďte šťastní navěky z mého stvoření: Hle – já stvořím Jeruzalém ke štěstí a jeho lid k radosti.19Sám budu šťastný z Jeruzaléma, ze svého lidu se budu radovat – vždyť už v něm nebude slyšet pláč, křik se tam nebude už nikdy rozléhat!20Už nikdy tam nebude dítě, které by zemřelo po pár dnech, a nebude tam ani stařec, který by nenaplnil svůj věk. Ten, kdo zemře ve sto letech, bude mladíkem, a ten, kdo sta let nedosáhne, bude za proklatce.21Budou si stavět domy a bydlet v nich, sázet vinice a jejich plody jíst.22Nebudou stavět, aby bydleli jiní, nebudou sázet, aby to jiní zhltali. Můj lid bude žít, tak jako žijí stromy, dílo svých rukou si mí vyvolení užijí.23Už se nebudou marně dřít, nebudou plodit děti do hrůzy; jsou přece símě, kterému žehná Hospodin – oni i jejich potomci!24Ještě než zavolají, já jim odpovím; ještě než domluví, já je vyslyším.25Vlk a beránek se budou spolu pást, lev jako dobytče bude slámu žrát, pokrmem hada bude prach. Už žádná zloba, už žádná záhuba nikde na celé mé svaté hoře, praví Hospodin.[2]
1I was ready to be sought by those who did not ask for me; I was ready to be found by those who did not seek me. I said, “Here I am, here I am,” to a nation that was not called by[1] my name. (Iz 2,2; Iz 18,7; Iz 19,19; Iz 19,25; Za 14,16; Ř 10,20; Ef 2,12)2I spread out my hands all the day to a rebellious people, who walk in a way that is not good, following their own devices; (Ř 10,21)3a people who provoke me to my face continually, sacrificing in gardens and making offerings on bricks; (Iz 1,29; Iz 57,3; Iz 66,17)4who sit in tombs, and spend the night in secret places; who eat pig’s flesh, and broth of tainted meat is in their vessels; (Iz 66,17)5who say, “Keep to yourself, do not come near me, for I am too holy for you.” These are a smoke in my nostrils, a fire that burns all the day. (Iz 1,31; Iz 9,18)6Behold, it is written before me: “I will not keep silent, but I will repay; I will indeed repay into their lap (Ž 50,3; Ž 79,12; Jr 2,22; Jr 16,18; Jr 17,1)7both your iniquities and your fathers’ iniquities together, says the Lord; because they made offerings on the mountains and insulted me on the hills, I will measure into their lap payment for their former deeds.”[2] (Ex 20,5; Ez 20,27; Mt 23,35)8Thus says the Lord: “As the new wine is found in the cluster, and they say, ‘Do not destroy it, for there is a blessing in it,’ so I will do for my servants’ sake, and not destroy them all. (Iz 2,21; Iz 17,6)9I will bring forth offspring from Jacob, and from Judah possessors of my mountains; my chosen shall possess it, and my servants shall dwell there. (Iz 27,6; Iz 37,31)10Sharon shall become a pasture for flocks, and the Valley of Achor a place for herds to lie down, for my people who have sought me. (Jz 7,26; Iz 33,9; Iz 35,2; Iz 51,1; Oz 2,15)11But you who forsake the Lord, who forget my holy mountain, who set a table for Fortune and fill cups of mixed wine for Destiny, (Jz 24,20; Iz 65,25; Ez 23,41; Jl 3,17; 1K 10,21)12I will destine you to the sword, and all of you shall bow down to the slaughter, because, when I called, you did not answer; when I spoke, you did not listen, but you did what was evil in my eyes and chose what I did not delight in.” (Př 1,24; Iz 66,4; Jr 7,13)13Therefore thus says the Lord God: “Behold, my servants shall eat, but you shall be hungry; behold, my servants shall drink, but you shall be thirsty; behold, my servants shall rejoice, but you shall be put to shame; (Ž 22,26; Iz 55,1)14behold, my servants shall sing for gladness of heart, but you shall cry out for pain of heart and shall wail for breaking of spirit. (Ž 5,11)15You shall leave your name to my chosen for a curse, and the Lord God will put you to death, but his servants he will call by another name, (Dt 28,37; Iz 62,2; Iz 65,9; Jr 29,22; Za 8,13)16so that he who blesses himself in the land shall bless himself by the God of truth, and he who takes an oath in the land shall swear by the God of truth; because the former troubles are forgotten and are hidden from my eyes. (Dt 32,4; Iz 43,18; Jr 4,2)
New Heavens and a New Earth
17“For behold, I create new heavens and a new earth, and the former things shall not be remembered or come into mind. (Iz 66,22; 2P 3,13; Zj 21,1)18But be glad and rejoice forever in that which I create; for behold, I create Jerusalem to be a joy, and her people to be a gladness. (Jr 31,7)19I will rejoice in Jerusalem and be glad in my people; no more shall be heard in it the sound of weeping and the cry of distress. (Iz 35,10; Iz 62,5; Iz 66,10; Zj 21,4)20No more shall there be in it an infant who lives but a few days, or an old man who does not fill out his days, for the young man shall die a hundred years old, and the sinner a hundred years old shall be accursed. (Př 3,2; Kaz 8,12)21They shall build houses and inhabit them; they shall plant vineyards and eat their fruit. (Dt 28,30; Ez 28,26)22They shall not build and another inhabit; they shall not plant and another eat; for like the days of a tree shall the days of my people be, and my chosen shall long enjoy[3] the work of their hands. (Ž 92,12; Iz 65,21)23They shall not labor in vain or bear children for calamity,[4] for they shall be the offspring of the blessed of the Lord, and their descendants with them. (Dt 28,41; Ž 115,12; Iz 49,4; Iz 61,9)24Before they call I will answer; while they are yet speaking I will hear. (Ž 32,5; Da 9,21)25The wolf and the lamb shall graze together; the lion shall eat straw like the ox, and dust shall be the serpent’s food. They shall not hurt or destroy in all my holy mountain,” says the Lord. (Gn 3,14; Iz 11,6; Iz 11,9; Mi 7,17)