od Biblion1Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,[1] jeho činy rozhlašujte mezi národy!2Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích!3Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají!4Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte.5Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl.6Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba.7On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá!8Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené,9na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem.10Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael:11„Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“[2]12Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců.13Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království,14nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval:15„Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II.16Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba,17poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka.18Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech.19Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč,20král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu.21Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím!22Jeho dvořanům poroučel[3] podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti.23Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově.24Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli!25Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III.26Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem.27Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky!28Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.[4]29Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich.30Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích!31Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři.32Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly.33Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil!34Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky!35Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí.36Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil.37Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel!38Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV.39Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil.40Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským.41Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti!42Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.[5]43Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním!44Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů,45aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!
1Oh give thanks to the Lord; call upon his name; make known his deeds among the peoples! (Gn 4,26; 1Pa 16,8; 1Pa 16,34; Ž 99,6; Ž 106,1; Ž 116,13; Ž 116,17; Ž 145,4; Ž 145,11; Iz 12,4)2Sing to him, sing praises to him; tell of all his wondrous works! (Ž 77,12)3Glory in his holy name; let the hearts of those who seek the Lord rejoice!4Seek the Lord and his strength; seek his presence continually! (Ž 27,8; Ž 78,61)5Remember the wondrous works that he has done, his miracles, and the judgments he uttered, (Ex 6,6; Ex 7,4; Ž 72,18; Ž 77,11)6O offspring of Abraham, his servant, children of Jacob, his chosen ones! (Ž 105,42; Ž 105,43; Ž 106,5; Ž 135,4)7He is the Lord our God; his judgments are in all the earth. (Iz 26,9)8He remembers his covenant forever, the word that he commanded, for a thousand generations, (Dt 7,9; Ž 105,42; Ž 106,45; Ž 111,5; L 1,72)9the covenant that he made with Abraham, his sworn promise to Isaac, (Gn 17,2; Gn 22,15; Gn 26,3)10which he confirmed to Jacob as a statute, to Israel as an everlasting covenant, (Gn 28,13; Gn 35,11)11saying, “To you I will give the land of Canaan as your portion for an inheritance.” (Gn 13,15; Gn 15,18; Ž 78,55)12When they were few in number, of little account, and sojourners in it, (Gn 34,30; Dt 7,7; Dt 26,5; Žd 11,9)13wandering from nation to nation, from one kingdom to another people,14he allowed no one to oppress them; he rebuked kings on their account, (Gn 12,17; Gn 20,3; Gn 35,5)15saying, “Touch not my anointed ones, do my prophets no harm!” (Gn 20,6; Gn 26,11)16When he summoned a famine on the land and broke all supply[1] of bread, (Gn 41,54; Lv 26,26; 2Kr 8,1; Ž 104,15; Iz 3,1; Ez 4,16; Ag 1,11)17he had sent a man ahead of them, Joseph, who was sold as a slave. (Gn 37,28; Gn 37,36; Gn 45,5; Gn 50,20; Sk 7,9)18His feet were hurt with fetters; his neck was put in a collar of iron; (Gn 39,20)19until what he had said came to pass, the word of the Lord tested him. (Gn 40,20; Gn 41,53; Sd 7,4)20The king sent and released him; the ruler of the peoples set him free; (Gn 41,14; Ž 146,7)21he made him lord of his house and ruler of all his possessions, (Gn 41,40)22to bind[2] his princes at his pleasure and to teach his elders wisdom.23Then Israel came to Egypt; Jacob sojourned in the land of Ham. (Gn 46,6; Ž 78,51; Ž 106,22; Sk 7,15; Sk 13,17)24And the Lord made his people very fruitful and made them stronger than their foes. (Ex 1,7; Dt 26,5)25He turned their hearts to hate his people, to deal craftily with his servants. (Ex 1,8; Ex 1,10; Ex 9,12; Sk 7,19; Ř 11,8)26He sent Moses, his servant, and Aaron, whom he had chosen. (Ex 3,10; Ex 4,12; Nu 16,5; Nu 17,5)27They performed his signs among them and miracles in the land of Ham. (Ž 78,43; Ž 105,23)28He sent darkness, and made the land dark; they did not rebel[3] against his words. (Ex 10,21; Ž 99,7)29He turned their waters into blood and caused their fish to die. (Ex 7,21)30Their land swarmed with frogs, even in the chambers of their kings. (Ex 8,3)31He spoke, and there came swarms of flies, and gnats throughout their country. (Ex 8,16; Ex 8,21)32He gave them hail for rain, and fiery lightning bolts through their land. (Ex 9,23)33He struck down their vines and fig trees, and shattered the trees of their country. (Ex 9,25)34He spoke, and the locusts came, young locusts without number, (Ex 10,12)35which devoured all the vegetation in their land and ate up the fruit of their ground.36He struck down all the firstborn in their land, the firstfruits of all their strength. (Ž 78,51)37Then he brought out Israel with silver and gold, and there was none among his tribes who stumbled. (Ex 12,35)38Egypt was glad when they departed, for dread of them had fallen upon it. (Ex 12,23; Ex 15,16)39He spread a cloud for a covering, and fire to give light by night. (Ex 13,21; Jb 36,20; Iz 4,5)40They asked, and he brought quail, and gave them bread from heaven in abundance. (Ex 16,13; Ž 78,18; Ž 78,24; Ž 78,27; J 6,31)41He opened the rock, and water gushed out; it flowed through the desert like a river. (Ž 63,1; Ž 78,15)42For he remembered his holy promise, and Abraham, his servant. (Gn 15,14; Ex 2,24; Ž 105,6; Ž 105,8)43So he brought his people out with joy, his chosen ones with singing. (Ex 15,1; Ž 105,42; Iz 35,10)44And he gave them the lands of the nations, and they took possession of the fruit of the peoples’ toil, (Jz 24,13; Ž 78,55)45that they might keep his statutes and observe his laws. Praise the Lord! (Dt 4,1; Dt 4,40; Ž 78,7; Ž 104,35)