od Biblion1My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe,2ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých.3Vždyť ani Kristus nebral ohled sám na sebe; naopak, je psáno: „Urážky těch, kdo uráží tebe, na mě dopadly.“[1]4Všechno, co bylo v minulosti zapsáno, bylo zapsáno pro naše poučení, abychom díky vytrvalosti a povzbuzení, které je v Písmu, měli naději.5Kéž vám Bůh trpělivosti a útěchy daruje vzájemnou svornost ve shodě s Kristem Ježíšem,6tak abyste svorně a jednomyslně oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
Naděje Židů i pohanů
7Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy.8Říkám vám, že Kristus se pro Boží věrnost stal služebníkem Židů,[2] aby potvrdil zaslíbení daná otcům9a aby i pohané slavili Boha za jeho milosrdenství. Jak je psáno: „Budu tě vyznávat mezi národy, tvé jméno písní oslavím.“[3]10A jinde Písmo říká: „Jásejte, národy, tak jako jeho lid!“[4]11A ještě jinde: „Chvalte Hospodina, všechny národy, ať ho všichni lidé velebí!“[5]12A jinde Izaiáš říká: „Vypučí výhonek Jišajův, vztyčí se, aby vládl národům. Národy se na něj s nadějí spolehnou.“[6]13Kéž vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, tak aby vaše naděje rostla mocí Ducha svatého stále víc a víc.
Pavlovo poslání
14Mám o vás jistotu, bratři moji, že jste plni dobroty, máte hojnost veškerého poznání a sami se dokážete napomínat navzájem.15Přesto jsem se vám osmělil v dopise připomenout některé věci jako ten, komu Bůh udělil milost16být služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Smyslem mé kněžské služby při Božím evangeliu je, aby Bůh přijal pohany jako libou oběť, posvěcenou Duchem svatým.17Pokud jde o službu Bohu, mám se v Kristu Ježíši čím chlubit.18Neodvážil bych se něco říkat, kdyby to skrze mě Kristus také nekonal k přivedení pohanů k poslušnosti slovem i skutkem,19v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jeruzaléma až po Illyrii vše kolem dokola naplnil Kristovým evangeliem.20Šlo mi o to, kázat evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli, abych nestavěl na cizím základě.21Jak je psáno: „Ti, kterým nebyl ohlášen, jej spatří, ti, kdo nikdy neslyšeli, pochopí.“[7]
Plány do budoucna
22To vše mi dlouho bránilo přijít k vám.23Teď už ale v těchto krajích nemám místo, a protože vás už mnoho let toužím navštívit,24rád bych to udělal cestou do Španěl. Pevně doufám, že se s vámi setkám a že mě vypravíte na další cestu; především se ale těším na chvíle s vámi.25Teď ovšem cestuji do Jeruzaléma, abych posloužil svatým.26Církve v Makedonii a Řecku[8] se totiž rozhodly uspořádat sbírku pro chudé, kteří jsou mezi svatými v Jeruzalémě.27Rozhodli se sami, zároveň však i proto, že jsou jejich dlužníky. Když jako pohané získali podíl na jejich duchovních věcech, musí jim zase pomoci hmotně.28Jakmile ten úkol splním a předám jim výtěžek sbírky, vypravím se přes vás do Španěl.29A vím, že až k vám přijdu, přijdu s Kristovým plným požehnáním.30Bratři, pro Pána Ježíše Krista a pro lásku Ducha vás prosím, abyste mi pomohli v mém boji. Modlete se za mě k Bohu,31abych byl vysvobozen od nevěřících v Judsku a aby svatí tuto mou službu Jeruzalému přijali.32Dá-li Bůh, s radostí pak přijdu k vám a odpočinu si mezi vámi.33Bůh pokoje kéž je s vámi všemi. Amen.
1We who are strong have an obligation to bear with the failings of the weak, and not to please ourselves. (Ř 14,1; Ga 6,1; 1Te 5,14)2Let each of us please his neighbor for his good, to build him up. (1K 9,19; 1K 9,22; 1K 10,24; 1K 10,33; Fp 2,4)3For Christ did not please himself, but as it is written, “The reproaches of those who reproached you fell on me.” (Ž 69,9; J 5,30; J 6,38; Fp 2,5; Fp 2,8)4For whatever was written in former days was written for our instruction, that through endurance and through the encouragement of the Scriptures we might have hope. (Ž 119,50; Ř 4,23; 2Tm 3,16)5May the God of endurance and encouragement grant you to live in such harmony with one another, in accord with Christ Jesus, (Ř 12,16)6that together you may with one voice glorify the God and Father of our Lord Jesus Christ. (J 20,17; 2K 1,3; Ef 1,3; Ef 1,17; 1P 1,3; Zj 1,6)7Therefore welcome one another as Christ has welcomed you, for the glory of God.
Christ the Hope of Jews and Gentiles
8For I tell you that Christ became a servant to the circumcised to show God’s truthfulness, in order to confirm the promises given to the patriarchs, (Mt 15,24; J 1,11; Sk 3,26; Ř 4,16; 2K 1,20; Žd 3,1)9and in order that the Gentiles might glorify God for his mercy. As it is written, “Therefore I will praise you among the Gentiles, and sing to your name.” (2S 22,50; Ž 18,49; Ř 3,29)10And again it is said, “Rejoice, O Gentiles, with his people.” (Dt 32,43)11And again, “Praise the Lord, all you Gentiles, and let all the peoples extol him.” (Ž 117,1)12And again Isaiah says, “The root of Jesse will come, even he who arises to rule the Gentiles; in him will the Gentiles hope.” (Iz 11,1; Iz 11,10; Mt 12,21; Zj 5,5; Zj 22,16)13May the God of hope fill you with all joy and peace in believing, so that by the power of the Holy Spirit you may abound in hope. (Ř 5,1; Ř 14,17)
Paul the Minister to the Gentiles
14I myself am satisfied about you, my brothers,[1] that you yourselves are full of goodness, filled with all knowledge and able to instruct one another. (1K 1,5; 1K 8,1; 1K 8,7; 1K 8,10; 1K 12,8; 1K 13,2; 2P 1,12; 2P 3,1; 1J 2,21)15But on some points I have written to you very boldly by way of reminder, because of the grace given me by God (Ř 1,5)16to be a minister of Christ Jesus to the Gentiles in the priestly service of the gospel of God, so that the offering of the Gentiles may be acceptable, sanctified by the Holy Spirit. (Iz 66,20; Mal 1,11; Ř 11,13; Fp 2,17)17In Christ Jesus, then, I have reason to be proud of my work for God. (Fp 3,3; Žd 2,17; Žd 5,1)18For I will not venture to speak of anything except what Christ has accomplished through me to bring the Gentiles to obedience—by word and deed, (Sk 15,12; Sk 21,19; Ř 1,5; Ga 2,8)19by the power of signs and wonders, by the power of the Spirit of God—so that from Jerusalem and all the way around to Illyricum I have fulfilled the ministry of the gospel of Christ; (Sk 19,11; Sk 20,1; Sk 22,17; 2K 12,12)20and thus I make it my ambition to preach the gospel, not where Christ has already been named, lest I build on someone else’s foundation, (2K 10,13; 2K 10,15)21but as it is written, “Those who have never been told of him will see, and those who have never heard will understand.” (Iz 52,15)
Paul’s Plan to Visit Rome
22This is the reason why I have so often been hindered from coming to you. (Ř 1,13; 1Te 2,18)23But now, since I no longer have any room for work in these regions, and since I have longed for many years to come to you, (Sk 19,21; Ř 1,10; Ř 15,29; Ř 15,32)24I hope to see you in passing as I go to Spain, and to be helped on my journey there by you, once I have enjoyed your company for a while. (Sk 15,3; Ř 15,28)25At present, however, I am going to Jerusalem bringing aid to the saints. (Sk 19,21; Sk 20,22; Sk 21,15; Sk 24,17; Ř 15,31)26For Macedonia and Achaia have been pleased to make some contribution for the poor among the saints at Jerusalem. (1K 16,1; 2K 8,1; 2K 9,2; 2K 9,13)27For they were pleased to do it, and indeed they owe it to them. For if the Gentiles have come to share in their spiritual blessings, they ought also to be of service to them in material blessings. (1K 9,11; Ga 6,6)28When therefore I have completed this and have delivered to them what has been collected,[2] I will leave for Spain by way of you. (Ř 15,24)29I know that when I come to you I will come in the fullness of the blessing[3] of Christ.30I appeal to you, brothers, by our Lord Jesus Christ and by the love of the Spirit, to strive together with me in your prayers to God on my behalf, (2K 1,11; Fp 2,1; Ko 1,8; Ko 2,1; Ko 4,12; Žd 13,18)31that I may be delivered from the unbelievers in Judea, and that my service for Jerusalem may be acceptable to the saints, (2K 8,4; 2Te 3,2; 2Tm 3,11; 2Tm 4,17)32so that by God’s will I may come to you with joy and be refreshed in your company. (1K 16,18; 2K 7,13; Fm 1,7; Fm 1,20)33May the God of peace be with you all. Amen. (Ř 16,20; 1K 14,33; 2K 13,11; Fp 4,9; 1Te 5,23; 2Te 3,16; Žd 13,20)