1Jako vězeň v Pánu vás tedy prosím, abyste svým životem dělali čest tomu povolání, které jste přijali.2Buďte vždy pokorní a mírní, trpělivě se navzájem snášejte v lásce3a usilujte zachovávat jednotu Ducha, spojeni poutem pokoje.4Je jedno tělo a jeden Duch, jedna naděje, k níž jsme byli povoláni,5jeden Pán, jedna víra, jeden křest,6jeden Bůh a Otec všech, který je nade všechny a skrze všechny a ve všech.7Každému jednotlivému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.8Písmo přece říká: „Vystoupil do výšin, zmocnil se zajatých, dary lidem rozdělil.“[1]9To, že „vystoupil“, musí znamenat, že předtím také sestoupil dolů na zem.10Ten, který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno.11To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele –12pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo,13abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti.14Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.15Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou.16Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.
Staré a nové já
17Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek.18Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života.19Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit.20Tomu jste se však od Krista nenaučili!21Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši,22odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb.23Obnovujte ducha své mysli24a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.25Odhoďme tedy lež a každý „říkejme jeden druhému pravdu“[2] – jsme přece údy téhož těla!26„Hněváte-li se, nehřešte;“[3] zkroťte svůj hněv, než slunce zapadne.27Nedávejte místo ďáblu.28Zloděj ať přestane krást a začne pracovat. Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi.29Z vašich úst ať nevychází nic zlého; vaše slova ať jsou dobrá, posilující tam, kde je potřeba, a užitečná těm, kdo je uslyší.30Nezarmucujte svatého Božího Ducha,[4] jehož pečetí jste byli označeni ke dni vykoupení.31Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští.32Buďte k sobě navzájem laskaví a milosrdní. Odpouštějte si navzájem, tak jako Bůh v Kristu odpustil vám.
Efezským 4
Bible Kralická
1Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,2Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,3Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.4Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.5Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,6Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.7Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.8Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.9Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?10Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.11A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,12Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,13Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,14Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;15Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,16Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.17A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,18Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.19Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.20Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,21Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,22Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,23Obnoviti se pak duchem mysli vaší,24A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.25Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.26Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.27Nedávejte místa ďáblu.28Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.29Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.30A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.31Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,32Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.
Efezským 4
Český ekumenický překlad
— Skutečnost nového života
1 Proto vás já, vězeň kvůli Pánu, prosím, abyste tomu povolání, kterého se vám dostalo,2 dělali čest svým životem, vždy skromní, tiší a trpěliví. Snášejte se navzájem v lásce3 a usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje.4 Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni;5 jeden je Pán, jedna víra, jeden křest,6 jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. 7 Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování.8 Proto je řečeno: ‚Vystoupil vzhůru, zajal nepřátele, dal dary lidem.‘ 9 Co jiného znamená ‚vystoupil‘, než že předtím sestoupil dolů na zem?10 Ten, který sestoupil, je tedy tentýž, který také vystoupil nade všechna nebesa, aby naplnil všechno, co jest.11 A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly, jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia, jiné za pastýře a učitele,12 aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby – k budování Kristova těla,13 až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti.14 Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.15 Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava,16 z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby navzájem se podpírajícími, a buduje se v lásce podle toho, jak je každé části dáno. 17 To vám říkám a dotvrzuji jménem Páně: nežijte tak, jako žijí pohané podle svých marných představ.18 Mají zatemnělou mysl a odcizili se Božímu životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce.19 Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.20 Vy jste se však u Krista takovým věcem neučili –21 pokud jste ovšem o něm slyšeli a byli v něm vyučeni podle pravdy, která je v Ježíši.22 Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi,23 obnovte se duchovním smýšlením,24 oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
— Znaky nového života: láska
25 Proto zanechte lži a ‚mluvte pravdu každý se svým bližním‘, vždyť jste údy téhož těla.26 ‚Hněváte-li se, nehřešte.‘ Nenechte nad svým hněvem zapadnout slunce27 a nedopřejte místa ďáblu.28 Kdo kradl, ať už nekrade, ale ať raději přiloží ruce k pořádné práci, aby se měl o co rozdělit s potřebnými.29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.30 A nezarmucujte svatého Ducha Božího, jehož pečeť nesete pro den vykoupení.31 Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost;32 buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.
Efezským 4
Slovo na cestu
Kristův dar věřícím: rozličné schopnosti pro budování církve
1-2Prosím vás tedy ze svého vězení: žijte a jednejte způsobem důstojným lidí povolaných k tak slavné budoucnosti. Buďte pokorní a mírní, trpěliví a shovívaví k sobě navzájem.3Za všech okolností pozorně zkoumejte, co vám napovídá Boží Duch. Tak se vyhnete třenicím.4Všichni patříme k jednomu tělu a jsme vedeni týmž společným Duchem k jediné slavné budoucnosti.5Máme jednoho Pána, jednu víru, jeden křest;6máme jednoho Boha Otce nad sebou a v sobě a vše, co máme a jsme, je od něho.7Každému z nás dal Kristus ze své bohaté zásoby zvláštních schopností právě tolik, kolik uznal za potřebné.8Tak promluvil prorocky o Kristu již David: Když se po svém vzkříšení a vítězství nad satanem triumfálně vrátil do nebe, obdaroval lidi skvělými dary.9Všimněte si, že je tu řeč o návratu. To znamená, že musela předcházet cesta opačným směrem, z nebeských výšin do nejhlubších končin země.10Ten, kdo sestoupil dolů, je tentýž, kdo vystoupil vzhůru, aby naplnil celý vesmír.
Církev není pouhá organizace, ale živý organismus
11Tak jsme se někteří stali apoštoly, jiní dostali dar výřečnosti; někdo má schopnost úspěšně získávat lidi pro Krista, další umí pečovat o jejich potřeby, tak jako se pastýř stará o své ovce, a jiný zase dovede dobře vyučovat.12Jejich úkolem je připravovat věřící ke službě, aby církev zdravě prospívala,13abychom ve své víře a vztahu k Božímu Synu postupně dosáhli stejné úrovně, plné lidské zralosti, dokonalého naplnění Kristem.14Pak už nebudeme jako malé děti podléhat kdejakému módnímu názoru svého okolí, jeho falši a prohnaným svodům.15Místo toho se budeme vždy s láskou držet pravdy, opravdově mluvit, jednat a žít a tak budeme stále podobnější Kristu, který je naší hlavou.16Z něho roste dokonale skloubené tělo a každá jeho část slouží svým způsobem všem ostatním, aby tělo zdravě rostlo a žilo v lásce.
Kristus vede k novému životu
17Rád bych vám proto předložil Kristovým jménem tuto výzvu: nežijte už jako ti, kteří neznají Boží vůli.18Jejich myšlení je zavádí19a v jejich srdci je tma, protože o Bohu nechtějí nic vědět. Takoví nepoznali pravý život. Mezi zlým a dobrým nevidí rozdíl a vrhají se do prostopášností. Před ničím se nezastaví, tak je ženou vášně a chamtivost. Ale Kristus nás učí něco docela jiného!20-21Pokud jste opravdu slyšeli jeho hlas a poznali v něm pravdu,22je vám jistě jasné, že musíte odhodit svůj dřívější způsob života – honbu za požitkem vlastního zkaženého „já“, na jejímž konci číhá záhuba –23a stále znovu nechat provětrávat své srdce Božím vanutím.24Ano, musíte se stávat novými odlišnými osobnostmi, dobrými a svatými, které zrcadlí Boží tvář.25Nechte tedy lhaní a říkejte si navzájem pravdu, patříte přece všichni k sobě jako údy v jednom těle.26Někdy je těžké ubránit se hněvu, ale nehřešte tím, že byste ho v sobě rozdmýchávali. Když vás už někdo rozzlobil, nechoďte s tou zlostí spát;27nezahrávejte si s ďáblem.28Kdo kradl, ať toho hned nechá a přiloží ruce k pořádné práci, aby měl čím přispět potřebnějším.29Nevypusťte z úst žádnou jedovatost. Hleďte raději, aby vaše slova byla každému v pravou chvíli pomocí a povzbuzením.30Nezbavujte se svým jednáním Ducha svatého, kterého vám dal Bůh. Nemáte jinou propustku pro vstup do nebeského domova.31Pryč s tvrdostí, náladovostí a vznětlivostí. Hádky, urážky a jízlivost ať jsou vám naprosto cizí.32Buďte k sobě navzájem laskaví a shovívaví a odpouštějte si, jako vám odpustil Bůh kvůli Kristu.
Efezským 4
English Standard Version
Unity in the Body of Christ
1I therefore, a prisoner for the Lord, urge you to walk in a manner worthy of the calling to which you have been called, (Ř 8,28; Ef 3,1; Fp 1,27; Ko 1,10; Ko 2,6; 1Te 2,12)2with all humility and gentleness, with patience, bearing with one another in love, (Sk 20,19; Ga 5,23; Fp 2,3; Ko 1,11; Ko 2,18; Ko 2,23; Ko 3,12; Ko 3,13; 1P 3,8; 1P 5,5)3eager to maintain the unity of the Spirit in the bond of peace. (Sk 8,23; Ko 3,14)4There is one body and one Spirit—just as you were called to the one hope that belongs to your call— (Ef 1,18; Ef 2,16; Ef 2,18)5one Lord, one faith, one baptism, (Za 14,9; 1K 1,13; 1K 8,6; Ga 3,27; Ef 4,13; Ju 1,3)6one God and Father of all, who is over all and through all and in all. (Ř 9,5; 1K 12,5)7But grace was given to each one of us according to the measure of Christ’s gift. (Mt 25,15; Ř 12,3; 1K 12,7; Ef 3,2; Ef 4,16)8Therefore it says, “When he ascended on high he led a host of captives, and he gave gifts to men.”[1] (Sd 5,12; Ž 68,18; Ko 2,15)9(In saying, “He ascended,” what does it mean but that he had also descended into the lower regions, the earth?[2] (Ž 63,9; Iz 44,23; J 3,13)10He who descended is the one who also ascended far above all the heavens, that he might fill all things.) (Mk 16,19; Ef 1,23; Žd 4,14; Žd 7,26; Žd 9,24)11And he gave the apostles, the prophets, the evangelists, the shepherds[3] and teachers,[4] (Jr 3,15; Sk 20,28; Sk 21,8; 1K 12,5; 1K 12,28; 2Tm 4,5)12to equip the saints for the work of ministry, for building up the body of Christ, (1K 12,27; 2K 13,9; Ef 4,16; Ef 4,29)13until we all attain to the unity of the faith and of the knowledge of the Son of God, to mature manhood,[5] to the measure of the stature of the fullness of Christ, (Ef 1,23; Ef 4,5; Žd 5,14)14so that we may no longer be children, tossed to and fro by the waves and carried about by every wind of doctrine, by human cunning, by craftiness in deceitful schemes. (Mt 11,7; Ef 6,11; Žd 13,9; Jk 1,6; Ju 1,12)15Rather, speaking the truth in love, we are to grow up in every way into him who is the head, into Christ, (Ef 1,22; Ef 2,21; Ef 4,25; 1J 3,18)16from whom the whole body, joined and held together by every joint with which it is equipped, when each part is working properly, makes the body grow so that it builds itself up in love. (Ef 4,7; Ko 2,19)
The New Life
17Now this I say and testify in the Lord, that you must no longer walk as the Gentiles do, in the futility of their minds. (Ř 1,21; Ef 2,1; Ef 4,22; Ko 2,18; Ko 3,7; 1Te 2,12; 1P 1,18; 1P 4,3; 2P 2,18)18They are darkened in their understanding, alienated from the life of God because of the ignorance that is in them, due to their hardness of heart. (Mk 3,5; Ř 11,10; Ef 2,12)19They have become callous and have given themselves up to sensuality, greedy to practice every kind of impurity. (1Kr 21,25; Př 23,35; Ř 1,24; Ř 1,26; Ř 1,28; 1Tm 4,2)20But that is not the way you learned Christ!— (Mt 11,29)21assuming that you have heard about him and were taught in him, as the truth is in Jesus, (Ef 1,13; Ko 2,7)22to put off your old self,[6] which belongs to your former manner of life and is corrupt through deceitful desires, (Ř 6,6; Ko 3,8; Ko 3,9; Žd 3,13; Žd 12,1; Jk 1,21; 1P 2,1)23and to be renewed in the spirit of your minds, (Ř 12,2)24and to put on the new self, created after the likeness of God in true righteousness and holiness. (Ř 6,4; Ef 2,10)25Therefore, having put away falsehood, let each one of you speak the truth with his neighbor, for we are members one of another. (Za 8,16; Ř 12,5; Ef 4,15; Ko 3,9)26Be angry and do not sin; do not let the sun go down on your anger, (Ž 37,8)27and give no opportunity to the devil. (Jk 4,7)28Let the thief no longer steal, but rather let him labor, doing honest work with his own hands, so that he may have something to share with anyone in need. (Př 21,26; Sk 20,35; Ga 6,10; 1Te 4,11; 2Te 3,8; 2Te 3,11)29Let no corrupting talk come out of your mouths, but only such as is good for building up, as fits the occasion, that it may give grace to those who hear. (Kaz 10,12; Mt 12,34; Ef 5,4; Ko 3,8; Ko 4,6)30And do not grieve the Holy Spirit of God, by whom you were sealed for the day of redemption. (Iz 63,10; Ef 1,7; Ef 1,13; 1Te 5,19)31Let all bitterness and wrath and anger and clamor and slander be put away from you, along with all malice. (Ko 3,8; Ko 3,19)32Be kind to one another, tenderhearted, forgiving one another, as God in Christ forgave you. (Mt 6,14; 2K 2,7; 2K 2,10; Ko 3,12; 1P 3,8)
Efezským 4
Einheitsübersetzung 2016
MAHNUNGEN ZUR CHRISTLICHEN LEBENSGESTALTUNG
Aufruf zur Einheit
1Ich, der Gefangene im Herrn, ermahne euch, ein Leben zu führen, das des Rufes würdig ist, der an euch erging. (Ef 3,1; 1Te 2,12)2Seid demütig, friedfertig und geduldig, ertragt einander in Liebe (Ko 3,12)3und bemüht euch, die Einheit des Geistes zu wahren durch das Band des Friedens! (Ko 3,14)4Ein Leib und ein Geist, wie ihr auch berufen seid zu einer Hoffnung in eurer Berufung: (Ř 12,5; 1K 12,12)5ein Herr, ein Glaube, eine Taufe, (1K 8,6)6ein Gott und Vater aller, der über allem und durch alles und in allem ist.
Die Gnadengaben im Dienst der Einheit der Kirche
7Aber jeder von uns empfing die Gnade in dem Maß, wie Christus sie ihm geschenkt hat.8Deshalb heißt es: Er stieg hinauf zur Höhe und erbeutete Gefangene, er gab den Menschen Geschenke. (Ž 68,19)9Wenn es heißt: Er stieg aber hinauf, was bedeutet dies anderes, als dass er auch zur Erde herabstieg?10Derselbe, der herabstieg, ist auch hinaufgestiegen über alle Himmel, um das All zu erfüllen. (Ko 1,20)11Und er setzte die einen als Apostel ein, andere als Propheten, andere als Evangelisten, andere als Hirten und Lehrer,[1] (1K 12,28)12um die Heiligen für die Erfüllung ihres Dienstes zuzurüsten, für den Aufbau des Leibes Christi,13bis wir alle zur Einheit im Glauben und der Erkenntnis des Sohnes Gottes gelangen, zum vollkommenen Menschen, zur vollen Größe, die der Fülle Christi entspricht. (Ko 1,28)14Wir sollen nicht mehr unmündige Kinder sein, ein Spiel der Wellen, geschaukelt und getrieben von jedem Widerstreit der Lehrmeinungen, im Würfelspiel der Menschen, in Verschlagenheit, die in die Irre führt. (1K 14,20; Jk 1,6)15Wir aber wollen, von der Liebe geleitet, die Wahrheit bezeugen und in allem auf ihn hin wachsen. Er, Christus, ist das Haupt.16Von ihm her wird der ganze Leib zusammengefügt und gefestigt durch jedes Gelenk. Jedes versorgt ihn mit der Kraft, die ihm zugemessen ist. So wächst der Leib und baut sich selbst in Liebe auf. (Ko 2,19)
Der alte und der neue Mensch
17Das also sage ich und beschwöre euch im Herrn: Lebt nicht mehr wie die Heiden in ihrem nichtigen Denken!18Sie sind verfinstert in ihrem Sinn. Sie sind dem Leben Gottes entfremdet durch die Unwissenheit, in der sie befangen sind, durch die Verhärtung ihres Herzens. (Ko 1,21)19In ihrer Haltlosigkeit gaben sie sich der Ausschweifung hin, um jede Art von Unreinheit in Habgier zu vollführen.20Ihr aber habt Christus nicht so kennengelernt.21Ihr habt doch von ihm gehört und seid unterrichtet worden, wie es Wahrheit ist in Jesus.22Legt den alten Menschen des früheren Lebenswandels ab, der sich in den Begierden des Trugs zugrunde richtet, (Ko 3,9)23und lasst euch erneuern durch den Geist in eurem Denken! (Ř 12,2)24Zieht den neuen Menschen an, der nach dem Bild Gottes geschaffen ist in wahrer Gerechtigkeit und Heiligkeit! (Gn 1,26; Ko 3,10)
Mahnungen zum Miteinander im Geist Christi
25Legt deshalb die Lüge ab und redet die Wahrheit, jeder mit seinem Nächsten; denn wir sind als Glieder miteinander verbunden. (Za 8,16; Ko 3,9)26Wenn ihr zürnt, sündigt nicht! Die Sonne soll über eurem Zorn nicht untergehen. (Ž 4,5)27Gebt dem Teufel keinen Raum! (Ef 6,11)28Der Dieb soll nicht mehr stehlen, vielmehr soll er sich abmühen und mit seinen Händen etwas verdienen, damit er den Notleidenden davon geben kann.29Über eure Lippen komme kein böses Wort, sondern nur ein gutes, das den, der es braucht, auferbaut und denen, die es hören, Nutzen bringt!30Betrübt nicht den Heiligen Geist Gottes, den ihr als Siegel empfangen habt für den Tag der Erlösung!31Jede Art von Bitterkeit und Wut und Zorn und Geschrei und Lästerung mit allem Bösen verbannt aus eurer Mitte! (Ko 3,8; Jk 3,14)32Seid gütig zueinander, seid barmherzig, vergebt einander, wie auch Gott euch in Christus vergeben hat. (Ko 3,12)
Efezským 4
Gute Nachricht Bibel 2018
Die Einheit der Kirche
1Nun bitte ich euch als einer, der für den Herrn im Gefängnis ist: Lebt so, wie es sich für Menschen gehört, die Gott in seine Gemeinde berufen hat. (Ef 3,1)2Erhebt euch nicht über andere, sondern seid immer freundlich. Habt Geduld und sucht in Liebe miteinander auszukommen. (Ko 3,12)3Bemüht euch darum, die Einheit zu bewahren, die der Geist Gottes euch geschenkt hat. Der Frieden, der von Gott kommt, soll euch alle miteinander verbinden! (Ef 2,14; Ko 3,14)4Ihr alle seid ja ein Leib, in euch allen lebt ein Geist, ihr alle habt die eine Hoffnung, die Gott euch gegeben hat, als er euch in seine Gemeinde berief. (Ef 1,23)5Es gibt für euch nur einen Herrn, nur einen Glauben und nur eine Taufe. (J 10,16; 1K 8,6)6Und ihr kennt nur den einen Gott, den Vater von allem, was lebt. Er steht über allen. Er wirkt durch alle und in allen. (Sk 17,28; 1K 12,6)7Jeder und jede von uns hat einen eigenen Anteil an den Gaben erhalten, die Christus in seiner Gnade ausgeteilt hat. (1K 12,11)8Von ihm heißt es in den Heiligen Schriften: »Er ist in den Himmel hinaufgestiegen und hat gefangen genommen, was uns gefangen hielt.[1] Er hat den Menschen Gaben ausgeteilt.« (Ž 68,19)9Wenn es heißt: »Er ist hinaufgestiegen«, dann setzt das voraus, dass er zuerst herabgekommen ist. (J 3,13)10Er ist auf die Erde herabgekommen und dann wieder hinaufgestiegen. Dabei hat er alle Himmel unter sich gelassen und durchdringt jetzt das ganze All samt allem, was darin lebt, mit seiner göttlichen Macht.11Und auch die versprochenen »Gaben« hat er ausgeteilt: Er hat die einen zu Aposteln gemacht, andere zu Propheten, andere zu Evangelisten, wieder andere zu Hirten und Lehrern der Gemeinde. (1K 12,28)12Deren Aufgabe ist es, die Glaubenden[2] zum Dienst bereit zu machen, damit die Gemeinde, der Leib von Christus, aufgebaut wird. (1K 14,26)13So soll es dahin kommen, dass wir alle die einende Kraft des einen Glaubens und der einen Erkenntnis des Sohnes Gottes an uns zur Wirkung kommen lassen und darin eins werden – dass wir alle zusammen den vollkommenen Menschen bilden, der Christus ist, und hineinwachsen in die ganze Fülle, die Christus in sich umfasst. (Ko 1,28)14Wir sind dann nicht mehr wie unmündige Kinder, die kein festes Urteil haben und auf dem Meer der Meinungen umhergetrieben werden wie ein Schiff von den Winden. Wir fallen nicht auf das falsche Spiel herein, mit dem betrügerische Menschen andere zum Irrtum verführen. (1K 14,20)15Vielmehr stehen wir fest zu der Wahrheit, die Gott uns bekannt gemacht hat, und halten in Liebe zusammen. So wachsen wir in allem zu Christus empor, der unser Haupt ist. (Ef 1,22)16Von ihm her wird der ganze Leib zu einer Einheit zusammengefügt und durch verbindende Glieder zusammengehalten und versorgt. Jeder einzelne Teil erfüllt seine Aufgabe, und so wächst der ganze Leib und baut sich durch die Liebe auf. (Ef 2,21; Ef 4,13; Ko 2,19)
Das neue Leben der Christen
17Das aber sage ich euch im Auftrag des Herrn mit allem Nachdruck: Ihr dürft nicht mehr wie die Menschen leben, die Gott nicht kennen und deshalb[3] von ihrem verkehrten Denken in die Irre geführt werden. (Ř 1,21; 1P 1,14)18Ihr Verstand ist verdunkelt und sie haben keinen Zugang mehr zum wahren Leben, zu Gott. Das kommt von ihrer Unwissenheit und ihrem verhärteten Herzen.19Aus ihrer inneren Leere heraus überlassen sie sich dem Laster. Sie treiben jede Art von Unzucht und sind von unersättlicher Habgier.20Ihr wisst, dass sich ein solches Leben nicht mit dem verträgt, was ihr über Christus gelernt habt.21Ihr habt doch von ihm gehört, ihr seid über ihn unterrichtet worden und habt an Jesus den Maßstab für euer eigenes Leben.22Legt also eure frühere Lebensweise ab! Ja, legt den ganzen alten Menschen ab, der seinen Begierden folgt! Die betrügen ihn nur und führen ihn ins Verderben. (Ř 8,13; Ko 3,9)23Lasst euch in eurem Denken erneuern durch den Geist, der euch geschenkt ist. (Ř 12,2)24Zieht den neuen Menschen an, den Gott nach seinem Bild geschaffen hat und der gerecht und heilig lebt aus der Wahrheit Gottes, an der nichts trügerisch ist. (Gn 1,26; 2K 5,17; Ko 3,10)
Was bedeutet das im Einzelnen?
25Legt das Lügen ab und sagt zueinander die Wahrheit; denn wir alle sind Glieder am Leib von Christus. (Ef 1,23)26Versündigt euch nicht, wenn ihr in Zorn geratet! Versöhnt euch wieder und lasst die Sonne nicht über eurem Zorn untergehen.27Gebt dem Versucher keine Chance!28Wer vom Diebstahl gelebt hat, muss jetzt damit aufhören. Er soll seinen Lebensunterhalt durch eigene Arbeit verdienen und zusehen, dass er auch noch etwas für die Armen übrig hat. (1Te 4,11)29Lasst ja kein giftiges Wort über eure Lippen kommen! Seht lieber zu, dass ihr für die anderen, wo es nötig ist, ein gutes Wort habt, das weiterhilft und denen wohltut, die es hören. (Ef 5,4; Ko 4,6; Jk 3,10)30Beleidigt nicht durch euer Verhalten den Heiligen Geist! Er ist wie ein Siegel, das Gott euch aufgedrückt hat, und er verbürgt euch die endgültige Erlösung. (Iz 63,10; 2K 1,22)31Weg also mit aller Verbitterung, mit Aufbrausen, Zorn und jeder Art von Beleidigung! Schreit einander nicht an! Legt jede feindselige Gesinnung ab!32Seid freundlich und hilfsbereit zueinander und vergebt euch gegenseitig, was ihr einander angetan habt, so wie Gott euch durch Christus vergeben hat, was ihr ihm angetan habt. (Mt 6,14; Mt 18,22; Ko 3,13)
Efezským 4
Hoffnung für alle
Die Einheit der Gemeinde und die Vielfalt der Aufgaben
1Ihr wisst, dass ich für den Herrn im Gefängnis bin. Als sein Gefangener bitte ich euch nun: Lebt so, dass Gott dadurch geehrt wird; er hat euch ja berufen, seine Kinder zu sein.2Überhebt euch nicht über andere, seid freundlich und geduldig! Geht in Liebe aufeinander ein!3Setzt alles daran, dass die Einheit, wie sie der Geist Gottes schenkt, bestehen bleibt. Sein Friede verbindet euch miteinander.4Gott hat uns in seine Gemeinde berufen. Darum sind wir ein Leib, und es ist ein Geist, der in uns wirkt. Uns erfüllt ein und dieselbe Hoffnung.5Wir haben einen Herrn, einen Glauben und eine Taufe.6Und wir haben einen Gott. Er ist unser Vater, der über allen steht, der durch alle und in allen wirkt.7Jedem Einzelnen von uns aber hat Christus besondere Gaben geschenkt, so wie er sie in seiner Gnade jedem zugedacht hat.8Nicht ohne Grund heißt es von Christus: »Er ist in den Himmel hinaufgestiegen, er hat Gefangene im Triumphzug mitgeführt und den Menschen Gaben geschenkt.« (Ž 68,19)9Wenn es aber heißt: »Er ist in den Himmel hinaufgestiegen«, so bedeutet dies doch, dass er vorher zu uns auf die Erde gekommen ist.10Der zu uns herabkam, ist derselbe, der auch wieder hinaufgestiegen ist. Jetzt ist er Herr über den Himmel und erfüllt das ganze Weltall mit seiner Gegenwart und Macht.11Und so hat Christus denn auch seine Gemeinde beschenkt: Er hat ihr die Apostel gegeben, die Propheten und Verkündiger der rettenden Botschaft, genauso wie die Hirten und Lehrer, welche die Gemeinde leiten und im Glauben unterweisen.12Sie alle sollen die Christen für ihren Dienst ausrüsten, damit die Gemeinde, der Leib von Christus, aufgebaut und vollendet wird.13Dadurch werden wir im Glauben immer mehr eins werden und miteinander den Sohn Gottes immer besser kennen lernen. Wir sollen zu mündigen Christen heranreifen, zu einer Gemeinde, die ihn in seiner ganzen Fülle widerspiegelt.14Dann sind wir nicht länger wie unmündige Kinder, die sich von jeder beliebigen Lehrmeinung aus der Bahn werfen lassen und die leicht auf geschickte Täuschungsmanöver hinterlistiger Menschen hereinfallen.15Stattdessen wollen wir die Wahrheit in Liebe leben und in allem zu Christus hinwachsen, dem Haupt der Gemeinde.16Durch ihn ist der Leib fest zusammengefügt, denn er verbindet die Körperteile durch die verschiedenen Gelenke miteinander. Jeder einzelne Teil leistet seinen Beitrag. So wächst der Leib und wird aufgebaut durch die Liebe.
Wie Christen leben sollen
17Darum fordere ich euch im Namen des Herrn eindringlich auf: Lebt nicht länger wie Menschen, die Gott nicht kennen! Ihr Denken ist verkehrt und führt ins Leere,18ihr Verstand ist verdunkelt. Sie wissen nicht, was es bedeutet, mit Gott zu leben, und ihre Herzen sind hart und gleichgültig.19Ihr Gewissen ist abgestumpft, deshalb leben sie ihre Leidenschaften aus. Sie sind zügellos und in ihrer Habgier unersättlich.20Aber ihr habt gelernt, dass ein solches Leben mit Christus nichts zu tun hat.21Was Jesus wirklich von uns erwartet, habt ihr gehört – ihr seid es ja gelehrt worden:22Ihr sollt euer altes Leben wie alte Kleider ablegen. Folgt nicht mehr euren Leidenschaften, die euch in die Irre führen und euch zerstören.23Lasst euch in eurem Denken verändern und euch innerlich ganz neu ausrichten.24Zieht das neue Leben an, wie ihr neue Kleider anzieht. Ihr seid nun zu neuen Menschen geworden, die Gott selbst nach seinem Bild geschaffen hat. Jeder soll erkennen, dass ihr jetzt zu Gott gehört und so lebt, wie es ihm gefällt.25Belügt einander also nicht länger, sondern sagt die Wahrheit. Wir sind doch als Christen die Glieder eines Leibes, der Gemeinde von Jesus.26Wenn ihr zornig seid, dann ladet nicht Schuld auf euch, indem ihr unversöhnlich bleibt. Lasst die Sonne nicht untergehen, ohne dass ihr einander vergeben habt.27Gebt dem Teufel keine Gelegenheit, Unfrieden zu stiften.28Wer bisher von Diebstahl lebte, der soll sich jetzt eine ehrliche Arbeit suchen, damit er auch noch Notleidenden helfen kann.29Redet nicht schlecht voneinander, sondern habt ein gutes Wort für jeden, der es braucht. Was ihr sagt, soll hilfreich und ermutigend sein, eine Wohltat für alle.30Tut nichts, was den Heiligen Geist traurig macht. Als Gott ihn euch schenkte, hat er euch sein Siegel aufgedrückt. Er ist doch euer Bürge dafür, dass der Tag der Erlösung kommt.31Mit Bitterkeit, Wutausbrüchen und Zorn sollt ihr nichts mehr zu tun haben. Schreit einander nicht an, redet nicht schlecht über andere und vermeidet jede Feindseligkeit.32Seid vielmehr freundlich und barmherzig und vergebt einander, so wie Gott euch durch Jesus Christus vergeben hat.