1Zde začíná radostná zpráva o podivuhodném životě Ježíše Krista, Božího Syna.2Již prostřednictvím dávného proroka Izajáše Bůh promluvil tak, jako by mluvil přímo ke svému Synovi: „Pošlu před tebou zvláštního posla, který připraví svět na tvůj příchod.3V době duchovně pusté bude volat: ‚Přichází k vám Bůh! Napravte svůj život, odložte všechno, co mu stojí v cestě!‘ “4Tím poslem byl Jan Křtitel. Žil na poušti a vybízel lidi, aby od něho přijali křest a dali tak najevo, že se veřejně přiznávají ke svým proviněním, že jich litují a touží, aby jim Bůh odpustil.5Lidé z Jeruzaléma a z celého Judska přicházeli, aby mu naslouchali, a když vyznali své viny, Jan je pokřtil v řece Jordánu.6Jan nosil oděv z velbloudí srsti přepásaný pásem a živil se kobylkami a medem divokých včel.7Ve svých kázáních stále zdůraz-ňoval: „Záhy po mně přijde někdo daleko mocnější, než jsem já; bude tak vznešený, že nejsem hoden ani jako otrok rozvázat řemínek jeho obuvi.8Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“
Jan křtí Ježíše
9Jednoho dne přišel Ježíš z galilejského Nazaretu k Janovi a dal se od něho v Jordánu pokřtít.10Ve chvíli, kdy vystupoval z vody na břeh, viděl, jak se obloha rozevřela a na jeho hlavu se snesl Boží Duch v podobě holubice.11Současně z nebe promluvil hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, z tebe mám radost.“
Satan pokouší Ježíše na poušti
12Hned nato Boží Duch vnukl Ježíšovi, aby odešel na poušť do samoty.13Šel tedy a čtyřicet dní tam strávil sám mezi divokou zvěří, vystaven satanovu pokoušení; potom přišli andělé a pečovali o něho.
Ježíš káže v Galileji
14Později, když král Herodes uvěznil Jana Křtitele, vydal se Ježíš do Galileje a hlásal tam radostné poselství od Boha:15„Konečně přišel čas a přiblížilo se Boží království. Přestaňte myslet jen na pozemské věci, změňte svůj život a uvěřte tomu, co vám Bůh vzkazuje!“
Čtyři rybáři následují Ježíše
16Jednoho dne šel Ježíš po břehu Galilejského jezera a uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají do vody síť; byli totiž rybáři.17Ježíš na ně zavolal: „Pojďte za mnou! Udělám z vás jiné rybáře, budete lovit lidi!“18Ti dva všeho nechali a šli s ním.19O něco dále pak spatřil jiné dva rybáře – Jakuba a Jana Zebedeovy. Seděli v lodi a opravovali potrhané sítě.20I ty Ježíš vyzval. Oba bratři se okamžitě zvedli, opustili svého otce a najaté pomocníky a vykročili za Ježíšem.
Ježíš učí jako ten, kdo má moc
21Tak přišli společně do města jménem Kafarnaum; v sobotu navštívili tamější synagogu, ve které se židé scházeli ke společným modlitbám, ke čtení i výkladu Písma. Ježíš tam začal kázat a22posluchači žasli, protože mluvil s nezvyklou přesvědčivostí. Bylo to úplně něco jiného, než co dosud slýchali od učitelů zákona.23Byl tam také jeden muž posedlý démonem a ten začal vykřikovat:24„Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský? Chceš nás snad zničit? Vím dobře, že jsi svatý Boží Syn!“25Ježíš ho rázně okřikl: „Už ani slovo! Vyjdi z něho ven!“26Posedlý se ještě chvíli zmítal a křičel, než ho démon opustil.27Lidé byli ohromeni a začali se dohadovat: „Co to je? Nové učení? Odkud bere takovou moc? Vždyť i zlým duchům poroučí a oni ho poslouchají!“28A zpráva o tom, co Ježíš učinil, se rychle roznesla po celém kraji.
Ježíš uzdravuje Petrovu tchyni a mnoho dalších
29Když pak Ježíš opustil synagogu, vydal se s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu.30Šimonova tchyně právě ležela v horečkách na lůžku, tak o tom pověděli Ježíšovi.31Ten k ní přistoupil, vzal ji za ruku a pomohl jí, aby si sedla. Horečka hned přestala, žena vstala a začala se starat o hosty.32-33Jakmile slunce zmizelo za obzorem (a skončil sobotní klid), sešli se lidé z celého města u Šimonova domu. Přivedli s sebou nemocné a posedlé.34Toho večera uzdravil Ježíš mnoho lidí a z velkého množství posedlých vyhnal démony. Těm však nedovolil mluvit, protože věděli, že je Mesiáš – svatý Boží Syn.
Ježíš káže a uzdravuje
35Příští ráno vstal Ježíš ještě před svítáním a odešel na osamělé místo, kde se mohl v klidu modlit.36O něco později jej Šimon se svými druhy začali hledat.37Když ho našli, řekli mu: „Každý se ptá jenom po tobě!“38Ježíš jim však pověděl: „Musím jít také do jiných měst, abych i tam oznámil své poselství. Vždyť proto jsem přišel.“39A tak procházel celou galilejskou zemí, kázal v synagogách a mnohé vysvobozoval z moci démonů.
Ježíš uzdravuje malomocného
40Jednou za ním přišel člověk postižený malomocenstvím a na kolenou ho prosil: „Pane, vím, že mne můžeš uzdravit, když budeš chtít.“41Ježíš, pohnut soucitem, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, abys byl zdráv.“42V tu chvíli malomocenství zmizelo a muž byl uzdraven.43-44Ježíš mu však přísně nařídil: „Jdi a dej si své uzdravení ověřit knězem. Cestou se však nikde nezastavuj a s nikým nemluv. Vezmi s sebou obětní dar, jak to uzdraveným z malomocenství předepsal Mojžíš, aby se všichni přesvědčili, že jsi očištěn.“45Muž odešel, ale nevydržel mlčet. Každému na potkání radostně vyprávěl, že je uzdraven. A tak Ježíš nemohl veřejně vstoupit do žádného města a zůstával venku na osamělých místech. I tam se však za ním ze všech stran táhly zástupy lidí.
1Anfang des Evangeliums[1] von Jesus Christus[2], dem Sohn Gottes. (Mt 1,16; J 20,31; Ř 1,4; Žd 1,1)2Wie geschrieben steht in den Propheten: »Siehe, ich sende meinen Boten vor deinem Angesicht her, der deinen Weg vor dir bereiten wird.« (Mal 3,1; L 1,17; L 1,76; L 7,27)3»Die Stimme eines Rufenden [ertönt] in der Wüste: Bereitet den Weg des Herrn, macht seine Pfade eben!«[3] (Iz 40,3; Mal 3,1; J 1,23; J 1,31)4So begann Johannes in der Wüste, taufte und verkündigte eine Taufe der Buße[4] zur Vergebung der Sünden. (Mt 3,11; Sk 3,19)5Und es ging zu ihm hinaus das ganze Land Judäa und die Bewohner von Jerusalem, und es wurden von ihm alle im Jordan getauft, die ihre Sünden bekannten. (Ž 32,5; Př 28,13; Sk 2,37; 1J 1,9)6Johannes aber war bekleidet mit Kamelhaaren und trug einen ledernen Gürtel um seine Lenden, und er aß Heuschrecken und wilden Honig. (Lv 11,22; Sd 14,8; 1S 14,25; 2Kr 1,8; Ž 81,17)7Und er verkündigte und sprach: Es kommt einer nach mir, der stärker ist als ich, und ich bin nicht würdig, ihm gebückt seinen Schuhriemen zu lösen. (J 3,31)8Ich habe euch mit Wasser getauft; er aber wird euch mit Heiligem Geist taufen. (Jl 3,1; J 1,33; 1K 12,13)
Die Taufe Jesu Christi und die Versuchung in der Wüste
9Und es geschah in jenen Tagen, dass Jesus von Nazareth in Galiläa kam und sich von Johannes im Jordan taufen ließ. (Mt 2,23; J 7,41; J 7,52)10Und sogleich, als er aus dem Wasser stieg, sah er den Himmel zerrissen und den Geist wie eine Taube auf ihn herabsteigen. (J 1,32; J 3,34)11Und eine Stimme ertönte aus dem Himmel: Du bist mein geliebter Sohn, an dem ich Wohlgefallen habe! (Iz 42,1; 2P 1,17)12Und sogleich treibt ihn der Geist in die Wüste hinaus. (L 4,1)13Und er war 40 Tage dort in der Wüste und wurde von dem Satan versucht; und er war bei den wilden Tieren, und die Engel dienten ihm. (L 22,43; J 8,29; Žd 2,18)
Der Beginn des Wirkens Jesu in Galiläa
14Nachdem aber Johannes gefangen genommen worden war, kam Jesus nach Galiläa und verkündigte das Evangelium vom Reich Gottes (Iz 61,1; Mt 4,17; L 8,1)15und sprach: Die Zeit ist erfüllt, und das Reich Gottes ist nahe. Tut Buße[5] und glaubt an das Evangelium! (Ga 4,4; Ef 1,10)
Die Berufung der ersten Jünger
16Als er aber am See von Galiläa[6] entlangging, sah er Simon und dessen Bruder Andreas; die warfen das Netz aus im See, denn sie waren Fischer.17Und Jesus sprach zu ihnen: Folgt mir nach, und ich will euch zu Menschenfischern machen! (Mk 2,14; Mk 8,34; L 5,10)18Da verließen sie sogleich ihre Netze und folgten ihm nach. (Mk 10,28; Fp 3,8)19Und als er von dort ein wenig weiterging, sah er Jakobus, den Sohn des Zebedäus, und seinen Bruder Johannes, die auch im Schiff waren und die Netze flickten. (Mk 3,17)20Und sogleich berief er sie; und sie ließen ihren Vater Zebedäus samt den Tagelöhnern im Schiff und folgten ihm nach. (Mt 10,37)
Jesus treibt in Kapernaum einen unreinen Geist aus
21Und sie begaben sich nach Kapernaum; und er ging am Sabbat sogleich in die Synagoge und lehrte. (Př 15,2; Př 15,7; Da 12,3; Mt 4,13; L 4,23)22Und sie erstaunten über seine Lehre; denn er lehrte sie wie einer, der Vollmacht hat, und nicht wie die Schriftgelehrten. (Jr 23,39; Mt 7,29)23Und es war in ihrer Synagoge ein Mensch mit einem unreinen Geist, der schrie (Mt 8,16)24und sprach: Lass ab! Was haben wir mit dir zu tun, Jesus, du Nazarener? Bist du gekommen, um uns zu verderben? Ich weiß, wer du bist: der Heilige Gottes! (2Pa 35,21; Mt 8,29; J 3,17; J 6,69; Sk 3,14; Jk 2,19)25Aber Jesus befahl ihm und sprach: Verstumme und fahre aus von ihm!26Da zerrte ihn der unreine Geist hin und her, schrie mit lauter Stimme und fuhr von ihm aus. (L 9,39)27Und sie erstaunten alle, sodass sie sich untereinander fragten und sprachen: Was ist das? Was für eine neue Lehre ist dies? Mit Vollmacht gebietet er auch den unreinen Geistern, und sie gehorchen ihm! (Mt 9,33)28Und das Gerücht von ihm verbreitete sich sogleich in das ganze umliegende Gebiet von Galiläa.
Die Heilung der Schwiegermutter des Petrus und anderer Kranker
29Und sogleich verließen sie die Synagoge und gingen mit Jakobus und Johannes in das Haus des Simon und Andreas.30Simons Schwiegermutter aber lag krank am Fieber danieder, und sogleich sagten sie ihm von ihr. (Jk 5,14)31Und er trat hinzu, ergriff ihre Hand und richtete sie auf; und das Fieber verließ sie sogleich, und sie diente ihnen. (L 8,2; J 12,26)32Als es aber Abend geworden und die Sonne untergegangen war, brachten sie alle Kranken und Besessenen zu ihm. (Mt 4,24)33Und die ganze Stadt war vor der Tür versammelt. (Mk 1,5; Sk 13,44)34Und er heilte viele, die an mancherlei Krankheiten litten, und trieb viele Dämonen aus und ließ die Dämonen nicht reden, denn sie kannten ihn. (Mk 1,24; Mk 3,12; Sk 16,16; Jk 2,18)35Und am Morgen, als es noch sehr dunkel war, stand er auf, ging hinaus an einen einsamen Ort und betete dort. (Ž 5,4; Mk 6,46; L 9,18; L 9,28)36Und es folgten ihm Simon und die, welche bei ihm waren;37und als sie ihn gefunden hatten, sprachen sie zu ihm: Jedermann sucht dich!38Und er spricht zu ihnen: Lasst uns in die umliegenden Orte gehen, damit ich auch dort verkündige; denn dazu bin ich gekommen! (Iz 61,1; Mk 10,45; J 18,37)39Und er verkündigte in ihren Synagogen in ganz Galiläa und trieb die Dämonen aus. (Mk 1,14; Mk 1,21)
Die Heilung eines Aussätzigen
40Und es kam ein Aussätziger zu ihm, bat ihn, fiel vor ihm auf die Knie und sprach zu ihm: Wenn du willst, kannst du mich reinigen!41Da erbarmte sich Jesus über ihn, streckte die Hand aus, rührte ihn an und sprach zu ihm: Ich will; sei gereinigt! (Lv 13,44; L 7,13; 1Tm 2,4)42Und während er redete, wich der Aussatz sogleich von ihm, und er wurde rein. (Ž 33,9; J 15,3; Sk 15,9)43Und er ermahnte ihn ernstlich und schickte ihn sogleich fort44und sprach zu ihm: Hab acht, sage niemand etwas; sondern geh hin, zeige dich dem Priester und opfere für deine Reinigung, was Mose befohlen hat, ihnen zum Zeugnis! (Lv 14,1; Mt 5,16; Mt 9,30; Mt 12,16)45Er aber ging und fing an, es vielfach zu verkündigen, und breitete die Sache überall aus, sodass Jesus nicht mehr öffentlich in eine Stadt hineingehen konnte, sondern er war draußen an einsamen Orten; und sie kamen von allen Seiten zu ihm. (Ž 66,16; Kaz 3,7; Mk 5,20; L 19,40; Žd 13,15)