Základ evangelia: Kristus zemřel, ale vstal z mrtvých
1Rád bych vám, bratři, připomněl, že i dnes hlásám totéž radostné poselství jako na začátku, jak jste je i vy přijali a na něm založili svou víru.2V něm je vaše záchrana, pokud se ho pevně držíte v té podobě, jak jsem vám je předal. Stojí-li vaše víra na něčem jiném, není víc než pouhou iluzí.3Učil jsem vás tomu, k čemu jsem byl sám přiveden: že Kristus zemřel za naše viny,4byl pohřben, ale třetí den vstal z mrtvých, jak to vše Bůh už dávno předtím nechal zapsat do starých Písem.5Pak se ukázal Petrovi, potom všem zbývajícím dvanácti.6Později ho vidělo přes pět set svědků společně; někteří z nich už nežijí, ale většina dosud ano.7Pak ho uviděl Jakub a ostatní apoštolové8a docela nakonec se ukázal i mně, ač jsem toho nejméně hoden.9Vždyť mezi všemi apoštoly jsem já ten poslední, a to je pro mne ještě přílišná čest po tom, jak jsem pronásledoval církev.10Bůh se však nade mnou slitoval a jen z jeho milosti jsem to, co jsem. A nebylo to nadarmo: vykonal jsem mnohem víc práce než všichni ostatní. Ale co to říkám – ne já, nýbrž Bůh, jehož jsem byl nástrojem.11Ostatně ať už jsem to já nebo někdo jiný, všichni hlásáme totéž poselství, které jste již přijali i vy.
Jistota Kristova zmrtvýchvstání dává smysl naší víře
12Jestliže však věříte, že Kristus vstal z mrtvých, jak potom mohou někteří z vás tvrdit, že mrtví už nikdy neožijí?13Kdyby měli pravdu, pak by i Kristus musel dosud ležet v hrobě.14A jestli Kristus zůstal v hrobě, všechno naše mluvení o něm a veškerá vaše důvěra v Boha jsou naprosto zbytečné, bezvýznamné a nesmyslné15a všichni my, apoštolové, jsme lháři a podvodníci, když o Kristu prohlašujeme, že vstal z mrtvých.16Nevěříte-li v možnost vzkříšení, popíráte i zmrtvýchvstání Kristovo.17-18A jestliže Kristus nevstal z mrtvých, jakou máte naději? Vaše viny zůstaly neodčiněny, stejně jako viny těch, kteří zemřeli před vámi.19Jestliže jsme na Krista vsadili jen pro časný život, neužijeme ani tolik co ateisté. A pak jsme tedy nejubožejší ze všech lidí!20Skutečnost je však taková, že Kristus opravdu vstal, a to je nám zárukou, že ještě další budou po něm následovat.21-22Na počátku dějin člověk svou neposlušností způsobil, že se lidstvo dostalo pod vládu smrti. Kristus, prototyp nového člověka, tuto vládu smrti zase zlomil. My jsme od svých předků zdědili smrt jako nevyhnutelný úděl; kdo však přijme za svůj Kristův život, bude sdílet jeho úděl i ve vzkříšení z mrtvých.23Všechno má svůj pořádek: nejdříve vstal Kristus, při jeho druhém příchodu pak přijdou na řadu ti, kteří k němu patří.24-26Kristův boj o vítězství nad silami zla a smrti zatím stále ještě pokračuje; smrt sice už prohrála, ale ještě není docela zničena. Až Kristus zlomí moc všech svých nepřátel a své království odevzdá Bohu Otci, dějiny se uzavřou.27Bůh totiž svěřil Kristu veškerou moc nad celým vesmírem – samozřejmě s výjimkou sebe sama.28Až tedy Kristus zvítězí nad posledním odpůrcem, tehdy přijde ke svému Otci a složí mu všechnu svou moc k nohám, takže nakonec bude svrchovaným vládcem zase sám Bůh.29Ale ještě zpět ke vzkříšení: Jak zdůvodníte, že někteří z vás v Korintu podstupují zkoušky a utrpení pro svoji víru? Jaký to má smysl, jestliže nebude vzkříšení z mrtvých?30A proč my stále riskujeme svůj život a denně se díváme smrti v tvář?31Ujišťuji vás při všem, co pro mne znamenáte, že skutečně hledím každý den smrti do tváře.32K čemu by byl i můj boj na život a na smrt tenkrát v Efezu? Kdyby po smrti nebylo už s čím počítat, mohl bych si to všechno ušetřit a řídit se raději příslovím „dnes užívej života, zítra můžeš být po smrti“.33Takovými názory se však nedejte zmást. Špatná myšlenka je matkou zlého činu.34Uvažujte tedy střízlivě a nezahrávejte si se zlem. Vždyť je to ostuda – někteří z vás se pokládají za křesťany, a přitom nemají ani ponětí o základních věcech víry.
Žijeme v naději na vzkříšení
35Někdo by se ovšem mohl zeptat: „Jak budou ale vzkříšeni ti mrtví? Jaké pak budou mít tělo?“36Dětinská otázka! Odpověď roste na tvé vlastní zahrádce. Když semeno zapadne do země, vzejde z něho nová rostlinka – ono samo však tím „zemře“, zanikne.37Co ze semene vyklíčí, ani zdaleka se mu nepodobá: zasel jsi suché zrnko pšenice nebo něčeho jiného,38ale životu skrytému v tom semeni dá Bůh novou, nádhernou podobu, nový tvar, jaký sám určil. Z jednoho semene vyroste to, z jiného ono.39A zrovna tak, jako jsou různé druhy semen a rostlin, liší se navzájem těla živočichů: člověk, zvíře, ryba, pták – co druh, to jiné tělo.40A od pozemských bytostí a tvarů liší se zase nebeská tělesa na obloze krásou docela jiného druhu – a dokonce i mezi nimi vidíme rozmanitost:41jinak svítí slunce, jinak měsíc a jinak zase hvězdy, a z nich každá má svůj osobitý třpyt.42Tak nějak si můžeme představovat i vzkříšení z mrtvých. Tělo, které obdržíme při vzkříšení, bude jiné než to naše dosavadní; toto zemře, tamto bude žít věčně.43To, které se pohřbívá, podléhá rozkladu a budí odpor. To, které vstane, bude se skvít nadzemskou slávou.44To nynější je slabé, to budoucí bude plné sil. Z umírajícího těla odchází život biologický, přírodní, vzkříšené tělo bude oživeno Duchem Božím. Jako biologický život musí mít svou hmotnou schránku, tak i život duchovní obdrží své tělesné sídlo.45Mojžíš nás učí, že Adam, první člověk, se stal živou bytostí; Kristus je však víc než to – je duchem života.46Nejdříve máme tedy lidské, živočišné tělo, teprve později nám Bůh dá nové, „duchovní“ tělo.47-49Adam byl stvořen pouze z pozemského materiálu, zato Kristus přišel z říše, která převyšuje vše hmotné. Pozemský člověk je téhož druhu, jako byl Adam, vzkříšený bude bytostí podobnou Kristovi.50Zdůrazňuji vám, milí bratři: naše pozemské tělo z masa a kostí není způsobilé pro Boží říši, protože naše kvality nejsou ani zdaleka takové, aby si zasloužily nesmrtelnost.51Prozradím vám jedno nádherné tajemství: zemřeme jen někteří, ale všichni obdržíme nové tělo.52Až z nebe zazní signál posledního soudu, v jediném okamžiku se naše tělo promění.53Zesnulí křesťané vstanou v novém, nesmrtelném těle a my ostatní, pokud budeme ještě naživu, všichni najednou dostaneme zrovna takové tělo, skvělé a nezničitelné.54Tak se konečně stane skutečností dávné prorokovo vidění: Vítězství je dovršeno, smrt slavně navždy zničena!55Kam ses poděla, ó smrti, a kam zmizel tvůj náhončí?56Náhončím smrti je míněn hřích – a ten má svou sílu ze zákona.57Bůh nám však prostřednictvím Ježíše Krista umožnil nad obojím zvítězit a za to mu nikdy nemůžeme být dost vděčni.58Vítězství je naše, bratři, zůstaňte pevní a nenechte se zviklat v usilovné spolupráci na Božím díle. Můžete si být jisti, že nic z toho, co jste vykonali pro Pána, se vaší smrtí neztratí.
1Ich erinnere euch aber, ihr Brüder, an das Evangelium, das ich euch verkündigt habe, das ihr auch angenommen habt, in dem ihr auch fest steht, (Mk 1,1; L 4,18; Sk 5,42; 2K 1,24; Ga 1,11)2durch das ihr auch gerettet werdet, wenn ihr an dem Wort festhaltet, das ich euch verkündigt habe — es sei denn, dass ihr vergeblich geglaubt hättet. (Ř 1,16; 1K 1,21; 1K 15,14; 2K 6,1; Ko 1,23)3Denn ich habe euch zuallererst das überliefert, was ich auch empfangen habe, nämlich dass Christus für unsere Sünden gestorben ist, nach den Schriften, (Ř 4,25; Ř 5,8; 1K 11,23)4und dass er begraben worden ist und dass er auferstanden ist am dritten Tag, nach den Schriften, (Iz 53,9; Mt 28,6; L 24,21; L 24,46; J 19,39)5und dass er dem Kephas erschienen ist, danach den Zwölfen. (L 24,34; J 20,19; J 20,26; Sk 10,40)6Danach ist er mehr als 500 Brüdern auf einmal erschienen, von denen die meisten noch leben, etliche aber auch entschlafen sind. (Mt 28,10)7Danach erschien er dem Jakobus, hierauf sämtlichen Aposteln. (J 20,19; Sk 1,3)8Zuletzt aber von allen erschien er auch mir, der ich gleichsam eine unzeitige Geburt bin. (1K 9,1)9Denn ich bin der geringste von den Aposteln, der ich nicht wert bin, ein Apostel zu heißen, weil ich die Gemeinde Gottes verfolgt habe. (Sk 8,3; Sk 22,4; Ga 1,13; Ef 3,8; 1Tm 1,15)10Aber durch Gottes Gnade bin ich, was ich bin; und seine Gnade, die er an mir erwiesen hat, ist nicht vergeblich gewesen, sondern ich habe mehr gearbeitet als sie alle; jedoch nicht ich, sondern die Gnade Gottes, die mit mir ist. (2K 11,23; Ef 3,7; 1Tm 1,12)11Ob es nun aber ich sei oder jene, so verkündigen wir, und so habt ihr geglaubt.
Die Auferstehung der Toten
12Wenn aber Christus verkündigt wird, dass er aus den Toten auferstanden ist, wieso sagen denn etliche unter euch, es gebe keine Auferstehung der Toten? (Sk 26,8; 2Tm 2,18)13Wenn es wirklich keine Auferstehung der Toten gibt, so ist auch Christus nicht auferstanden! (1K 15,16; 1K 15,20)14Wenn aber Christus nicht auferstanden ist, so ist unsere Verkündigung vergeblich, und vergeblich auch euer Glaube! (Ř 4,25; Ř 6,4; 1K 15,17)15Wir werden aber auch als falsche Zeugen Gottes erfunden, weil wir von Gott bezeugt haben, dass er Christus auferweckt hat, während er ihn doch nicht auferweckt hat, wenn wirklich Tote nicht auferweckt werden! (Sk 2,32; Sk 13,30; Sk 17,18; Sk 17,31)16Denn wenn Tote nicht auferweckt werden, so ist auch Christus nicht auferweckt worden.17Ist aber Christus nicht auferweckt worden, so ist euer Glaube nichtig, so seid ihr noch in euren Sünden; (Sk 13,34)18dann sind auch die in Christus Entschlafenen verloren. (1Te 4,14)19Wenn wir nur in diesem Leben auf Christus hoffen, so sind wir die elendesten unter allen Menschen! (J 16,2; 1K 4,9; 1K 4,13; 2Tm 3,12)20Nun aber ist Christus aus den Toten auferweckt; er ist der Erstling der Entschlafenen geworden. (Sk 26,23; Ř 8,29; Ko 1,18; Zj 1,5)21Denn weil der Tod durch einen Menschen kam, so kommt auch die Auferstehung der Toten durch einen Menschen; (J 11,25; Sk 26,23; Ř 5,12; Ř 5,17)22denn gleichwie in Adam alle sterben, so werden auch in Christus alle lebendig gemacht werden. (Gn 2,17; Gn 3,6; Gn 3,19; J 5,24; Ř 5,12; Ř 5,21; 1K 15,45)23Ein jeder aber in seiner Ordnung: Als Erstling Christus; danach die, welche Christus angehören, bei seiner Wiederkunft; (1K 15,20; 1Te 4,16)24danach das Ende, wenn er das Reich Gott, dem Vater, übergeben wird, wenn er jede Herrschaft, Gewalt und Macht beseitigt hat. (Ž 22,29; Da 2,44; Da 7,14; Da 7,25; Mt 28,18; Zj 11,15; Zj 20,1)25Denn er muss herrschen, bis er alle Feinde unter seine Füße gelegt hat. (Ž 2,6; Ž 110,1; Žd 10,13)26Als letzter Feind wird der Tod beseitigt. (2Tm 1,10; Zj 20,14)27Denn »alles hat er seinen Füßen unterworfen«[1]. Wenn es aber heißt, dass ihm alles unterworfen ist, so ist offenbar, dass derjenige ausgenommen ist, der ihm alles unterworfen hat. (Ž 8,7; Žd 2,8)28Wenn ihm aber alles unterworfen sein wird, dann wird auch der Sohn selbst sich dem unterwerfen, der ihm alles unterworfen hat, damit Gott alles in allen sei. (Ř 11,36; 1K 3,23; 1K 11,3; Ef 1,10; Ef 4,6; Fp 3,21)29Was würden sonst die tun, die sich für die Toten taufen lassen, wenn die Toten gar nicht auferweckt werden? Weshalb lassen sie sich denn für die Toten taufen?30Und warum begeben auch wir uns stündlich in Gefahr? (2K 1,9; 2K 4,10)31So wahr ihr mein Ruhm seid, den ich habe in Christus Jesus, unserem Herrn: Ich sterbe täglich! (Ř 8,36; 1K 4,9; 2K 1,14; 2K 3,2)32Wenn ich als Mensch in Ephesus mit wilden Tieren gekämpft habe, was nützt es mir, wenn die Toten nicht auferweckt werden? — »Lasst uns essen und trinken, denn morgen sind wir tot!«[2] (Iz 22,13; 2K 1,8)33Lasst euch nicht irreführen: Schlechter Umgang verdirbt gute Sitten! (Kaz 10,1; 2K 6,17; 2P 3,17)34Werdet doch wirklich nüchtern und sündigt nicht! Denn etliche haben keine Erkenntnis Gottes; das sage ich euch zur Beschämung. (Oz 4,1; Ř 13,11; Ef 5,14; 1Te 4,5; 1P 1,13; 1J 4,8)
Der geistliche Leib in der Auferstehung
35Aber jemand könnte einwenden: Wie sollen die Toten auferstehen? Und mit was für einem Leib sollen sie kommen? (Ez 37,3; Sk 26,8)36Du Gedankenloser, was du säst, wird nicht lebendig, wenn es nicht stirbt! (J 12,24)37Und was du säst, das ist ja nicht der Leib, der werden soll, sondern ein bloßes Korn, etwa vom Weizen, oder von einer anderen Saat. (Gn 8,22; Mt 13,3; Mk 4,26)38Gott aber gibt ihm einen Leib, wie Er es gewollt hat, und zwar jedem Samen seinen besonderen Leib. (Gn 1,11)39Nicht alles Fleisch ist von gleicher Art; sondern anders ist das Fleisch der Menschen, anders das Fleisch des Viehs, anders das der Fische, anders das der Vögel. (Gn 1,11; Ž 104,14)40Und es gibt himmlische Körper und irdische Körper; aber anders ist der Glanz der Himmelskörper, anders der der irdischen;41einen anderen Glanz hat die Sonne und einen anderen Glanz der Mond, und einen anderen Glanz haben die Sterne; denn ein Stern unterscheidet sich vom anderen im Glanz. (Gn 1,14; Ž 19,1)42So ist es auch mit der Auferstehung der Toten: Es wird gesät in Verweslichkeit und auferweckt in Unverweslichkeit; (Da 12,2; Mt 13,43; L 20,34)43es wird gesät in Unehre und wird auferweckt in Herrlichkeit; es wird gesät in Schwachheit und wird auferweckt in Kraft; (Fp 3,21)44es wird gesät ein natürlicher Leib, und es wird auferweckt ein geistlicher Leib. Es gibt einen natürlichen Leib, und es gibt einen geistlichen Leib. (J 20,19; 1K 2,14)45So steht auch geschrieben: Der erste Mensch, Adam, »wurde zu einer lebendigen Seele«;[3] der letzte Adam zu einem lebendigmachenden Geist. (Gn 2,7; J 5,21; J 5,26; J 6,33; Ř 8,11)46Aber nicht das Geistliche ist das Erste, sondern das Natürliche, danach [kommt] das Geistliche. (Ř 6,6; Ef 4,22; Ko 3,4)47Der erste Mensch ist von der Erde, irdisch; der zweite Mensch ist der Herr aus dem Himmel. (Gn 2,7; J 13,13; J 13,31)48Wie der Irdische beschaffen ist, so sind auch die Irdischen; und wie der Himmlische beschaffen ist, so sind auch die Himmlischen. (Gn 5,3; Ez 16,44)49Und wie wir das Bild des Irdischen getragen haben, so werden wir auch das Bild des Himmlischen tragen. (Ř 8,29; 1J 3,2)
Die Verwandlung der Gläubigen. Der Sieg über den Tod
50Das aber sage ich, Brüder, dass Fleisch und Blut das Reich Gottes nicht erben können; auch erbt das Verwesliche nicht die Unverweslichkeit. (Mt 16,17; J 3,3; J 6,63; Ř 8,7)51Siehe, ich sage euch ein Geheimnis: Wir werden zwar nicht alle entschlafen, wir werden aber alle verwandelt werden, (1Te 4,15)52plötzlich, in einem Augenblick, zur Zeit der letzten Posaune; denn die Posaune wird erschallen, und die Toten werden auferweckt werden unverweslich, und wir werden verwandelt werden. (Za 9,14; Mt 24,27; Mt 24,31; 1Te 4,17; 2P 3,10; Zj 11,15)53Denn dieses Verwesliche muss Unverweslichkeit anziehen, und dieses Sterbliche muss Unsterblichkeit anziehen. (2K 5,2)54Wenn aber dieses Verwesliche Unverweslichkeit anziehen und dieses Sterbliche Unsterblichkeit anziehen wird, dann wird das Wort erfüllt werden, das geschrieben steht: »Der Tod ist verschlungen in Sieg! (L 20,36)55Tod, wo ist dein Stachel? Totenreich, wo ist dein Sieg?«[4] (Iz 25,8; Oz 13,14; Fp 1,21)56Der Stachel des Todes aber ist die Sünde, die Kraft der Sünde aber ist das Gesetz. (Ř 4,15; Ř 6,23)57Gott aber sei Dank, der uns den Sieg gibt durch unseren Herrn Jesus Christus! (Ř 7,25; Ř 8,37; Žd 2,14)58Darum, meine geliebten Brüder, seid fest, unerschütterlich, nehmt immer zu in dem Werk des Herrn, weil ihr wisst, dass eure Arbeit nicht vergeblich ist im Herrn! (2Pa 15,7; Př 14,23; Ga 6,9; Ko 1,23; Žd 6,11; 2P 3,17)