Skutky apoštolů 7 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Štěpánova řeč před veleradou

1 Předsedající kněz ho vyzval: „Můžeš popřít tuto obžalobu?“ (Před židovskou veleradou měl obžalovaný právo obhajoby 2 a Štěpán toho využil. Chtěl dokázat, jak zvěst o Ježíši zřetelně navazuje na Boží činy v izraelských dějinách.) „Bratři a otcové,“ oslovil je, „sám jediný Bůh se kdysi zjevil našemu předku Abrahamovi, který pocházel z Mezopotámie a později bydlil v Cháranu. 3 Dal mu příkaz: ‚Vystěhuj se z rodné země a od svého kmene a putuj do země, kterou ti určím.‘ 4 Nejprve se tedy Abraham přestěhoval z Chaldeje do Cháranu a po smrti svého otce až do této naší vlasti. Ačkoliv měl Boží slib, že té zemi bude vládnout on i jeho potomci, 5 nepatřil mu zde ani kousek, na který by se mohl postavit, a dokonce ani neměl dědice. 6 Další Boží předpověď Abrahamovi byla ještě podivnější: ‚Tvoji potomci se odtud vystěhují do cizí země a tam budou otročit čtyři sta let ve špatných podmínkách. 7 Ten národ otrokářů však potrestám, tvoje potomky vysvobodím a budou mě vzývat v této zemi.‘ 8 Viditelným znakem smlouvy Boha s člověkem se stala obřízka. A tak, když se Abrahamovi narodil syn Izák, obřezal ho. Posloupnost této smlouvy šla dále přes Izákova syna Jákoba na jeho dvanáct synů, našich patriarchů. 9 Jeden z nich, Josef, se stal terčem nenávisti bratrů a oni ho prodali jako otroka do Egypta. 10 Bůh však Josefa neopustil a nakonec ho vysvobodil ze všech těžkostí. Vybavil ho neobyčejnou prozíravostí a naklonil mu i samotného egyptského faraóna. Ten ho pak jmenoval svým ministrem a pobočníkem. 11 Potom celý Egypt i Palestinu zachvátil hladomor a naši praotcové prožívali těžké chvíle, když jim došly zásoby potravin. 12 Jákob se doslechl, že v Egyptě se ještě prodává obilí, a poslal tam syny. 13 Při druhém nákupu se dal Josef svým bratrům poznat a představil je faraónovi. 14 Pak Josef poslal pro otce Jákoba a přestěhoval celou rodinu, celkem sedmdesát pět lidí, do Egypta. 15 Usadili se tam a Jákob i naši patriarchové zůstali v Egyptě do smrti. 16 Pochováni však byli v Palestině do hrobky v Šekemu, na malém pozemku, který si Abraham kdysi koupil od místních obyvatel. 17 A tak se splnilo, o čem Bůh mluvil Abrahamovi. Zpočátku se našemu lidu dařilo v Egyptě dobře a jeho počet rostl. 18 Ale přišla jiná dynastie faraónů a na Josefovy zásluhy se zapomnělo. 19 Naše předky zotročili, a protože si nepřáli, aby se rozmáhali, přikázali házet narozené hochy do řeky. 20 Tehdy se narodil Mojžíš. Bylo to krásné dítě a rodiče ho tři měsíce skrývali doma. 21 Když už nemohli chlapce dále utajit, položili ho v košíku do rákosí. Našla ho faraónova dcera a dala jej vychovat, jako by to byl její syn. 22 Tak se Mojžíšovi dostalo nejlepšího egyptského vzdělání a vyrostl z něho výmluvný a schopný muž. 23 Když mu bylo čtyřicet, napadlo ho, aby navštívil svůj lid. 24 Přitom uviděl, jak Egypťan nespravedlivě trápí Žida, a tak toho otrokáře zabil. 25 Už tehdy totiž tušil, že mu Bůh ukládá, aby svůj lid osvobodil z otroctví. Nenašel však u Izraelců pochopení. 26 Příštího dne se snažil usmířit dva Židy, kteří se hádali, 27 ale ten, který nebyl v právu, Mojžíše odbyl: ‚Kdo tě ustanovil za našeho vládce a soudce? 28 To mě chceš zabít jako včera toho Egypťana?‘ 29 Mojžíš se polekal a uprchl z Egypta do Midjánské země. Oženil se tam a měl dva syny. 30 Po čtyřiceti letech tohoto vyhnanství se Mojžíšovi zjevil Boží anděl v hořícím keři na Sínajské poušti. 31 Když se chtěl Mojžíš zblízka podívat na ten neobvyklý úkaz, uslyšel Boží hlas: 32 ‚Já jsem Bůh tvých otců Abrahama, Izáka a Jákoba.‘ Mojžíš se vyděsil a zakryl si tvář, aby nic neviděl. 33 Ale Bůh mluvil dál: ‚Zuj si opánky, vždyť stojíš na svatém místě! 34 Viděl jsem trápení svého lidu v Egyptě, slyšel jsem jejich vzdechy a jdu, abych je vysvobodil. Seber se a pojď, mám pro tebe v Egyptě úkol!‘ 35-36 A tak prostřednictvím tohoto vidění poslal Bůh Mojžíše Izraelcům za vůdce a vysvoboditele, přestože ho před čtyřiceti lety nechtěli uznat. A on je vysvobodil, činil před jejich očima mnoho zázračných věcí už v Egyptě, pak při přechodu Rudého moře a během čtyřicetiletého putování pouštěmi. 37 Vzpomeňte si, že právě Mojžíš řekl Izraelcům: ‚Pán Bůh vám pošle proroka z vašeho národa, Vysvoboditele, tak jako k vám poslal mne; toho poslouchejte.‘ 38 Mojžíš byl zprostředkovatelem mezi našimi otci a Bohem, který mu na hoře Sínaji svěřil slova života, aby nám je předal. 39 Přesto ho naši otcové neposlouchali, ale bouřili se proti němu a pořád vzpomínali jen na Egypt. 40 Když se Mojžíš ze Sínaje dlouho nevracel, řekli jeho bratru Áronovi: ‚Nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egypta. Udělej nám bohy, aby nás chránili na další cestě.‘ 41 A tak zhotovili sochu býčka, obětovali té modle a radovali se, jak si to dobře zařídili. 42 Bůh se od nich odvrátil a dopustil, že propadli ještě horšímu modlářství. Uctívali i hvězdné mocnosti, jak o tom mluví Bůh v knize proroka Ámose: ‚Vy, že jste mi věrně sloužili a obětovali po čtyřicet let na poušti, národe izraelský? 43 Naopak, nosili jste s sebou svatyni Moleka a symbol planety Saturna, modly, které jste si sami udělali a pak jste se jim klaněli. Proto půjdete do vyhnanství až za Babylón.‘ 44 Bůh však nařídil Mojžíšovi, aby vybudoval Stan Smlouvy, přesnou svatyni, a dal mu pokyn, jak má vypadat. 45 Tento stan přenášeli naši otcové při svém kočování pouští a pod Jozuovým vedením ho vnesli až do zaslíbené země. Ta byla tehdy domovem pohanů, ale Bůh je vytlačil, aby našim otcům udělal místo. Stan Smlouvy sloužil až do dnů krále Davida, kterého Bůh miloval. 46 Ten velice stál o to, aby mohl Jákobovu Bohu vystavět chrám, 47 ale uskutečnit to směl až jeho syn Šalomoun. 48 Ovšem Nejvyšší nebydlí v chrámech, které postavili lidé. U proroka Izajáše Pán říká: 49 ‚Vesmír je můj trůn a země koberec pod mýma nohama. Jaký mi chcete postavit dům a kam mě chcete vtěsnat? 50 Což jsem všechno nestvořil?‘ 51 A tak se to zase opakuje. Jste právě tak tvrdošíjní jako vaši otcové, zacpáváte si uši, zavíráte srdce a stavíte se proti svatému Duchu. 52 Byl nějaký prorok, aby ho vaši předkové nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého, a vy jste se ho teď úplně zřekli a zavraždili jste ho! 53 Dostali jste zákon přímo od Boha, ale stejně se jím neřídíte.“

První z mnoha mučedníků: Štěpán ukamenován

54 Tato slova působila jako píchnutí do vosího hnízda. 55 Ale Štěpán byl v té chvíli uchvácen Boží slávou, kterou mu dal svatý Duch zahlédnout. Díval se vzhůru 56 a volal: „Vidím otevřené nebe a Ježíše Krista, jak stojí po Boží pravici!“ 57 Tu přehlušili Štěpána křikem a zacpávali si uši, aby už nic neslyšeli. Vrhli se na něj, 58 odvlekli ho za hradby města a tam ho ukamenovali. Ti, kdo házeli na Štěpána kameny, odložili své pláště k nohám mladého farizeje Saula, který souhlasil se Štěpánovou smrtí. 59 Štěpán nejprve stál, vzýval Boha a modlil se: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ 60 Pak sražen na kolena se ještě modlil: „Pane, nepočítej jim to za vinu!“ a zemřel.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Obhajoba, ktorá zasiahla svedomie

1 Veľkňaz sa ho spýtal: „Môžeš poprieť túto obžalobu?“ 2 „Bratia a otcovia, vypočujte ma!“ oslovil ich Štefan. „Slávny Boh sa kedysi zjavil nášmu predkovi Abrahámovi už v Mezopotámii, skôr ako sa presídlil do Cháranu. 3 Dal príkaz:‚Odsťahuj sa z rodnej krajiny a od svojho kmeňa a putuj do kraja, ktorý ti určím.‘ 4 Vysťahoval sa teda z Chaldejskej krajiny a býval v Chárane v Sýrii až do smrti svojho otca. Odtiaľ ho potom Boh priviedol sem do Izraela, kde bývame. 5 Ale nedal mu tu do vlastníctva ani piaď zeme, hoci mu sľúbil, že ju dá natrvalo jemu a jeho potomkom, i keď vtedy ešte nemal syna. 6 A ďalšia Božia predpoveď bola ešte čudnejšia:‚Tvoji potomkovia sa odtiaľto vysťahujú do cudzej krajiny a budú tam štyristo rokov otročiť za veľmi ťažkých podmienok. 7 Ale ja otrokárov potrestám, tvojich otrokov vyslobodím a privediem naspäť. Na tomto mieste mi budú slúžiť.‘ 8 Boh uzavrel s Abrahámom zmluvu a jej viditeľným znamením sa stala obriezka. Keď sa podľa Božieho sľubu narodil Abrahámovi Izák, na ôsmy deň ho obrezal. Práve tak obrezal Izák Jakoba a Jakob svojich dvanásť synov, našich praotcov. 9 Jeden z nich, Jozef, sa stal terčom závisti svojich bratov, ktorí ho predali ako otroka do Egypta. Ale Boh bol s ním a 10 vyslobodil ho zo všetkých jeho útrap. Pre jeho prezieravosť a múdrosť si ho veľmi obľúbil sám egyptský panovník a urobil ho svojím ministrom a správcom domu. 11 Potom vypukol v Egypte aj v Palestíne veľký hlad a naši praotcovia trpeli núdzou, lebo sa im minuli všetky zásoby. 12 Tu sa Jakob dopočul, že v Egypte ešte majú obilie, a poslal ta svojich synov. 13 Pri druhom nákupe sa dal Jozef svojim bratom poznať, a tak sa faraón dozvedel o Jozefovom pôvode. 14 Potom poslal Jozef po otca Jakoba a presťahoval do Egypta celú rodinu, dokopy sedemdesiatpäť ľudí. 15 Usadili sa tam a Jakob i naši praotcovia zostali v Egypte až do smrti. 16 Ale ich pozostatky preniesli do Sichemu a pochovali ich do hrobky, ktorú si vtedy Abrahám kúpil od tamojšieho obyvateľa Emora a zaplatil za ňu striebrom. 17 Medzitým sa priblížil čas, v ktorom sa mal splniť sľub, čo dal Boh Abrahámovi. Náš ľud sa v tom čase v Egypte veľmi rozmnožil. 18 Ale nastúpila iná dynastia faraónov a na Jozefove zásluhy sa zabudlo. 19 Našich predkov zotročili, a keďže si Egypťania neželali, aby sa početne vzmáhali, prikázali narodených chlapcov hádzať do rieky. 20 A vtedy sa narodil Mojžiš, s ktorým mal Boh svoje plány. Bolo to krásne dieťa a rodičia ho tri mesiace schovávali doma. 21 Keď už nemohli chlapca dlhšie utajiť, položili ho do košíka a zaniesli do tŕstia. Tu ho našla faraónova dcéra a starala sa oňho, akoby to bol jej vlastný syn. 22 Mojžiš dostal najlepšie egyptské vzdelanie a vyrástol z neho výrečný a schopný muž. 23 Keď mal Mojžiš štyridsať rokov, zatúžil navštíviť svojich izraelských bratov. 24 A tu sa stal svedkom, ako Egypťan nespravodlivo trápi Žida. Zastal sa ho, pomstil utláčaného a Egypťana zabil. 25 Nazdával sa, že bratia pochopia, že im Boh posiela pomocou neho záchranu, ale Izraeliti to nechápali. 26 Na druhý deň sa usiloval zmieriť dvoch Židov, ktorí sa hádali.‚Čo to robíte? Ste predsa bratia. Prečo si navzájom ubližujete?‘ upokojoval ich. 27 Ale ten, ktorý svojho druha napadol, odstrčil Mojžiša a povedal: 28 ‚Hádam ma len nechceš zabiť ako včera toho Egypťana?‘ 29 Mojžiš sa zľakol a utiekol do Madiánskej krajiny. Tam sa oženil a mal dvoch synov. 30 Po štyridsiatich rokoch vyhnanstva sa Mojžišovi zjavil Boží anjel na púšti pri vrchu Sinaj v plameňoch horiaceho kríka. 31 Keď sa Mojžiš chcel zblízka pozrieť na ten nezvyčajný úkaz, počul Boží hlas: 32 ‚Ja som Boh tvojich otcov, Abraháma, Izáka a Jakoba.‘ Mojžiš sa preľakol a zakryl si tvár, aby nič nevidel. 33 Ale Boh hovoril ďalej:‚Vyzuj sa, lebo stojíš na svätom mieste! 34 Videl som trápenie svojho ľudu v Egypte, počul som, ako vzdychá, preto som zostúpil, aby som ho vyslobodil. Vyber sa do Egypta, mám tam pre teba úlohu.‘ 35 A tak prostredníctvom anjela, ktorý sa Mojžišovi zjavil v kríku, poslal ho Boh za vodcu a vysloboditeľa Izraelitom, hoci ho pred štyridsiatimi rokmi nechceli uznať. 36 A Mojžiš ich vyslobodil, vykonal pred ich očami mnoho zázrakov už v Egypte, potom pri prechode cez Červené more aj za štyridsaťročného putovania púšťami. 37 Spomeňte si, že práve Mojžiš povedal Izraelitom:‚Pán Boh vám pošle proroka z vášho národa, Vysloboditeľa, tak ako mňa poslal k vám; toho poslúchajte!‘ 38 Mojžiš bol sprostredkovateľom medzi vašimi otcami a Bohom, ktorý mu na vrchu Sinaj zveril slová života, aby nám ich odovzdal. 39 A napriek tomu ho naši otcovia neposlúchali, búrili sa proti nemu a túžobne spomínali na Egypt. 40 Keď sa Mojžiš dlho nevracal zo Sinaja, povedali jeho bratovi Áronovi:‚Nevieme, čo sa stalo s Mojžišom, ktorý nás vyviedol z Egypta. Urob nám bohov, aby nás chránili na ďalšej ceste.‘ 41 A tak si urobili sochu teľaťa, obetovali jej a s radosťou oslavovali výtvor vlastných rúk. 42 Ale Boh sa od nich odvrátil a dopustil, že podľahli ešte horšiemu modlárstvu, ako o tom píše prorok Amos:‚Či ste to mne prinášali dary a obete za štyridsaťročného putovania po púšti, národ izraelský? Nie! 43 Nosili ste so sebou stánok Molocha a hviezdu boha Remfana, ktoré ste si sami vytvorili, a tým ste sa klaňali. Preto pôjdete do vyhnanstva až za Babylon.‘ 44 Ale Boh prikázal Mojžišovi, aby vybudoval stánok zmluvy, a dal mu aj pokyn, ako má vyzerať. 45 Tento stánok prenášali naši otcovia pri svojom putovaní púšťou a za Jozuu ho doniesli až do zasľúbenej krajiny. Tá bola vtedy domovom pohanov, ale Boh ich odtiaľ vyhnal. Stánok zmluvy slúžil až do čias kráľa Dávida, 46 ktorého Boh obdaril svojou priazňou. Dávid túžil postaviť trvalý chrám Jakobovmu Bohu, 47 ale uskutočnil to až jeho syn Šalamún. 48 Boh však nebýva v chrámoch postavených ľudskými rukami! Ústami proroka Izaiáša hovorí: 49 ‚Vesmír je môj trón a zem je podnožou mojich nôh. Aký chrám mi môžete vystavať? Je vôbec miesto, kde by som mohol bývať? 50 Či to všetko neurobila moja ruka?‘ 51 No vy ste takí istí ako vaši otcovia. Ste tvrdošijní, máte nečisté srdcia a zapchaté uši. Neprestávate odporovať Svätému Duchu. 52 Našiel sa prorok, ktorého by vaši otcovia neprenasledovali? Zabíjali tých, ktorí predpovedali príchod Spravodlivého, no vy ste sa ho úplne zriekli a zavraždili ste ho! 53 Prijali ste Boží zákon z rúk anjelov, ale sami ste ho nezachovávali.“ 54 Tieto Štefanove slová ich priam bodli do srdca. Od zlosti až škrípali zubami. 55 Ale Štefan bol v tej chvíli uchvátený Božou slávou. Hľadel uprene dohora a zvolal: 56 „Vidím otvorené nebo a Ježiša Krista, ako stojí po Božej pravici!“ 57 Tu prehlušili Štefana krikom a zapchávali si uši, aby už nič nepočuli. Vrhli sa naňho, 58 odvliekli ho za hradby mesta a tam ho kameňovali. Tí, čo hádzali do Štefana kamene, vyzliekli si plášte a dali ich strážiť mladému farizejovi Saulovi. 59 No Štefan, kým ho kameňovali, prosil Pána: „Pane Ježišu, prijmi môjho ducha!“ 60 Potom klesol na kolená a zvolal mocným hlasom: „Pane, odpusť im tento hriech!“ A naposledy vydýchol.