Skutky apoštolů 23

Slovo na cestu

od Biblica
1 Když byl Pavel předveden k výslechu, nijak se nezalekl a odvážně začal: „Bratři, sám Bůh ví, že mám čisté svědomí.“2 Velekněz Ananiáš to považoval za rouhání a přikázal strážnému, aby vězně udeřil přes ústa.3 Pavel na něj zavolal: „Ty křiváku, tebe jednou udeří Bůh! Tváříš se jako ochránce zákona a místo spravedlivého soudu rozdáváš rány.“4 Strážní ho okřikli: „Takhle mluvíš s Božím veleknězem?“5 Pavel se omlouval: „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vím, že je psáno: Nespílej svému vládci!“6 Věděl však, že v radě jsou dva tábory, saducejský a farizejský. Zvolal tedy, aby to všichni slyšeli: „Bratři, jsem farizej a byl jsem tak už od mládí vychován. Jsem postaven před soud, protože hlásám naději na vzkříšení a věčný život!“7 Tím se mu podařilo vnést do velerady rozkol.8 Saducejové totiž popírali vzkříšení, věčný život a existenci duchovního světa, kdežto farizejové to všechno vyznávali.9 Obě strany se do sebe pustily a byla z toho velká hádka. Bohoslovci farizejského směru nakonec žádali, aby byl Pavel osvobozen. Říkali: „Vždyť se ničím neprovinil. Co když k němu skutečně promluvil duch nebo anděl? Abychom se nestavěli proti Bohu!“10 Teď teprve vypuklo pobouření. Velitel se polekal, že vězeň, za kterého ručil, by mohl být ubit. Přivolal rychle vojáky, vysvobodili Pavla z té vřavy a dal ho znovu odvést do pevnosti.11 Té noci se Pavlovi ukázal Pán Ježíš a posiloval ho slovy: „Neztrácej odvahu! Vydal jsi o mně statečné svědectví v Jeruzalémě a vydáš je i v samotném Římě.“12-13 Druhý den ráno se smluvilo přes čtyřicet židovských mužů,14 šli k velekněžím a prohlásili: „Přísahali jsme si, že se nedotkneme jídla ani pití, dokud toho Pavla nezabijeme.15 Vzkažte veliteli, ať ho znovu přivede do velerady, a řekněte, že se chcete jeho případem důkladněji zabývat. My si na něj počkáme a na cestě ho sprovodíme ze světa.“16 O tomto spiknutí se však dověděl syn Pavlovy sestry. Podařilo se mu strýce v pevnosti navštívit a varovat.17 Pavel požádal sloužícího důstojníka: „Prosím, zaveď toho mládence k veliteli, má pro něho důležité sdělení.“18-21 Důstojník jeho přání vyhověl. Velitel hovořil s Pavlovým synovcem mezi čtyřma očima. Ten mu řekl: „Židé chystají léčku; zítra tě požádají, abys jim vězně znovu přivedl do velerady, že ho musí ještě důkladněji vyslechnout. Cestou však bude na Pavla číhat víc než čtyřicet mužů ke všemu odhodlaných; zavázali se slavnostní přísahou, že ho zabijí. Jeho život, pane, je ve tvých rukou!“22 Velitel mladíka propustil a varoval ho: „Nikomu ani slovo, že o tom vím!“ Rozhodl se, že raději Pavla odešle pod bezpečným doprovodem k římskému místodržiteli Felixovi do Césareje.23 Dvěma důstojníkům vydal rozkaz, aby v devět hodin večer nastoupilo dvě stě pěšáků, sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.24 Pro vězně měli připravit nosítka mezi dvěma mezky.25 Po důstojníkovi eskorty poslal dopis tohoto znění:26 „Klaudius Lysias ctěnému místodržiteli Felixovi.27 Muže, kterého ti posílám, jsem se svým oddílem zachránil z rukou židů. Ti ho málem zabili. Zjistil jsem totiž, že je to římský občan.28 Abych se dozvěděl, co vlastně proti němu mají, dal jsem ho předvést jejich veleradě.29 Ukázalo se, že nejde o žádný vážný nebo dokonce hrdelní zločin, ale pouze o jejich náboženské spory.30 Dostal jsem však zprávu, že ho chtějí úkladně zavraždit, a tak ho rychle posílám pod tvoji ochranu. Zároveň dávám na vědomí veleradě, že žalobu na něho mohou podat u tebe. Srdečně tě zdravím!“31 Pěší oddíly provázely vězně v noci na hranice Judska, do Antipatridy, odkud se vrátily do kasáren.32 Za dne doprovodila Pavla již jen jízda.33 V Césareji jej předali místodržiteli a odevzdali mu i velitelův dopis.34 Felix vzkaz přečetl a hned se zajímal, ze které římské provincie Pavel pochází, zda totiž vůbec spadá pod jeho pravomoc. Když se dověděl, že je z Kilikie,35 řekl: „Vyslechnu tě, až se dostaví tvoji žalobci.“ A dal Pavla střežit ve vládní budově, kterou kdysi postavil Herodes Veliký.

Skutky apoštolů 23

Nádej pre kazdého

od Biblica
1 Pavol sa pokojne a bez strachu zahľadel na členov rady a povedal: „Bratia! Až dodnes som žil s čistým svedomím pred Bohom.“2 Veľkňaz Ananiáš to pokladal za rúhanie a rozkázal tým, čo stáli pri ňom, aby ho udreli po ústach.3 Ale Pavol zvolal: „Ty pokrytec! Za to teba udrie Boh. Aký si to sudca, keď sa sám previňuješ proti zákonu a dávaš ma biť!“4 No tí, čo stáli vedľa Pavla, ho napomenuli: „Ako si dovoľuješ urážať veľkňaza?“5 Pavol sa ospravedlnil: „Nevedel som, bratia, že je to veľkňaz. A v Písme sa naozaj hovorí: Nehovor zle o svojom predstavenom!“6 Pavol vedel, že vo veľrade sú zastúpené dve strany: saduceji a farizeji. Preto nahlas zvolal: „Bratia, som farizej ako všetci moji predkovia. Stojím dnes pred súdom, lebo verím vo vzkriesenie a večný život!“7 Tým sa mu podarilo vniesť do rady rozkol.8 Saduceji totiž popierajú vzkriesenie, večný život aj existenciu duchovného sveta, kým farizeji toto všetko vyznávajú.9 Tu sa strhol veľký krik a niektorí židovskí vodcovia vstali a chytili stranu Pavlovi: „Nič zlé na ňom nevidíme. Čo ak naozaj k nemu na ceste do Damasku prehovoril duch alebo anjel?“10 Tu nastala taká haravara, až sa veliteľ zľakol, že Pavla roztrhajú na kúsky. Dal preto príkaz, aby vojaci násilím vytrhli Pavla z ich rúk a odviedli ho do pevnosti.11 Tej noci sa ukázal Pavlovi Pán a povzbudil ho: „Neboj sa, Pavol! Ako si svedčil o mne v Jeruzaleme, tak musíš svedčiť aj v Ríme.“12 Na druhé ráno sa stretlo asi13 štyridsať Židov a zaprisahali sa, že nebudú jesť ani piť, kým Pavla nezabijú.14 Zašli k veľkňazom a starším, oznámili im svoje rozhodnutie a naliehali:15 „Požiadajte veliteľa, aby dal znova predviesť Pavla pod zámienkou, že chce dôkladnejšie vyšetriť jeho prípad. A my sa ho zmocníme a zabijeme ho skôr, ako dôjde na miesto.“16 O týchto úkladoch sa dozvedel syn Pavlovej sestry. Podarilo sa mu preniknúť do pevnosti a oznámiť to ujovi.17 Pavol si zavolal službukonajúceho dôstojníka a požiadal ho: „Zaveď tohto chlapca k veliteľovi, chce mu oznámiť niečo dôležité.“18 Dôstojník vyhovel jeho žiadosti.19 Veliteľ chlapca prijal a pozhováral sa s ním medzi štyrmi očami.20 „Židia kujú sprisahanie,“ oznámil chlapec. „Požiadajú ťa, aby si zajtra dal predviesť Pavla pred veľradu, že ho musia ešte dôkladnejšie vypočuť.21 Cestou však bude na Pavla striehnuť viac ako štyridsať mužov. Zaprisahali sa, že nebudú ani jesť, ani piť, kým ho nezabijú. Sú odhodlaní na všetko a čakajú iba na tvoj súhlas.“22 Veliteľ prepustil chlapca a povedal mu: „Pred nikým ani len nemukni, čo si mi prezradil.“23 Veliteľ si ihneď zavolal dvoch dôstojníkov a prikázal im: „Pripravte na deviatu hodinu večer dvesto pešiakov na cestu do Cézarey, sedemdesiat jazdcov a dvesto kopijníkov.24 Dajte koňa aj Pavlovi a postarajte sa, aby ste ho dopravili k miestodržiteľovi Felixovi.“25 Potom napísal list tohto znenia:26 „Klaudius Lyziáš pozdravuje veľaváženého miestodržiteľa Felixa.27 Muža, ktorého ti posielam, chytili Židia a chceli ho zabiť. Keď som sa dozvedel, že je to rímsky občan, zakročil som so svojím oddielom a vytrhol im ho z rúk.28 Aby som zistil, z čoho ho vlastne obviňujú, predviedol som ho pred veľradu.29 Ukázalo sa, že nejde o nijaký vážny zločin, ktorý by si zasluhoval väzenie alebo smrť, iba o ich náboženské spory.30 No dostal som správu, že ho chcú úkladne zavraždiť, preto ho posielam k tebe. Zároveň som dal na vedomie žalobcom, aby žalobu proti nemu podali u teba.“31 Ešte v tú noc dorazili vojaci s Pavlom do Antipatrídy.32 Na druhé ráno sa vrátili do pevnosti33 a jazdci ďalej sprevádzali Pavla do Cézarey. Tu odovzdali list aj väzňa miestodržiteľovi.34 Felix si prečítal odkaz a spýtal sa Pavla, z ktorej provincie pochádza. Keď sa dozvedel, že je z Cilície,35 povedal: „Vypočujem ťa, až prídu tvoji žalobcovia.“ Potom dal príkaz, aby Pavla strážili v Herodesovom paláci.