Skutky apoštolů 22 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

1 „Bratři a otcové, rád bych se před vámi obhájil.“ 2 Lidé byli překvapeni, že mluví jejich rodným jazykem, a tak tiše poslouchali. Pavel pokračoval: 3 „Jsem žid, narozený sice v Tarsu v Kilikii, ale vychován jsem byl zde v Jeruzalémě. Vám dobře známý učenec Gamaliel mě vyškolil přesně podle zákona našich otců a horlil jsem pro Boha, právě tak jako vy dnes. 4 Víru v Ježíše Krista jsem nenáviděl k smrti. Dokonce jsem jeho vyznavače, muže i ženy, dával zatýkat a věznit. 5 To mi může dosvědčit velekněz a celá velerada. Jednou mi také vydali pověřující listiny pro židovskou obec v Damašku a já jsem se tam vypravil, abych mezi nimi pozatýkal křesťany a dopravil je do Jeruzaléma k potrestání. 6 A poslyšte, co se stalo. Bylo kolem poledne a my jsme byli na dohled od damašských hradeb. Náhle se okolo mne rozzářilo oslnivé světlo, mnohem jasnější než polední slunce. 7 Padl jsem na zem, když jsem uslyšel hlas: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ 8 Ozval jsem se: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Slyšel jsem odpověď: ‚Já jsem Ježíš z Nazaretu a ty bojuješ proti mně.‘ 9 Moji průvodci byli tím světlem také oslněni, ale neslyšeli, že by ke mně někdo mluvil. 10 Zeptal jsem se: ‚Pane, co mám dělat?‘ Ježíš mi odpověděl: ‚Teď vstaň a jdi do Damašku. Tam ti řeknou, jaký mám pro tebe úkol.‘ 11 Jas toho světla mne docela oslepil a tak jsem klopýtal do Damašku, veden za ruce svými průvodci. 12 Tam mne navštívil Ananiáš, zbožný ctitel zákona, kterého si židé v Damašku velice vážili. 13 Přišel a řekl mi: ‚Bratře Saule, otevři oči!‘ Tu se mi vrátil zrak a já ho uviděl. 14 Řekl ještě: ‚Tak to chtěl Bůh, abys konečně poznal jeho vůli, abys uviděl Božího Spravedlivého a uslyšel jeho vlastní hlas. 15 Staneš se Ježíšovým svědkem celému světu a budeš všude vyprávět, co jsi viděl a slyšel. 16 Neváhej, vyznej, že je tvým Pánem, dej se pokřtít na znamení, že jsi očištěn od hříchů.‘ 17 Později, když jsem se vrátil do Jeruzaléma a modlil se v chrámu, měl jsem ještě jedno vidění. 18 Viděl jsem Pána a slyšel jeho slova: ‚Nezdržuj se a rychle odejdi z Jeruzaléma. Tady nepřijmou tvoje svědectví o mně.‘ 19 Ale já jsem odporoval: ‚Pane, tady jsem dával tvoje věrné věznit a bičovat v synagogách. 20 Tady byla prolita první krev, krev tvého svědka Štěpána. Já byl při tom, souhlasil jsem s tím a hlídal jsem pláště těm, kdo ho kamenovali. Všichni to tu o mně vědí.‘ 21 Pán mi však řekl: ‚Jen jdi, protože tě pošlu k pohanům.‘ “

Pavel se představuje jako římský občan

22-23 Až potud dav Pavla pozorně poslouchal, ale zmínka o pohanech je znovu pobouřila. Začali mávat plášti, házeli na něho hrsti prachu a křičeli: „Pryč s tím zrádcem! Na smrt! Nemá tu co dělat!“ 24 Velitel dal Pavla rychle odvést do pevnosti a nařídil, aby ho zbičovali a vyslechli; chtěl vědět, čím vzbudil tolik nenávisti. 25 Už ho připoutali k bičovací lavici, když se Pavel obrátil k velícímu setníkovi: „Nemáte přece právo bičovat římského občana. Musím být postaven před řádný soud.“ 26 Důstojník dal přerušit přípravy, šel k veliteli a hlásil mu: „Stal se nějaký omyl, ten člověk prohlašuje, že je občanem Říma.“ 27 Velitel s ním šel k Pavlovi a zeptal se: „Je pravda, že jsi římský občan?“ „Ano, jsem,“ odpověděl vězeň. 28 Velitel zapochyboval: „Vím z vlastní zkušenosti, že je to pěkně drahé. Kdepak bys na to vzal?“ Pavel řekl: „Já jsem nic nekupoval, jsem občanem od narození.“ 29 Po tomto prohlášení vojáci odhodili důtky a spěšně jej odvazovali. Velitel měl obavy, protože se dopustil takového přehmatu vůči rodilému římskému občanu. Rozhodl se, že vyšetří, z čeho židé Pavla vlastně obviňují. 30 Na velitelovu žádost se nazítří sešla židovská velerada za předsednictví úřadujícího i minulého velekněze.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Pavol sa obhajuje pred Židmi

1 „Milí bratia a otcovia! Vypočujte, prosím, čo by som rád povedal na svoju obhajobu.“ 2 Keď počuli, že sa im prihovoril v ich rodnom jazyku, nastalo ešte väčšie ticho. 3 „Som Žid, narodil som sa v Tarze v Cilícii, ale vychovaný som bol tu v Jeruzaleme. Ako žiak známeho učenca Gamaliela som sa naučil zachovávať zákony našich otcov. Horlivo som sa usiloval dodržiavať Božie príkazy, tak ako to robíte vy dnes. 4 Preto som až na smrť nenávidel nové učenie Ježiša Krista a jeho vyznávačov, mužov aj ženy som dával zatýkať a väzniť. 5 To mi môže dosvedčiť veľkňaz aj celá najvyššia rada. Raz som si od nej dokonca vyžiadal odporúčajúce listy pre židovskú obec v Damasku. Vybral som sa ta, aby som tamojších stúpencov novej viery pozatýkal, priviedol ich v putách do Jeruzalema a dal ich potrestať. 6 No počujte, čo sa stalo. Keď som sa už blížil k Damasku – bolo práve poludnie – zrazu sa okolo mňa rozžiarilo oslepujúce svetlo z neba. 7 Padol som na zem a počul som hlas: ‚Saul, Saul, prečo ma prenasleduješ?‘ 8 Ozval som sa:‚Kto si, Pane?‘ Odpovedal mi:‚Som Ježiš Nazaretský, ktorého ty prenasleduješ.‘ 9 Moji sprievodcovia boli takisto oslepení tým svetlom, ale nepočuli, že niekto ku mne prehovoril. 10 Spýtal som sa:‚Čo mám robiť, Pane?‘ Ježiš mi povedal:‚Vstaň! Choď do Damasku, a tam sa dozvieš, aké poslanie ti Boh zveruje.‘ 11 Jas toho svetla ma celkom oslepil, preto ma museli moji druhovia vziať za ruku a doviesť až do Damasku. 12 Tam žil istý muž, ktorý sa volal Ananiáš. Bol veľmi zbožný a usiloval sa svedomite dodržiavať všetky Božie príkazy, takže sa tešil dobrej povesti u všetkých Židov v Damasku. 13 Ten ma vyhľadal a povedal mi:‚Milý brat Saul, opäť budeš vidieť.‘ V tej chvíli sa mi vrátil zrak a uvidel som ho. 14 A ešte mi povedal:‚Boh našich otcov si ťa vyvolil, aby si poznal jeho vôľu, videl Mesiáša a počul ho hovoriť. 15 Staneš sa jeho svedkom pred celým svetom a všade budeš rozprávať, čo si videl a počul. 16 Neváhaj teda, daj sa pokrstiť na znamenie, že si očistený od hriechov, a vyznávaj, že je tvojím Pánom.‘ 17 Vrátil som sa naspäť do Jeruzalema. Jedného dňa som sa modlil v chráme a tu sa mi znova zjavil Pán 18 a povedal mi:‚Čo najrýchlejšie odíď z Jeruzalema, lebo nik neuverí tomu, čo budeš o mne hovoriť.‘ 19 Odporoval som:‚Pane, oni predsa vedia, že práve ja som dával zatvárať do žalára a biť v synagógach tých, ktorí v teba uverili. 20 A keď tiekla krv tvojho svedka Štefana, aj ja som bol pri tom, schvaľoval som to a strážil som šaty tým, ktorí ho kameňovali.‘ 21 Ale Pán mi povedal:‚Odíď z Jeruzalema, lebo ťa chcem poslať ďaleko k pohanom.‘ “ 22 Až do tejto chvíle ho dav pozorne počúval, ale zmienka o pohanoch ich znova podráždila. Začali strhávať zo seba šaty, hádzať doňho hrste hliny 23 a kričali: „Preč s tým zradcom. Nesmie zostať nažive!“ 24 Veliteľ dal Pavla rýchlo odviesť do pevnosti, rozkázal, aby ho zbičovali a vypočuli. Chcel sa dozvedieť, prečo sa dav naňho tak rozzúril. 25 Keď ho už priviazali, obrátil sa Pavol na veliaceho dôstojníka: „Smiete bičovať rímskeho občana a navyše bez súdneho vyšetrenia?“ 26 Dôstojník zašiel za veliteľom a hlásil mu to: „Čo chceš robiť? Ten človek je predsa rímsky občan!“ 27 Veliteľ pristúpil k Pavlovi a spýtal sa ho: „Je pravda, že si rímsky občan?“ Odpovedal: „Áno, som.“ 28 Veliteľ namietol: „Aj ja som. No ja som za to občianske právo zaplatil ťažké peniaze!“ – „A ja som sa ako rímsky občan už narodil.“ 29 Tu sa vojaci, ktorí ho mali biť a vypočúvať, ihneď stiahli. Aj veliteľ sa preľakol, keď sa dozvedel, že Pavol je rímsky občan a on ho dal spútať. 30 Veliteľ chcel zistiť, z čoho Židia vlastne Pavla obviňujú. Na druhý deň ho dal vyviesť z väzenia a rozkázal, aby sa zišli veľkňazi i celá rada.