Skutky apoštolů 13 | Slovo na cestu

Slovo na cestu

Pavel a Barnabáš jsou posláni, aby kázali evangelium

1 Ve sboru v Antiochii bylo několik mužů, kterým Bůh dával zvláštní porozumění jeho pokynům i schopnost tlumočit je lidem. Byli to Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius z Kyrény, Manahen, který byl vychováván spolu s galilejským knížetem Herodem Antipou, a Saul. 2 Ti se jednou připravovali postem a modlitbami na službu Bohu a dostali pokyn od Ducha svatého: „Vyšlete ze svého středu Barnabáše a Saula k práci, kterou jim chci svěřit!“ 3 Znovu se tedy modlili a postili, pak jim požehnali pokládáním rukou a vyslali je na misii. Jako pomocník s nimi šel Jan Marek.

Pavlův soud nad čarodějem na Kypru

4 Podle pokynů Ducha se vypravili do přístavu Seleukie a odtud se plavili na ostrov Kypr. 5 Přistáli v městě Salamině a v židovských synagogách začali kázat o Kristu. 6 Prošli tak celým ostrovem až do Páfu. 7 Tam sídlil římský místodržitel Sergius Paulus, vzdělaný muž, a ten k sobě pozval Barnabáše a Saula, aby od nich slyšel Boží zvěst. 8 U Sergia byl také židovský mág Barjezus, který se vydával za proroka. Říkalo se mu Elymas, to znamená čaroděj. Ten se teď tvrdě postavil proti Barnabášovi a Saulovi a snažil se ze všech sil, aby jim Sergius neuvěřil. 9 Saul, nyní známější pod jménem Pavel, se v síle svatého Ducha podíval Barjezovi přímo do očí a řekl: 10 „Tvoje jméno sice znamená ‚syn Ježíšův‘, ale ve skutečnosti jsi syn ďáblův, plný klamu a falše! Jsi nepřítel Boží pravdy a stojíš v cestě lidem, kteří hledají Boha. 11 On je však pánem i nad tebou. Na důkaz toho teď oslepneš a na čas neuvidíš ani slunce!“ Barjezovi se skutečně setmělo před očima, tápal kolem sebe a hledal, kdo by mu podal ruku a vedl ho. 12 Když místodržitel viděl, co se stalo, uvěřil a dychtivě přijímal Ježíšovo učení.

První Pavlovo misijní kázání – v Antiochii Pisidiské

13 Z Páfu se Pavel a jeho průvodci plavili do Perge v Pamfylii. Jan Marek se však od nich odloučil a vrátil se odtud do Jeruzaléma. 14 Z Perge šli do Pisidiské Antiochie a zúčastnili se tam sobotní bohoslužby v synagoze. 15 Když byly přečteny oddíly ze zákona a prorockých knih, vyzvali je představení synagogy: „Bratři, jestliže máte pro nás nějaké duchovní povzbuzení, ujměte se slova!“ 16 Tu vystoupil Pavel, naznačil obvyklým gestem, že bude hovořit, a začal: „Muži Izraele, i vy, jiného původu, kteří ctíte jediného Boha! Dobře poslouchejte! 17 Bůh si vyvolil naše praotce a za pobytu v Egyptě dal jejich potomkům vyrůst ve veliký národ. Mocnými činy je pak z té otrokářské země vysvobodil. 18 Po čtyřicet let kočovali pouštěmi a Bůh se o ně pečlivě staral. 19 Potom jim podmanil všechny národy, které obývaly Kenaan a daroval tu zemi dědičně Izraeli. 20 Po více než čtyři století jim Bůh vládl prostřednictvím moudrých vůdců, z nichž poslední byl prorok Samuel. 21 V jeho době zatoužili naši předkové po králi a Bůh jim tedy dal za krále Saula, syna Kíšova z kmene Benjamín. Vládl jim čtyřicet let. 22 Bůh se však od něho odvrátil a dal Izraeli za krále Davida, o němž řekl: ‚Vybral jsem si Davida, Jišajova syna. To je muž podle mých představ a bude se řídit mou vůlí.‘ 23 Slíbil také, že z Davidova rodu se narodí Vysvoboditel, a splnil to, když poslal Ježíše. 24 Před jeho příchodem hlásal Jan všem Izraelcům, aby se zřekli svých hříchů a dali se pokřtít. 25 Ke konci své činnosti Jan říkal: ‚Nemyslete si, že já už jsem ten očekávaný! Ten přichází po mě a pro mne by byla příliš velká čest, kdybych mu směl třeba jen boty rozvázat.‘ 26 Bratři, kteří jste z Abrahamova národa, i vy ostatní, kteří spolu s námi ctíte jediného Boha, dnes vám přinášíme zvěst o spáse! 27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové však v Ježíšovi nerozeznali Spasitele. Odsoudili ho a nevědomky tak splnili, co o něm psali proroci, jak to čítáme každou sobotu. 28 Neměli žádný důvod, aby ho vydali na smrt. Přesto však naléhali na Piláta, aby ho dal popravit. 29 Ale i tak se uskutečnily doslova všechny předpovědi Písma. Ježíšovo tělo bylo sňato z kříže, pohřbeno, 30 ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých! 31 Po řadu dní jej vídali jeho galilejští učedníci, kteří s ním přišli do Jeruzaléma. Ti to dosud osobně dosvědčují. 32 I vám dnes zvěstujeme, že veliký slib, který Bůh dal našim předkům, 33-34 splnil nyní jejich potomkům a potvrdil ho Ježíšovým vzkříšením. Na něho se vztahují slova druhého žalmu: ‚Ty jsi můj syn, dávám ti dnes život.‘ Bůh slíbil Davidovi, že jeho království bude věčné. 35-36 A David říká Bohu: ‚Nedopustíš, aby tvůj vyvolený podlehl smrti.‘ To se ovšem netýkalo samého Davida, jenž splnil ve své době úkol, zemřel, byl pohřben a jeho tělo se rozpadlo v prach. 37 Ta proroctví se vztahují na Krista, Davidova potomka, kterého Bůh vzkřísil, takže jeho tělo nepodlehlo zkáze. 38 Uvědomte si, bratři, co to pro vás znamená: Každému, kdo uvěří v Ježíše, odpouští Bůh všechny hříchy, a to i ty, které podle Mojžíšova zákona nemohly být odpuštěny. 39 Dejte si však pozor, aby se na vás nesplnila prorocká předpověď: 40-41 ‚Jen se dobře dívejte, vy, kteří mnou opovrhujete. Zděste se, váš konec se blíží. Před vašimi zraky se děje něco velikého, druzí vám o tom svědčí, ale vy tomu nechcete věřit.‘ “ 42 Když vycházeli ze synagogy, posluchači prosili Pavla a Barnabáše, aby jim o tom všem znovu vyprávěli ještě další sobotu. 43 Mnozí židé i na židovskou víru obrácení pohané doprovázeli Pavla a Barnabáše. Ti s nimi hovořili a vedli je k tomu, aby se drželi Božího odpuštění.

Pavel se obrací k pohanům: Boží poselství sjednocuje, ale i rozděluje

44 Následující sobotu se shromáždilo skoro celé město, aby slyšelo hlásání Božího slova. 45 Židé žárlili, že se sešlo tolik lidí, skákali Pavlovi do řeči, odporovali a posmívali se mu. 46 Nakonec jim tedy Pavel s Barnabášem řekli: „Vy jste měli přednost, vám jsme měli vyřídit Boží slovo jako prvním. Protože je však odmítáte a vzdáváte se tak naděje na věčný život, obracíme se k pohanům. 47 Tak nám to Pán totiž přikázal: ‚Neste světlo pohanům a zvěstujte spásu všem lidem.‘ “ 48 Pohané z toho měli velkou radost a ze srdce děkovali Bohu za to, co od Pavla slyšeli. Ti, v nichž Bůh probudil touhu po věčném životě, uvěřili 49 a Kristovo evangelium se šířilo v celém kraji. 50 Židé, kteří Krista odmítli, však využili svého vlivu na urozené ženy, které se přiklonily k víře Izraele, a na městské úředníky. Vzbudili tak nepřátelství proti Pavlovi a Barnabášovi, až je vyhnali z kraje. 51 Ti se rozhodli, že se nebudou svým odpůrcům vnucovat a odešli do Ikonia. 52 Sbor v Antiochii však rozkvétal a Bůh tamějším věřícím dával radost a svého Ducha.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Pavol a Barnabáš vyslaní ako misionári

1 Medzi členmi zboru v Antiochii boli proroci a učitelia. Boli to Barnabáš, Simeon zvaný Čierny, Lucius z Cyrény, Manahen, ktorý bol vychovávaný spolu s galilejským kniežaťom Herodesom Antipom, a Saul. 2 Raz keď sa pripravovali pôstom a modlitbami na službu Bohu, dostali pokyn od Svätého Ducha: „Oddeľte spomedzi seba Barnabáša a Saula, lebo im chcem zveriť zvláštne poslanie.“ 3 Znova sa teda modlili a postili, potom na nich položili ruky a poslali ich na misiu. 4 Ako pomocník šiel s nimi Ján Marek.Podľa pokynu Svätého Ducha sa vybrali do prístavu Seleukia a odtiaľ sa odplavili na Cyprus. 5 Pristáli v meste Salamina a v židovských synagógach kázali o Kristovi. 6 Potom putovali cez ostrov z mesta do mesta a všade kázali, až sa napokon dostali do Pafu. 7 Tam sídlil rímsky miestodržiteľ Sergius Paulus, vzdelaný muž, a ten k sebe pozval Barnabáša a Saula, aby od nich počul Božiu zvesť. 8 U Sergia bol aj židovský mág Barjezus, ktorý sa vydával za proroka. Volali ho Elymas, čo v preklade znamená čarodejník. Ten sa tvrdo postavil proti Barnabášovi a zo všetkých síl chcel odvrátiť Sergia od viery. 9 Saul, teraz väčšmi známy pod menom Pavol, sa naňho prenikavo zahľadel 10 a naplnený Svätým Duchom povedal: „Tvoje meno síce znamená‚syn Ježišov‘, ale v skutočnosti si syn diablov, plný klamu a falše. Si nepriateľom Božej pravdy a stojíš v ceste ľuďom, ktorí hľadajú Boha. 11 Ale teraz ťa postihne Boží trest. Oslepneš a istý čas neuvidíš ani slnko!“ Barjezusovi sa naozaj zatmelo pred očami, začal šmátrať okolo seba a hľadal, kto by mu podal ruku a viedol ho. 12 Keď miestodržiteľ videl, čo sa stalo, uveril a žasol nad tým, akú moc má Božie slovo.

Misijná práca v Antiochii

13 Z Pafu sa Pavol a jeho sprievodcovia plavili do Pergy v Pamfýlii. Ján Marek sa však od nich odlúčil a vrátil sa odtiaľ do Jeruzalema. 14 Z Pergy pokračovali do Antiochie v Pisidskej provincii. V sobotu sa pobrali na bohoslužby. 15 Najprv sa ako zvyčajne čítali oddiely z Mojžišových kníh a z prorokov a potom predstavení synagógy vyzvali Pavla a Barnabáša: „Bratia, ak máte pre nás nejaké duchovné povzbudenie, dávame vám slovo!“ 16 Tu vystúpil Pavol, dal pokyn rukou a začal: „Mužovia izraelskí aj vy ostatní, ktorí ctíte jediného Boha, počúvajte! 17 Boh si vyvolil našich praotcov a za pobytu v Egypte dal ich potomkom vyrásť na veľký národ. Potom ich slávne vyviedol z tejto otrokárskej krajiny. 18 Štyridsať rokov putovali po púšti a Boh ich živil. 19 Neskôr im podmanil sedem národov, ktoré obývali Kanaán, a daroval tú krajinu do dedičstva Izraelu. 20 Vyše štyristopäťdesiat rokov im dával múdrych vodcov a posledný z nich bol prorok Samuel. 21 Vtedy zatúžili naši predkovia po kráľovi a Boh im dal kráľa Saula, syna Kišovho z Benjamínovho kmeňa. Vládol im štyridsať rokov. 22 Boh sa však od neho odvrátil a dal Izraelovi za kráľa Dávida, o ktorom povedal:‚Dávid, syn Jesseho, je muž podľa mojich predstáv, lebo bude konať moju vôľu.‘ 23 A z Dávidovho rodu dal, tak ako sľúbil, izraelskému ľudu Spasiteľa Ježiša. 24 Jeho príchod ohlasoval Ján a vyzýval všetkých Izraelitov, aby sa odvrátili od svojich hriechov a dali sa pokrstiť. 25 Keď Ján skončil svoje poslanie, pripomenul:‚Myslíte si, že ja som očakávaný Mesiáš? Nie! Ale po mne príde ten, komu nie som hodný ani len rozviazať obuv na nohách.‘ 26 Bratia, ktorí ste z Abrahámovho rodu, aj vy ostatní, ktorí spolu s nami ctíte jediného Boha, zvesť o spáse je určená nám všetkým. 27 Obyvatelia Jeruzalema ani ich vodcovia však v Ježišovi nespoznali Spasiteľa. Odsúdili ho a nevedomky tak splnili, čo o ňom napísali proroci, ako si to čítavame každú sobotu. 28 Nenašli na ňom nijaký dôvod, aby ho mohli odsúdiť na smrť, a predsa naliehali na Piláta, aby ho dal popraviť. 29 Ale aj tak sa splnili všetky predpovede Písma. Ježišovo telo zložili z kríža, pochovali, 30 ale Boh ho vzkriesil z mŕtvych! 31 Mnoho dní sa zjavoval tým, ktorí s ním prišli z Galiley do Jeruzalema. Tí o tom teraz osobne svedčia. 32 A my vám prinášame radostnú správu, že sľub, ktorý Boh dal našim praotcom, splnil teraz nám, ich deťom, a potvrdil ho Ježišovým vzkriesením. 33 Naňho sa vzťahujú slová druhého žalmu:‚Dnes som sa priznal k tebe ako k svojmu synovi.‘ 34 To, že Ježiš vstane z mŕtvych a už nikdy nezomrie, predpovedal Boh v Písme:‚Splním vám zasľúbenie, ktoré som dal Dávidovi.‘ 35 A v inom žalme to vysvetľuje ešte jasnejšie: ‚Nedopustíš, aby sa tvoj Svätý rozpadol na prach.‘ 36 To sa netýkalo Dávida, ktorý keď vykonal podľa Božej vôle svoje poslanie, zomrel, bol pochovaný vedľa svojich predkov a potom zotlel na prach. 37 Tie proroctvá sa vzťahujú na Krista, Dávidovho potomka, ktorého Boh vzkriesil, takže jeho telo nepodľahlo skaze. 38 Bratia, počúvajte! V Ježišovi vám zvestujeme odpustenie hriechov. 39 Každý, kto mu dôveruje, je oslobodený od všetkých previnení a je ospravedlnený – a to židovský zákon nikdy nemohol urobiť. 40 Dajte si však pozor, aby sa na vás nesplnila prorocká predpoveď: 41 ‚Vy, ktorí pohŕdate pravdou, otvorte oči a zahyňte, lebo vykonám za vášho života niečo veľké, čomu neuveríte, aj keď vám budú o tom iní rozprávať.‘ “ 42 Keď vychádzali zo synagógy, poslucháči prosili Pavla a Barnabáša, aby na druhú sobotu znova prišli a hovorili im o týchto veciach. 43 Mnohí Židia aj obrátení pohania, ktorí uctievali jediného Boha, sprevádzali Pavla a Barnabáša, a tí ich povzbudzovali, aby prijali milosť, ktorú im Boh ponúka. 44 Nasledujúcu sobotu sa zhromaždilo skoro celé mesto, aby počuli hlásať Božie slovo. 45 Keď židovskí vodcovia videli toľký zástup, pochytila ich závisť. Skákali Pavlovi do reči, odporovali mu a robili si z neho posmešky. 46 Napokon im teda Pavol a Barnabáš smelo a otvorene povedali: „Túto dobrú správu sme mali zvestovať najprv vám Židom. Keďže ju však odmietate a vzdávate sa večného života, obraciame sa k pohanom. 47 Veď tak nám to Pán prikázal:‚Určil som ťa, aby si bol svedkom pohanom a niesol spásu až na koniec sveta.‘ “ 48 Keď to pohania počuli, veľmi sa tešili a zo srdca ďakovali za počuté Božie slovo. Tí, v ktorých Boh prebudil túžbu po večnom živote, uverili 49 a radostnú správu o Kristovi šírili po celom kraji. 50 Ale Židom sa podarilo popudiť zbožné urodzené ženy aj vplyvných mužov proti Pavlovi a Barnabášovi, až ich napokon vyhnali z mesta. 51 Pavol a Barnabáš striasli prach zo svojich nôh na znak protestu a odišli do mesta Ikonium. 52 Ale zbor v Antiochii prekvital, Boh napĺňal veriacich radosťou i svojím Duchom.