Marek 6 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Lidé z Nazaretu odmítají uvěřit

1 Pak se Ježíš s učedníky vrátil do svého domovského města Nazaretu. 2 Když přišla sobota, kázal v tamější synagoze, kde mu naslouchalo mnoho lidí. Všichni žasli a říkali si: „Kdepak se to naučil? Kde se u něho vzala ta moudrost? A dokonce dělá i zázraky! 3 Známe ho přece jako tesaře, syna Marie. Jeho bratři jsou Jakub, Josef, Juda a Šimon. A také jeho sestry žijí mezi námi.“ Nemohli se s tím prostě vyrovnat, dokonce se nad tím pohor-šovali. 4 Ježíš jen poznamenal: „Nikde prorok neznamená tak málo, jako ve vlastní obci a rodině.“ Jejich nedůvěra ho zarmoutila 5-6 a nemohl tam učinit žádný zázrak; jen na několik nemocných položil ruku a uzdravil je. Rozhodl se, že se obrátí k lidem v okolních vesnicích.

Ježíš vysílá dvanáct učedníků

7 Potom svolal svých dvanáct učedníků, vysílal je po dvojicích do okolních vesnic a propůjčil jim schopnost osvobozovat lidi z moci zla. 8-9 Nakázal jim, aby si na cestu kromě hole nic nebrali: žádný chléb, žádná zavazadla, žádné peníze, dokonce ani náhradní obuv nebo šaty. 10 „V každé vesnici se ubytujte na jediném místě, a to tam, kde vás nejprve přijmou. 11 Když vás někde nebudou chtít přijmout ani vyslechnout, jděte pryč a vyklepejte i ten jejich prach ze svých bot; ať mají, co jim patří.“ 12 Vydali se tedy na cesty a všude vyzývali, aby lidé zanechali svých zlých činů, litovali jich a začali žít nový život. 13 Vyháněli démony, nemocné potírali olejem a uzdravovali je.

Herodes zabíjí Jana Křtitele

14 Ježíšův věhlas se šířil a zprávy o něm se donesly až k uším krále Heroda. Někteří lidé říkali, že to ožil Jan Křtitel, proto prý koná takové zázraky. 15 Jiní se zase domnívali, že znovu přišel dávný prorok Elijáš, a další byli přesvědčeni, že prostě povstal nový prorok, jak tomu bývalo za starodávna. 16 Sám Herodes, když se o Ježíši dozvěděl, se polekal: „Je to Jan, kterého jsem dal popravit. Určitě vstal z mrtvých.“ 17 Král dal již dříve Jana zatknout a uvěznil ho ve své tvrzi. 18 Jan mu totiž vytýkal, že odloudil vlastnímu bratru Filipovi manželku Herodiadu. 19 Ta Jana Křtitele za to nenáviděla a ukládala mu o ivot, bez králova souhlasu se však neodvažovala dát ho zavraždit. 20 Věděla, že Herodes si ho vážil jako spravedlivého a svatého člověka a držel nad ním ochrannou ruku. Rozhovory s ním ho sice vždycky jaksi znepokojovaly, ale přesto mu rád naslouchal a někdy se podle jeho slov i řídil. 21 Herodiadě se naskytla příležitost Jana odstranit, když král na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojnictvo a vedoucí osobnosti Galileje. 22 Dcera Herodiady při banketu tančila před hosty a všem se velice líbila. 23 Král byl tak okouzlen, že jí pošetile slíbil splnit jakékoliv přání, i kdyby to měla být polovina království. Dokonce to přede všemi slavnostně odpřisáhl. 24 Šla se tedy poradit se svou matkou a ta ji navedla, aby si řekla o hlavu Jana Křtitele. 25 Rychle se vrátila ke králi a přednesla mu své přání: „Chci, abys mi hned teď dal přinést mísu s hlavou Jana Křtitele.“ 26 Král tím byl otřesen, ale neměl odvahu odvolat, co přede všemi hosty tak okázale slíbil. 27 Poslal tedy do vězení kata, aby Jana sťal. 28 Kat rozkaz splnil a na míse přinesl Janovu hlavu. Děvče ji předalo své matce. 29 Když se to doslechli Janovi učedníci, přišli pro jeho tělo a pohřbili ho.

Ježíš sytí pět tisíců

30 Apoštolové se vrátili z cest a znovu se sešli u Ježíše. Vyprávěli mu o všem, co dělali a o čem hovořili s lidmi, se kterými se setkali. 31 Ježíš jim navrhl: „Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si.“ Stále totiž měli kolem sebe tolik lidí, že jim sotva zbýval čas na jídlo. 32 Odjeli tedy lodí na odlehlé místo. 33 Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali. 34 Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit. 35-36 Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer.“ 37 „Tak jim dejte najíst vy!“ navrhl Ježíš. „Kde bychom vzali tolik jídla,“ namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup.“ 38 „Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!“ požádal Ježíš. „Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby,“ hlásili mu, když se vrátili. 39 Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa. 40 Vzniklo sto takových skupin. 41 Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem. 42 Tak se všichni najedli dosyta 43 a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků. 44 Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.

Ježíš jde po vodě

45-46 Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil. 47 Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře. 48 Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera. Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít. 49 Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak. 50 On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“ 51 Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal. Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat. 52 Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.

Ježíš uzdravuje všechny, kdo se ho dotýkají

53 Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret. 54 Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul. 55 Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné. 56 Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Doma nikto nie je prorokom

1 Onedlho odišiel z toho kraja a vrátil sa aj so svojimi učeníkmi do Nazareta, svojho domovského mesta. 2 V najbližšiu sobotu sa pobral do synagógy a tam vyučoval. Ľudia, ktorí ho počúvali, žasli a spytovali sa jeden druhého: „Kde sa to len v ňom berie? A skade má toľkú múdrosť? Ba robí aj zázraky! 3 Veď je to predsa tesár, syn Márie! A jeho bratia sú Jakub, Jozef, Júda a Šimon! Aj jeho sestry tu žijú s nami!“ A pohoršovali sa na ňom. 4 Ježiš im na to povedal: „Nikde si proroka nevážia tak málo ako v jeho vlasti, v jeho dome a jeho rodine.“ 5-6 Ich nevera ho zarmútila a nemohol tam urobiť nijaký zázrak. Iba na niekoľkých chorých položil ruky a uzdravil ich. Potom chodil po dedinách a vyučoval ľudí.

Ježiš vysiela dvanástich apoštolov

7 Ježiš si zavolal svojich dvanástich učeníkov, vyslal ich po dvoch a dal im moc vyslobodzovať ľudí z moci zla. 8 Prikázal im, aby si na cestu okrem palice nič nebrali: ani chlieb, ani nijakú batožinu, ani peniaze, 9 ba ani náhradnú obuv alebo šaty. 10 A dal im takýto pokyn: „Ak vstúpite do niektorého domu, zostaňte v ňom až do svojho odchodu. 11 No ak by vás niekde nechceli prijať a nevypočuli vaše svedectvo, choďte preč a otraste si aj prach zo svojich nôh na svedectvo proti nim. Sami raz ponesú za svoje správanie zodpovednosť.“ 12 A tak sa učeníci vydali na cestu a všade nabádali ľudí: „Zmeňte svoj život! Obráťte sa k Bohu!“ 13 Oslobodzovali ľudí, ktorých ovládali zlí duchovia, mnohých chorých natierali olejom a uzdravovali ich.

Smrť Jána Krstiteľa

14 Chýr o Ježišovi, o ktorom sa všade veľa hovorilo, sa dostal až do uší kráľa Herodesa. Niektorí ľudia vraveli, že to ožil Ján Krstiteľ, preto vraj koná také zázraky. 15 Iní sa nazdávali, že znova prišiel dávny prorok Eliáš, a ďalší boli presvedčení, že povstal nový prorok, ako to bývalo za starodávna. 16 No keď to počul Herodes, usúdil: „Je to Ján, ktorému som dal sťať hlavu. Určite vstal z mŕtvych.“ 17 Kráľ Herodes dal totiž Jána zatknúť a v putách zavrieť do žalára, 18 lebo Ján Krstiteľ mu vyčítal, že odlúdil vlastnému bratovi Filipovi manželku Herodiadu. 19 Tá ho za to znenávidela a usilovala sa pripraviť ho o život, ale bez kráľovho súhlasu si netrúfala dať Jána zavraždiť. 20 Vedela, že sa Herodes bojí Jána Krstiteľa, pokladá ho za spravodlivého a svätého človeka a drží nad ním ochrannú ruku. Debaty s ním ho síce vždy vnútorne rozrušili, ale predsa ho rád počúval. 21 Napokon sa Herodiade naskytla vhodná príležitosť. Herodes usporiadal na oslavu svojich narodenín slávnostnú hostinu a pozval na ňu dvoranov, dôstojníkov a významné osobnosti z celej Galiley. 22 Na oslave tancovala Herodiadina dcéra a svojím pôvabom všetkých uchvátila. Aj Herodes bol ňou taký očarený, že zvolal: „Žiadaj si odo mňa všetko, čo chceš, a dostaneš to!“ 23 A slávnostne sa pred všetkými zaprisahal, že jej dá čo hneď aj polovicu svojho kráľovstva. 24 Dcéra sa šla poradiť s matkou. Tá ju naviedla, aby si žiadala hlavu Jána Krstiteľa. 25 Rýchlo sa vrátila a predniesla mu svoju žiadosť: 26 „Chcem, aby si mi ihneď priniesol na mise hlavu Jána Krstiteľa.“ Kráľ veľmi zosmutnel, ale netrúfal si nesplniť sľub, ktorý slávnostne dal pred všetkými hosťami. 27 Poslal teda do väzenia kata, aby sťal Jánovi hlavu. 28 Kat príkaz splnil, sťal Jána v žalári a priniesol jeho hlavu na mise. Dal ju dievčaťu a tá ju odovzdala svojej matke. 29 Keď sa to dopočuli Jánovi učeníci, prišli po jeho telo a pochovali ho.

Nasýtenie päťtisícového zástupu

30 Apoštoli sa vrátili z ciest a znova sa zišli u Ježiša. Vyrozprávali mu všetko, čo robili a o čom sa zhovárali s ľuďmi, s ktorými sa stretli. 31 Ježiš im navrhol: „Utiahnime sa niekam do ústrania a odpočiňme si trochu.“ Stále boli totiž obklopení húfom ľudí, že sa nemali kedy ani najesť. 32 A tak sa odplavili na odľahlejšie miesto. 33 No ľudia zbadali, ako odchádzajú na člne, a tak bežali po brehu, a kým čln pristál, už tam na nich čakali. 34 Keď Ježiš vystúpil z člna a zazrel ako zvyčajne obrovský zástup ľudí, prišlo mu ich ľúto, lebo boli ako ovce bez pastiera, a znova ich učil mnohému, čo potrebovali vedieť. 35-36 Na sklonku dňa prišli za ním učeníci a pripomenuli mu: „Mal by si ich už poslať domov. Na tomto opustenom mieste sa široko–ďaleko nedá nič kúpiť na zjedenie a o chvíľu sa zotmie.“ 37 Ježiš im odpovedal: „Tak sa im vy dajte najesť!“Namietli: „Kde by sme vzali toľko jedla? A nachovať toľký zástup, to by stálo veľmi veľa peňazí.“ 38 Spýtal sa ich: “Koľko tu máte chleba? Choďte a zistite to!“ Vrátili sa so slovami: „Dokopy päť chlebov a dve ryby.“ 39 Vyzval ľudí, aby sa rozdelili na skupiny a usadili sa na tráve. 40 Vzniklo sto takých skupín. 41 Potom vzal tých päť chlebov a dve ryby, uprel zrak na nebo a poďakoval za ne Bohu. Lámal ich na kúsky a podával učeníkom, aby ich roznášali. 42 Tak sa všetci najedli dosýta 43 a ešte sa nazbieralo dvanásť košov zvyškov. 44 A nasýtilo sa päťtisíc mužov.

Ježiš kráča po vode

45 Hneď nato Ježiš prikázal učeníkom, aby opäť nasadli do člna a preplavili sa na druhú stranu do Betsaidy. Sám ešte zostal, lebo sa chcel rozlúčiť s ľuďmi a poslať ich domov. 46 Keď sa rozišli, Ježiš sa pobral na vrch modliť. 47 Nastala noc, učeníci boli uprostred jazera a on sa ešte modlil hore na vrchu. 48 Na svitaní videl, že ešte vždy namáhavo veslujú, lebo sa plavili proti vetru. Vydal sa za nimi po hladine jazera. Priblížil sa až k člnu a chcel prejsť popri nich. 49 Keď zazreli, ako kráča po vode, začali kričať od hrôzy, lebo si mysleli, že je to prízrak. 50 Ale on ich upokojoval: „Nebojte sa, veď to som ja!“ 51 Vstúpil k nim do člna a vietor ihneď utíchol. Tu ich premkol ešte väčší strach. 52 Ani pri zázraku s chlebmi nepochopili, kto Ježiš vlastne je. Bol pre nich stále záhadou. Ešte nechápali, že keď Ježiš môže rozmnožiť chlieb, má moc aj nad prírodou. 53 Potom pristáli na druhom brehu v genezaretskom kraji. 54 Len čo Ježiš vystúpil z člna, ľudia ho ihneď spoznali a po celom kraji sa roznieslo, že sa sem priplavil. 55 Nech prišiel kdekoľvek, z celého kraja prinášali k nemu chorých. 56 Všade, kam prišiel, v dedinách, v mestách, osadách alebo vonku na samotách, kládli na voľne prístupné miesta chorých. Prosili ho, aby sa mohli dotknúť aspoň okraja jeho šiat. A každý, kto sa ho s vierou dotkol, bol uzdravený.