Marek 5 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš vyhání démony do stáda vepřů

1 Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji. 2 Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony, 3 který žil ve starých hrobech vytesaných do skály 4 a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit. 5 Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením. 6-8 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet: „Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!“ 9 „Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ježíš. „Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho,“ zněla odpověď. 10 A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko. 11 Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů. 12 „Pošli nás do těch prasat,“ volali démoni. 13 Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se. 14 Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči. 15 A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se. 16 Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři. 17 A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel. 18 Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním. 19 Ježíš však odmítl: „Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval.“ 20 Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.

Ježíš uzdravuje krvácející ženu a křísí děvče

21 Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí. 22 Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním 23 a úpěnlivě ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila.“ 24 Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran. 25 V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením. 26 Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala. 27-28 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: „Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím.“ 29 A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá. 30 Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: „Kdo se to dotkl mého pláště?“ 31 Jeho učedníci se divili: „Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?“ 32 Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl. 33 Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla. 34 On ji ujistil: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit.“ 35 Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc. „Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj,“ oznamovali Jairovi. 36-37 Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: „Jen se neboj a důvěřuj mi!“ Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku. 38-39 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku. „K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!“ 40 Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela. 41 Vzal ji za ruku a řekl: „Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!“ 42 Dvanáctiletá dívka vstala a chodila. Přítomní oněměli úžasem. 43 Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo. „Dejte jí najíst,“ připomněl rodičům.

Nádej pre kazdého

od Biblica

Ježiš uzdraví posadnutého

1 Pristáli na druhom brehu jazera, v kraji Gerazénov. 2 Práve keď Ježiš vystupoval z člna, pribehol k nemu akýsi muž posadnutý démonmi, 3 ktorý žil v starých hroboch vytesaných do skaly, a bol taký silný, že nik ho nevládal skrotiť. 4 Keď mu spútali ruky reťazami a nohy okovami, putá zakaždým rozlámal a reťaze potrhal. 5 Vo dne v noci sa potĺkal medzi hrobmi, potuloval sa po pustých kopcoch, reval a zraňoval sa ostrými kameňmi. 6-8 Ježiša zbadal už z diaľky, pribehol k nemu a hodil sa na zem. Ježiš prikázal démonovi: „Vyjdi z neho!“Úbožiak zúrivo skríkol: „Čo odo mňa chceš, Ježišu, Syn najvyššieho Boha? Prisahaj na Boha, že ma nebudeš trápiť!“ 9 Ježiš sa ho spýtal: „Ako sa voláš?“ – „Volám sa Légia, lebo mnohí ovládame tohto človeka,“ zaznela odpoveď. 10 A veľmi ho prosil, aby ich nevyháňal z tohto kraja. 11 Na svahu kopca sa práve páslo veľké stádo svíň. 12 „Pošli nás do tamtých svíň!“ žiadali démoni. 13 Ježiš privolil a nečistí duchovia vošli do prasiat. Vzápätí sa to veľké, asi dvojtisícové stádo splašilo a rútilo sa dolu svahom k jazeru, vbehlo do vody a potopilo sa. 14 Pastieri svíň sa rozbehli do okolitých mestečiek a idúcky všade rozhlasovali, čo sa stalo. Každý, kto o tom počul, bežal sa presvedčiť na vlastné oči. 15 A tak sa okolo Ježiša zhromaždil veľký zástup. Keď videli človeka posadnutého démonmi, ako sedí oblečený pri Ježišovi a správa sa celkom pokojne, vydesili sa. 16 Tí, čo boli svedkami tejto udalosti, im totiž porozprávali, čo sa stalo, aj to, kde sa podelo stádo. 17 A tak začali všetci Ježiša prosiť, aby z ich kraja radšej odišiel. 18 Nastúpil teda zasa do člna. A tu ho uzdravený poprosil: „Rád by som zostal s tebou,“ 19 ale Ježiš s tým nesúhlasil. „Choď domov k svojej rodine a povedz všetkým známym, aký zázrak vykonal Boh a aký bol k tebe milostivý.“ 20 A uzdravený naozaj chodil po kraji zvanom Desaťmestie a každému rozprával, aké dobrodenie mu Ježiš vykonal. A všetci nad tým žasli.

Vzkriesenie Jairovej dcéry a uzdravenie chorej ženy

21 Keď sa Ježiš znova preplavil na druhý breh, opäť sa okolo neho zhromaždil obrovský zástup ľudí. 22 Bol medzi nimi aj predstavený miestnej synagógy, ktorý sa volal Jairos. Keď ho zazrel, hodil sa pred ním na zem 23 a úpenlivo ho prosil: „Umiera mi dcérka. Prosím ťa, poď, polož na ňu ruky, aby bola zasa zdravá!“ 24 Ježiš sa pobral s ním.Nasledoval ho veľký zástup a tlačil sa naňho zo všetkých strán. 25 V dave bola jedna žena, ktorá už dvanásť rokov trpela krvácaním. 26 Liečila sa u mnohých lekárov, minula na liečenie celý majetok, ale nič nepomáhalo, choroba sa jej stále zhoršovala. 27 No dopočula sa o Ježišovi a jeho zázračnej moci, predrala sa k nemu odzadu a dotkla sa ho s vierou: 28 „Ak sa čo len dotknem jeho rúcha, určite sa uzdravím!“ 29 A naozaj! Len čo sa ho dotkla, krvácanie prestalo a pocítila, že je úplne zdravá. 30 Ježiš ihneď poznal, že z neho vyšla uzdravujúca moc, obrátil sa a spýtal sa: „Kto sa dotkol môjho rúcha?“ 31 Učeníci mu prekvapene odpovedali: „Všetci sa tu na teba tlačia a ty sa spytuješ, kto sa ťa dotkol?“ 32 Ale Ježiš sa poobzeral, aby zistil, kto to bol. 33 Tu vyľakaná žena, ktorá sa triasla na celom tele, lebo cítila, čo sa s ňou stalo, padla Ježišovi k nohám a so všetkým sa priznala. 34 Ježiš jej povedal: „Dcéra moja, tvoja viera ťa uzdravila. Môžeš pokojne odísť, choroba ťa už nebude trápiť.“ 35 Ešte sa s ňou zhováral, keď pribehli z Jairovho domu poslovia s odkazom, že je neskoro hľadať pomoc: „Tvoja dcéra umrela, je zbytočné obťažovať Majstra.“ 36 Ale Ježiš akoby nepočul ich reči, povedal Jairovi: „Len sa neboj a dôveruj mi!“ 37 Nikomu nedovolil ísť s ním a vzal so sebou iba Petra, Jakuba a jeho brata Jána. 38 Celý dom sa ozýval srdcervúcim plačom a nárekom. 39 Vstúpil dnu a spýtal sa: „Načo ten plač a rozruch? Veď to dievča neumrelo, iba spí!“ 40 Ale oni ho vysmiali. Všetkým kázal odísť a iba s rodičmi a tromi učeníkmi vošiel do miestnosti, kde ležalo dievča. 41 Chytil ju za ruku a povedal: „Dievčatko, prikazujem ti, vstaň!“ 42 A dvanásťročné dievča ihneď vstalo a chodilo. Všetci boli celkom bez seba. 43 No dôrazne im prikázal, aby nikomu nerozprávali o tom, čo sa stalo. Potom im pripomenul, aby sa dali dievčatku najesť.