Marek 4 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš vypráví podobenství o rozsévači

1 Jednou Ježíš opět učil na břehu jezera. A protože se kolem něho znovu shromáždily davy lidí, nastoupil do člunu a odtud mluvil k těm, kteří byli na břehu. 2 Ježíš své učení často vkládal do zvláštních obrazů – podobenství. Toto je jedno z nich: 3 „Poslouchejte! Jeden rolník se vydal na pole, aby zasel obilí. 4 Ne každé zrno však padlo na vhodnou půdu. Některá se dostala na okraj cesty, kde je sezobali ptáci. 5 Jiná padla na skálu, kde bylo jen málo půdy. 6 Tam sice zrna brzy vyklíčila, ale ve slunečním žáru osení uschlo, protože kořínky v mělké vrstvě země neměly dost vláhy. 7 Jiná zrna zapadla mezi bodláčí, které záhy mladé rostlinky udusilo, takže ani nenasadily klasy. 8 Ovšem to zrní, které padlo do úrodné půdy, přineslo třicetinásobný, jiné dokonce šedesáti – až stonásobný užitek.“ 9 „Kdo má uši k naslouchání, ten ať poslouchá a přemýšlí,“ uzavřel Ježíš.

Ježíš vysvětluje podobenství o rozsévači

10 Později, když byl sám se svými dvanácti učedníky, ptali se ho: „Jak máme tvým podobenstvím rozumět?“ 11 „Vy, kteří mi býváte nablízku,“ odpověděl, „jste už pochopili mnohé z tajemství Božího království. Ale těm, co jsou ještě opodál, se to snažím vysvětlovat v podobenstvích. 12 Je však o nich psáno v proroctví: Dívají se, a nevidí, poslouchají, a přece nerozumějí, a tak nejsou ochotni obrátit se k Bohu, aby jim odpustil jejich viny. 13 Jestliže ovšem ani vy nechápete tento jednoduchý obraz, jak potom porozumíte všem dalším, které vám chci vyprávět? 14 Zde je tedy výklad: Tím rolníkem, o kterém jsem mluvil, je každý, kdo lidem přináší Boží poselství, aby je zasel do jejich života jako dobrou setbu. 15 Srdce některých posluchačů je tvrdé jako ušlapaná cesta. Satan okamžitě přichází a usiluje o to, aby zapomněli, co slyšeli. 16 Mělká skalnatá půda představuje srdce nestálých lidí. Boží poselství vyslechnou a radostně přijmou, 17 jsou však povrchní a slovo u nich nepronikne do hloubky. I když si zpočátku vedou dobře, odpadají, jakmile mají pro víru trpět. 18 Půda zaplevelená bodláčím je obrazem lidí, kteří dobrou Boží zprávu sice vyslechnou a přijmou, 19 ale všední starosti, záliba v majetku a touha po blahobytu Boží poselství v srdci udusí, takže zůstane bez užitku. 20 Úrodné půdě se podobají ti, kteří bez výhrad přijímají Boží zvěst, a proto mohou přinést bohatou sklizeň – někteří dokonce mimořádnou sklizeň.“ 21 „Když někdo z vás rozsvítí lampu, zakryje ji snad nádobou nebo ji strčí pod postel, aby zakryl její světlo? Určitě ne! Umístí ji tak, aby svítila. 22-24 Všechno, co je dosud skryto, vyjde najevo a tomu, co je nesrozumitelné, bude porozuměno. Dobře poslouchejte, co vám říkám. Kolik jste ochotni přijmout, tolik dostanete a ještě vám bude přidáno. 25 Kdo už něco pochopil, porozumí ještě víc; kdo o to nestojí, přijde o všechno.“

Ježíš vypráví podobenství o zasetém semenu

26 Dále Ježíš vyprávěl jiné podobenství: „S Božím královstvím je to jako s rolníkem, který oseje pole a odejde. 27 Dny plynou, zrno vyklíčí a roste ve dne v noci, aniž by se o ně musel nějak starat nebo mu pomáhat. 28 Půda sama dává semenu, co potřebuje k růstu. Nejdříve vzejde klíček, pak vyroste stéblo, potom klas. 29 A když v něm nakonec dozraje zrno, přijde rolník a sklidí je.“

Ježíš vypráví podobenství o hořčičném zrnu

30 „Jak ještě znázornit Boží království? K čemu ho přirovnat?“ uvažoval Ježíš. 31 „Je to s ním jako se seménkem hořčice. 32 To sice patří mezi nejmenší semena, ale vyroste z něho největší bylina na poli. Na jejích větvích mohou dokonce hnízdit ptáci.“ 33 Ještě mnoho podobných obrazů Ježíš použil, aby lidem přiblížil svoje učení. 34 Když mluvil veřejně, používal výhradně přirovnání. Když však potom býval se svými učedníky o samotě, všechno jim vysvětloval.

Ježíš utišuje bouři

35 K večeru toho dne vyzval Ježíš své učedníky: „Přeplavme se na druhou stranu jezera.“ 36 Odrazili tedy s lodí, ve které seděl, a vzdalovali se od zástupů na břehu. Několik člunů však vyplulo za nimi. 37 Zanedlouho se strhla silná větrná bouře. Vysoké vlny dorážely na člun a ten se začal plnit vodou. 38 Ježíš však klidně spal na zádi, s poduškou pod hlavou. Učedníci ho probudili: „Mistře, tobě je jedno, že se potápíme?“ 39 Ježíš vstal, okřikl vítr a poručil vlnám: „Uklidněte se!“ V tu chvíli se vítr utišil a kolem se rozhostil klid. 40 Pak se Ježíš obrátil na učedníky: „Proč jste se tolik báli? Copak mi nedůvěřujete?“ 41 Byli tím vším ohromeni a ptali se jeden druhého: „Kdo to jen může být, že ho poslouchá vítr i voda?“

Nádej pre kazdého

od Biblica

O rozsievačovi

1 Raz Ježiš opäť učil na brehu jazera. Okolo neho sa zhromaždili veľké zástupy, preto musel nasadnúť do člna a odtiaľ sa prihováral k ľuďom na brehu. 2 Svoje učenie často vkladal do podobenstiev. Toto je jedno z nich: 3 „Počúvajte! Jeden roľník sa vybral na pole zasiať obilie. 4 Nie každé zrno však padlo do vhodnej pôdy. Niektoré sa dostali na kraj cesty, kde ich pozobali vtáci. 5 Iné padli na skalnaté miesto, kde bolo len trochu pôdy. Tam síce veľmi skoro vyklíčili, 6 ale v slnečnej páľave rastlinky vyschli, lebo korienky v plytkej vrstve zeme nemali dosť vlahy. 7 Iné zrná padli medzi bodľačie, ktoré mladé výhonky čoskoro udusilo, takže klasy ani nevyrástli. 8 Zato zrno, ktoré padlo do úrodnej pôdy, prinieslo tridsaťnásobný, ba poniektoré až šesťdesiat, ba až stonásobný úžitok.“ 9 Potom Ježiš dodal: „Počúvajte pozorne, čo vám hovorím, a rozmýšľajte!“ 10 Neskôr, keď zostal sám so svojimi dvanástimi a ešte ďalšími učeníkmi, spýtali sa ho: „Čo znamená tento príbeh?“ 11 Odpovedal im: „Vy, ktorí bývate so mnou, ste už pochopili mnohé z tajomstiev Božieho kráľovstva. Ale tým, čo sú ešte mimo neho, usilujem sa to vysvetliť v podobenstvách. 12 Prorok Izaiáš o nich napísal: „Dívajú sa, ale nevidia, počúvajú, a predsa nerozumejú, a preto nie sú ochotní obrátiť sa k Bohu, aby im odpustil ich previnenia.“

Výklad podobenstva o rozsievačovi

13 „Ale ak ani vy nemôžete pochopiť toto jednoduché prirovnanie, ako potom pochopíte všetko, čo vám ešte chcem porozprávať? Tak teda: 14 Rozsievačom, o ktorom som vám hovoril, je každý, kto prináša Božie posolstvo ľuďom, aby ho zasial do ich života ako dobré semeno. 15 Srdce niektorých poslucháčov je ako udupaná cesta. Satan ihneď prichádza a usiluje sa o to, aby zabudli, čo počuli. 16 Plytká skalnatá pôda predstavuje srdcia nestálych ľudí, ktorí Božie posolstvo vypočujú a radostne ho prijmú. 17 Počuté slovo však neprenikne do hĺbky podobne ako korienky do spomínanej pôdy. Sú chvíľkoví. Ak majú pre vieru trpieť, nevydržia. 18 Pôda zarastená bodľačím je obrazom ľudí, ktorí vypočujú Božiu radostnú zvesť a prijmú ju, 19 ale každodenné starosti, túžba po majetku a pachtenie za tým, čo ponúka súčasná doba, udusia v srdci Božie posolstvo, takže zostane bez úžitku. 20 Napokon úrodnej pôde sa podobajú tí, ktorí prijmú Božiu zvesť bezvýhradne, a preto prinášajú bohatú úrodu – tridsať, šesťdesiat, ba i stonásobne viac, ako bolo do ich sŕdc zasiate.“

Svetlo pod nádobou

21 Potom sa ich ešte spýtal: „Keď niekto z vás rozsvieti lampu, zakryje ju azda nejakou nádobou, alebo strčí pod posteľ? Určite nie! Umiestni ju tak, aby všetkým jasne svietila! 22 Všetko, čo je teraz skryté, vyjde raz na svetlo, a čo je dnes utajované, vyjde najavo. 23 Kto má uši, nech počuje! 24 Jedno je isté: Akou mierou meriate, takou Boh nameria vám a ešte vám aj pridá. 25 Lebo tomu, kto má, sa ešte pridá, a kto nemá, tomu vezmú aj to, čo má.“

O rastúcom zrne

26 Potom Ježiš povedal ešte jedno podobenstvo o Božom kráľovstve: „Roľník zasial pole a odišiel. 27 Dni ubiehajú, zrno vyklíči a rastie vo dne v noci bez jeho pričinenia. 28 Veď pôda sama dáva semenu, čo potrebuje k rastu. Najprv vzíde klíček, potom vyženie steblo, ktoré sa vyklasí a naleje sa zrnom. 29 A keď obilie napokon dozreje, príde roľník a zožne ho.“

O horčičnom zrne

30 „Ako vám ešte môžem znázorniť Božie kráľovstvo? K čomu ho mám prirovnať?“ pokračoval Ježiš. 31 „Je ako horčičné zrno: patrí k najmenším semenám, 32 ale keď ho zasejú do zeme, prerastie všetky byliny na poli a vyháňa také veľké vetvy, že vtáci môžu hniezdiť v ich tôni.“ 33 Použil ešte mnoho podobných podobenstiev, aby priblížil ľuďom svoje učenie. 34 Keď hovorieval verejne, používal výhradne prirovnania. Ale keď potom zostal so svojimi učeníkmi osamote, všetko im vysvetlil.

Ježiš tíši vietor a búrku

35 Keď sa zvečerilo, navrhol Ježiš učeníkom: „Preplavme sa na druhý breh jazera.“ 36 Opustili zástup a v tom istom člne, z ktorého Ježiš učil, sa odrazili od brehu. Niekoľko člnov sa plavilo s nimi. 37 Onedlho sa na jazere strhla veľká búrka a víchrica. Obrovské vlny sa zapierali do člna. Čoskoro bol plný vody a hrozilo, že sa už–už potopí. 38 No Ježiš pokojne spal na korme člna s hlavou na hlavnici. Učeníci ho zobudili a celí zúfalí kričali: „Majstre, nevidíš, že sa topíme!?“ 39 Ježiš vstal, pohrozil vetru a prikázal vlnám: „Upokojte sa!“ V tej chvíli víchor prestal a zavládlo nesmierne ticho. 40 „Prečo ste sa tak vyľakali? Nedôverujete mi?“ spýtal sa učeníkov. 41 Boli ohromení a spytovali sa jeden druhého: „Kto je to, že sa mu vietor aj vlny podrobujú?“