1Ježíš odešel na Olivovou horu.2Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si tam a začal učit shromážděný dav.3Za chvíli k němu znalci zákona a farizejové přivedli jednu ženu přistiženou při nevěře.4„Mistře,“ oslovili Ježíše, „tuto ženu jsme přistihli při cizoložství.5Mojžíšův zákon je přísný. Odsuzuje ji k smrti ukamenováním. Co ty tomu říkáš?“6Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Ježíš však mlčel, sklonil se k zemi a psal něco prstem v prachu.7Žalobci stále dotírali, aby odpověděl. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí první kamenem!“8Pak se znovu sklonil a psal po zemi.9Jeho slovy byli zahanbeni. Ozvalo se v nich svědomí, a tak jeden po druhém odcházeli – ti nejváženější jako první. Nakonec zůstal Ježíš s provinilou ženou sám.10Znovu se vzpřímila zeptal se ženy: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“11„Ne, Pane,“ odpověděla žena. „Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, ale už nehřeš!“
Ježíš je světlo světa
12Jindy Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude tápat ve tmě, ale bude mít světlo na cestu života.“13Nato mu farizejové řekli: „Mluvíš stále jen sám o sobě. Kdo to potvrdí?“14Ježíš jim odpověděl: „Říkám jen pravdu, i když se týká mne samotného. Já vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy to nevíte.15Vy mne posuzujete nesprávně – jen podle svého zdání. Já tak nesoudím.16Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží.17A když se dva svědci shodnou ve výpovědi, vaše zákony považují takové svědectví za platné.18Nemluvím tedy o sobě jen sám, ale svědčí o mně i Otec, který mne poslal.“19„A kde je ten tvůj Otec?“ ptali se farizejové. Řekl jim: „Když neznáte mne, nemůžete znát ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i jeho.“20Tato slova Ježíš řekl v blízkosti chrámových pokladen, kde byla stráž. Přesto ho nezatkli, protože ještě nepřišel čas, kdy se to mělo stát.
Ježíš varuje před přicházejícím soudem
21„Opustím vás,“ pokračoval Ježíš. „Budete mne hledat, ale bude pro vás pozdě. Zemřete v zajetí svých hříchů a tam, kam jdu, nebudete moci přijít.“22„Chce snad spáchat sebevraždu?“ ptali se mezi sebou. „Proč by jinak říkal, že za ním nemůžeme přijít tam, kam jde?“23Ježíš jim řekl: „Já jsem od Boha, vy jste ze světa, který je Bohu odcizen.24Proto zemřete v hříchu, když mi neuvěříte.“25„Tak nám tedy řekni, kdo vlastně jsi!“ naléhali na Ježíše.26„Už jsem vám to jasně řekl. Jsem ten, za koho se od začátku prohlašuji,“ odpověděl. „Ale o vás bych mohl říci mnoho, co vás odsuzuje. A není to můj úsudek. Každé mé slovo pochází od toho, který mne poslal. On je pravda sama.“27Nikdo v té chvíli nepochopil, že Ježíš mluví o Bohu.28Proto na vysvětlenou dodal: „Poznáte mne, až mne přibijete na kříž, teprve pak si uvědomíte, že všechno, co jsem vám říkal a co jsem udělal, nebylo ode mne, ale od mého Otce. To on mne naučil všemu, co jsem vám řekl.29Je stále se mnou. Neopouští mne, protože dělám jen to, co mu je milé.“30Po těch slovech mnozí v něho uvěřili.
Ježíš hovoří o Božích nevěrných dětech
31Těm Ježíš řekl: „Držte se mých slov a budete opravdu mými učedníky.32Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“33„Jsme potomci Abrahama,“ ozvali se. „Nikdy jsme nebyli otroky, proč tedy říkáš, že budeme osvobozeni?“34Ježíš jim řekl: „Nemyslete si, že jako potomci Abrahamovi to máte u Boha jisté. Každý člověk je otrokem hříchu35a otrok nemá právo na nic.36-38Musíte se stát svobodnými členy Boží rodiny, a to vám může darovat jedině Syn. Nabízím vám takový dar, ale vy ho odmítáte a chcete se mne zbavit. Nedorozumění mezi námi je v tom, že nemáme stejného Otce.“39„Naším otcem je Abraham,“ řekli jednomyslně Židé. „Byl by vaším otcem,“ odpověděl jim Ježíš, „kdybyste ho svými životy následovali.40Chcete mne zabít, přestože vám říkám pravdu, kterou mi sdělil Bůh. Abraham by tak nejednal.41Projevujete se jako děti svého skutečného otce.“ To je rozhněvalo a jízlivě mu odsekli: „Nenarodili jsme se ze smilstva jako ty. Kdo myslíš, že je naším otcem? Kdo jiný, než Abrahamův Bůh! Nezpronevěřili jsme se mu.“42Ježíš však namítl: „Kdyby Abrahamův Bůh byl opravdu vaším otcem, milovali byste mne. V něm je můj původ. Nepřicházím sám od sebe, ale on mne k vám posílá.43Proč nechápete, co říkám?44Protože váš otec je ďábel a vy děláte, co vám našeptává. Jeho lži od počátku přinášejí smrt a nic jiného, protože v něm není ani trochu pravdy. Nemůže si pomoci, lhaní je jeho přirozenost. A je původcem každé lži.45-46Kdo z vás mne může usvědčit z hříchu? Nikdo! Proč mi tedy nevěříte, když říkám pravdu?47Kdo je opravdu Božím dítětem, ten rád přijímá Boží slovo. Vy je odmítáte, a to dokazuje, že z Boha nepocházíte.“
Ježíš prohlašuje, že je věčný
48„Vždyť to říkáme, jsi odrodilec a blázen,“ křičeli na něj Židé.49„Nejsem,“ odpověděl jim Ježíš klidně. „Já Otci vzdávám čest, ale vy mu ji upíráte, když mne nepřijímáte.50Nemyslete si, že toužím po slávě a velikosti. Mne chce oslavit Bůh. Odsoudí každého, kdo mne odmítne.51Budete-li žít podle mého slova, nemusíte se bát smrti.“52„Teď se ukázalo, jaký jsi blázen!“ posmívali se. „Abraham zemřel, proroci zemřeli, a ty tvrdíš, že kdo dá na tebe, unikne smrti.53Myslíš si snad, že jsi významnější než náš otec Abraham a větší než proroci? Co to ze sebe děláš? Vždyť ti všichni zem-řeli!“54Ježíš jim odpověděl: „Kdybych se chválil sám, má slova by neměla žádnou váhu, ale chválí mne můj Otec, kterého uznáváte za svého Boha.55Nikdy jste ho však nepoznali, ale já ho znám dobře. Kdybych to zapřel, byl bych stejný lhář jako vy. Opravdu ho dobře znám a ve všem ho poslouchám.56Jakou radost by měl váš otec Abraham, kdyby se dočkal mého příchodu. Už tehdy věděl, že přijdu, a jak se z toho radoval.“57„Teď jsi se projevil. Není ti ani padesát, a pamatuješ Abrahama?“ smáli se Židé.58Ježíš odpověděl: „Žil jsem dávno před tím, než se narodil Abraham.“59To rozpálilo jejich hněv a chtěli ho ukamenovat. V rozruchu, který nastal, se Ježíš vytratil z chrámu.
1Ježiš odišiel na Olivový vrch,2ale hneď na svitaní sa znova vrátil do chrámu. Okolo neho sa zhromaždil zástup. Sadol si a učil ich.3Onedlho priviedli učitelia Zákona a farizeji ženu pristihnutú pri nevere. Postavili ju doprostred a povedali:4„Túto ženu sme pristihli pri cudzoložstve.5Mojžišov zákon prikazuje také ženy ukameňovať. Čo ty na to povieš?“6No to bola iba zámienka, aby ho mohli odsúdiť. Ale Ježiš mlčal, sklonil sa a písal prstom po zemi.7Keď neprestali doňho dobiedzať, vstal a povedal: „Dobre, ukameňujte ju. Ale prvý nech do nej hodí kameň ten, kto nikdy nezhrešil.“8A znova sa sklonil a písal po zemi.9Tu sa v nich ozvalo svedomie a pomaly sa jeden po druhom vytrácali – najprv tí najváženejší, až zostal Ježiš so ženou sám.10Vtedy sa znova vystrel a spýtal sa jej: „Kde sú tvoji žalobcovia? Ani jeden ťa neodsúdil?“11„Nie, pane,“ odpovedala.„Ani ja ťa neodsudzujem. Choď, ale už nehreš!“ povedal jej.
Svetlo sveta
12Potom znova prehovoril k zhromaždeným poslucháčom a povedal: „Ja som svetlo sveta, kto ide za mnou, nebude blúdiť v tme, ale bude mať svetlo na ceste životom.“13„Stále sa vystatuješ a hovoríš o sebe!“ prerušili ho farizeji.14„Moje svedectvo je pravdivé, aj keď hovorím sám o sebe,“ namietol Ježiš. „Lebo ja viem, odkiaľ som prišiel a kam idem, ale vy to neviete.15Vy ma posudzujete nesprávne, len podľa zdania.16Ja takto nesúdim nikoho. Ak aj súdim, môj úsudok je správny, lebo nesúdim sám, ale so mnou aj ten, ktorý ma poslal.17A ak sa dvaja svedkovia zhodnú vo výpovedi, vaše zákony pokladajú také svedectvo za platné.18Nesvedčím teda len ja sám, ale svedčí o mne aj môj Otec, ktorý ma poslal.“19„A kdeže je tvoj Otec?“ spytovali sa ho.„Keď nepoznáte mňa, nemôžete poznať ani môjho Otca. Keby ste poznali mňa, poznali by ste aj jeho,“ odpovedal im.20Tento rozhovor sa odohrával pri chrámových pokladniciach, kde stála stráž. Ale nikto ho nezatkol, lebo ešte nenastal jeho čas.
Len kto verí, pozná Ježiša
21„Odídem od vás,“ znova sa im prihovoril Ježiš. „Budete ma márne hľadať, umriete v zajatí svojich hriechov. A tam, kam idem, nemôžete ísť.“22„Hádam si len nechce vziať život?“ vraveli si medzi sebou. „Prečo by inak vravel, že nemôžeme prísť ta, kam ide?“23Ježiš im povedal: „Ja som zhora, od Boha, vy ste zo sveta, ktorý je Bohu odcudzený.24Ak neuveríte, zomriete vo svojej hriešnosti.“25„Tak nám povedz, kto vlastne si!“ naliehali.„Už som vám to jasne povedal. Som ten, za koho sa od začiatku vyhlasujem,“ odpovedal.26„Ale o vás by som mohol povedať mnoho, čo vás odsudzuje. No poviem vám iba to, čo mi povedal ten, ktorý ma poslal. A on je pravda sama.“27Ale nikto v tej chvíli nepochopil, že Ježiš hovorí o Bohu.28Preto na vysvetlenie doložil: „Keď ma pribijete na kríž, pochopíte, že všetko, čo som vám hovoril a čo som robil, nebolo odo mňa, ale že ma to naučil Otec.29A ten, ktorý ma poslal, je so mnou. Neopustí ma, lebo robím to, čo sa jemu páči.“30Po týchto slovách mnohí v neho uverili.
Kto hreší, je otrokom hriechu
31Židom, ktorí uverili v neho, povedal: „Ak budete žiť podľa mojich slov, stanete sa naozaj mojimi učeníkmi.32Poznáte pravdu a pravda vás oslobodí.“33„Ale veď my sme potomkovia Abraháma a nikdy sme neboli otrokmi. Prečo teda hovoríš, že budeme slobodní?“ namietali.34Ježiš im odpovedal: „Jedno je isté. Každý, kto hreší, je otrokom hriechu.35A otrok nemá v dome nijaké právo, všetky práva má iba syn.36Ak vás teda Syn oslobodí, budete naozaj slobodní.37Viem, že ste Abrahámovi potomkovia, a predsa ma chcete zabiť, lebo moje slová nenašli miesto vo vašich srdciach.38Ja vám hovorím, čo som videl u svojho Otca. Ale vy konáte podľa toho, čo ste videli a počuli od vášho otca.“39„Naším otcom je Abrahám!“ ohradili sa Židia.„Nie!“ povedal Ježiš, „keby ste boli Abrahámovými deťmi, konali by ste ako on.40No vy ma chcete zabiť, lebo vám hovorím pravdu, ktorú mi zjavil Boh. Abrahám by tak nekonal.“41To ich rozhnevalo a jedovato odsekli: „My sme sa nezrodili zo smilstva. Naším pravým otcom je sám Boh.“42„Keby bol Boh vaším otcom, milovali by ste ma, lebo ja prichádzam od Boha, z jeho poverenia, nie sám od seba,“ namietol.43„Prečo nechápete, čo vám hovorím? Lebo nemôžete zniesť moje slová.44Vaším otcom je diabol a vy robíte to, čo vám našepkáva. Jeho lži od počiatku prinášajú smrť, lebo niet v ňom ani trocha pravdy. Rozsieva okolo seba lož, lebo je otcom lži.45Ja hovorím pravdu, a preto mi neveríte!46Kto z vás ma môže usvedčiť z nejakého hriechu? Nikto. Prečo mi teda neveríte, keď hovorím pravdu?47Kto pochádza z Boha, ten rád prijíma Božie slovo. Vy ho odmietate, a to je dôkazom, že nepochádzate z Boha.“48„Nevraveli sme správne, že si odrodilec, človek posadnutý zlým duchom?“ hromžili Židia.49„Nie,“ bránil sa Ježiš, „nie som posadnutý zlým duchom, ale vzdávam česť svojmu Otcovi, no vy mi ju upierate.50Nemyslite si, že túžim po sláve a veľkosti. Mňa chce osláviť Boh. Odsúdi každého, kto mňa odmietne.51Ale jedno je isté: Kto prijíma moje slovo a podľa neho žije, nezomrie naveky.“52Židia rozhorčene volali: „Teraz sme poznali, že si naozaj posadnutý démonom. Abrahám zomrel, aj proroci zomreli, a ty vravíš, že kto dá na tvoje slovo, nikdy neokúsi smrť.53Si azda väčší ako náš otec Abrahám, ktorý zomrel? Aj proroci pomreli. Za koho sa to vydávaš?“54Ježiš im odpovedal: „Keby som chválil sám seba, nemalo by to nijakú cenu. Ale mňa chváli môj Otec, ktorého uznávate za svojho Boha.55Vy ste ho nikdy nepoznali, ale ja ho poznám dobre. Keby som to poprel, bol by som rovnaký luhár ako vy. Ale ja ho poznám a zachovávam jeho slovo.56Váš otec Abrahám sa tešil na deň, v ktorý prídem. Už vtedy vedel, že prídem, a radoval sa z toho.“57„Nemáš ani päťdesiat rokov a tvrdíš, že si videl Abraháma?“ podpichovali ho Židia.58„Áno, dávno predtým, ako sa narodil Abrahám, bol som ja,“ presvedčivo povedal Ježiš.59To rozpálilo ich hnev a chceli ho ukameňovať. Ale v rozruchu, ktorý nastal, sa Ježiš nebadane vytratil z chrámu.