Jan 5 | Slovo na cestu :: ERF Bibleserver

Slovo na cestu

Ježíš uzdravuje ochrnutého u rybníka

1 O dalším židovském svátku se Ježíš zase vracel do Jeruzaléma. 2 Ve městě nedaleko Ovčí brány je rybník zvaný Bethesda. 3-4 Podél jeho břehů leželi pod pěti podloubími nemocní, slepí a ochrnutí. Toužebně čekali na okamžik, kdy se hladina vody zčeří. Čas od času se to stávalo a lidé věřili, že kdo první vstoupí do vřídla, bude uzdraven, ať už trpí čímkoliv. 5 Mezi postiženými ležel muž nemocný už třicet osm let. 6 Když ho Ježíš uviděl a zjistil, že je už dlouho nemocen, zeptal se ho: „Chceš být zdráv?“ 7 „Chci, Pane, ale nemohu,“ odpověděl mu ubohý muž. „Sám se špatně pohybuji a nemám nikoho, kdo by mi pomohl v pravý čas do vřídla. Ať se namáhám, jak chci, pokaždé mě někdo předběhne.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi si své lehátko a choď.“ 9 Muž se zvedl, sebral svoje věci a šel. Po nemoci nebylo ani památky. 10 Protože se to stalo v sobotu, Židé napomínali uzdraveného: „Nesluší se, abys dnes něco nosil.“ 11 „Vím,“ odpověděl. „Ale poručil mi to člověk, který mne uzdravil.“ 12 „A kdo to byl?“ ptali se rozhořčeně Židé. 13 To ovšem uzdravený nevěděl, protože se mu Ježíš ztratil v davu. 14 Později se setkali v chrámu. Ježíš mu řekl: „Važ si toho, že jsi zdráv. Už nehřeš, aby tě nepotkalo něco mnohem horšího.“ 15 Muž běžel za Židy a oznámil jim, že ho uzdravil Ježíš. 16 Židé začali na Ježíše dotírat, že ruší sobotní řád. 17 Ježíš jim však řekl: „Můj Otec stále pracuje ve prospěch stvoření, proto ani já nemohu odpočívat.“ 18 Ta slova Židé považovali za rouhání a rozhodli se, že Ježíše zabijí.

Ježíš se prohlašuje za Božího syna

19 Ježíš na jejich hrozby odpověděl: „Syn může opravdu dělat jen to, co vidí, že dělá jeho Otec. A činí to právě tak jako on. Vždyť 20 Otec miluje svého Syna a ukazuje mu všechno, co sám koná. Budete žasnout nad ještě většími skutky. 21 Tak jako Otec má moc nad životem a smrtí, tak i Syn vzkřísí k životu ty, které bude chtít. 22 Vždyť ani Otec sám nikoho nesoudí, ale všechen soud předal Synovi, 23 aby si ho všichni vážili a ctili ho stejně jako Otce. Kdo si neváží Syna, nemá úctu ani k Otci, který ho poslal. 24 Ujišťuji vás, že každý, kdo přijímá moje slovo jako slovo Boha, má věčný život a unikl smrti při soudu. 25 Říkám vám podle pravdy, že začíná doba, kdy lidé uslyší hlas Božího Syna a kdo ho poslechne, bude žít, 26 protože jako Otec je dárce života, tak i Syna pověřil, aby dával život. 27 A také jedině jemu dal právo konat soud. 28 Jednou však k údivu všech budou muset všichni poslechnout jeho hlas 29 a povstat ze svých hrobů: ti, kteří uvěřili Synu, vstanou k věčnému životu, ti kteří ho za vrhli, vstanou k odsouzení. 30 Já osobně nemohu udělat nic. Má vůle je totožná s vůlí Otce. Jak mi radí, tak soudím. Proto je můj soud spravedlivý.

Ježíš dokazuje, že je Boží syn

31 Jistě by nepůsobilo věrohodně, kdybych sám dokazoval, že jsem Boží Syn. 32 Já mám někoho, kdo by pro mne svědčil. 33 Sami jste poslali k Janu Křtiteli a on vydal pravdivé svědectví. 34 Nemusím však stavět na lidském svědectví, ale připomínám to pro vaši záchranu. 35 Jan Křtitel zářil jako pochodeň a vy jste se radovali z jeho světla. Ale bylo to jen na čas. 36 Je tu ještě závažnější svědectví, a to jsou moje skutky. 37 Otec mi je uložil, abych je vykonal. Vydal o mně svědectví i můj Otec, který mne poslal. 38 Ale vy jste jeho hlas nikdy neslyšeli a nemáte o něm ani zdá ní. Jeho slovo ve vás neutkvělo a tomu, kterého poslal, nevěříte. 39 Zkoumáte Písmo a domníváte se, že jeho plněním získáte věčný život. Ale i ono svědčí o mně. 40 Vy mne odmítáte a tak zavrhujete život. 41 Nechci, abyste mi děkovali nebo mne chválili, 42 vždyť já vás dobře znám a poznal jsem, že nemáte pravý vztah k Bohu. 43 Přišel jsem k vám v Božím pověření a to vás dráždí. Kdybych přišel se svým vlastním programem, přijali byste mne s nadšením. 44 Jak byste mi mohli uvěřit, když se chcete líbit lidem a ne Bohu. 45 Nemyslete si, já na vás nebudu Otci žalovat. Na to stačí Mojžíšův zákon, na jehož plnění tolik spoléháte. 46 Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože on o mně psal. 47 Když nevěříte jemu, jak byste mohli věřit mně.“

Nádej pre kazdého

od Biblica

Ježiš uzdraví ochrnutého

1 Potom sa Ježiš pobral do Jeruzalema, lebo bol práve židovský sviatok. 2 V strede mesta, neďaleko Ovčej brány, bol rybník, po židovsky zvaný Betezda, okolo ktorého bolo päť prístreší. 3 Ležali tu mnohí chorí, chromí, slepí, ochrnutí a túžobne čakali, kedy sa rozčerí hladina vody. 4 Z času na čas zostupoval totiž do rybníka anjel Pánov a rozvíril vodu. Prvý, kto vstúpil do rozvírenej vody, bol uzdravený, nech trpel čímkoľvek. 5 Medzi postihnutými ležal človek, ktorý bol chorý už tridsaťosem rokov. 6 Keď ho Ježiš uvidel a zistil, že je už tak dlho chorý, spýtal sa ho: „Chceš byť zdravý?“ 7 „Chcem,“ odpovedal chorý, „ale nemám nikoho, kto by mi pomohol dostať sa do rybníka, keď sa zvíri voda. Kým sa ta sám dostanem, zakaždým ma niekto predbehne.“ 8 Ježiš mu odpovedal: „Vstaň, vezmi si rohož a vráť sa domov.“ 9 Chorý bol v tej chvíli uzdravený. Zvinul rohož a pobral sa preč. 10 Bola práve sobota, keď Ježiš urobil tento zázrak, preto židovskí predstavení napomínali uzdraveného: „Nepatrí sa, aby si dnes odnášal svoje lôžko. Zákon to nedovoľuje.“ 11 „Viem,“ odpovedal. „Ale prikázal mi to človek, ktorý ma uzdravil.“ 12 „A kto ti také čosi rozkázal?“ rozhorčovali sa Židia. 13 To uzdravený nevedel, lebo Ježiš zmizol v dave. 14 Po nejakom čase ho Ježiš vyhľadal v chráme a povedal mu: „Teš sa, že si zdravý. Ale už nehreš, aby ťa nepostihlo niečo horšie.“ 15 Muž bežal za Židmi a oznámil im, že ho uzdravil Ježiš. 16 Tu dorážali Židia do Ježiša a vyčítali mu, že nezachováva sobotu. 17 Ale Ježiš im odpovedal: „Môj Otec neprestajne koná dobro a ja nasledujem jeho príklad.“ 18 Po týchto slovách židovskí predstavení ešte väčšmi dychtili ho zabiť, lebo nielenže narúšal zákon o sobote, ale hovoril o Bohu ako o svojom Otcovi, a tým sa robil rovným Bohu. 19 Ježiš sa bránil: „Syn nemôže robiť nič sám od seba. Robí len to, čo vidí robiť Otca, a robí to takisto. 20 Lebo Otec miluje Syna a zveruje sa mu so všetkým, čo robí. A Syn vykoná ešte väčšie zázraky ako uzdravenie chorého. 21 Môže dokonca vzkriesiť z mŕtvych tých, ktorých bude chcieť, tak ako to robí Otec. 22 A Otec sám nebude súdiť nikoho, toto právo prenechal Synovi, 23 aby si všetci ctili Syna tak, ako si ctia Otca. Ale kto si nectí Syna, ktorého poslal sám Boh, ten si nectí ani Otca.“

Kto bude žiť večne?

24 „Veľmi dôrazne vám hovorím, že každý, kto počúva tieto moje slová a verí v Boha, ktorý ma poslal, má večný život. Nebude súdený za svoje hriechy, ale už prešiel zo smrti do života. 25 A slávnostne vyhlasujem, že príde čas, ba už je tu, keď mŕtvi počujú môj hlas – hlas Božieho Syna – a tí, čo ho počujú, budú žiť. 26 Otec je zdrojom života a aj Syna poveril, aby dával život. 27 A takisto iba jemu dal právo konať súd. 28 Nebuďte prekvapení, prichádza čas, keď mŕtvi počujú jeho hlas a vstanú z hrobov. 29 Tí, čo konali dobro, vstanú do večného života, ale tí, čo neprestali konať zlo, vstanú a budú odsúdení.“

Svedectvá o Božom Synovi

30 „Ja sám nesúdim, kým sa neporadím s Otcom. Moja vôľa sa zhoduje s Otcovou. Preto súdim spravodlivo, lebo nehľadám svoju vôľu, ale vôľu toho, ktorý ma poslal. 31 Iste by nepôsobilo vierohodne, keby som sám dokazoval, že som Boží Syn. 32 Ale je tu iný, ktorý svedčí o mne, a ja viem, že jeho svedectvo je pravé. 33 Sami ste šli počúvať Jána Krstiteľa na púšť a môžem vás ubezpečiť, že všetko, čo hovoril o mne, je pravda. 34 Ja však nemusím stavať na ľudskom svedectve, pripomínam ho iba preto, aby ste vy boli zachránení. 35 Ján Krstiteľ zažiaril jasne ako meteor a vy ste sa radovali z jeho svetla. 36 Ale je tu ešte jasnejšie svedectvo ako Jánovo, a to sú zázraky, ktoré konám. Sám Otec ma poveril ich konať a ony sú dôkazom, že ma poslal Otec. 37 A sám Otec vydal o mne svedectvo, hoci vy ste nikdy nepočuli jeho hlas, ani nevideli jeho tvár. 38 Jeho slovo vo vás nezostalo, lebo tomu, ktorého poslal, neveríte. 39 Skúmate Písmo a domnievate sa, že ak ho budete plniť, získate večný život. Ale aj Písmo svedčí o mne. 40 A jednako nechcete prísť ku mne, aby ste mali život. 41 Nečakám chválu od ľudí, 42 aj vás dobre poznám a viem, že nemilujete Boha. 43 Viem to, lebo som prišiel v mene svojho Otca, no odmietli ste ma prijať. Keby niekto prišiel vo vlastnom mene, prijali by ste ho s nadšením. 44 Nečudujem sa, že mi nemôžete uveriť, lebo vám väčšmi záleží na tom, aby ste sa páčili ľuďom ako Bohu. 45 A nedomnievajte sa, že ja budem Otcovi na vás žalovať. Vaším žalobcom bude Mojžiš, lebo dúfate, že zachovávaním jeho zákonov sa dostanete do neba. 46 No keby ste naozaj verili Mojžišovi, verili by ste aj mne, lebo on písal o mne. 47 Ale keď neveríte jemu, ako by ste mohli veriť mojim slovám?“