1My, kdo jsme spojeni s Kristem, nemusíme se již obávat žádného odsouzení k smrti.2Vždyť způsob života, jak jej při nás uskutečňuje oživující Duch skrze naše spojení s Kristem, nás vymanil ze zákonitosti hříchu a ze smrti. Zákon nás sice mohl před zlem varovat, ale nemohl nás před ním uchránit.3Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a byl pokoušen k neposlušnosti. Takto odsoudil hřích tam, kde nejvíce působí, tedy v lidské přirozenosti.4Tak můžeme i my Ježíšovou zásluhou splnit požadavky zákona, když nepodléháme tomu, co chce tělo, ale jsme vedeni Duchem.5Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován.6-8Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit.9Ale vy, jestliže Boží Duch ve vás působí, jste jím vedeni k docela jinému životu.10Patříte-li opravdu Kristu, nemůže to být jinak. Z vlivu zla se vaše tělo vyprostilo Kristovou zásluhou; jeho bezúhonnost vám teď zprostředkovává život, vyvěrající z jeho Ducha.11A tento Duch, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, vzkřísí i vaše smrtelné tělo, pokud jej v sobě necháte sílit a vládnout.
Kdo patří Bohu, má neochvějnou jistotu věčného života
12Ano, bratři, teď už nejsme podřízeni tomu, k čemu nás dříve naše přirozenost samozřejmě vedla.13Kdo totiž sám sobě ve všem vyhoví, ten sám sebe zničí. Kdo však s Boží pomocí vítězí nad svými slabostmi, ten získá nepomíjející život.14Kdo se dá vést Božím Duchem, smí se právem pokládat za Božího syna a dceru.15-17Bůh nám daroval postavení vlastních dětí, které se k němu smějí obracet jako k milujícímu Otci a jimž patří všechno, co patří jemu. Duch svatý nás o tom ujišťuje.18Stejnou slávu, jakou obdařil Krista, jednou přizná i nám, budeme-li ochotni podstoupit i stejné utrpení. Jsem plně přesvědčen, že všechno pozemské trápení neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká.19Vždyť celá příroda dychtivě očekává, kdy se objeví Boží synové v plné slávě.20-21Hříchem se porušilo všechno stvořené; přesto však zde zůstává naděje na vysvobození všeho tvorstva. Svým věrným dá Bůh svobodu a slávu a ostatnímu stvoření vrátí neporušenost.22Jen se podívejte, jak nyní celá příroda úpí a sténá jako v porodních bolestech!23A dokonce i my křesťané, kterým Bůh jako příslib nového života dal svého Ducha, toužebně vyhlížíme viditelný důkaz,24že jsme byli přijati mezi Boží děti, které zachrání k věčnému životu; touto nadějí jsme naplněni. Těšíme se na to, co brzy uvidíme.25Čekáme trpělivě, neboť mít naději znamená čekat, i když ještě není nic vidět.
Kdo patří Bohu, má zaručené bezpečí a vítězství
26My sami jsme slabí a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Boží nám přichází na pomoc a úpěnlivě volá za nás slovy, která se vymykají našemu jazyku.27A Bůh, který vidí do nejhlubších záhybů lidského srdce, přímluvná volání Ducha přijímá a dobře mu rozumí.28-29Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují. Ti jsou podle jeho vůle povoláni, aby získali podobu Božího Syna. Mají se stát jeho rodinou a Ježíš bude nejpřednější. Proč jsou k tomu povoláni?30Protože je Bůh před věky důvěrně poznal a k tomu vyvolil. Tento cíl dosáhnou, protože je ospravedlní a oslaví.31Co z toho plyne? Je-li Bůh s námi, kdo nás může ohrozit?32Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal?33Kdo se odváží být naším žalobcem před Božím soudem, když soudcem je ten, kdo nás sám ospravedlnil?34Kdo nás odsoudí, když naším obhájcem je sám Ježíš Kristus?35Kdo nás odloučí od jeho lásky? Snad těžkosti nebo strach, pronásledování či hlad, nebezpečí života nebo sama smrt? To vše se nám může přihodit.36Vždyť už dávný žalmista napsal: „Každou chvíli vedou někoho z nás na smrt kvůli tobě, mají nás za ovce, určené na porážku.“37Ale s jeho pomocí máme vítězství zajištěno. Vždyť si nás zamiloval!38-39A já jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vládci, nic z toho, co se děje nebo teprve má přijít, ani moci světské ani duchovní a vůbec nic z toho, co vyšlo z rukou Stvořitele, nemůže nás odloučit od Boží lásky. Vždyť jsme ji poznali v Ježíši Kristu, když za nás umíral.
1A tak tí, čo patria Kristu, sa už nemusia báť odsúdenia.2Pre nich už totiž neplatí zákon hriechu a smrti, lebo oživujúci Duch ich spod tohto zákona vyslobodil.3Z pazúrov hriechu sme sa nevymanili tým, že poznáme Božie prikázania, veď nie sme schopní ich dodržiavať, ale Boh našiel iný spôsob, ako nás zachrániť: poslal vlastného Syna v ľudskom tele, podobnom nášmu hriešnemu telu, ktorý zlomil vládu hriechu nad nami tým, že sa sám obetoval za naše hriechy.4A tak Kristovou zásluhou môžeme splniť požiadavky zákona, keď nekonáme to, čo chce telo, ale dáme sa viesť Duchom.5Tí, čo žijú podľa vlastnej vôle, sú ovládaní sebeckými túžbami. Ale ten, v kom žije Svätý Duch, robí to, čo sa páči Bohu.6Staré telesné zmýšľanie prináša smrť, ale Boží Duch dáva pokoj a život.7Človek, ktorý myslí iba na seba, vzpiera sa Bohu, nechce sa podrobiť jeho prikázaniam, ba ani nemôže.8Je ovládaný svojimi telesnými túžbami, a preto sa Bohu nemôže páčiť.9Ale vy nie ste takí. Ak vo vás pôsobí Boží Duch, premáhate svoje telesné žiadosti. No kto nemá Ducha Kristovho, nepatrí jemu.10No ak je vo vás Kristus, vaše telo síce podlieha smrti, lebo ste zhrešili, ale Duch dáva život, lebo ste ospravedlnení.11Ak je Boží Duch vo vás, tak Boh, ktorý vzkriesil Ježiša z mŕtvych, oživí aj vaše smrteľné telo Duchom, ktorý je vo vás.12Preto, milí bratia, už nemusíme podliehať svojej starej povahe a robiť to, k čomu nás núti.13Lebo naše staré žiadosti nás ženú do smrti. Ale ak pomocou Ducha víťazíme nad telesnými žiadosťami, budeme žiť.14Všetci, ktorí sa dajú viesť Božím Duchom, sú Božími deťmi.15A Boží Duch z nás nerobí vystrašených otrokov, ale členov Božej rodiny a dáva nám právo pristupovať k Bohu bez strachu a nazývať ho svojím Otcom.16Sám Boží Duch nám dáva vnútornú istotu, že sme Božie deti.17A ako deti máme spolu s Kristom aj podiel na jeho bohatstve. A ak teraz trpíme s Kristom, budeme raz mať podiel aj na jeho sláve.
Nádej pre celé stvorenstvo
18Som presvedčený, že pozemské utrpenie sa nedá ani porovnať so slávou, ktorou nás Boh raz zahrnie.19Veď všetko stvorenstvo dychtivo čaká, kedy sa v plnej sláve zjavia Boží synovia.20S hriechom prišlo porušenie na všetko stvorené,21a predsa je tu nádej na vyslobodenie všetkého tvorstva. Svojim verným dá Boh slobodu a slávu a ostatnému tvorstvu vráti neporušenosť.22Veď vidíme, že všetko stvorenstvo vzdychá a stená ako v pôrodných bolestiach.23Ba aj my, ktorým Boh ako prísľub budúcej slávy dal svojho Ducha, túžobne očakávame, kedy nás ako svoje deti prijme k sebe a naše telo oslobodí od všetkej porušiteľnosti.24Zachránení sme nádejou. Nádej, to je čakanie na to, čo ešte nemáme. Ak to, na čo čakáme, vidíme pred sebou, nepotrebujeme už dúfať.25Ale ak dúfame v niečo, čo ešte nevidíme, učíme sa trpezlivosti.26Ak sme pritom slabí, prichádza nám na pomoc Svätý Duch, veď často ani nevieme, ako by sme sa mali modliť, aby nás Boh mohol naozaj vypočuť. A vtedy sa za nás prihovára Svätý Duch s vrúcnosťou, aká sa nedá vyjadriť slovami.27A Boh, ktorý vidí do najhlbších záhybov ľudského srdca, vie, že Svätý Duch prosí za nás o to, čo sa zhoduje s jeho vôľou.28Ale jedno viem iste: všetko, čokoľvek sa stane, slúži na dobré tým, ktorí milujú Boha a ktorých si povolal podľa svojho odvekého plánu.29Koho si Boh totiž vyvolil, toho aj určil, aby sa stal podobný jeho Synovi, prvému medzi mnohými bratmi.30A koho Boh na to určil, toho aj povolal do svojej blízkosti, ospravedlnil ho a dal mu svoju slávu.
Božia bezmedzná láska
31Môžeme si ešte čosi viac želať? Keď je Boh s nami, kto môže byť proti nám?32Boh, ktorý za nás obetoval vlastného Syna, ako by nám s ním nedaroval všetko?33Kto by sa odvážil obžalovať tých, ktorých si Boh vyvolil? Nikto, lebo Boh sám nás zbavil všetkej viny.34Kto by sa odvážil nás odsúdiť? Nikto, lebo Kristus za nás nielen zomrel, ale aj vstal z mŕtvych a teraz nás obhajuje pred Otcom.35Čo by nás teda mohlo odlúčiť od Krista a jeho lásky? Utrpenie alebo strach? Prenasledovanie? Hlad? Bieda? Nebezpečenstvo alebo sama smrť?36Už žalmista o tom napísal: „Denne nás vydávajú pre teba na smrť, sme ako ovce na zabitie.“37A predsa nad tým všetkým víťazíme v moci Ježiša Krista, ktorý nás tak veľmi miluje.38Lebo som presvedčený, že nič nás nemôže odlúčiť od jeho lásky: ani smrť ani život, ani anjeli ani démonské sily, ani prítomnosť ani budúcnosť, nijaká moc,39ani nebo ani peklo, ani čokoľvek iné v celom tvorstve nás nemôže odlúčiť od lásky Božej, ktorú Boh dokázal v Kristu Ježišovi, našom Pánovi.