1-2Ach, Izraeli! Ach, můj národe! Kéž bys i ty našel cestu ke Kristu! Trápím se a naříkám pro tebe dnem i nocí.3Život bych za tebe dal, kdyby tě to mohlo zachránit. Kristus ví, že nepřeháním, Božímu Duchu nelze nic předstírat. Tolik jsi toho od Boha dostal, a přesto nechceš poslouchat!4Za vlastní děti vás přijal, slavně vás vedl dějinami k ještě slavnější budoucnosti, dal vám své zákony, abyste v životě nemuseli tápat, naučil vás, jak ho máte uctívat, dal vám úžasné sliby,5slavné vůdce jste měli mezi praotci a nejslavnější – Kristus, věčný Bůh a Vládce – se jako člověk také narodil z vaší krve. A toho jste se zřekli!6-9Boží slovo však platit nepřestalo: Izraelci nejsou všichni, kdo odvozují svůj rodokmen od Abrahama nebo Jákoba – Izraele. I když jsou to potomci Abrahamovi, měl Bůh na mysli pouze Izáka, když Sáře sliboval syna. To znamená, že ne všichni z Abrahama jsou Božími dětmi, ale jenom ti, kteří se narodili na základě Božího slibu.10Také o synech, které měl Izák se svou ženou Rebekou,11rozhodl Bůh ještě před jejich narozením. Oznámil, že starší z nich bude sloužit mladšímu. Když tak Bůh určil jejich vzájemné postavení ještě před tím, než se o to mohli osobně nějak zasloužit, zdůraznil tím, že má právo rozhodovat o lidech naprosto svobodně,12-13bez ohledu na jejich záslužné skutky. Proto mohl také říci, jak stojí jinde v Bibli: „Dal jsem přednost Jákobovi před Ezauem.“14Můžeme z toho usuzovat, že je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!15Mojžíšovi přece řekl: „Projevím svou přízeň komu chci a slituji se nad kým chci.“16-18Nikomu tím není povinen, nikdo na to nemá nárok. Je to jen jeho milost, když to učiní. Faraónovi, jak sám říká, propůjčil jeho postavení proto, aby na něm ukázal svou moc a aby rozšířil svůj věhlas po celé zemi. Tak tedy žádným sebevětším úsilím, nýbrž z pouhé Boží milosti jsou lidé to, co jsou.
Boží a lidská měřítka jsou rozdílná
19Možná někdo namítne: Proč nám tedy Bůh ještě pořád něco vytýká, když se nic nemůže dít proti jeho vůli?20Ale člověče, kdo ty vlastně jsi, že si troufáš přít se s Bohem? Říká snad výrobek svému tvůrci: Proč jsi mne udělal zrovna takhle?21Copak se hrnčíř ptá hlíny, zda z ní má udělat vázu nebo mísu?22Nemohl i Bůh ukázat nejen svou pravomoc trestat, ale i svou shovívavost s lidmi zralými k potrestání?23Nemá právo projevit svou dobrotu k lidem, které zahrnul milosrdenstvím a určil pro věčnou slávu?24Podobně povolal i nás, a to nejen židy nebo členy církve, ale i jiné,25jak naznačuje prorok Ozeáš: „Nazvu svým lidem ty, k nimž jsem se nechtěl znát, vyhnané zase zavolám nazpět.26Kdo předtím slyšeli mé slovo odsouzení, budou ujištěni, že je přijímám za své syny.“27O Izraeli říká Izajáš: „Kdyby jich bylo jak mořského písku, jen hrstka se jich zachrání.28Bez odkladu a do písmene splní Bůh své slovo na zemi.“29A už dříve předvídá: „Kdyby nebyl nebeský vládce ten zbytek lidu nezachoval, byli bychom jak Sodoma zpustli a Gomoře se podobali.“
Bůh odmítá ty, kdo mu nevěří
30Co tu vidíme? Že ti, kdo k izraelskému náboženství nepatřili a o bezúhonnost před Bohem nijak neusilovali, ti ji dosáhli na základě víry.31A ti, kdo spoléhali na svou příslušnost k vyvoleným a na plnění náboženských předpisů, vyšli naprázdno.32Proč to? Protože se domnívali, že si Boha nakloní okázalou zbožností místo upřímnou vírou. Na tom ztroskotali,33zcela podle slov Izajášových: „Hle, na Sijón kladu kámen úrazu, o něj se mnohý z vás rozbije. Kdo se mne však vírou uchopí, ten žádnou škodu neutrpí.“
1Ó Izrael! Ó môj národ! Ako veľmi túžim, aby si aj ty našiel cestu ku Kristovi!2Trápim sa a srdce ma neprestajne bolí pre teba.3Kristus vie a môže to dosvedčiť aj Svätý Duch, že by som radšej sám chcel byť zatratený, keby to mohlo teba zachrániť. Boh vám dal tak mnoho, a predsa ho nechcete poslúchať.4Prijal vás ako svoj vyvolený národ, slávne vás viedol dejinami, uzatváral s vami zmluvy, dával vám svoje zákony, naučil vás, ako ho máte uctievať, a dal vám aj krásne zasľúbenia.5Mali ste slávnych praotcov a z vášho národa pochádza aj Kristus. Jeho, ktorý je Bohom a Vládcom všetkého, zvelebujeme naveky!6Ale Božie slovo neprestalo platiť: Izraelitmi nie sú všetci tí, čo odvodzujú svoj rodokmeň od Abraháma.7Aj keď sú to potomkovia Abrahámovi, Boh mal na mysli iba Izáka, keď Sáre sľúbil Syna.8To znamená, že nie všetci potomkovia Abraháma sú Božími deťmi, ale iba tí, čo sa narodili z Božieho sľubu.9Aj o synoch, ktorých mal Izák so svojou ženou Rebekou,10rozhodol Boh už pred ich narodením.11Boh určil ich vzájomné postavenie ešte skôr, ako sa o to mohli zaslúžiť. Zdôraznil tým, že má právo rozhodovať o ľuďoch celkom slobodne, bez ohľadu na to, či robia dobre alebo zle.12Rebeke oznámil, že starší zo synov bude slúžiť mladšiemu.13V Písme sa o tom hovorí: „Miloval som Jakoba, ale Ezaua som nenávidel.“
Nikto nemá nárok na Božie milosrdenstvo
14Znamená to azda, že Boh je nespravodlivý? Rozhodne nie!15Mojžišovi predsa povedal: „Prejavím svoju priazeň, komu chcem, a zľutujem sa, nad kým chcem.“16Nezáleží teda na tom, či niekto stojí o Božiu priazeň, alebo sa o ňu tvrdo usiluje, ale či sa Boh nad ním zľutuje.17Príkladom toho je faraón, egyptský kráľ, ktorý sa postavil proti Božím príkazom. Je o ňom napísané: „Ale predsa som ťa zachoval, aby som ti ukázal svoju moc, aby sa hlásalo moje meno v celej krajine.“18Boh sa teda zmiluje, nad kým chce, a komu chce, tomu milosť odoprie.
Božie a ľudské meradlá sú iné
19Možno niekto namietne: Prečo nás teda Boh karhá? Môžeme sa vzoprieť jeho vôli?20Ale, človeče, kto si, že si trúfaš hádať sa s Bohom? Hovorí azda výrobok svojmu tvorcovi: Prečo si ma urobil práve takto?21Azda sa hrnčiar spytuje hliny, či z nej má sformovať vázu alebo misu?22Nemohol aj Boh ukázať svoj hnev, ale aj svoju zhovievavosť voči ľuďom zrelým na potrestanie,23a nemá právo prejaviť svoju dobrotu k ľuďom, ktorých zahrnul milosrdenstvom a určil pre večnú slávu?24Podobne povolal aj nás, a to nielen Židov, ale aj z pohanských národov,25ako to naznačuje už prorok Ozeáš: „Ľud, ktorý nie je môj, povolám za svoj ľud a Nemilovanú nazvem Milovanou“.26A na inom mieste: „Tí, o ktorých bolo povedané: Vy nie ste môj ľud, budú nazvaní synmi Boha živého.“27O Izraelovi hovorí Izaiáš: „Keby ich bolo ako morského piesku, len hŕstka sa ich zachráni.28Lebo Hospodin vykoná svoj súd na zemi rýchlo a úplne.“29A ešte predtým Izaiáš predpovedal: „Keby nám Hospodin zástupov nebol ponechal potomstvo, boli by sme spustli ako Sodoma a Gomore by sme sa podobali.“
Nesprávna cesta k Bohu
30Čo teda povieme nakoniec? To, že pohania, ktorí nehľadali cestu k Bohu, sa k nemu dostali, a to vierou v Ježiša Krista,31ale Izrael, vyvolený národ, ktorý sa usiloval získať si spravodlivosť pred Bohom zachovávaním jeho zákonov, spravodlivosť nikdy nedosiahol.32Prečo? Lebo sa usiloval získať spravodlivosť svojimi skutkami, a nie vierou v Krista. Preto sa im Kristus stal „kameňom úrazu“.33O ňom už prorok Izaiáš napísal: „Hľa, kladiem na Sion kameň úrazu a skalu pohoršenia, ale kto v neho verí, nebude zahanbený.“