2.Korinther 11

Schlachter 2000

Der Dienst von Paulus und die Verführung durch falsche Apostel

1 Möchtet ihr mich doch ein wenig in [meiner] Torheit ertragen! Doch ihr ertragt mich ja schon. (2Kor 7,16; 2Kor 12,11) 

2 Denn ich eifere um euch mit göttlichem Eifer; denn ich habe euch einem Mann verlobt, um euch als eine keusche Jungfrau Christus zuzuführen. (2Mo 20,5; 2Mo 34,14; 3Mo 21,14; 5Mo 4,24; Hos 2,21; Sach 8,2; Joh 3,29; Röm 7,4; Eph 5,27; Kol 1,28; Offb 19,7) 

3 Ich fürchte aber, es könnte womöglich, so wie die Schlange Eva verführte mit ihrer List, auch eure Gesinnung verdorben [und abgewandt] werden von der Einfalt gegenüber Christus. (1Mo 3,1; Gal 3,1; Kol 2,4; Kol 2,8) 

4 Denn wenn der, welcher [zu euch] kommt, einen anderen Jesus verkündigt, den wir nicht verkündigt haben, oder wenn ihr einen anderen Geist empfangt, den ihr nicht empfangen habt, oder ein anderes Evangelium, das ihr nicht angenommen habt, so habt ihr das gut ertragen. (Apg 4,12; Gal 1,6) 

5 Denn ich meine, dass ich jenen »bedeutenden Aposteln« in nichts nachstehe. (2Kor 11,13; 2Kor 12,11) 

6 Und wenn ich auch in der Rede ein Unkundiger bin, so doch nicht in der Erkenntnis; sondern wir sind euch gegenüber auf jede Weise in allem offenbar geworden. (1Kor 1,17; 2Kor 6,6; 2Kor 10,10; 2Kor 12,12; Eph 3,4) 

7 Oder habe ich eine Sünde begangen, indem ich mich selbst erniedrigte, damit ihr erhöht würdet, sodass ich euch unentgeltlich das Evangelium Gottes verkündigt habe? (Apg 18,3; 1Kor 9,6) 

8 Andere Gemeinden habe ich beraubt und von ihnen Lohn genommen, um euch zu dienen! (2Kor 11,9; Phil 4,14) 

9 Und als ich bei euch war und Mangel litt, bin ich niemand zur Last gefallen; denn meinen Mangel füllten die Brüder aus, die aus Mazedonien kamen; und in allem habe ich mich gehütet, euch zur Last zu fallen, und werde mich auch ferner hüten. (Apg 18,5; 2Kor 12,14; Phil 4,11; 1Thess 2,9) 

10 So gewiss die Wahrheit des Christus in mir ist, soll dieser Ruhm mir nicht verwehrt werden in den Gegenden von Achaja. (Röm 9,1; 1Kor 9,15) 

11 Warum das? Weil ich euch nicht lieb habe? Gott weiß es. (1Kor 16,24; 2Kor 11,31; 2Kor 12,15; 1Thess 2,5) 

12 Was ich aber tue, das werde ich auch ferner tun, um denen die Gelegenheit abzuschneiden, welche eine Gelegenheit suchen, um in dem, dessen sie sich rühmen, so erfunden zu werden wie wir. (1Kor 10,33) 

13 Denn solche sind falsche Apostel, betrügerische Arbeiter, die sich als Apostel des Christus verkleiden. (Mt 7,15; Joh 10,1; Joh 10,10; Apg 20,30; Röm 16,18; Phil 3,2; Tit 1,10; 2Petr 2,1; 1Joh 4,1; Offb 2,2) 

14 Und das ist nicht verwunderlich, denn der Satan selbst verkleidet sich als ein Engel des Lichts. (2Kor 12,7; 2Petr 2,4; Jud 1,6; Offb 9,11) 

15 Es ist also nichts Besonderes, wenn auch seine Diener sich verkleiden als Diener der Gerechtigkeit; aber ihr Ende wird ihren Werken entsprechend sein. (Phil 3,19) 

Leiden im Aposteldienst

16 Ich sage nochmals: Niemand soll mich für töricht halten! Andernfalls aber nehmt mich als einen Törichten an, damit auch ich mich ein wenig rühmen kann. (2Kor 11,1) 

17 Was ich jetzt rede, das rede ich nicht dem Herrn gemäß, sondern wie in Torheit, in diesem zuversichtlichen Rühmen. (1Kor 7,6; 1Kor 7,12) 

18 Da viele sich rühmen nach dem Fleisch, will auch ich mich rühmen. (Phil 3,3) 

19 Ihr, die ihr klug seid, ertragt ja gerne die Törichten. (1Kor 4,10) 

20 Ihr ertragt es ja, wenn jemand euch versklavt, wenn jemand euch aufzehrt, wenn jemand euch einfängt, wenn jemand sich überhebt, wenn jemand euch ins Gesicht schlägt. (1Kor 7,23; Gal 2,4; Gal 4,17) 

21 Zur Schande sage ich das, dass wir so schwach waren. Worauf aber jemand pocht (ich rede in Torheit), darauf poche ich auch. (2Kor 10,10) 

22 Sie sind Hebräer? Ich bin es auch. Sie sind Israeliten? Ich auch. Sie sind Abrahams Same? Ich auch. (Röm 11,1; Phil 3,5) 

23 Sie sind Diener des Christus? Ich rede unsinnig: Ich bin’s noch mehr! Ich habe weit mehr Mühsal, über die Maßen viele Schläge ausgestanden, war weit mehr in Gefängnissen, öfters in Todesgefahren. (Apg 9,16; 1Kor 15,10; 1Kor 15,31; 2Kor 1,8; 2Kor 6,4) 

24 Von den Juden habe ich fünfmal 40 Schläge weniger einen empfangen; 

25 dreimal bin ich mit Ruten geschlagen, einmal gesteinigt worden; dreimal habe ich Schiffbruch erlitten; einen Tag und eine Nacht habe ich in der Tiefe zugebracht. (Apg 14,19; Apg 16,22) 

26 Ich bin oftmals auf Reisen gewesen, in Gefahren auf Flüssen, in Gefahren durch Räuber, in Gefahren vom eigenen Volk, in Gefahren von Heiden, in Gefahren in der Stadt, in Gefahren in der Wüste, in Gefahren auf dem Meer, in Gefahren unter falschen Brüdern; (Apg 9,23; Apg 14,5; Apg 17,5; Apg 17,13; Apg 18,12; Apg 19,23; 1Thess 2,14) 

27 in Arbeit und Mühe, oftmals in Nachtwachen, in Hunger und Durst; oftmals in Fasten, in Kälte und Blöße; (Apg 20,31; Röm 8,35; 1Kor 4,11; 2Kor 6,4; 1Thess 2,9) 

28 zu alledem der tägliche Andrang zu mir, die Sorge für alle Gemeinden. (Ps 69,10; Apg 15,36) 

29 Wer ist schwach, und ich bin nicht auch schwach? Wem wird Anstoß bereitet, und ich empfinde nicht brennenden Schmerz? (1Kor 9,22; Gal 6,2) 

30 Wenn ich mich rühmen soll, so will ich mich meiner Schwachheit rühmen. (2Kor 12,9) 

31 Der Gott und Vater unseres Herrn Jesus Christus, der gelobt sei in Ewigkeit, er weiß, dass ich nicht lüge. (Röm 9,5; 2Kor 11,11) 

32 In Damaskus bewachte der Statthalter des Königs Aretas die Stadt der Damaszener, weil er mich verhaften wollte; (Apg 9,23; 2Kor 11,26) 

33 und ich wurde durch ein Fenster in einem Korb an der Mauer hinabgelassen und entkam seinen Händen. (Jos 2,15; 1Sam 19,12) 

Bibeltext der Schlachter
Copyright © 2000 Genfer Bibelgesellschaft
Wiedergegeben mit der freundlichen Genehmigung. Alle Rechte vorbehalten.

2.Korinther 11

Český ekumenický překlad

— Pavel a falešní apoštolové

1  Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu – ano, snášejte mne! 

2  Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu. 

3  Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu, aby totiž vaše mysl neztratila nevinnost a neodvrátila se od upřímné oddanosti Kristu. 

4  Když někdo přijde a zvěstuje jiného Ježíše, než jsme my zvěstovali, nebo vám nabízí jiného ducha, než jste dostali, nebo jiné evangelium, než jste přijali, klidně to snášíte! 

5  Mám však za to, že nejsem v ničem pozadu za těmi veleapoštoly! 

6  I když mi chybí výmluvnost, poznání mi nechybí; to jsme vám pokaždé a v každém ohledu ukázali.  

7  Nebo jsem se snad dopustil hříchu, když jsem sám sebe ponižoval, abyste vy byli vyvýšeni, že jsem vám totiž evangelium zvěstoval zadarmo? 

8  Jiné církve jsem okrádal, když jsem od nich přijímal podporu, abych mohl sloužit vám. 

9  Když jsem byl u vás a měl jsem nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž, neboť čeho se mi nedostávalo, doplnili bratří, kteří přišli z Makedonie. Ve všem jsem jednal a budu jednat tak, abych pro vás nebyl břemenem. 

10  Jakože je při mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude v achajských končinách umlčena! 

11  Proč na tom trvám? Snad proto, že vás nemám v lásce? Bůh ví, že mám! 

12  Ale jak to dělám, budu dělat i nadále; nechci dát příležitost těm, kdo by se rádi chlubili, že si počínají jako my. 

13  Jsou to falešní apoštolové, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. 

14  A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla; 

15  není tedy nic překvapujícího na tom, že se jeho služebníci převlékají za služebníky spravedlnosti. Jejich konec bude jako jejich skutky!  

16  Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil. 

17  Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače. 

18  Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já. 

19  Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné. 

20  Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře. 

21  Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný – teď mluvím jako z nerozumu – toho se odvážím i já. 

22  Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelci? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také! 

23  Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. 

24  Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, 

25  třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. 

26  Častokrát jsem byl na cestách – v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, 

27  v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. 

28  A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. 

29  Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? 

30  Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí! 

31  Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu. 

32  Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil, 

33  byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.  

© 2001 Česká biblická společnost