Kostenlos anmelden

Hiob 8

Neue evangelistische Übersetzung

von Karl-Heinz Vanheiden
1 Da entgegnete Bildad von Schuach: 2 „Wie lange willst du solche Reden noch führen, / wie lange machen deine Worte noch Wind? 3 Wird Gott die Gerechtigkeit beugen, / krümmt der Allmächtige das Recht? 4 Haben deine Kinder an ihm gesündigt, / gab er sie in die Gewalt ihrer Schuld. 5 Wenn du Gott eifrig suchst, / zu dem Allmächtigen flehst, 6 wenn du rein und aufrichtig bist, / dann regt er sich über dir / und stellt die Wohnung deiner Gerechtigkeit her. 7 Dein Anfang wird gering sein, / aber dein Ende sehr groß.“ 8 „Frag doch die, die vor dir waren, / achte auf das, was ihre Väter erforschten! 9 Denn wir sind von gestern und wissen nichts, / wie Schatten gehen unsere Tage hier dahin. 10 Werden sie dich nicht lehren, / sprechen sie nicht zu dir, / holen Worte aus ihrem Herzen hervor?“ 11 „Wächst Schilfrohr, wo kein Sumpf ist? / Schießt Riedgras ohne Wasser auf? 12 Noch grünt es, ist nicht reif zum Schnitt, / da verdorrt es schon vor allem anderen Gras. 13 So ist das Leben derer, die Gott vergessen, / so schwindet die Zukunft des Bösen. 14 Seine Zuversicht ist wie ein dünner Faden, / sein Vertrauen ein Spinngewebe. 15 Er stützt sich an sein Haus, doch es gibt nach, / er klammert sich daran, doch es steht nicht fest. 16 In vollem Saft steht einer in der Sonne, / seine Zweige überwuchern den Garten, 17 seine Wurzeln schlingen sich über Geröll, / zwischen Steinen hält er sich fest. 18 Reißt man ihn von seiner Stelle weg, / so verleugnet sie ihn: 'Dich sah ich noch nie.' 19 Ja, das bleibt vom Glück seines Weges, / und aus dem Staub sprießen andere auf. 20 Gott verwirft einen Schuldlosen doch nicht. / Und Boshafte nimmt er nicht an die Hand. 21 Er wird deinen Mund noch mit Lachen erfüllen / und deine Lippen mit Jubel. 22 Die dich hassen, müssen Schande anziehen. / Das Zelt der Gottlosen ist dann nicht mehr da.“ 

Hiob 8

Elberfelder Bibel

von SCM Verlag
1 Und Bildad von Schuach antwortete und sagte: (Hi 2,11; Hi 18,1; Hi 25,1) 2 Wie lange willst du noch so ⟨etwas⟩ künden, und ⟨wie lange⟩ sollen die Worte deines Mundes heftiger Wind sein? (Hi 15,2; Hi 16,3) 3 Wird Gott ⟨etwa⟩ das Recht beugen, oder wird der Allmächtige die Gerechtigkeit beugen? (2Chr 19,7; Hi 19,6; Hi 34,5; Hi 37,23; Ps 92,16; Röm 9,14) 4 Haben deine Söhne gegen ihn gesündigt, so lieferte er sie ihrer Übertretung aus[1]. (Hes 18,4) 5 Wenn du Gott eifrig suchst und zum Allmächtigen um Gnade flehst[2], (Hi 5,8) 6 wenn du lauter und aufrichtig bist, ja, dann wird er deinetwegen aufwachen und die Wohnung deiner Gerechtigkeit wiederherstellen. (Hi 11,14; Hi 22,23; Ps 18,25; Spr 3,33) 7 Und dein Anfang wird gering ⟨erscheinen⟩, aber dein Ende wird er sehr groß machen[3]. (Hi 5,11; Hi 42,10) 8 Denn befrage doch die vorige Generation und habe acht[4] auf das, was ihre Väter erforscht haben! – (5Mo 4,32; 5Mo 32,7; Hi 15,18) 9 Denn wir sind von gestern und erkennen nichts, denn ein Schatten sind unsere Tage auf der Erde. – (1Chr 29,15; Hi 14,1; Ps 82,5; Ps 102,12; Ps 144,4) 10 Werden diese dich nicht belehren, es dir sagen und Worte aus ihrem Herzen hervorbringen? 11 Schießt Schilfrohr auf, wo kein Sumpf ist? Wächst Riedgras empor ohne Wasser? 12 Noch treibt es Knospen, noch ist es nicht zum Schneiden reif[5], da verdorrt es ⟨schon⟩ vor allem anderen Gras. (Jes 19,6) 13 So sind die Pfade[6] aller, die Gott vergessen; und des Ruchlosen Hoffnung geht zugrunde. (Hi 11,20; Hi 27,8; Ps 1,4; Ps 112,10; Spr 10,28) 14 Seine Zuversicht ist ein dünner Faden[7], und ein Spinngewebe ist das, worauf er vertraut. 15 Er stützt sich auf sein Haus, aber es hält nicht stand; er hält sich daran fest, aber es bleibt nicht stehen. (Spr 14,11; Sach 5,4) 16 Voll Saft steht er in der Sonne, und seine Triebe ranken sich[8] durch seinen Garten, 17 über Steinhaufen schlingen sich seine Wurzeln, zwischen Steinen lebt er[9]. 18 Reißt man ihn aus von seiner Stelle, so verleugnet sie ihn: Ich habe dich nie gesehen! (Hi 7,8; Ps 37,36) 19 Siehe, das ist die Freude seines Weges[10]; und aus dem Staub sprosst ein anderer hervor[11]. 20 Siehe, Gott wird den Rechtschaffenen[12] nicht verwerfen und die Übeltäter nicht an die Hand nehmen. (Ps 34,17; Spr 10,9) 21 Während er deinen Mund mit Lachen füllen wird und deine Lippen mit Jubel, (Ps 126,2) 22 werden die, die dich hassen, mit Schande bekleidet werden, und das Zelt der Gottlosen wird nicht mehr sein. (Ps 6,11; Spr 14,11; Sach 5,4) 

Elberfelder Bibel 2006, © 2006 by SCM R.Brockhaus in der SCM Verlagsgruppe GmbH, Witten/Holzgerlingen

Hiob 8

Bible Kralická

1 Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl: 2 Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný? 3 Což by Bůh silný neprávě soudil,a Všemohoucí což by převracel spravedlnost? 4 Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich. 5 Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil, 6 A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé. 7 A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně. 8 Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich. 9 (Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.) 10 Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov? 11 Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody? 12 Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá. 13 Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne. 14 Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka. 15 Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží. 16 Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají. 17 Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se. 18 A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě: 19 Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá. 20 Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává: 21 Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním, 22 Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude. 

Public Domain

Hiob 8

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost
1 Na to navázal Bildad Šúchský slovy:  2  „Chceš takhle rozprávět ještě dlouho? Slova tvých úst jsou jako prudký vítr.  3  Což Bůh křiví právo, Všemocný snad překrucuje spravedlnost?  4  Jestliže tví synové se proti němu prohřešili, vydal je v moc jejich nevěrnosti.  5  Budeš-li však za úsvitu hledat Boha a o milost prosit Všemocného,  6  budeš-li ryzí a přímý, jistě bude nad tebou bdít a obnoví tvůj příbytek pro tvou spravedlnost.  7  Pakli toho, cos měl prve, bylo málo, převelice vzroste, co budeš mít potom.  8  Jen se zeptej předešlého pokolení, a co vyzkoumali jejich otcové, buď hotov slyšet.  9  Jsme tu jenom od včerejška, nic jsme nepoznali, naše dny jsou na zemi jen stínem.  10  Oni tě však poučí, řeknou ti všechno, a ze svého srdce pronesou řeč.  11  Cožpak roste rákos, kde není bažina? Může bez vody vzrůst sítí?  12  Ještě raší, posekat je nelze, a schne dříve než ostatní tráva.  13  Tak je tomu se stezkami všech, kteří na Boha zapomněli, naděje rouhače přijde vniveč;  14  ve své důvěřivé jistotě se zklame, jeho doufání – toť pavučina.  15  Opře se o svůj dům, ale ten neobstojí, podrží se ho, on však nebude stát.  16  Na slunci je plný mízy, jeho výhonek přerůstá ze zahrady,  17  jeho kořeny se proplétají kamennými valy, lze jej vidět i v kamenných domech.  18  Je-li však vyhlazen ze svého místa, ono se ho zřekne: ‚Nikdy jsem tě nevidělo.‘  19  Hle, takové jsou radosti jeho cesty; z jeho prachu vyraší hned jiný.  20  Ovšem, bezúhonného Bůh nezavrhne ani ruku zlovolníků neposílí.  21  Jistě naplní tvá ústa smíchem a hlaholem tvé rty.  22  Kdo tě nenávidí, budou oblečeni v hanbu, po stanu svévolných nezbude nic.“  

Hiob 8

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Bildad Šuchský mu na to řekl: 2 „Jak dlouho budeš takhle mluvit? Tvé řeči jsou podobné vichřici! 3 Copak Bůh spravedlnost poruší? Copak Všemohoucí právo převrací? 4 Pokud tvé děti proti němu zhřešily, vydal je moci jejich vin. 5 Budeš-li ale pilně hledat Boha a Všemohoucího prosit o milost, 6 budeš-li čistý a poctivý, hned zase začne nad tebou bdít, rozkvět tvých statků znovu obnoví. 7 Tvé počátky budou nicotné oproti hojnosti, jež čeká tě. 8 Předchozích pokolení zeptej se, na jejich otce dej. 9 My jsme jen včerejší, nevíme nic, naše dny na zemi jsou pouhý stín. 10 Oni však poučí tě, oni ti povědí, z hloubi svého srdce ti toto vyjeví: 11 Roste papyrus, kde nejsou bažiny? Daří se rákosí bez vody? 12 Ještě se zelená, není posekán, rychleji než tráva však náhle usychá. 13 Tak se povede těm, kdo na Boha nemyslí, takto se vytratí doufání bezbožných. 14 Chatrnou mají naději, na pavučinu se spolehli. 15 Opřít se o ni znamená pád, kdo se jí drží, ten nezůstane stát. 16 Jiný však bují na slunci, po celé zahradě rozpíná výhonky, 17 kořeny vplétá mezi kameny, drží se skalnatého podloží. 18 Když je pak ze svého místa vytržen a to místo řekne: ‚Neznám tě,‘ 19 vida ho – jemu se šťastně povede, vždyť jinde z prachu vykvete. 20 Bůh se bezúhonných nezříká, nepodpoří však ruku bídáka. 21 Tvá ústa smíchem nakonec naplní, písničku vloží na tvé rty. 22 Tví nepřátelé však budou mít plášť z ostudy, ze stanu ničemů nezbude vůbec nic.“ 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28