Hiob 39 | Neue evangelistische Übersetzung

Neue evangelistische Übersetzung

1 Kennst du die Zeit, wann Steinböcke werfen? / Schaust du zu, wie die Hirschkühe kalben? 2 Zählst du die Monate, die sie trächtig sind; / kennst du die Zeit, wann sie werfen? 3 Sie krümmen sich, / stoßen ihre Jungen aus, / schütteln ihre Wehen ab. 4 Ihre Jungen werden kräftig, / erstarken im Freien; / sie gehen davon und kehren nicht wieder. 5 Wer hat den Wildesel frei laufen lassen, / wer hat die Fesseln des Wildlings gelöst? 6 Ich gab ihm die Steppe als Haus, / das Salzland zu seiner Wohnung. 7 Er verlacht das Getümmel der Stadt, / das Geschrei des Treibers hört er nicht. 8 Er streift durch die Berge nach Weide, / allem Grünen spürt er nach. 9 Meinst du, der Wildstier wird dir dienen, / die Nacht an deiner Krippe verbringen? 10 Zwingst du ihn am Strick in die Furche, / pflügt er hinter dir die Täler durch? 11 Traust du ihm, weil er so stark ist, / überlässt du ihm deine Arbeit? 12 Vertraust du ihm, dass er deine Ernte einbringt / und sie zu deinem Dreschplatz zieht? 13 Die Straußhenne schlägt fröhlich die Flügel. / Sind es fromme Schwingen und Federn? 14 Nein, sie überlässt ihre Eier der Erde, / lässt sie erwärmen im Staub 15 und vergisst, dass ein Fuß sie zerdrücken / und ein Tier sie zertreten kann. 16 Sie behandelt ihre Jungen hart, als wären es nicht ihre. / War ihre Mühe umsonst, kümmert es sie nicht, 17 denn Gott hat ihr die Weisheit versagt, / er wies ihr keine Einsicht zu. 18 Wenn sie dann aber in die Höhe schnellt, / verlacht sie Ross und Reiter. 19 Gibst du dem Pferd seine Kraft, / kleidest du seinen Hals mit der Mähne? 20 Lässt du es wie die Heuschrecke springen? / Schrecklich sein prächtiges Schnauben! 21 Es scharrt den Boden und freut sich seiner Kraft, / es zieht aus, den Waffen entgegen. 22 Es lacht über die Angst und fürchtet nichts / und weicht vor dem Schwert nicht zurück. 23 Auf ihm rasselt der Köcher, / blitzen Wurfspieß und Speer. 24 Wild und ungestüm fliegt es dahin, / lässt sich nicht halten, wenn das Horn ertönt. 25 Bei jedem Hornstoß ruft es: Hui! / Es wittert von weitem die Schlacht, / den Donnerruf der Führer und das Kriegsgeschrei. 26 Steigt der Falke durch deinen Verstand auf / und breitet seine Flügel in den Südwind aus? 27 Erhebt sich der Adler auf deinen Befehl / und baut sein Nest in der Höhe? 28 Auf Felsen wohnt und nächtigt er, / auf Felszahn und an steiler Wand. 29 Von dort erspäht er den Fraß, / sein Auge sieht in die Ferne. 30 Seine Jungen schlürfen Blut. / Wo es Erschlagene gibt, da ist er.“

Elberfelder Bibel

von SCM Verlag

1 Kennst du die Wurfzeit der Steinböcke? Beobachtest du das Kreißen der Hirschkühe? (Ps 29,9; Ps 104,18) 2 Zählst du die Monate, die sie erfüllen müssen, und kennst du die Zeit ihres Werfens? 3 Sie kauern sich, lassen ihre Jungen durchbrechen, entledigen sich ihrer Wehen^[1]. 4 Ihre Kinder werden stark, wachsen auf im Freien; sie ziehen hinaus und kehren nicht ⟨mehr⟩ zu ihnen zurück. 5 Wer hat den Wildesel^[2] frei laufen lassen, und wer hat die Fesseln des Wildlings^[3] gelöst, (1Mo 16,12; Hi 24,5; Hos 8,9) 6 dem ich die Steppe zur Behausung machte und zu seiner Wohnung das salzige Land? (Jer 2,24) 7 Er lacht über das Getümmel der Stadt, das Geschrei des Treibers hört er nicht. 8 Was er auf den Bergen erspäht, ist seine Weide^[4], und allem Grünen spürt er nach. (Hi 6,5) 9 Wird der Büffel dir dienen wollen, oder wird er an deiner Krippe übernachten? 10 Hältst du den Büffel in der Furche an seinem Seil, oder wird er die Talgründe hinter dir her eggen? 11 Traust du ihm, weil seine Kraft so groß ist, und überlässt du ihm deine Arbeit^[5]? (4Mo 23,22) 12 Kannst du dich auf ihn verlassen, dass er dein Korn heimbringt und ⟨das Getreide für⟩ deine Tenne einsammelt^[6]? 13 Munter schwingt sich der Flügel der Straußenhenne – ist es die Schwinge des Storches^[7] oder des Falken^[8]? 14 Denn sie überlässt ihre Eier der Erde und lässt sie auf dem Staub warm werden. 15 Und sie vergisst, dass ein Fuß sie zerdrücken und das Wild des Feldes sie zertreten kann. 16 Sie behandelt ihre Jungen hart^[9], als gehörten sie ihr nicht. War ihre Mühe umsonst, es erschüttert sie nicht. (Kla 4,3) 17 Denn Gott ließ sie die Weisheit vergessen und gab ihr keinen Anteil an der Einsicht. 18 Wenn sie dann aber^[10] in die Höhe schnellt, lacht sie über das Ross und seinen Reiter. 19 Gibst du dem Ross die Kraft, bekleidest du seinen Hals mit einer Mähne? (Ps 33,17; Ps 147,10) 20 Bringst du es zum Springen wie die Heuschrecke? Schrecklich ist sein hoheitsvolles Schnauben. 21 Es scharrt^[11] in der Ebene und freut sich an ⟨seiner⟩ Kraft; es zieht aus^[12], den Waffen entgegen. 22 Es lacht über die Furcht und erschrickt nicht und kehrt vor dem Schwert nicht um. 23 Über ihm klirrt der Köcher, die Klinge von Speer und Kurzschwert. 24 Mit Ungestüm und Erregung schlürft es den Boden^[13] und lässt sich nicht halten, wenn das Horn ertönt. (Jer 8,6) 25 Sooft das Horn erklingt, ruft es: Hui! Und ⟨schon⟩ von Weitem wittert es die Schlacht, das Lärmen der Obersten und das Kriegsgeschrei. (Sach 10,3) 26 Schwingt sich kraft deiner Einsicht der Falke empor, breitet seine Flügel aus für den Südwind? 27 Oder erhebt sich auf deinen Befehl der Geier so hoch und baut in der Höhe sein Nest? (Jer 49,16; Ob 1,4) 28 Den Fels bewohnt er und horstet^[14] ⟨dort⟩ auf der Felsenzacke und der Burg. 29 Von dort aus erspäht er Nahrung, in die Ferne blicken seine Augen. 30 Seine Jungen gieren nach Blut, und wo Erschlagene sind, da ist er. (Mt 24,28)

Bible Kralická

1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis? 2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich? 3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají? 4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim? 5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal? 6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou. 7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá. 8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá. 9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval? 10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou? 11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci? 12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí? 13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu? 14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí, 15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla? 16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti. 17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti. 18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho. 19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním? 20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest. 21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji. 22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče, 23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí. 24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby. 25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování. 26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne? 27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí? 28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě, 29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje. 30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost

1 Znáš čas vrhu skalních kozorožců? Opatrovals laň, když rodí? 2 Počítáš měsíce, kdy jsou březí, a znáš čas jejich vrhu, 3 jak se skloní, vrhnou svá mláďata, svých bolestí pozbývají? 4 Jak jejich mláďata sílí, volně si rostou, odběhnou a už se k nim nevracejí? 5 Kdo vypustil divokého osla na svobodu, kdo uvolnil řemení stepnímu oslu, 6 jemuž jsem za domov vykázal pustinu, solnou pláň za příbytek? 7 Posmívá se městskému hluku, neposlouchá povyk poháněče, 8 na horách slídí po pastvě, pídí se po zeleni. 9 Bude ti chtít jednorožec sloužit či nocovat u tvého krmelce? 10 Připoutáš jednorožce provazem k brázdě, bude snad za tebou doliny vláčet? 11 Důvěřuješ mu, protože má tak velkou sílu? Ponecháš mu výtěžek své práce ? 12 Věřil bys mu, že tvé zrno sveze a shromáždí na tvůj mlat? 13 Pštrosice mává křídlem, není to však peruť s brky čápa; 14 svá vejce ponechává na zemi a zahřívá je v prachu, 15 zapomíná, že je noha může rozšlápnout a polní zvěř zdupat. 16 Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by nebyla její, nemá strach, že bude její námaha marná. 17 Bůh totiž odepřel dát jí moudrost, nedal jí ani díl rozumnosti. 18 Když se však vyplašena vymrští, je jí k smíchu kůň i s jezdcem. 19 Dal jsi snad koni bohatýrskou sílu, přioděl jsi jeho šíji hřívou? 20 Docílíš, aby poskakoval jako luční kobylka? Jeho vznešené frkání vzbuzuje strach, 21 v dolině hrabe nohama, rozjařen silou, má-li vytáhnout proti ozbrojencům, 22 vysmívá se strachu, neděsí se, před mečem se neobrací. 23 Toulec nad ním chřestí, blýská se kopí a oštěp, 24 s burácením se řítí po zemi, až se chvěje, nedá na nic než na zvuk polnice, 25 zařehtá, kdykoli polnice zazní, zdaleka větří bitvu, povely velitelů a válečný ryk. 26 Řídí se snad sokol tvým rozumem, když vzlétne, rozprostře křídla k jihu? 27 Což se na tvůj rozkaz vznese orel, aby si vysoko udělal hnízdo? 28 Přebývá a nocuje na skále, na skalním útesu, nepřístupném místě. 29 Odtud vyhlíží pokrm, dodaleka hledí jeho oči. 30 Jeho mláďata střebají krev, a kde jsou skolení, tam je i on.“

Bible, překlad 21. století

von Biblion

1 Víš snad, kdy rodí kamzíci? Bdíš nad laněmi, když sléhají? 2 Počítáš měsíce jejich březosti? Znáš čas, kdy mají porodit? 3 Tehdy se skloní a mladé vrhají, přichází konec jejich bolestí. 4 Jejich mladí pak venku nabírají sil, až jednou odběhnou a už se nevrátí. 5 Kdo divokého osla pustil na svobodu? Kdo jen to zvíře zbavil postrojů? 6 Dal jsem mu za domov pustou planinu, jeho příbytkem je solná poušť. 7 Může se posmívat hlučícímu městu, nemusí poslouchat pokřik biřiců. 8 Co najde v kopcích, to má za pastvu, hledá si kdejakou zelenou bylinu. 9 Bude ti buvol ochoten sloužit? Bude nocovat ve tvé stáji? 10 Můžeš ho provazy udržet u brázdy? Bude za tebou orat v údolích? 11 Spolehneš na něj, když má tolik síly? Svěříš mu snad své úkoly? 12 Můžeš mu věřit, že ti sveze zrní, že shromáždí, cos vymlátil? 13 Pštrosice křídly radostně mává, jako by měla perutě s peřím čápa. 14 Jenže svá vejce na zemi zanechává, aby se v písku zahřála. 15 Nedbá, že je rozšlápne něčí noha, že je divá zvěř může rozdupat. 16 Krutá je k mláďatům, jako by její nebyla; že zmaří své úsilí, o to se nestará. 17 Bůh ji totiž moudrostí neobdaroval, ani trochu rozumu jí zdědit nenechal. 18 Když ale vyskočí a do běhu se dá, koni i s jezdcem se může smát! 19 Jsi to ty, kdo dává sílu koni? Umíš mu hřívou šíji ozdobit? 20 Necháš ho skákat jako luční kobylky? Jeho hrdé ržání bázeň nahání! 21 Rozjařen silou divoce hrabe kopyty, už už vyrazit zbraním naproti. 22 Směje se strachu, vůbec se nebojí, před mečem nechce o krok ustoupit. 23 Po boku mu chřestí toulec se šípy, kopí a šavle se blýskají. 24 Chvěje se vzrušením, hltá dálky, když zazní polnice, nic ho nezdrží. 25 Při každém zatroubení řehtá: ‚Ihíí!‘ pach bitvy zdálky ucítí, hřímání velitelů a všechen křik. 26 Řídí se sokol tvým rozumem, když k letu na jih křídla rozestře? 27 Vznese se orel na tvůj povel, aby si stavěl hnízdo ve výšce? 28 Na skále bydlí, na ní nocuje, skalní útes mu hradem je. 29 Odtud se rozhlíží za pokrmem, očima hledí do dálek. 30 Jeho mláďata chtějí hltat krev; kde jsou mrtvoly, tam je hned!“