Hiob 38

Neue evangelistische Übersetzung

Die erste Rede Gottes aus dem Sturm

1 Da antwortete Jahwe aus dem Sturm und sagte zu Hiob: 

2 "Wer verdunkelt da den Beschluss / mit Worten, denen das Wissen fehlt? 

3 Steh auf und zeige dich als Mann! / Dann will ich dich fragen, und du belehrst mich. 

4 Wo warst du, als ich die Erde gründete? / Sag an, wenn du es weißt! 

5 Wer hat ihre Maße bestimmt? Weißt du es? / Wer hat die Messschnur über sie gespannt? 

6 Wo sind ihre Pfeiler eingesenkt? / Wer hat ihren Eckstein gelegt, 

7 als alle Morgensterne jubelten / und alle Gottessöhne jauchzten?" 

Gott, der Herr über die Erde

8 "Wer verschloss das Meer mit einem Tor / als es berstend aus dem Mutterleib schoss? 

9 Ich gab ihm die Wolken als Kleid, / das Wetterdunkel als Windel. 

10 Ich brach ihm eine Grenze aus dem Gestein, / setzte ihm Riegel und Torflügel ein. 

11 Ich sagte: 'Bis hierher und nicht weiter! / Hier bricht der Stolz deiner Wellen!' 

12 Hast du je in deinem Leben dem Morgen geboten, / dem Frührot seinen Ort gezeigt, 

13 dass es die Säume der Erde erfasst, / um die Schuldigen herauszuschütteln? 

14 Die Erde faltet sich wie Siegelton; / wie im Prachtgewand steht alles da. 

15 Den Bösen wird ihr Licht entzogen, / es zerbricht der zum Sündigen erhobene Arm. 

16 Bist du zu den Quellen des Meeres gekommen, / hast du den Grund der Fluten durchquert? 

17 Haben sich dir die Tore des Todes enthüllt, / hast du die Pforten der Schatten gesehen? 

18 Hast du ermessen, wie breit die Erde ist? / Sag an, wenn du das alles weißt! 

19 Wo ist der Weg zur Wohnung des Lichts? / Die Finsternis, wo hat sie ihren Ort? 

20 Kannst du sie in ihr Gebiet begleiten, / kennst du die Wege zu ihrem Haus? 

21 Du weißt es, du bist doch damals geboren, / und die Zahl deiner Tage ist groß!" 

Gott, der Herr unseres Himmels

22 "Bist du zu den Speichern des Schnees gelangt? / Hast du die Kammern des Hagels gesehen, 

23 den ich aufgespart habe für Zeiten der Not, / für den Tag des Kampfes und der Schlacht? 

24 Wo ist der Weg, auf dem das Licht sich teilt, / der Ostwind sich über die Erde zerstreut? 

25 Wer bricht der Regenflut die Bahn, / bahnt dem Gewitter seinen Weg? 

26 Wer schickt den Regen auf unbewohntes Land, / auf die Wüste, wo kein Mensch ist? 

27 Wer stillt den Durst der ausgedörrten Erde, / dass sie frisches Gras gedeihen lässt? 

28 Hat der Regen einen Vater? / Wer hat die Tautropfen gezeugt? 

29 Aus wessen Schoß kam das Eis hervor? / Wer hat den Reif des Himmels geboren? 

30 Die Gewässer erstarren zu Stein / und die Fläche der Flut wird fest. 

31 Schnürst du die Bänder des Siebengestirns, / löst du die Fesseln des Orion? 

32 Führst du die Tierkreisbilder zu ihrer Zeit aus, / leitest du den großen Bären samt seinen Jungen? 

33 Kennst du die Gesetze des Himmels? / Setzt du seine Herrschaft auf der Erde durch? 

34 Rufst du den Wolken dort Befehle zu, / dass ein Wasserschwall dich umhüllt? 

35 Schickst du Blitze, dass sie niederfahren, / dass sie zu dir sagen: 'Hier sind wir!'? 

36 Wer hat den Vögeln Weisheit gegeben, / wer mit Verstand die Fliegenden begabt? 

37 Wer ist so weise, dass er die Wolken zählt? / Wer schüttet die Himmelskrüge aus, 

38 wenn der Boden hart ist wie Metall / und die Schollen sich verkleben?" 

Gott, der Herr der Tiere

39 "Jagst du der Löwin ihre Beute? / Stillst du den jungen Löwen die Gier, 

40 wenn sie in den Höhlen kauern, / im Dickicht auf der Lauer liegen? 

41 Wer stellt dem Raben sein Futter bereit, / wenn seine Jungen zu Gott schreien, / herumflattern aus Mangel an Nahrung? 

© 2023 by Karl-Heinz Vanheiden (Textstand 2023.06)
www.derbibelvertrauen.de

Hiob 38

Elberfelder Bibel

Erste Rede Gottes: Fragen nach dem Urheber der Schöpfung, der leblosen und belebten Natur

1 Da antwortete der HERR dem Hiob aus dem Sturm und sprach: (Hi 11,5; Hi 40,1; Hes 1,4; Nah 1,3) 

2 Wer ist es, der den Ratschluss verdunkelt mit Worten ohne Erkenntnis? (Hi 34,35; Hi 42,3) 

3 Gürte doch wie ein Mann deine Lenden! Dann will ich dich fragen, und du sollst mich belehren! (Hi 21,22; Hi 40,2; Hi 42,4; Lk 12,35) 

4 Wo warst du, als ich die Erde gründete? Teile es mit, wenn du Einsicht kennst! (Hi 15,7; Ps 102,26; Spr 3,19) 

5 Wer hat ihre Maße bestimmt, wenn du es kennst? Oder wer hat über ihr die Messschnur ausgespannt? (Hi 28,25) 

6 Worauf sind ihre Sockel eingesenkt? Oder wer hat ihren Eckstein gelegt, (1Sam 2,8) 

7 als die Morgensterne miteinander jubelten und alle Söhne Gottes jauchzten? (Hi 2,1) 

8 Wer hat das Meer mit Torflügeln verschlossen, als es hervorbrach, dem Mutterschoß entquoll, (1Mo 1,9) 

9 als ich Gewölk zu seinem Gewand machte und Wolkendunkel zu seinen Windeln 

10 und ich ihm meine Grenze zog und Riegel und Torflügel einsetzte 

11 und sprach: Bis hierher kommst du und nicht weiter, und hier soll aufhören der Stolz deiner Wellen? (Hi 26,10; Ps 104,9; Spr 8,29; Jer 5,22) 

12 Hast du einmal in deinem Leben dem Morgen geboten? Hast du die Morgenröte ihre Stätte wissen lassen, 

13 damit sie die Enden der Erde erfasst, sodass die Gottlosen von ihr abgeschüttelt werden? (Hi 24,13; Ps 19,5) 

14 Sie verwandelt sich wie Siegelton, und alles steht da wie ein Kleid; 

15 und den Gottlosen wird ihr Licht entzogen, und der erhobene Arm wird zerbrochen. (Hi 24,13; Ps 10,15) 

16 Bist du gekommen bis zu den Quellen des Meeres, und hast du den Urgrund der Tiefe durchwandelt? 

17 Sind dir die Tore des Todes aufgedeckt worden, und hast du die Tore der Finsternis gesehen? 

18 Hast du auf die Breiten der Erde geachtet? Teile es ⟨mir⟩ mit, wenn du das alles erkannt hast! 

19 Wo ist denn der Weg dahin, wo das Licht wohnt? Und die Finsternis – wo ist denn ihre Stätte, 

20 sodass du sie in ihr Gebiet bringen könntest und dass dir die Pfade zu ihrem Haus bekannt wären? 

21 Du hast es ⟨ja⟩ erkannt, denn damals warst du ⟨schon⟩ geboren, und die Zahl deiner Tage ist groß! 

22 Bist du bis zu den Vorräten des Schnees gekommen, und hast du die Vorräte des Hagels gesehen, (Ps 147,16) 

23 die ich aufgespart habe für die Zeit der Not, für den Tag des Kampfes und der Schlacht? (Jos 10,11; Hes 13,13) 

24 Wo denn ist der Weg, auf dem das Licht sich verteilt, der Ostwind sich über die Erde zerstreut? (2Mo 14,21) 

25 Wer furchte der Regenflut einen Wassergraben und einen Weg der donnernden Gewitterwolke, (Hi 28,26) 

26 um regnen zu lassen auf ein Land ohne Menschen, auf die Wüste, in der kein Mensch ist, (Jer 10,13) 

27 um zu sättigen die Öde und Verödung und um hervorsprießen zu lassen die Triebe des frischen Grases? (Hi 37,13; Ps 107,35; Ps 147,8) 

28 Hat der Regen einen Vater, oder wer hat die Tautropfen gezeugt? 

29 Aus wessen Schoß kam das Eis hervor, und des Himmels Reif, wer hat ihn geboren, (Hi 37,10; Ps 147,16) 

30 wenn sich das Wasser wie in einem Stein versteckt hält und die Fläche der Tiefe fest gefügt ist? (Hi 37,10) 

31 Knüpfst du die Bänder des Siebengestirns, oder löst du die Fesseln des Orion? 

32 Kannst du die Tierkreisbilder hervortreten lassen zu ihrer Zeit und den Großen Bären leiten samt seinen Jungen? (Hi 9,9) 

33 Hast du die Ordnungen des Himmels erkannt, oder bestimmst du seine Herrschaft auf der Erde? 

34 Erhebst du deine Stimme zum Gewölk, sodass der Schwall des Wassers dich bedeckt? 

35 Entsendest du Blitze, sodass sie hinfahren und zu dir sagen: Hier sind wir? (Hi 36,32; Hi 37,3) 

36 Wer hat Weisheit in den Ibis gelegt, oder wer hat dem Hahn Verstand gegeben? 

37 Wer kann in Weisheit die Wolken zählen, und die Krüge des Himmels – wer kippt sie um, (1Mo 7,11) 

38 wenn das Erdreich hart wird wie gegossenes Metall und die Schollen aneinander kleben? 

39 Erjagst du für die Löwin die Beute, und stillst du die Gier der jungen Löwen, (Ps 104,21) 

40 wenn sie sich auf ⟨ihren⟩ Lagern ducken, im Dickicht auf der Lauer sitzen? (Ps 10,9) 

41 Wer stellt dem Raben sein Futter bereit, wenn seine Jungen zu Gott schreien, umherirren ohne Nahrung? (Ps 147,9; Lk 12,24) 

Elberfelder Bibel 2006, © 2006 by SCM R.Brockhaus in der SCM Verlagsgruppe GmbH, Witten/Holzgerlingen

Hiob 38

Bible Kralická

1 Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl: 

2 Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými? 

3 Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi. 

4 Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum. 

5 Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni? 

6 Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její, 

7 Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží? 

8 Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se? 

9 Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho, 

10 Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře, 

11 I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého. 

12 Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její, 

13 Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli? 

14 Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho, 

15 A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo? 

16 Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis? 

17 Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis? 

18 Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku. 

19 Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností, 

20 Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho? 

21 Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má? 

22 Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis, 

23 Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje? 

24 Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi? 

25 Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému, 

26 Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka, 

27 Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou? 

28 Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy? 

29 Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí? 

30 Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá. 

31 Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati? 

32 Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li? 

33 Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi? 

34 Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe? 

35 Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme? 

36 Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost? 

37 Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje, 

38 Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely? 

39 Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž, 

40 Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce? 

41 Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu? 

Public Domain

Hiob 38

Český ekumenický překlad

Bůh promluvil - PRVNÍ ŘEČ BOŽÍ - — Pán země i moře

1  Na to odpověděl Jóbovi ze smrště Hospodin slovy:  

2  „Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy?  

3  Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě.  

4  Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.  

5  Víš, kdo stanovil její rozměry, kdo nad ní natáhl měřicí šňůru?  

6  Do čeho jsou zapuštěny její podstavce, kdo kladl její úhelný kámen,  

7  zatímco jitřní hvězdy společně plesaly a všichni synové Boží propukli v hlahol?  

8  Kdo sevřel moře vraty, když se valilo z lůna země,  

9  když jsem mu určil za oděv mračno a za plénku temný mrak,  

10  když jsem mu stanovil meze, položil závory a vrata  

11  a řekl: ‚Až sem smíš přijít, ale ne dál; zde se složí tvé nespoutané vlnobití!‘  

12  Zdali jsi ty někdy za svých dnů dal příkaz jitru a vykázal jitřence její místo,  

13  aby se chopila okrajů země a svévolníci byli z ní vytřeseni?  

14  Země se mění jak hlína pod pečetidlem, ale oni tu stojí, ač jsou jen šat.  

15  Svévolníkům bude odepřeno světlo a zvednutá paže bude přeražena.  

16  Přišel jsi až ke zřídlu moře, procházel ses po dně propastné tůně?  

17  Byly ti odkryty brány smrti, brány šeré smrti jsi spatřil?  

18  Postřehls celou šíři země? Pověz, znáš-li to všechno.  

— Pán vod i hvězd

19  Kde je cesta k obydlí světla? Kde má své místo temnota?  

20  Můžeš je vykázat do jejich hranic? Máš ponětí o stezkách k jejich domu?  

21  Tušil jsi, že se jednou narodíš a jak velký bude počet tvých dnů?  

22  Přišel jsi někdy ke skladům sněhu, spatřil jsi sklady krupobití,  

23  které si šetřím pro časy soužení, pro den války a boje?  

24  Kde je cesta k místu, kde se dělí světlo? Odkud se žene na zemi východní vítr?  

25  Kdo vyryl koryta povodni a bouřnému mračnu cestu,  

26  aby pršelo na liduprázdnou zemi, na poušť, v níž člověka není,  

27  aby se napojila místa pustá a zpustošená a vzešla mladá tráva?  

28  Má snad déšť otce? Kdo zplodil krůpěje rosy?  

29  Z čího lůna vyšel led? Kdo rodí nebeské jíní?  

30  Vody tuhnou na kámen, zamrzá hladina propastné tůně.  

31  Dovedeš spoutat mihotavý třpyt Plejád nebo rozvázat pouta Orióna?  

32  Vyvedeš hvězdy zvířetníku v pravý čas a povedeš souhvězdí Lva s jeho mladými?  

33  Víš, jaké jsou řády nebes? Ty jsi je ustanovil, aby dozírala na zemi?  

34  Pozvedneš svůj hlas k oblaku, aby tě přikryla spousta vod?  

35  Posíláš snad pro blesky, aby přišly a ohlásily se ti: ‚Tu jsme‘?  

36  Kdo dal ibisovi moudrost a kohoutovi rozum?  

37  Kdo je tak moudrý, aby sečetl mraky? Kdo složí nebeské měchy,  

38  když prach se v slitinu spojí a hroudy k sobě přilnou?  

— Pán zvěře i ptactva

39  Můžeš ulovit pro lva kořist a uspokojit lačnost lvíčat,  

40  když se krčí v peleších, číhají ve svém doupěti v houští?  

41  Kdo opatří úlovek krkavci, když jeho mláďata volají k Bohu a bloudí bez potravy?  

© 2001 Česká biblická společnost

Hiob 38

Bible, překlad 21. století

Kdo to zatemňuje mé záměry?

1 Vtom Hospodin promluvil k Jobovi z vichru: 

2 „Kdo to zatemňuje mé záměry řečmi, v nichž není poznání? 

3 Jako muž si teď vyhrň rukávy, budu se tě ptát a ty mě poučíš: 

4 Kde jsi byl, když jsem zemi založil? Jen pověz, když tomu rozumíš. 

5 Kdo určil její rozměry? To jistě víš! Kdopak ji mírou přeměřil? 

6 Do čeho jsou zapuštěny její základy? Kdo položil její kámen úhelný, 

7 když jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni Boží synové jásali radostí? 

8 Kdo že to dveřmi moře uzavřel, když se tehdy z lůna vyvalilo ven, 

9 když jsem je přioblékl oblakem, zahalil mračnem jako do plenek, 

10 když jsem mu vytyčil meze své, závory osadil na dveře 

11 a řekl: ‚Smíš až sem, a dál už ne, tvé vzduté vlny se zlomí zde‘? 

12 Poručil jsi jitru někdy v životě, ukázals někdy místo Jitřence, 

13 aby uchopila zem za okraje a ničemy z ní hnala ven? 

14 Tehdy se země tvaruje jak jíl pod pečetí, jak roucho začíná hýřit barvami. 

15 Ničemové tehdy své světlo ztrácejí, jejich napřažená paže se přerazí. 

16 Pronikls tam, kde moře pramení, prošel ses po dně propasti? 

17 Odhalily se ti brány smrti? Spatřil jsi brány temnoty? 

18 Pochopils zemské rozměry? Jen pověz, když všemu rozumíš! 

19 Kudy vede cesta k příbytku světla? A kde přebývá temnota? 

20 Umíš je dovést na jejich místa? Znáš stezku do jejich domova? 

21 Dávno ses narodil, jistě to znáš, délka tvého života je nesmírná! 

22 Dostal ses do sněžných skladišť, viděl jsi, kde se kroupy skladují, 

23 které uchovávám pro čas soužení, pro dny bojů a válčení? 

24 Kudy vede cesta, kterou se štěpí blesky? Odkud se východní vítr žene na zemi? 

25 Kdo vyryl koryto vodní průtrži a dráhu pro mrak bouřkový, 

26 aby zaléval liduprázdnou zemi i poušť, kde nikdo nebydlí, 

27 aby zavlažil opuštěné trosky a novou trávu nechal vyrašit? 

28 Má snad déšť otce? Kdo počal rosné krůpěje? 

29 Z kterého lůna vyšel led? Kdo rodí jíní nebeské, 

30 když voda ztvrdne na kámen, povrch propasti když zamrzne? 

31 Umíš Plejády pouty připoutat anebo povolit Orionův pás? 

32 Dáváš v jejich čas vyjít planetám, vedeš Medvědici a její mláďata? 

33 Ovládáš nebeská pravidla? Zařídíš, aby se jimi země řídila? 

34 Dokážeš na mrak zavolat, aby tě vodní průtrž zalila? 

35 Umíš na cestu blesky vysílat? Ohlásí se ti: ‚Zde nás máš‘? 

36 Kdo moudrost ibisovi dal, kdo vložil rozum do kohouta? 

37 Kdo má tu moudrost, aby mraky spočítal, kdo nebeské džbány může vylévat, 

38 když se prach speče jako slitina, když hlína pevně drží ve hroudách? 

39 Umíš ulovit kořist pro lvici, můžeš hlad lvíčat nasytit, 

40 když se krčí ve svých peleších, když v úkrytu v houští číhají? 

41 Kdo připravuje pokrm krkavci, když jeho mláďata k Bohu volají, když bloudí kolem a nemají co jíst? 

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s.
Version 2020.2.28