Hiob 34 | Neue evangelistische Übersetzung

Neue evangelistische Übersetzung

Elihus zweite Rede:

1 Elihu fuhr fort und sagte: 2 "Hört, ihr Weisen, meine Worte, / ihr Kundigen, gebt mir Gehör! 3 Denn das Ohr prüft die Worte, / der Gaumen kostet die Speise. 4 Lasst uns prüfen, was recht ist, / was gut ist, zusammen erforschen!"

Zurückweisung der Worte Hiobs

5 "Denn Hiob hat gesagt: 'Ich bin gerecht, / und Gott verweigert mir mein Recht. 6 Sollte ich lügen über mein Recht? / Tödlich traf mich der Pfeil, obwohl ich ohne Schuld bin.' 7 Wo ist ein Mann wie Hiob, / der Hohn wie Wasser trinkt, 8 der sich mit üblem Gesindel abgibt, / der Umgang mit Gottlosen hat? 9 Denn er hat gesagt: 'Es nützt einem nichts, wenn man Gott gefallen will.'"

Gott regiert vollkommen gerecht

10 "Darum hört mir zu, / ihr verständigen Männer! / Niemals wird Gott gottlos handeln, / der Allmächtige Unrecht tun. 11 Nein, was der Mensch tut, das vergilt er ihm; / er bekommt, was er verdient. 12 Es ist gewiss: Gott handelt nicht gottlos, / der Allmächtige verdreht nicht das Recht."

Gott erhält die ganze Welt

13 "Wer hat ihm die Erde anvertraut, / wer den ganzen Erdkreis hingestellt? 14 Wenn er nur an sich denken würde / und hielte seinen Lebenshauch zurück, 15 dann käme alles Fleisch auf einen Schlag um, / und der Mensch würde wieder zu Staub."

Gott regiert mit vollkommenem Wissen

16 "Hast du Verstand, dann höre dies, / achte genau auf meine Worte! 17 Kann denn einer, der das Recht hasst, regieren? / Oder willst du den Einen, der gerecht und mächtig ist, verdammen, 18 ihn, der den König 'Nichtsnutz' nennt / und einen Edlen 'gottlos' heißt? 19 Er ergreift nicht für die Oberen Partei; / der Reiche gilt ihm nicht mehr als der Arme, / denn sie alle sind das Werk seiner Hände. 20 Sie sterben plötzlich, mitten in der Nacht, / sie werden erschüttert und vergehen. / Mächtige entfernt er ohne Menschenhand. 21 Seine Augen sind auf die Wege jedes Menschen gerichtet, / er sieht jeden Schritt, den sie tun. 22 Da ist kein Dunkel und kein Schatten, / der die Bösen verbirgt. 23 Er muss den Menschen nicht lang untersuchen, / bevor er vor Gott ins Gericht kommt. 24 Gewaltige knickt er ohne Verhör / und stellt andere an ihren Platz. 25 Weil er ihre Taten kennt, / stürzt er sie über Nacht um, / und sie werden zermalmt. 26 Als Gottlose schlägt er sie nieder / am Ort, wo alle sie sehn, 27 weil sie ihm nicht mehr folgten / und keinen seiner Wege bedachten. 28 So dringt auch der Schrei der Armen zu ihm, / er hört das Geschrei der Gebeugten. 29 Schafft er Ruhe, / wer will ihn verdammen? / Verbirgt er das Gesicht, / wer kann ihn schauen? / Doch er wacht über Völker und Menschen, 30 dass nicht Gewissenlose Könige werden / und Fallstricke für das Volk sind."

Hiobs folgenschwere Unterlassung

31 "Hat Hiob denn zu Gott gesagt: / 'Ich trage es, ich will ja nichts Böses mehr tun? 32 Zeig du mir, was ich nicht sehe! / Habe ich Unrecht getan, ich tue es nicht wieder.' 33 Soll Gott nach deinem Sinn vergelten, / weil du ‹sein Tun› verwirfst? / Du musst wählen und nicht ich. / Weißt du etwas, sag es an! 34 Verständige Leute werden mir sagen / und jeder Weise, der mir zuhört: 35 Hiob redet nicht mit Verstand, / seine Worte waren unbedacht. 36 Soll Hiob doch immer weiter geprüft werden, / weil er wie ein Gottloser spricht. 37 Denn zu seiner Sünde fügt er Treubruch hinzu, / klatscht vor Hohn in die Hände, / führt viele Reden gegen Gott.'"

Elberfelder Bibel

Zweite Rede des Elihu: Gegen Hiobs Reden über die Ungerechtigkeit Gottes – Keine Rechtsbeugung durch den Allmächtigen

1 Und Elihu erhob ⟨seine Stimme⟩ und sagte: (Hi 32,6; Hi 35,1; Hi 36,1) 2 Hört, ihr Weisen, meine Worte und ihr Kundigen, gebt mir Gehör! (Spr 1,5) 3 Denn das Ohr prüft die Worte, und der Gaumen kostet die Speise. (Hi 6,30) 4 Lasst uns nun prüfen, was recht ist, lasst uns untereinander erkennen, was gut ist! (1Thess 5,21) 5 Denn Hiob hat gesagt: Ich bin gerecht, und Gott hat mir mein Recht entzogen. (Hi 19,7; Hi 27,2; Hi 33,9) 6 Obwohl ich im Recht bin^[1], soll ich ein Lügner sein. Mein Geschick^[2] ist unheilbar, ohne dass ich irgendetwas verbrochen hätte^[3]. – (Hi 33,9) 7 Wer ist ein Mann wie Hiob, der Spott⟨worte⟩ wie Wasser trinkt (Hi 11,3; Hi 15,16; Hi 36,17) 8 und in Gemeinschaft mit denen unterwegs ist, die Unrecht tun, und mit gottlosen Menschen umgeht? 9 Denn er hat ⟨selbst⟩ gesagt: Keinen Nutzen hat ein Mann davon, dass er sich mit Gott befreundet! (Hi 9,22; Hi 21,15; Hi 22,3; Jes 58,3; Mal 3,14)

Hi 9,22Hi 21,15Hi 22,3Jes 58,3Mal 3,14

10 Darum, ihr Männer mit Verstand, hört mir zu! Fern sei es von Gott, gottlos zu handeln, und vom Allmächtigen, Unrecht zu tun^[4]! (5Mo 32,4; Ps 92,16; Ps 145,17; Zef 3,5; Offb 16,5)

5Mo 32,4Ps 92,16Ps 145,17Zef 3,5Offb 16,5

11 Sondern des Menschen Tun vergilt er ihm, und nach eines jeden Weg lässt er es ihn finden. (1Sam 26,23; Spr 24,12; Jer 17,10; Hes 18,13; Röm 2,6; Offb 22,12)

1Sam 26,23Spr 24,12Jer 17,10Hes 18,13Röm 2,6Offb 22,12

12 Ja, wahrlich, Gott handelt nicht gottlos, und der Allmächtige beugt das Recht nicht. (1Mo 18,25; Hi 8,3; Hi 36,23; Ps 145,17)

1Mo 18,25Hi 8,3Hi 36,23Ps 145,17

13 Wer hat ihm die Erde^[5] anvertraut? Und wer hat den ganzen Erdkreis hingestellt? (Ps 24,1) 14 Wenn er sein Herz ⟨nur⟩ auf sich selbst richtete, seinen Geist und seinen Atem zu sich zurückzöge, 15 so würde alles Fleisch insgesamt verscheiden, und der Mensch zum Staub zurückkehren. (Hi 10,9; Pred 12,7; Jak 2,26) 16 Und wenn du einsichtig bist^[6], höre dies, schenke der Stimme meiner Worte Gehör! 17 Kann denn einer, der das Recht hasst, die Zügel führen? Oder willst du den Gerechten, den Gewaltigen für schuldig erklären, ihn, (Hi 40,8; Röm 3,6) 18 der zu einem König sagt^[7] »du Ruchloser«, und »du Gottloser« zu den Edlen? 19 Der für die Obersten nicht Partei ergreift^[8] und den Vornehmen nicht vor dem Geringen berücksichtigt^[9]? Denn das Werk seiner Hände sind sie alle. (5Mo 10,17; Hi 31,15; Röm 2,11; Jak 2,1)

5Mo 10,17Hi 31,15Röm 2,11Jak 2,1

20 In einem Augenblick sterben sie und mitten in der Nacht. Ein Volk wird in Aufruhr versetzt, und sie vergehen. Und er beseitigt^[10] den Gewalthaber ohne menschliches Zutun^[11]. (2Mo 12,29; Hi 36,20; Jes 37,36; Jes 40,23; Dan 8,25)

2Mo 12,29Hi 36,20Jes 37,36Jes 40,23Dan 8,25

21 Denn seine Augen ⟨wachen⟩ über den Wegen des Menschen, und all seine Schritte sieht er. (Hi 14,16; Spr 15,3) 22 Da ist keine Dunkelheit und keine Finsternis, worin sich die Übeltäter verbergen könnten. (2Sam 12,12; Hi 3,5; Hi 10,14; Hi 12,22; Hi 22,13; Ps 139,11; Jer 16,17)

2Sam 12,12Hi 3,5Hi 10,14Hi 12,22Hi 22,13Ps 139,11Jer 16,17

23 Denn er setzt dem Menschen keine Frist fest^[12], zu Gott vor Gericht zu kommen. (Hi 9,3) 24 Er zerschmettert Gewaltige ohne Untersuchung und setzt andere an ihre Stelle. (1Sam 15,28; Dan 11,19) 25 Daher achtet er auf ihre Taten und stürzt sie um^[13] über Nacht, dass sie zermalmt daliegen. (Offb 2,2) 26 Wie Gottlose schlägt er sie da, wo alle es sehen^[14], 27 deshalb, weil sie^[15] von seiner Nachfolge^[16] abgewichen sind und all seine Wege nicht bedacht haben, (2Chr 28,6; Spr 15,10; Jes 1,28; Jer 2,17)

2Chr 28,6Spr 15,10Jes 1,28Jer 2,17

28 sodass sie das Hilfegeschrei des Geringen zu ihm hinaufdringen ließen und er das Hilfegeschrei der Elenden hörte. (2Mo 22,22; Ps 5,3; Jak 5,4) 29 Verhält er sich ruhig^[17], wer darf ihn für schuldig erklären? Verbirgt er das Angesicht, wer kann ihn wahrnehmen? Sowohl über einer ⟨ganzen⟩ Nation als auch zugleich über dem Einzelnen^[18] ⟨wacht er⟩, (Hi 23,8; Ps 94,10) 30 damit nicht ruchlose Menschen Könige sind, dem Volk zu Fallstricken. 31 Soll Gott dir etwa sagen: Ich habe mich geirrt, ⟨doch⟩^[19] ich will nicht ⟨mehr⟩ böse handeln; (Spr 28,13) 32 was ich nicht sehe, lehre du mich; wenn ich Unrecht verübt habe, will ich es nicht wieder tun? – (1Mo 38,26; 4Mo 22,34; Ps 19,13; Jer 8,6)

1Mo 38,264Mo 22,34Ps 19,13Jer 8,6

33 Soll nach deinem Sinn er es vergelten, da du ⟨sein Urteil⟩ ja verwirfst? So musst du ja wählen, und nicht ich. Was du erkannt hast, sprich aus! (Ps 50,21) 34 Männer mit Verstand werden zu mir sagen und ein weiser Mann, der mir zuhört: 35 Hiob redet nicht mit Erkenntnis, und seine Worte sind ohne Einsicht. (Hi 35,16; Hi 38,2) 36 Ach, dass Hiob doch fort und fort geprüft würde wegen seiner Einwände nach ⟨der Art von⟩ Männern des Unheils! 37 Denn er fügt seiner Sünde ⟨Treue⟩bruch^[20] hinzu, in unserer Gegenwart klatscht er ⟨sich Beifall⟩^[21] und macht seine Worte gegen Gott zahlreich.

Bible Kralická

1 Ještě mluvil Elihu, a řekl: 2 Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte. 3 Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu. 4 Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého. 5 Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou. 6 Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění. 7 Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu? 8 A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými? 9 Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu. 10 A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost. 11 Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal. 12 A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu. 13 Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek? 14 Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal, 15 Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých. 17 Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Čili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš? 18 Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní? 19 Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni. 20 V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou. 21 Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje. 22 Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti. 23 Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl. 24 Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich. 25 Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají. 26 Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném, 27 Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili, 28 Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá. 29 (Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?)Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně, 30 Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu. 31 Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším. 32 Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc. 33 Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv. 34 Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne, 35 Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná. 36 Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým, 37 Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.

Český ekumenický překlad

DRUHÁ ŘEČ ELÍHÚOVA - — Jób není v právu

1 Na to navázal Elíhú slovy: 2 „Vy moudří, slyšte mé řeči, vy vědoucí, naslouchejte mi. 3 Ucho přece přezkušuje řeči, patro vychutnává pokrm. 4 Volme si, co je právo, ať zvíme mezi sebou, co je dobré. 5 Jób řekl: ‚Jsem spravedlivý, a Bůh upírá mi právo. 6 Mám lhát? Proti svému právu mluvit ? Zasáhl mě zkázonosný šíp, avšak ne pro přestoupení.‘ 7 Který muž je jako Jób? Prý pije výsměch jako vodu, 8 spolčuje se s pachateli ničemností, obcuje se svévolnými lidmi; 9 řekl: ‚Muži není k ničemu mít zalíbení v Bohu.‘

— Všemocný je spravedlivý

10 Proto mě slyšte, rozumní mužové: Daleko je Bůh od svévole, Všemocný od bezpráví. 11 Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky. 12 Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. 13 Kdo mu dal pod dohled zemi a kdo před něho položil celý svět? 14 Kdyby měl na mysli jenom sebe a svého ducha i dech k sobě zpět stáhl, 15 tu by všechno tvorstvo rázem vyhynulo, člověk by se obrátil v prach. 16 Máš-li tedy rozum, poslyš toto, dopřej sluchu tomu, co říkám. 17 Což může panovat ten, kdo nenávidí právo? Nebo Úctyhodného, jenž je spravedlivý, prohlásíš za svévolníka?

— Spravedlivý je všemocný

18 Je snad možno říci králi: ‚Ty ničemo,‘ nebo urozeným: ‚Svévolníku?‘ 19 Bůh nestraní velmožům, nedá přednost váženému před nuzákem, protože všichni jsou dílem jeho rukou. 20 Umírají v okamžení, třeba o půlnoci. Lid se zachvěje, když odcházejí; i vznešený je odvolán, aniž kdo hne rukou. 21 Na cesty každého jsou upřeny jeho oči, on každý krok vidí. 22 Není temnoty ani šera smrti, kde by se mohli skrýt pachatelé ničemností. 23 Na nikoho nevkládá nic navíc, že by se musel s Bohem soudit. 24 Ctihodné bije, nemusí nic vyšetřovat, jiné staví na ta místa; 25 je obeznámen s jejich dílem, podvrátí je za noc a jsou rozdrceni. 26 Potrestá je jako svévolníky, každý na to bude hledět, 27 za to, že se odchýlili pryč od něho a neměli uznání pro žádnou jeho cestu, 28 takže se až k němu donesl křik nuzných a slyšel křik utištěných. 29 Když zůstane klidný, kdo ho smí prohlásit za svévolníka? Když skrývá tvář, kdo ho může spatřit? A přece bdí nad pronárody i jednotlivci, 30 aby nekraloval člověk – rouhač a nestalse svůdcem lidu.

— Rozhodnutí neleží u Jóba

31 Sluší se doznat Bohu: ‚Snáším svůj trest, nebudu už pohoršlivě jednat. 32 Poučuj mě o tom, na co nestačí můj pohled. Spáchal-li jsem podlost, už tak neučiním.‘ 33 Má snad odplácet dle tvého, když ty jeho názor za nic nemáš? Ty bys to měl rozhodnout, ne já. Pověz, co víš! 34 Rozumní mužové mi přisvědčí a moudrý muž mi bude naslouchat: 35 ‚Jób nemluví uváženě, jeho slova nejsou prozíravá. 36 Je třeba jednou provždy Jóba přezkoušet, protože odpovídá jako mužové propadlí ničemnostem. 37 Vždyť ke svému hříchu přidává nevěrnost, mezi námi si výsměšně tleská a má mnoho řečí proti Bohu.‘“

Bible, překlad 21. století

Bůh nedělá nic zlého

1 A Elihu mluvil dál: 2 „Slyšte má slova, mudrci, vy znalci, naslouchejte mi. 3 Vždyť ucho umí rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat. 4 Rozhodněme sami, co je správné, co je dobré, tu spolu posuďme. 5 Job prohlašuje: ‚Jsem nevinen, a Bůh mi právo odepřel. 6 I když jsem poctivý, jsem brán za lháře, mé rány se nehojí, ač jsem nic neproved!‘^[1] 7 Je snad Jobovi někdo podobný? Rouhá se, jako by vodu pil! 8 Dává se do spolku se zločinci, řadí se mezi ničemy! 9 Vždyť říká: ‚Člověku není k ničemu usilovat o Boží oblibu!‘^[2] 10 Ať mě slyší každý, kdo rozum má: Bůh přece nic zlého nedělá, Všemohoucímu je křivda vzdálená. 11 Každému ovšem jeho skutky odplácí, chová se k lidem, jak si kdo zaslouží. 12 Bůh v žádném případě nebude jednat zle, Všemohoucí nemůže právo převracet. 13 Kdo mu asi svěřil zem? Kdo mu předal celý svět? 14 Kdyby ho jen tak napadlo svůj dech, svého ducha odejmout, 15 všechno živé by rázem pomřelo, lidstvo by se bylo do prachu vrátilo! 16 Máš-li tedy rozum, poslouchej, na moje slova pozor dej: 17 Jak by mohl vládnout ten, kdo právo nesnáší? Chceš snad Mocného a Spravedlivého odsoudit? 18 Vždyť on i králi řekne: ‚Jsi ničemník!‘ a šlechticům: ‚Vy zločinci!‘ 19 On ani knížatům nestraní, nestaví velmože před nuzáky – dílo jeho rukou jsou jeden jak druhý! 20 Uprostřed noci náhle umírají, i mocní se zachvějí a musí pryč, odstraněni jsou bez lidské pomoci. 21 Očima sleduje cesty všech lidí, každý jejich krok on dobře vidí. 22 Není temnoty a není příšeří, kde by se zločinci před ním schovali. 23 Bůh nemusí shromažďovat další důkazy, aby se k němu člověk na soud dostavil. 24 Mocné rozdrtí bez ptaní, jiné pak dosadí místo nich. 25 O jejich skutcích dobře ví, v noci je svrhne, a jsou zničeni. 26 Ztrestá je za jejich zločiny veřejně a všem na očích. 27 To proto, že od něj odešli a na jeho cesty vůbec nedbali. 28 Křik chudých kvůli nim k Bohu vystoupil a on vyslýchá křik ubohých. 29 Když ale mlčí, kdo ho odsoudí? Když skryje svou tvář, kdo ho uvidí? On přitom bdí nad lidmi i národy, 30 tak aby bezbožní vládnout nemohli a nesváděli lidi do pasti. 31 Co kdybys tedy Bohu pověděl: ‚Zhřešil jsem, už se to nestane; 32 pokud co nevidím, prosím pouč mne, a pokud jsem křivdil, bylo to naposled.‘ 33 Má snad Bůh odplácet podle tebe, když se ti to nelíbí podle něj? Ty sám si vyber, ne já za tebe, pověz nám, co ses dozvěděl! 34 Všichni rozumní mi to potvrdí i moudří mě slyší a souhlasí: 35 Job vůbec neví, o čem hovoří, v jeho slovech není špetka soudnosti! 36 Jen ať je Job zkoušen ještě víc, vždyť tu odpovídá jako hanebník! 37 Vždyť jenom vrší jeden hřích na druhý, šíří mezi námi pochyby a mluví proti Bohu víc a víc!“