1„So hör auf meine Rede, Hiob, / nimm meine Worte zu Ohren.2Sieh doch, ich habe meinen Mund geöffnet, / die Worte liegen mir auf der Zunge.3Ich rede mit aufrichtigem Herzen, / meine Lippen bringen klares Wissen vor.4Gottes Geist hat mich gemacht, / der Hauch des Allmächtigen belebt mich.5Wenn du kannst, so antworte mir, / leg es mir vor und stell dich!6Schau, vor Gott bin ich wie du, / aus Ton geknetet bin auch ich.7Furcht vor mir muss dich nicht schrecken, / ich setze dich nicht unter Druck.“
Zurückweisung der Worte Hiobs
8„Du sagtest doch vor meinen Ohren, / und den Laut deiner Worte höre ich noch:9'Ich bin rein, ohne Vergehen, / makellos und frei von Schuld.10Doch er fand eine Sache gegen mich, / er hält mich für seinen Feind.11Er legt meine Füße in den Block, / überwacht jeden meiner Wege.'12Da liegst du falsch, / entgegne ich dir, / denn Gott ist mehr als ein Mensch.13Was haderst du mit ihm? / Auf solches Reden antwortet er nicht.“
Gott redet auf zwei Arten mit uns
14„Doch in einer Weise redet Gott, / auch in zweien, und man merkt es nicht.15Im Traum, im Nachtgesicht, / wenn Schlaf die Menschen überfällt, / im Schlummer auf dem Lager.16Dann öffnet er dem Menschen das Ohr / und bestätigt die Warnung für ihn,17um ihn abzubringen von seinem Tun, / den Hochmut auszutreiben vom Mann.18Er will ihn vor dem Grab bewahren, / sein Leben vom Lauf in den Tod.19Er wird gemahnt durch Schmerz auf dem Lager, / den er in allen seinen Gliedern fühlt.20Dann ist ihm selbst das Essen zuwider, / die Lieblingsspeise mag er nicht mehr.21Er magert ab bis auf die Knochen; / sie stehen vor, wo man sie früher nicht sah.22Sein Leben nähert sich dem Grab, / seine Seele den Mächten des Todes.23Ist dann ein Engel für ihn da, / ein Mittler, einer von tausend, / der dem Menschen das für ihn Richtige erklärt,24so ist er ihm gnädig und spricht: / 'Lass ihn nicht ins Grab hinuntergehen, / ich fand das Lösegeld für ihn.'25Dann wird sein Körper wieder frisch und stark, / er kehrt in die Zeit seiner Jugend zurück.26Dann fleht er zu Gott, und dieser nimmt ihn gnädig an; / er darf sein Angesicht mit Jubel schauen, / und dieser gibt dem Menschen seine Gerechtigkeit wieder.27Er wird vor den Leuten singen und sagen: / 'Ich hatte gesündigt und das Recht verdreht, / und er hat es mir nicht vergolten.28Er hat mich erlöst vor dem Abstieg ins Grab, / und mein Leben schaut das Licht.'29Ja, das alles tut Gott / zwei- und dreimal mit dem Mann,30um sein Leben vom Grab abzuwenden, / dass das Licht des Lebens ihm leuchte.31Gib Acht, Hiob! Hör mir zu! / Sei still, jetzt rede ich!32Doch hast du etwas zu sagen, dann antworte mir! / Sprich, denn gerne gäb ich dir recht!33Wenn aber nicht, dann hör du mir zu; / sei still, und ich zeige dir, was Weisheit ist!“
Hiob 33
Elberfelder Bibel
von SCM Verlag1Du aber, Hiob, höre doch meine Reden, und all meine Worte nimm zu Ohren!2Sieh doch, ich habe meinen Mund geöffnet, meine Zunge redet in meinem Gaumen.3Geradheit meines Herzens – ⟨das⟩ sind meine Worte, und lauter künden meine Lippen Erkenntnis. (Hi 32,21; Spr 4,2; Eph 4,25)4Der Geist Gottes hat mich gemacht, und der Atem des Allmächtigen belebt mich. (1Mo 2,7; Ps 104,30)5Wenn du kannst, gib mir Antwort, bring ⟨sie⟩ vor, stelle dich vor mich hin!6Siehe, ich bin vor Gott so viel wie du[1], vom Lehm ⟨nur⟩ abgekniffen bin auch ich. (Hi 10,9; Apg 14,15)7Siehe, Angst vor mir[2] braucht dich nicht zu erschrecken, und mein Drängen[3] wird nicht schwer auf dir lasten. (Hi 9,32)
Abwehr der Anklagen Hiobs gegen Gott – Gottes Zucht zum Heil der Seele – Aufforderung zur Stellungnahme oder zum Zuhören
8Du sagtest doch vor meinen Ohren – und den Laut ⟨deiner⟩ Worte höre ich ⟨noch⟩ –:9Lauter bin ich, ohne ein Vergehen[4]. Rein bin ich und habe keine Schuld. (Hi 13,18; Hi 16,17; Hi 17,9; Hi 23,10; Hi 27,5; Hi 32,1; Hi 34,5; Hi 35,2)10Siehe, er erfindet Anlässe zum Widerstand gegen mich, er hält mich für seinen Feind. (Hi 9,17; Hi 13,24)11Er legt meine Füße in den Block, überwacht alle meine Pfade. – (Hi 14,16)12Siehe, darin bist du nicht im Recht[5], antworte ich dir; denn Gott ist größer als ein Mensch. (Hi 11,6; Hi 36,22)13Warum rechtest du mit ihm, weil er auf all seine Worte[6] keine Antwort gibt? (Hi 9,12; Hi 10,2)14Doch auf eine Weise redet Gott und auf eine zweite[7], und man wird es nicht gewahr. (Ps 62,12; Spr 1,24; Hebr 1,1)15Im Traum, in der nächtlichen Vision, wenn tiefer Schlaf auf die Menschen fällt, im Schlummer auf dem Lager, (Hi 4,13)16dann öffnet er das Ohr der Menschen und bestätigt[8] die Warnung für sie[9], (Hi 36,10)17um den Menschen von ⟨seinem⟩ Tun abzuwenden und den Hochmut vom Mann abzuhauen[10], (1Mo 20,3)18um seine Seele zurückzuhalten von der Grube und sein Leben davon, in den Spieß zu rennen. (Hi 36,12)19Auch wird er gezüchtigt durch Schmerzen auf seinem Lager, und ununterbrochen ⟨währt⟩ der Streit in seinen Gebeinen. (Hi 29,17; Ps 38,4; Pred 8,6)20Und sein Leben verabscheut das Brot und seine Seele die Lieblingsspeise. (Ps 107,18)21Sein Fleisch vergeht, ist unansehnlich, und fleischlos sind seine Knochen, die ⟨sonst⟩ nicht zu sehen waren. (Hi 19,20)22Und seine Seele nähert sich der Grube und sein Leben den Todesboten[11]. (Ps 107,18)23Wenn er da einen Engel bei sich hat, einen Mittler[12], einen von den Tausend, der dem Menschen seine Pflicht mitteilen soll[13], (Hi 9,33; 1Tim 2,5)24so wird der sich über ihn erbarmen und sprechen: Befreie ihn, damit er nicht in die Grube hinabfährt! Ich habe Lösegeld ⟨für ihn⟩ gefunden. (Ps 107,20; Jes 53,5)25Sein Fleisch wird frischer sein als in der Jugendkraft[14]; er wird zurückkehren zu den Tagen seiner Jugend. (2Kön 5,14; Ps 103,5)26Er wird zu Gott flehen, und der wird ihn gnädig annehmen[15], und er darf sein Angesicht schauen mit Jubel; und Gott[16] wird dem Menschen seine Gerechtigkeit zurückgeben. (Hi 19,27)27Er wird vor den Menschen singen und sagen: Ich hatte gesündigt und das Rechte verkehrt, und er hat mir nicht vergolten[17]. (Ps 103,10; Hes 14,23; Lk 15,21)28Er hat meine Seele erlöst vor dem Abstieg in die Grube, und mein Leben darf das Licht schauen. (Ps 56,14; Ps 103,4)29Siehe, das alles tut Gott zweimal, dreimal mit dem Mann,30um seine Seele von der Grube zurückzuholen, damit er vom Licht des Lebens erleuchtet wird. (Ps 56,14)31Merke auf, Hiob, höre mir zu! Schweige, und ich will reden!32Wenn du Worte hast, erwidere mir ⟨etwas⟩! Rede nur, denn ich wollte dir gern recht geben[18]!33Wenn ⟨aber⟩ nicht, höre du mir zu! Schweige, und ich werde dich Weisheit lehren! (Ps 34,12)
Hiob 33
Bible Kralická
1Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.2Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.3Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.4Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.5Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.6Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.7Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.8Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:9Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.10Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,11Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.12Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.13Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?14Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.15Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,16Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,17Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,18A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.19Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,20Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.21Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.22A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.23Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:24Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.25I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.26Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.27Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.28Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.29Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,30Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.31Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.32Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.33Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.
1 Ty, Jóbe, slyš dobře mou řeč, všem mým slovům dopřej sluchu. 2 Pohleď, otevírám ústa, pod mým patrem promlouvá můj jazyk. 3 Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném. 4 Boží duch mě učinil, dech Všemocného mě oživil. 5 Můžeš-li, odpovídej, předlož mi svou při, postav se! 6 Hle, já budu tvými ústy před Bohem, i já jsem jen kus hlíny. 7 Hle, nemusí tě přepadat strach ze mne, ani moje naléhání tebe tížit. 8 Řekl jsi to přede mnou a já jsem tvá slova slyšel: 9 ‚Ryzí jsem, prost přestoupení, jsem bez úhony, bez nepravosti. 10 Hle, Bůh proti mně záminky hledá, pokládá mě za nepřítele, 11 sevřel do klády mé nohy a střeží všechny mé stezky.‘ 12 Hle, odpovídám ti: Zde nejsi v právu, neboť Bůh je větší než člověk.
— Bůh chce člověka vykoupit
13 Proč s ním vedeš spor? Že svými slovy neodpovídá? 14 Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. 15 Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, 16 tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal, 17 aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí, 18 aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou. 19 Bolestmi je kárán na svém loži, stálým svárem v kostech, 20 takže jeho život si oškliví pokrm a jeho duše vytoužené jídlo. 21 Jeho tělo se očividně ztrácí, vystupují kosti, které nebývalo vidět. 22 Jeho duše se blíží jámě a jeho život jisté smrti. 23 Bude-li s ním anděl, tlumočník, jeden z tisíců, a poví-li, že je to přímý člověk, 24 tehdy Bůh se nad ním smiluje a řekne: ‚Vykup ho, ať do jámy nesestoupí; mám za něho výkupné.‘ 25 Jeho tělo bude svěžejší než v mládí, vrátí se do dnů dospívání. 26 Bude-li prosit Boha a on v něm najde zalíbení, ukáže mu svou tvář za hlaholu polnic a člověku vrátí jeho spravedlnost. 27 Bude zpívat před lidmi a řekne: ‚Hřešil jsem a převracel, co bylo přímé, ale nebylo mi odplaceno stejným.‘ 28 Bůh vykoupil jeho duši, aby neodešla do jámy, jeho život smí hledět na světlo. 29 To vše učiní Bůh pro muže dvakrát i třikrát, 30 aby odvrátil jeho duši od jámy a přivedl ke světlu, do světla živých. 31 Poslouchej mě, Jóbe, pozorně, mlč, já budu mluvit. 32 Bude-li co říci, odpověz mi, promluv, chci pro tebe spravedlnost. 33 Nebudeš-li mít co říci, poslouchej mě, mlč a já ti zprostředkuji moudrost.“
1„Tak tedy, Jobe, slyš mou řeč, všemu, co říkám, dobře naslouchej.2Pozor, už ústa otvírám, slova mi začínají proudit z jazyka.3Z upřímného srdce má řeč pramení, mé rty vyjevují čisté poznání.4Duch Boží mě přece učinil, dech Všemohoucího mě oživil.5Odpověz mi, pokud to dokážeš, předlož mi svou při, postav se!6Hle, jsem ti rovný před Bohem, i já jsem přece z hlíny uhněten.7Nelekej se mě tedy a neměj strach, nebudu na tebe silně naléhat.8Na vlastní uši jsem tě slyšel říct, co jsi v mé přítomnosti prohlásil:9‚Jsem zcela ryzí, nijak jsem nechybil, jsem nevinný a nemám hřích.10Bůh však proti mně hledá záminky – myslí si, že jsem jeho protivník.11Nohy mi svírá do klády, na každém kroku na mě dohlíží!‘[1]12V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka!13Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď?14Bůh totiž mluví jednou i podruhé, člověk to ale sotva postřehne.15Ve spánku, v noční vidině, když lidi zmáhá těžký sen, když na lůžku leží v dřímotě,16tehdy Bůh lidem otevírá uši a svými hrozbami je děsí.17To aby člověka od skutku odvrátil, aby mu v jeho pýše zabránil,18aby jeho duši uchránil od jámy, aby jeho život nepronikl šíp.19Anebo ho na lůžku trestá bolestí, takže má v kostech stálé hlodání,20až se mu pokrm k smrti protiví a ztratí pomyšlení i na pochoutky.21Hubne tak, že z očí ztrácí se, dříve skryté kosti vystupují ven.22Jeho duše naklání se do jámy, vykročil poslům smrti vstříc.23Bude-li však anděl při tom člověku, prostředník, jeden z tisíců, který prohlásí jeho nevinu,24smiluje se nad ním a řekne: ‚Vysvoboď jej, Bože, ať do jámy neklesne, nalezl jsem za něj výkupné!‘25Jeho tělo se pak jako dítě uzdraví, do dnů svého mládí se náhle navrátí.26Bude se modlit k Bohu a on si ho oblíbí, znovu spatří jeho tvář s jásáním a Bůh mu navrátí jeho blahobyt.27A tehdy vyjde k lidem se slovy: ‚Hřešil jsem a právo převrátil, nedostal jsem však, co jsem zasloužil.28Bůh mě vykoupil, abych nešel do jámy, uvidím světlo a budu žít!‘29Toto vše tedy dělá Bůh dvakrát i třikrát při člověku,30aby jeho duši odvrátil od jámy, ve světle živých aby mohl žít.31Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím.32Máš-li co říci, odpověz mi, mluv – chtěl bych tě obhájit!33Pokud ne, potom naslouchej mi, mlč a já tě moudře poučím.“