Dritte Rede des Elifas: Du hältst Gott für parteiisch!
1Da erwiderte Elifas von Teman:2„Kann ein Mann Gott Nutzen bringen? / Der Verständige nützt nur sich selbst.3Wenn du gerecht bist, was bringt es dem Allmächtigen? / Hat er Gewinn, wenn deine Wege unschuldig sind?“
Gott straft dich wegen deiner Sünden!
4„Straft er dich, weil du ihn fürchtest, / geht er deshalb mit dir ins Gericht?5Ist nicht vielmehr deine Bosheit groß / und ohne Ende deine Schuld?6Du hast deinen Bruder grundlos gepfändet, / du nahmst ihm als Pfand das einzige Gewand.7Dem Erschöpften hast du kein Wasser gegeben, / dem Hungrigen nicht ein Stück Brot.8Denkst du, dem Mann der Faust gehört das Land / und nur Angesehene wohnen dort?9Witwen schicktest du mit leeren Händen fort, / die Arme der Waisen hast du zerschlagen.10Darum sind Schlingen rings um dich her, / ein plötzlicher Schrecken macht dich bestürzt,11eine Finsternis, in der du nichts siehst, / und eine Wasserflut, die dich bedeckt.“
Hältst du Gott für unwissend?
12„Ist Gott nicht so hoch wie der Himmel? / Schau, wie hoch die höchsten Sterne sind!13Du aber sagst: 'Was weiß denn Gott? / Kann er durch Wolkendunkel richten?14Wolken umhüllen ihn, dass er nichts sieht, / wenn er am Himmelsgewölbe spaziert.'15Willst du den Pfad der Vorwelt befolgen, / den die Gottlosen gegangen sind,16die weggerafft wurden vor der Zeit? / Wie ein Strom zerfloss ihr fester Grund.17Sie sagten zu Gott: 'Mach dich fort!', / und: 'Was kann der Allmächtige uns tun?'18Hatte er doch ihre Häuser mit Gutem gefüllt. / Auch mir ist das Denken der Gottlosen fern!19Die Gerechten sehen es und freuen sich, / und der Schuldlose wird über sie spotten:20Vernichtet sind unsere Feinde! / Die letzten von ihnen sind im Feuer verbrannt.'“
Ändere deine Einstellung, Hiob!
21„Sei ihm doch Freund und halte Frieden! / Dadurch kommt wieder Gutes zu dir.22Nimm die Lehre aus seinem Mund an, / nimm dir seine Worte zu Herzen!23Wenn du zum Allmächtigen umkehrst, / wirst du wieder aufgebaut / und entfernst das Unrecht aus deinem Zelt.24Wirf dein Gold doch in den Staub, / das Ofirgold[1] zu den Kieseln im Bach!25Dann ist der Allmächtige dein Gold, / das erlesene Silber für dich.26Dann wirst du dich am Allmächtigen freuen / und dein Gesicht zu Gott erheben.27Du wirst zu ihm beten, / und er wird dich hören. / Und du erfüllst ihm, was du gelobst.28Was du beschließt, / das wird dir gelingen. / Auf deinen Wegen wird es hell.29Ja, Gott erniedrigt die, die hochmütig reden, / doch wer die Augen niederschlägt, dem hilft er auf.30Er rettet selbst den, der nicht schuldlos ist; / durch die Reinheit deiner Hände wird er befreit.“
Dritte Rede des Elifas: Hiobs selbst verschuldetes Elend – Aufruf zur Buße
1Und Elifas von Teman antwortete und sagte: (Hi 4,1)2Kann denn ein Mann Gott Nutzen bringen? Vielmehr sich selbst[1] bringt der Einsichtige Nutzen. (Hi 35,7; Spr 9,12)3Ist es dem Allmächtigen von Wert[2], wenn du gerecht bist, oder ist es ihm ein Gewinn, wenn du deine Wege vollkommen machst? (Hi 21,15; Hi 34,9)4Für deine ⟨Gottes⟩furcht sollte er dich strafen, mit dir vor Gericht gehen?5Ist nicht deine Bosheit vielfältig und ohne Ende deine Schuld? (Hi 15,5; Hi 32,3)6Denn du pflegtest deinen Bruder ohne Grund zu pfänden, und die Kleider zogest du den Nackten aus. (5Mo 24,10; Hi 24,3; Hi 31,19)7Nicht ⟨einmal⟩ Wasser gabst du dem Durstigen[3] zu trinken, und dem Hungrigen verweigertest du Brot.8Und dem Mann der Faust[4] gehört das Land, und der Angesehene[5] darf darin wohnen.9Die Witwen hast du mit leeren Händen weggeschickt, und die Arme der Waisen sind zerschlagen[6]. (Hi 29,12)10Darum sind rings um dich her Fallen[7], und in Bestürzung versetzt dich plötzlicher Schrecken (Hi 18,11)11oder Finsternis, ⟨in der⟩ du nichts sehen kannst[8], und Wasserflut, die dich bedeckt. (Ps 69,2; Kla 3,54)12Ist Gott nicht so hoch wie der Himmel? Schau an die höchsten Sterne[9], wie hoch sie sind! (Hi 35,5; Pred 5,1)13Und du sagst: Was weiß denn Gott? Kann er durch das Wolkendunkel hindurch richten? (Hi 34,22; Ps 10,11; Ps 73,11; Ps 139,7; Jer 23,24; Am 9,2; Hebr 4,13)14Die Wolken sind ihm ein Versteck, dass er nichts sieht, und am Kreis des Himmels wandelt er. –15Willst du dem Pfad der Vorzeit folgen, den die Männer des Unheils betraten, (1Mo 6,5)16die gepackt wurden[10] vor der Zeit – ein Strom hat ihr Fundament weggerissen[11] –, (Hi 36,14)17die zu Gott sagten: Weiche von uns!, und: Was kann der Allmächtige uns[12] schon tun? (2Mo 5,23; Hi 21,14)18Und er hatte ihre Häuser ⟨doch⟩ mit Gutem erfüllt! – Aber von mir bleibe fern der Rat der Gottlosen! – (Hi 21,16; Apg 14,17)19Die Gerechten sehen es und freuen sich, und der Schuldlose verspottet sie: (Ps 107,42)20Fürwahr, unsere Gegner sind[13] vernichtet, und ihren Rest hat das Feuer gefressen![14] (Hi 20,29)21Söhne dich doch aus mit ihm[15] und halte Frieden! Dadurch kommt zu dir ⟨dann⟩ wieder Gutes.22Nimm aus seinem Mund doch Weisung an und lege seine Worte dir ins Herz! (Hi 23,12)23Wenn du umkehrst zum Allmächtigen,[16] wirst du wieder aufgebaut[17], hältst du Unrecht fern von deinem Zelt. (2Chr 33,13; Hi 8,6; Ps 130,4; Jes 55,7; Hos 6,1; 2Tim 2,19)24Wirf in den Staub das Golderz und in den Kies der Bäche ⟨dein Gold aus⟩ Ofir, (1Kön 9,28)25so wird der Allmächtige dir dein Golderz und erlesenes Silber sein. (Kla 3,24; Mt 6,19)26Denn dann wirst du am Allmächtigen deine Lust haben und zu Gott dein Gesicht erheben. (Hi 11,15; Hi 27,10; Ps 37,4; Jes 58,14)27Du wirst zu ihm beten, und er wird dich erhören; und deine Gelübde wirst du erfüllen. (2Kön 13,4; 1Chr 4,10; 2Chr 33,13; Ps 50,14; Ps 66,13; Jes 58,9; Jer 29,12)28Beschließt du eine Sache, wird sie zustande kommen, und über deinen Wegen leuchtet Licht auf. (Hi 29,3; Ps 1,3; Ps 97,11)29Denn er erniedrigt hochmütiges Reden[18], aber dem mit niedergeschlagenen Augen hilft er[19]. (Jes 57,15; 1Petr 5,6)30⟨Selbst⟩ den nicht Schuldlosen[20] wird er retten[21]; ja, er wird gerettet[22] durch die Reinheit deiner Hände. (Hi 42,8)
Hiob 22
Bible Kralická
1A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:2Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?3Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?4Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?5Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.6Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.7Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.8Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.9Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.10A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,11Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.12Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.13Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?14Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.15Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?16Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.17Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?18On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).19Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,20Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.21Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.22Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.23Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,24Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.25Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.26A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,27Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.28Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.29Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.30Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Znamená před Bohem něco muž? Věru, prozíravý dbá na svoje činy. 3 Což se Všemocný zajímá o tvou spravedlnost, jsou mu tvoje bezúhonné cesty ziskem? 4 Trestá tě snad za to, že se ho bojíš, za to s tebou vchází v soud? 5 Tvá zloba je velká, tvá nepravost nekonečná. 6 Bezdůvodně jsi bral zástavu od bratří, svlékal jsi z nich šat a nechával je nahé, 7 znaveného neosvěžils vodou, hladovému odepřel jsi chleba. 8 Země patří tomu, kdo má pevnou paži, bude na ní sídlit ten, koho Bůh milostivě přijal. 9 Tys však s prázdnou posílal pryč vdovy, paže sirotků jsi drtil. 10 Proto jsou kolem tebe osidla, náhlý strach tě plní hrůzou, 11 pro tmu nevidíš a spousty vod tě přikrývají.
— Jóbova nevěra
12 Což není Bůh vysoko nad nebesy? Pohleď vzhůru na hvězdy, jak jsou vyvýšeny. 13 A ty říkáš: ‚Copak Bůh ví, skrze temné mrákoty co může soudit? 14 Oblaka ho zahalují, takže nevidí; prochází se kdesi po obvodu nebes.‘ 15 Chceš se držet stezky dávnověku, po níž chodívají mužové propadlí ničemnostem, 16 kteří byli zasaženi, ačkoli čas nenadešel, proudem zatopeni do základů? 17 Říkávali Bohu: ‚Jdi pryč od nás.‘ Co jiného jim měl Všemocný udělat? 18 Jejich domy naplňoval blahobytem. Nechť jsou mi vzdáleny záměry svévolníků! 19 Spravedliví to uvidí a zaradují se, nevinný se jim vysměje: 20 ‚Zničeni jsou ti, kdo na nás útočili, a co po nich zbylo, pozřel oheň.‘
— Plody smíření
21 Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek. 22 Přijímej z jeho úst naučení, vkládej si do srdce jeho slova. 23 Vrátíš-li se k Všemocnému, budeš vybudován, vzdálíš-li od svého stanu podlost. 24 Odlož do prachu svá zlatá zrnka, mezi potoční skaliska ofírské zlato. 25 Pak bude Všemocný sám tvým zlatem, bude ti hromadou stříbra. 26 Ve Všemocném najdeš svoje blaho, budeš pozvedat svoji tvář k Bohu. 27 Budeš-li ho prosit, vyslyší tě, a ty budeš plnit svoje sliby. 28 Rozhodneš-li se pro něco, stane se tak, a na tvých cestách bude zářit světlo. 29 Až budou jiní poníženi, řekneš: ‚Ó pýcho!‘ Bůh zachrání ty, kdo klopí oči. 30 Zachrání toho, kdo není bez viny; bude zachráněn pro čistotu tvých rukou.“
1Elifaz Temanský mu na to řekl:2„Má snad Bůh nějaký prospěch z člověka? Že by mu chytrák nějak prospíval?3Copak tvá spravedlnost Všemohoucího zajímá? Žiješ-li bezúhonně, co z toho má?4Že by se o tvou zbožnost s tebou pohádal? Proč by měl s tebou k soudu utíkat?5Tvá špatnost musí být veliká, tvá vina je bezmezná!6Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral a nahým svlékals jejich plášť,[1]7žíznivému jsi vodu nedával a hladovému chleba odpíral.8‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘9Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena.[2]10To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma,11proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava.12Copak Bůh není tam v nebi nahoře? Jak vysoko jsou hvězdy – jen se podívej!13Ty ale říkáš: ‚Co Bůh ví? To může soudit přes mraky?14Oblaka cloní jej, takže nevidí, když po nebeské klenbě obchází.‘15– To se chceš držet té staré stezky, kterou kráčeli lidé zlí?16Ti byli vyrváni, než přišel jejich čas, jejich základy řeka odnesla.17Bohu říkali: ‚Nech nás být! Co by nám[3] Všemohoucí mohl učinit?‘18(Přitom jejich domy blahobytem naplnil. Myšlenky ničemů mě míjejí!)19Spravedliví jejich pád vidí s radostí, nevinní se smějí nad nimi:20‚Hleďme, jejich jmění je to tam, jejich bohatství oheň spolykal!‘21Poddej se Bohu a najdeš klid, takto ti vzejde blahobyt.22Z jeho úst přijmi učení, vezmi si k srdci jeho výroky.23K Všemohoucímu když se navrátíš, on tě obnoví! Ze svého stanu vyžeň bezpráví,24své zlato musíš do prachu zahodit, ofirské zlato mezi říční balvany.25Pak bude Všemohoucí zlatem tvým, hromadou stříbra bude ti.26Všemohoucí pak bude tvou rozkoší, až k Bohu tvář svou obrátíš.27Budeš se k němu modlit a on tě vyslyší, své sliby tehdy vyplníš.28Cokoli rozhodneš, obstojí, tvé cesty budou světlem zality.29‚Hlavu vzhůru!‘ řekneš zkroušeným, a kdo klopí oči, toho Bůh zachrání.30Vysvobodí i toho, kdo není bez viny, vysvobozen bude pro čistotu rukou tvých.“