Hiob 17

Neue evangelistische Übersetzung

von Karl-Heinz Vanheiden
1 „Mein Geist ist gebrochen, / meine Tage gelöscht, / das Grab wartet auf mich.2 Nichts als Spott begleitet mich, / die ganze Nacht verfolgt mich ihr Gezänk.3 Sei du selbst mein Bürge bei dir! / Wer sonst würde die Hand für mich geben?4 Ihr Herz hast du ja der Einsicht verschlossen, / darum erlaubst du ihnen keinen Triumph.5 Gibt jemand seine Freunde preis, / werden die Augen seiner Kinder verdorren.6 Zum Spott für die Leute stellt er mich hin / als einen, dem man ins Angesicht spuckt.7 Mein Auge ist trüb vor Gram, / meine Glieder sind wie ein Schatten.8 Die Aufrechten sind darüber entsetzt, / und der Schuldlose empört sich über den Bösen.9 Doch der Gerechte hält fest an seinem Weg, / wer reine Hände hat, gewinnt an Kraft.10 Kommt alle nur wieder heran, / ich finde doch keinen Weisen bei euch.“11 „Meine Tage sind vorbei, / zunichte meine Pläne / und das, was in meinem Herzen war.12 Die Nacht machen sie zum Tag, / Licht soll im Dunkeln sein.13 Ich hoffe nichts mehr, / bei den Toten bin ich zu Hause, / in der Finsternis mache ich mir das Bett.14 Zum Grab sage ich: 'Du bist mein Vater!', / und zum Gewürm: 'Mutter und Schwester!'15 Wo ist nun meine Hoffnung? / Wer kann sie denn sehen?16 Sie steigt mit mir zu den Toten hinab / und sinkt mit mir in den Staub.“

Hiob 17

Elberfelder Bibel

von SCM Verlag
1 Mein Geist ist verstört[1], meine Tage sind ausgelöscht, Gräber sind für mich da. (Hi 16,22; Hi 17,11; Ps 88,5)2 Ist nicht um mich herum Gespött, und muss nicht mein Auge auf ihrer Widerspenstigkeit[2] haften[3]? (Hi 12,4)3 Setze doch ⟨ein Pfand⟩ ein, leiste bei dir selbst Bürgschaft für mich! Wer sonst wird in meine Hand einschlagen? (Hi 5,1; Jes 38,14)4 Denn ihr Herz hast du der Einsicht verschlossen; darum wirst du sie nicht erhöhen.5 Den Gefährten erzählt man vom Beuteteilen[4], aber die Augen der eigenen Kinder verschmachten.6 Und er hat mich hingestellt zum Spott der Leute[5], und zum Anspeien ins Gesicht bin ich ⟨gut⟩[6]. (Hi 30,9; Ps 44,15; Ps 69,11; Mt 26,67)7 Und mein Auge ist trübe geworden vor Gram, und all meine Glieder sind wie ein Schatten. (Hi 7,5; Hi 16,16; Ps 6,8)8 Die Aufrichtigen werden sich darüber entsetzen, und der Schuldlose wird sich über den Ruchlosen aufregen. (Ps 37,1; Ps 73,3)9 Doch der Gerechte wird an seinem Weg festhalten, und der, dessen Hände rein sind, wird an Stärke zunehmen. (2Sam 3,1; Hi 27,6; Hi 31,7; Hi 33,9; Ps 84,8; Spr 10,25)10 Aber ihr alle, kommt nur wieder her! Einen Weisen finde ich doch nicht unter euch. (Hi 18,3)11 Meine Tage sind vorüber, zerrissen sind meine Pläne, die Wünsche[7] meines Herzens. (Hi 7,6; Hi 17,1; Spr 16,1)12 Die Nacht machen sie zum Tage, das Licht ⟨soll mir⟩ näher ⟨sein⟩ als die Finsternis.13 Nichts hoffe ich mehr![8] Der Scheol ist mein Haus, in der Finsternis habe ich mein Lager ausgebreitet. (Hi 10,21; Pred 12,5)14 Zum Grab sage ich: Du bist mein Vater! Zur Made: Meine Mutter und meine Schwester!15 Wo ist denn nun meine Hoffnung? Ja, meine Hoffnung, wer wird sie schauen? (Hi 6,11; Hi 14,19; Kla 3,18)16 Sie fährt mit mir hinab zum Scheol, wenn wir miteinander in den Staub sinken[9]. (Hi 20,11)

Hiob 17

Bible Kralická

1 Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.2 Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.3 Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.4 Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.5 Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.6 Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,7 Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.8 Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.9 Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.10 Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.11 Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.12 Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.13 Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.14 Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.15 Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?16 Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.

Hiob 17

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost
1  Na duchu jsem zlomen, mé dny dohasly, jen hrob mi zbývá. 2  Co posměšků zakouším, stále mě napadají, oka nezamhouřím. 3  Slož u sebe za mě záruku, kdo jiný by se zaručil rukoudáním? 4  Jejich srdce prozíravosti jsi zbavil, a proto je nevyvýšíš. 5  Přátelům se pochlebuje, vlastním synům vypovídá zrak. 6  Učinil mě pořekadlem lidu, tím, na nějž se plivá. 7  Můj zrak pohasl hořem, všechny mé údy jsou už jen stín. 8  Poctiví nad tím žasnou, nevinný je pobouřen rouhačem. 9  Spravedlivý se však přidrží své cesty, kdo má čisté ruce, bude ještě odvážnější. 10  Vy všichni, obraťte se a pak přijďte, moudrého však mezi vámi nenacházím. 11  Mé dny pomíjejí, moje záměry se hatí, přání mého srdce ztroskotala. 12  Noc vydávají za den, mluví o světle, kde temnota je blízko. 13  I kdybych měl naději, podsvětí bude mým domem, lože si ustelu ve tmách. 14  Jámě řeknu: ‚Tys můj otec,‘ červům: ‚Matko má, má sestro.‘ 15  Kde mám jakou naději a splnění mé naděje kdo spatří? 16  Závory podsvětí zapadnou, až se spolu do prachu uložíme.“ 

Hiob 17

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Dech mě opouští, mé dny skončily, jen hřbitov zbývá mi.2 Jsou se mnou ale ještě ti posměvači – kvůli jejich zlobě nezamhouřím oči!3 Slož za mne záruku, kterou určil jsi – kdo jiný by se za mě zaručil?4 Jejich srdce jsi zbavil soudnosti, takovým přece nedáš zvítězit!5 Říká se: ‚Kdo zištně zrazuje přátele, zbavuje vlastní děti vyhlídek.‘6 Bůh ze mě pro všechny udělal přísloví, kdekdo mi plivne do očí.7 Oči se mi kalí hořkostí, z mých údů zbývá pouhý stín.8 Při pohledu na mě se děsí poctiví, nevinní jsou pobouřeni: ‚Vida, bezbožník!‘9 Spravedlivý ale jde svou cestou dál, kdo má čisté ruce, se zviklat nenechá.10 Nuže, vy všichni, zkuste to znovu – moudrého mezi vámi ale nenajdu!11 Mé dny uplynuly i s mými úmysly, touhy mého srdce se zhatily.12 Obrátit usilují noc na den, v temnotě říkají: ‚Světlo blíží se!‘13 Je-li mou nadějí domov ve hrobě, mám-li si ustlat lože v temnotě,14 mám-li nazývat jámu otcem svým a červy svou matkou a sestrami –15 kde potom bude ta má naděje? Ta má naděje – kdo ji zahlédne?16 Sestoupí se mnou do hrobu? Lehneme si spolu do prachu?“