1Da entgegnete Elifas von Teman:2„Wird ein Weiser windiges Wissen erwidern, / füllt er denn seinen Bauch mit Wind?3Wird er mit nutzlosen Reden rügen, / mit Worten ohne jeglichen Wert?4Du bist es, der die Gottesfurcht zerstört, / du verdirbst die Andacht vor Gott.5Deine Schuld belehrt deinen Mund; / du hast eine listige Sprache gewählt.6Dein eigner Mund verurteilt dich; nicht ich, / deine Lippen sagen gegen dich aus.7Hat man dich als ersten Menschen gezeugt, / warst du eher als die Hügel da?8Hast du in Gottes Ratsversammlung gelauscht / und die Weisheit an dich gerissen?9Was weißt du, das wir nicht schon wüssten? / Was verstehst du mehr als wir?10Auch bei uns ist ein Graukopf, ein Greis, / älter als dein eigener Vater.11Ist Gottes Trost dir zu gering, / ein Wort, das sanft zu dir kommt?12Was reißt dein Herz dich hin, / was rollen deine Augen,13dass du gegen Gott dein Schnauben kehrst, / Reden aus deinem Mund fahren lässt?“
Vor Gott ist niemand gerecht
14„Was ist der Mensch, dass er rein sein könnte, / wie sollte der gerecht sein, den eine Frau gebar?15Selbst seinen Heiligen vertraut er nicht, / und der Himmel ist in seinen Augen nicht rein.16Wie denn der Abscheuliche, der Angefaulte, / der Mann, der Unrecht wie das Wasser trinkt?“[1]
Ungerechten wird es schlimm ergehen
17„Ich will's dir erklären, hör mir gut zu! / Was ich schaute, erzähle ich dir,18was die Weisen verkündigten, / was ihre Väter sie lehrten,19als ihnen allein das Land gehörte / und noch kein Fremder unter ihnen war:20Der Böse ängstigt sich sein Leben lang, / alle Jahre hindurch, vor dem gewaltsamen Tod.21In seinen Ohren gellt der Schrecken, / mitten im Frieden kommt der Verwüster über ihn.22Er hofft nicht mehr, dem Dunkel zu entkommen, / das Schwert des Mörders wartet schon auf ihn.23Auf der Suche nach Brot irrt er umher; / er weiß, dass ein finsterer Tag auf ihn wartet.24Angst und Schrecken überfallen ihn, / greifen ihn an wie ein König im Krieg.25Denn gegen Gott erhebt er seine Hand, / dem Allmächtigen trotzt er.26Mit den dicken Buckeln seiner Schilde / rennt er halsstarrig gegen ihn an.27Denn sein Gesicht war rund und gesund, / an den Hüften hatte er Speck angesetzt,28und in Städten der Geächteten hatte er Wohnung genommen, / in Häusern, die man nicht bewohnen soll, / die bestimmt waren, Trümmer zu bleiben.29Er bleibt nicht reich, / sein Vermögen hat keinen Bestand, / seine Ähre[2] neigt sich nicht.30Der Finsternis entkommt er nicht, / und seinen Schössling dörrt die Flamme aus, / Gottes Atem fegt ihn weg.31Warum vertraut er auf nichtige Dinge? / Er wird getäuscht, / denn er tauscht wieder Nichtiges ein.32Noch vor seiner Zeit erfüllt es sich: / Sein Palmzweig grünt nicht mehr.33Er ist wie ein Weinstock, der seine unreifen Trauben abstößt, / wie ein Ölbaum, der seine Blüten abwirft.34Denn eine böse Sippschaft bleibt unfruchtbar, / Feuer frisst die Zelte der Bestechlichen.35Mit Mühsal gehen sie schwanger und bringen Unrecht zur Welt, / ihr Schoß bringt Selbstbetrug hervor.“
Zweite Rede des Elifas: Er rügt Hiob wegen des unangemessenen Redens gegen Gott – Unheil für den Gottlosen
1Und Elifas von Teman antwortete und sagte: (Hi 4,1)2Wird ⟨etwa⟩ ein Weiser windige Erkenntnis zur Antwort geben, oder wird er sein Inneres mit Ostwind füllen? (Hi 8,2; Spr 16,23; Pred 5,15; Hos 12,2)3Wird er mit nutzlosen Worten streiten[1] oder mit Reden, mit denen er nicht hilft?4Ja, du zerstörst die Gottesfurcht und beschneidest die Andacht vor Gott.5Denn deine Schuld belehrt deinen Mund, und du wählst die Sprache der Listigen. (Hi 22,5; Hi 32,2; Lk 6,45)6Dein Mund verdammt dich und nicht ich; und deine Lippen sagen gegen dich aus. (1Kön 20,40; Hi 9,20; Mt 12,37; Lk 19,22)7Bist du als erster der Menschen geboren, oder bist du vor den Hügeln hervorgebracht worden? (Hi 38,4; Ps 90,2; Spr 8,25)8Hörst du im Rat Gottes zu, und reißt du die Weisheit an dich? (Röm 11,34)9Was hast du erkannt, das wir nicht erkannt hätten? Was verstehst du, das uns nicht bekannt wäre[2]? (Hi 13,2)10Unter uns sind auch Alte, auch Greise, reicher an Tagen als dein Vater. (Hi 12,12)11Sind dir die Tröstungen Gottes zu wenig oder ein Wort, das sanft mit dir ⟨verfuhr⟩? (Ps 77,3)12Was reißt dein Herz dich hin, und was rollen[3] deine Augen,13dass du dein Schnauben gegen Gott kehrst und ⟨solche⟩ Reden aus deinem Mund hast hervorgehen lassen? (1Mo 4,5; 2Kön 6,33; Spr 19,3; Kla 3,39; Hes 18,25)14Was ist der Mensch, dass er rein dastehen könnte, und der von einer Frau Geborene, dass er gerecht wäre? (1Kön 8,46; Hi 14,1; Ps 14,2; Ps 143,2; Röm 3,10)15Siehe, ⟨selbst⟩ auf seine Heiligen vertraut er nicht, und der Himmel ist nicht rein in seinen Augen, (Hi 4,18)16wie viel weniger der Abscheuliche und Verdorbene, der Mann, der Unrecht trinkt wie Wasser! (Hi 34,7)17Ich will dir verkünden, höre mir zu! Und was ich geschaut habe, will ich erzählen,18was die Weisen mitgeteilt und nicht verhehlt haben von ihren Vätern her[4] – (Hi 8,8)19ihnen allein war das Land gegeben, und kein Fremder zog in ihrer Mitte umher –: (5Mo 32,12)20All seine Tage quält sich der Gottlose in Angst, und eine ⟨kleine⟩ Zahl von Jahren ist dem Gewalttätigen aufbewahrt. (1Mo 4,14; Ps 55,24)21Der Ton des Schreckens ⟨gellt⟩ in seinen Ohren, im Frieden kommt der Verwüster über ihn. (Est 7,6; Hi 18,11; Spr 28,1; Jer 6,26)22Er glaubt nicht daran, aus der Finsternis zurückkehren zu können, und er ist ausersehen[5] für das Schwert.23Er irrt umher nach Brot – wo ⟨ist es⟩? Er hat erkannt, dass sich neben ihm ⟨schon⟩ ein finsterer Tag bereithält. (Hi 18,12; Ps 59,16; Spr 10,3; Spr 16,4)24Not und Bedrängnis schrecken ihn, sie überwältigen ihn[6] wie ein König, der zum Sturm bereit ist. (Hi 19,11)25Denn er hat seine Hand gegen Gott ausgestreckt, und dem Allmächtigen gegenüber hat er sich überheblich gebärdet. (Jer 48,26; Jer 50,24)26Mit ⟨hartem⟩ Nacken rannte er gegen ihn an, mit der Dicke seiner Schildbuckel. (2Mo 5,2; Ps 75,6)27Denn er hat sein Gesicht bedeckt mit seinem Fett und Speck an der Lende angesetzt, (Ps 73,4)28und er bewohnte zerstörte Städte, Häuser, in denen man nicht wohnen soll, die zu Steinhaufen bestimmt waren.29Er wird nicht reich, und sein Vermögen hat keinen Bestand; und nicht neigt sich zur Erde seine Ähre[7].30Er entweicht der Finsternis nicht; seine Triebe[8] dörrt die Flamme aus,[9] und er muss weichen beim Hauch seines[10] Mundes[11]. (Hi 4,9; Hi 18,5; Hi 20,26; Jes 11,4; Hos 6,5; 2Thess 2,8)31Er verlasse sich nicht auf Nichtiges, er wird irregeführt; denn Nichtiges wird sein Eintausch dafür sein. (Jer 37,9)32Wenn sein Tag noch nicht da ist, so erfüllt es sich ⟨schon⟩[12]; und sein Spross wird nicht grün. (Spr 10,27)33Wie der Weinstock stößt er seine unreifen Trauben ab, und wie der Olivenbaum wirft er seine Blüte ab.34Denn die Schar des Ruchlosen ist unfruchtbar, und Feuer frisst die Zelte der Bestechung. (Hi 18,15)35Sie sind schwanger mit Mühsal und gebären Unrecht, und ihr Inneres bereitet Verrat. (Ps 7,15; Jes 59,4; Mi 2,1; Jak 1,14)
Hiob 15
Bible Kralická
1Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:2Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,3Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?4Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.5Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.6Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.7Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?8Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?9Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?10I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.11Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?12Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,13Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?14Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?15An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,16Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.17Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,18Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.19Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.20Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.21Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.22Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.23Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.24Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.25Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.26Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.27Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.28A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.29Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.30Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.31Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.32Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.33Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.34Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.35Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
1 Na to navázal Elífaz Témanský slovy: 2 „Může moudrý člověk hlásat tak naduté vědomosti, naplnit si břicho větrem od východu? 3 Obhajovat se slovem, jež k ničemu není, řečmi, které neprospějí? 4 Ty sám porušuješ bázeň Boží, rozjímat před Bohem znemožňuješ. 5 Tvá ústa jsou zajedno s tvou nepravostí, jazyk chytrácký jsi zvolil. 6 Ne já, nýbrž tvá ústa tě usvědčují ze svévole, tvoje rty vypovídají proti tobě. 7 Jsi snad zrozen jako první z lidí, přišels na svět dříve než pahorky? 8 Vyslechls důvěrný rozhovor Boží, že strhuješ jen na sebe moudrost? 9 Co víš, abychom to nevěděli, čemu rozumíš, a nám to není známé ? 10 Šedivý i kmet jsou mezi námi, věkem ctihodnější než tvůj otec. 11 Boží útěchy jsou tobě málo, když láskyplně s tebou mluví? 12 Co tě připravuje o rozum? Proč blýskáš očima? 13 Svým duchem se stavíš proti Bohu, vypouštíš z úst nehorázná slova. 14 Co je člověk? Je snad bez poskvrny? Což může být spravedlivý, kdo se zrodil z ženy? 15 Hle, on ani na své svaté nedá a nebesa nejsou v jeho očích bez poskvrny, 16 což teprve ohavný a zvrhlý člověk, který pije podlost jako vodu?
— Svévolníci žijí ve strachu
17 Poslouchej mě, co ti sdělím. Budu ti vyprávět, co jsem uzřel, 18 co hlásali moudří, co jim netajili jejich otcové, 19 ti, jimž jediným byla dána země, takže cizák mezi nimi nepřecházel: 20 Svévolník se úzkostlivě chvěje po všechny dny, hrůzovládci počet jeho let je ukryt. 21 Jeho uši slyší zvuk strašlivých zvěstí, v čas pokoje přijde na něj zhoubce. 22 Nevěří, že by se z temnot vrátil – je vyhlédnut pro meč. 23 Poplašeně bloudí, že není chléb, ví, že je mu připraven den temnot. 24 Soužení a úzkosti ho přepadají, dotírají na něho jako král k útoku připravený, 25 neboť vztáhl ruku proti Bohu, počínal si vyzývavě proti Všemocnému, 26 rozběhl se proti němu se skloněnou šíjí, pod hustým krunýřem svých štítů. 27 Svoji tvář zahalil tukem, ztučněl na slabinách. 28 Usadil se ve zničených městech, v neobývatelných domech, hrozících zřícením. 29 Nezůstane bohatý a jeho statek neobstojí, jeho majetek se na zemi nerozmůže. 30 Nevyjde z temnot, jeho výhonek sežehne plamen; sám zajde dechem svých úst. 31 Ač nevěří v šalebnost, bude jí zaveden, výměnou sklidí zase jen faleš. 32 Než vyprší jeho den, plné odměny se dočká, jeho ratolest se nebude zelenat, 33 bude jako vinná réva, když shazuje nedozrálé hrozny, nebo jak oliva shazující květy. 34 Spolek rouhačů zůstane neplodný, oheň zhltá stany úplatkářů; 35 plodí trápení a rodí ničemnosti, jejich lůno připravuje lest.“
1Elifaz Temanský mu na to řekl:2„Má mudrc hlásat jalové názory, v nitru se nadouvat větrem východním?3Má se hádat slovy bez smyslu a řečmi bez užitku?4Ty ale ohrožuješ zbožnost a bráníš rozjímání před Bohem!5Tvá ústa totiž vede špatnost a rozhodl ses mluvit prohnaně.6Tvá ústa – ne já – tě odsoudí, usvědčují tě vlastní rty!7Copak ses narodil jako první člověk? Přišel jsi na svět před horami?8To jsi naslouchal Boží tajné radě? Veškerá moudrost patří ti?9Copak víš něco, co my nevíme? Čemu rozumíš, a my ne?10Na naší straně jsou kmeti šediví, i tvého otce předčí věkem svým.11To ti nestačí ta Boží útěcha, nelíbí se ti slova laskavá?12Čím ses tak nechal unést v srdci, co ti tak zatemnilo oči,13že proti Bohu obracíš svůj hněv a z úst vypouštíš takovouto řeč?14Co je člověk? Může snad být čistý? Může být v právu, kdo je z ženy zrozený?15Ani na své anděly se Bůh nespoléhá, ani nebe není ryzí před jeho očima.16Co potom člověk zlý a zkažený, jenž hřeší, jako by vodu pil!17Něco ti povím, poslouchej, to, co jsem viděl, ti budu vyprávět,18to, co hlásají mudrci, když netají, co od svých předků přijali19(země byla dána jenom jim, nikdo cizí k nim tenkrát nepatřil):20Darebák trpí bolestí po všechny své dny, roky tyrana jsou spočteny.21Děsí se toho, co mu v uších zní, když má klid, napadá ho útočník.22Nevěří, že by unikl temnotě, neustále nad ním visí meč.23Bloudí tu jako potrava pro supy, ví, že ho očekává den temnoty.24Úzkost ho svírá, tíseň děsí ho, je jako král, jenž čeká na útok.25To proto, že proti Bohu vztáhl ruku, proti Všemohoucímu se postavil,26tvrdošíjně se vrhl proti němu obrněn svým štítem mohutným.27Svou tvář sice nechal zarůst tukem, sádlem si pokryl slabiny,28bude však bydlet ve zbořených městech, v domech, v kterých se nebydlí, které se rozpadají v sutiny.29Bohatý nezůstane, jeho moc neobstojí, jeho vliv nebude se šířit po zemi.30Takový neunikne temnotě, jeho výhonek plamen sežehne, dech Božích úst ho odvane.31Ať nikdo marně nespoléhá na marnost – prázdnota bude jeho odplatou!32Uschne, než přijde jeho čas, jeho větve se nebudou zelenat.33Bude jak réva, jež ztrácí hrozny nezralé, jako oliva, jež setřásá svůj květ.34Spolek bezbožných je neplodný, stany úplatkářů pohltí plameny.35Počnou trápení a zlo porodí, v jejich nitru se líhnou lsti!“