von Karl-Heinz Vanheiden1Schaut, das alles hat mein Auge gesehen, / mein Ohr gehört, und mein Verstand nahm es auf.2Was ihr da wisst, das weiß ich auch, / ich falle nicht hinter euch zurück.“
Überheblich: Gott soll mein Richter sein, nicht ihr!
3„Doch zum Allmächtigen will ich reden, / will mich verteidigen vor ihm!4Ihr habt doch nur Pflaster aus Lügen, / Pfuschärzte seid ihr allesamt.5Wenn ihr doch endlich still sein wolltet, / dann hielt man euch noch für gescheit!6Hört euch meine Rechtfertigung an, / merkt auf den Streit meiner Worte!7Wollt ihr Falsches reden für Gott / und Lügen vorbringen für ihn?8Wollt ihr für ihn Partei ergreifen, / Gottes Anwälte gegen mich sein?9Wird es gut für euch sein, wenn er euch erforscht? / Lässt er sich von euch täuschen wie ein Mensch?10Tadeln, ja tadeln wird er euch, / wenn ihr heimlich Partei ergreift.11Erschreckt ihr nicht vor seiner Majestät, / wird die Angst vor ihm euch nicht packen?12Eure Sätze sind nur Sprüche aus Staub, / und eure Schilde bestehen aus Ton.13Seid still, ich will jetzt reden, / mag über mich kommen, was will.14Und wenn ich mich selbst zerfleische, / ich setze mein Leben aufs Spiel!15Und wenn er mich tötet, ich warte darauf / und verantworte mein Leben vor ihm.16Schon darin sehe ich mein Heil, / denn kein Schurke hat Zutritt bei ihm.17Hört mir nur ganz aufmerksam zu, / dass meine Erklärung auch in eure Ohren dringt.18Seht, ich bin für den Rechtsstreit gerüstet, / und ich weiß, ich bekomme Recht!19Wer könnte den Prozess gewinnen gegen mich? / Dann wollte ich schweigen und gäbe meinen Geist auf.“
Bitter: Gott, quäle mich doch nicht!
20„Nur zweierlei tu mir nicht an, / dann verberge ich mich nicht vor dir:21Nimm deine schwere Hand von mir weg, / und dein Schrecken befalle mich nicht!'22Dann kannst du rufen, und ich antworte dir, / oder ich rede, und du antwortest mir.23Wie groß ist meine Schuldenlast bei dir? / Was sind meine Vergehen und Sünden?24Warum verbirgst du dein Gesicht, / behandelst mich wie deinen Feind?25Willst du ein verwehtes Blatt verschrecken, / verfolgst du einen dürren Halm?26Denn Bitteres teilst du mir zu; / für meine Jugendsünden lässt du mich büßen.27Du steckst meine Füße in den Block,[1] / beobachtest all meine Wege / und grenzt mich ein auf Schritt und Tritt,28obwohl ich doch wie Moder zerfalle, / wie ein Gewand, das die Motte zerfraß.“
Hiobs Warnung der Freunde vor der Gerechtigkeit Gottes – Vorsichtige Aufforderung an Gott zum Rechtsstreit
1Siehe, das alles hat mein Auge gesehen, mein Ohr gehört und sich gemerkt.2Soviel ihr erkannt habt, habe ich auch erkannt, ich stehe nicht hinter euch zurück. (Hi 12,3; Hi 15,9)3Doch ich will zum Allmächtigen reden, und vor Gott will ich mich verteidigen. (Hi 13,15; Hi 23,3)4Ihr dagegen seid Lügendichter[1], Kurpfuscher, ihr alle! (Hi 6,15; Hi 16,2)5Hieltet ihr euch doch still! Das würde euch zur Weisheit gereichen.6Hört doch meine Entgegnung und achtet auf die Streitreden meiner Lippen!7Wollt ihr für Gott Verkehrtes vorbringen und für ihn Falsches vortragen? (2Kön 10,18)8Wollt ihr seine Partei ergreifen[2], oder wollt ihr für Gott den Rechtsstreit führen?9Wird es gut für euch sein, wenn er euch erforscht? Oder wollt ihr ihn täuschen, wie man einen Menschen täuscht? (Apg 5,4)10Hart zurechtweisen wird er euch, wenn ihr insgeheim die Person anseht[3]. (2Chr 19,7)11Wird seine Hoheit euch nicht aufschrecken und sein Schrecken nicht auf euch fallen?12Was ihr vorbringt[4], sind Sprüche von Asche, eure Bollwerke[5] erweisen sich als Bollwerke aus Lehm. (Hi 21,34)13Schweigt still vor mir, und ich will reden, was auch über mich ergehen möge! (Hi 7,11)14Warum sollte ich mein Fleisch zwischen meine Zähne nehmen und mein Leben in meine Hand legen?[6]15Siehe, er wird mich töten, ich will auf ihn warten[7], nur will ich meine Wege ihm ins Angesicht rechtfertigen. (Hi 13,3)16Schon das wird mir zur Rettung sein, denn kein Ruchloser darf vor sein Angesicht kommen. (Mt 7,23)17Hört, hört meine Rede, und meine Darlegung dringe in eure Ohren! (Hi 21,2)18Siehe doch, ich habe den Rechtsfall vorgebracht, ich habe erkannt, dass ich recht behalten werde.19Wer ist der, der mit mir den Rechtsstreit führen könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden. (Jes 50,8)20Nur zweierlei tue nicht mit mir, dann werde ich mich nicht vor deinem Angesicht verbergen! (Hi 9,34)21Entferne deine Hand von mir, und dein Schrecken soll mich nicht ängstigen!22Dann rufe, und ich will antworten, oder ich will reden, und du erwidere mir! (Hi 14,15; Hi 31,35)23Wie viele Sünden und Vergehen habe ich? Lass mich mein Verbrechen und mein Vergehen wissen! (Hi 6,24; Hi 10,2)24Warum verbirgst du dein Angesicht und hältst mich für deinen Feind? (Hi 10,16; Hi 16,9; Hi 19,11; Hi 30,21; Hi 33,10; Ps 44,24)25Willst du ein verwehtes Blatt erschrecken und einem dürren Halm nachjagen?26Denn Bitteres verhängst[8] du über mich, und die Sünden meiner Jugend lässt du mich entgelten. (1Kön 17,18; Ps 25,7; Jer 31,19)27Und meine Füße legst du in den Block und beobachtest all meine Pfade, zeichnest dir die Sohlen[9] meiner Füße auf, (Hi 3,23; Hi 14,16)28da ich doch wie Moder zerfalle[10], wie ein Kleid, das die Motte zerfressen hat. (Hi 7,5; Ps 39,12; Jak 5,2)
Hiob 13
Bible Kralická
1Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.2Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.3Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.4Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.5Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.6Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.7Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?8Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?9Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?10V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.11Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?12Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.13Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.14Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?15By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.16Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.17Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.18Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.19Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?20Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:21Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.22Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.23Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.24Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?25Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?26Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,27A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;28Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
1 Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu. 2 Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem. 4 Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni. 5 Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré. 6 Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností. 7 To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu? 8 Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho? 9 Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka? 10 Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit. 11 Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho? 12 Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
— Jób se chce odpovídat před Bohem
13 Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli. 14 Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku. 15 I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty. 16 Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup. 17 Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím. 18 Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým. 19 Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu. 20 Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat: 21 Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá. 22 Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi. 23 Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích. 24 Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele? 25 Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo? 26 Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí, 27 svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou. 28 Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Hiob 13
Bible, překlad 21. století
von Biblion1To vše už jsem viděl očima, slyšel ušima a rozpoznal.2Co víte vy, to také vím a nejsem v ničem za vámi.3Teď chci se Všemohoucím promluvit, s Bohem chci projednat svou při.4Vy mě jen špiníte samou lží, všichni jste šarlatáni, a ne lékaři.5Kdybyste aspoň konečně umlkli, vzbudili byste dojem moudrosti!6Moji námitku teď tedy poslyšte, věnujte pozornost mým stížnostem.7To kvůli Bohu mluvíte tak podle? To kvůli němu řečníte falešně?8Chcete snad nadržovat jemu? Chcete snad dělat obhájce Bohu?9Dopadnete dobře, až vás prozkoumá? Oklamete ho, jako klamete člověka?10Budete-li někomu tajně nadržovat, copak vás tvrdě neztrestá?11Jeho vznešenosti nebojíte se, nepadá na vás jeho děs?12Ta vaše moudra jsou slepená z popela, vaše odpovědi jsou hlína splácaná!13Mlčte, teď promluvit chci já, pak ať se stane, co má se stát.14Proč kůži na trh nosit chci a vlastní život nasadit?15I kdyby mě zabil, i kdybych neměl naději, své cesty chci před ním obhájit.16Jedině tak bych se mohl zachránit – vždyť před něj nepřijde žádný bezbožník!17Dobře poslouchejte, co tu vypovím, můj výklad ať vám v uších zní.18Teď jsem připraven vést svou při vědom si toho, že jsem nevinný.19Kdo se to bude se mnou přít? Chci zemřít, když mě umlčí!20Žádám tě, Bože, jenom o dvojí, ať se před tebou skrývat nemusím:21Svou ruku ode mě odtáhni, ať nejsem zastrašen tvými hrůzami.22Potom mě vyzvi, ať se obhájím, anebo začnu mluvit a ty mi odpovíš.23Kolik mám hříchů, kolik vin? Ukaž mi můj zločin a můj hřích!24Proč skrýváš svoji tvář? Proč mě za protivníka pokládáš?25List větrem zmítaný chceš vyděsit, za suchou plevou chceš se hnát,26že na mě sepisuješ hořké žaloby a hříchy mládí že mi přičítáš?27Nohy mi svíráš do klády, na každém kroku na mě dohlížíš, značíš si moje šlápoty!28Člověk se rozpadá jak něco shnilého, jako když roucho žere mol.