Hiob 12

Neue evangelistische Übersetzung

von Karl-Heinz Vanheiden
1 Hiob erwiderte:2 „Ja, ihr seid die rechten Leute, / und mit euch stirbt die Weisheit aus!3 Auch ich habe Verstand wie ihr, / ich stehe euch nicht nach! / Und wer wüsste das nicht?4 Dem eigenen Freund bin ich zum Spott, / ich, der Gott anruft, dass er mich hört. / Ja, der Gerechte, der Fromme wird zum Spott.5 Dem Unglück Verachtung!', denkt der Sichere, / 'ein Stoß noch denen, deren Fuß schon wankt!'“6 „Um die Zelte der Verwüster steht es gut, / die Gott reizen sind in Sicherheit, / und die, die meinen, sie hätten Gott in der Hand.7 Aber frag doch das Vieh, das wird es dich lehren, / die Vögel machen es dir bekannt.8 Rede zur Erde, sie schärft es dir ein, / die Fische im Meer erzählen es dir.9 Wer wüsste bei alledem nicht, / dass Jahwes Hand es gemacht hat?10 Von seiner Macht hängt alles Leben ab / und der Geist im Leib jedes Menschen.11 Soll nicht das Ohr die Worte prüfen, / wie der Gaumen eine Speise schmeckt?12 Es heißt: 'Bei Greisen ist die Weisheit, / die Einsicht, die durch langes Leben kommt.'13 Nein, bei ihm ist Weisheit und Macht, / ihm gehören Einsicht und Rat.14 Was er abreißt, baut niemand wieder auf, / wen er einsperrt, dem öffnet keiner die Tür.15 Hält er das Wasser zurück, dann trocknet alles aus, / lässt er es los, zerwühlt es das Land.16 Bei ihm sind Einsicht und Macht, / ihm gehört, wer irrt und wer in die Irre führt.17 Ratgeber lässt er barfuß gehen, / und Richter macht er zu Narren.18 Den Gurt von Königen löst er auf / und lässt ihren Lenden nur den Schurz.19 Priester führt er entblößt hinweg, / und alte Geschlechter bringt er zu Fall.20 Bewährten nimmt er die Sprache / und Ältesten die Urteilskraft.21 Verachtung gießt er auf Edelleute aus, / Starken löst er den Gürtel.22 Im Dunkel Verborgenes deckt er auf, / selbst die Todesnacht bringt er ans Licht.23 Er lässt Völker wachsen und vergehen, / er breitet sie aus und rafft sie dann weg.24 Den Häuptern des Landes nimmt er den Verstand, / lässt sie irren in pfadloser Öde.25 Sie tappen im Dunkeln ohne ein Licht, / er lässt sie taumeln wie Betrunkene.

Hiob 12

Elberfelder Bibel

von SCM Verlag
1 Und Hiob antwortete und sagte: (Hi 3,2)2 Wirklich, ihr seid ⟨die rechten⟩ Leute, und mit euch wird die Weisheit aussterben!3 Auch ich habe Verstand[1] wie ihr, ich stehe nicht hinter euch zurück[2]; und wer wüsste dies nicht[3]? (Hi 13,2; 2Kor 11,5)4 Zum Gespött für seine Gefährten wird der, der zu Gott rief[4] – und der antwortete ihm –, der Gerechte, Rechtschaffene ⟨wird⟩ zum Gespött! (Hi 16,20; Hi 17,2; Hi 21,3; Ps 22,7)5 Dem Unglück gebührt Verachtung, meint der Sichere[5],[6] ein Stoß denen, deren Fuß wankt![7]6 Die Zelte der Verwüster haben Ruhe, und Sicherheit gibt es für die, die Gott reizen, für den, der Gott in seiner Hand führt[8]. (Hi 21,7; Ps 73,3; Jer 5,27; Hab 1,11)7 Aber frage doch das Vieh, und es wird es dich lehren, oder die Vögel des Himmels, und sie werden es dir mitteilen, (Spr 30,24; Mt 6,26)8 oder rede zu der Erde, und sie wird es dich lehren[9], und die Fische des Meeres werden es dir erzählen!9 Wer erkennt nicht an all diesem, dass die Hand des HERRN dies gemacht hat? (1Mo 1,20; Röm 1,19)10 In seiner Hand ist die Seele alles Lebendigen und der Lebensatem alles menschlichen Fleisches. (4Mo 16,22; Ps 104,30; Jes 57,16; Dan 5,23)11 Soll das Ohr nicht die Worte prüfen, ⟨wie⟩ der Gaumen für sich die Speise kostet? (Hi 6,30)12 Bei Greisen ist Weisheit und Einsicht bei hohem Alter[10]. (1Kön 12,6; Hi 15,10; Hi 32,6)13 Bei ihm ist Weisheit und Macht, sein ist Rat und Einsicht. (Hi 9,4; Hi 32,8; Spr 2,6; Spr 8,14; Jes 31,2; Dan 2,20)14 Siehe, er reißt nieder, und es wird nicht wieder gebaut; er schließt über jemandem zu, und es wird nicht wieder geöffnet. (1Mo 7,16; Pred 7,13; Jes 22,22; Mal 1,4; Offb 3,7)15 Siehe, er hemmt das Wasser, und es trocknet aus; er lässt es los, und es kehrt das Land um. (1Mo 8,1; 1Kön 17,7)16 Bei ihm ist Kraft und Erfolg; sein ist, wer irrt und wer irreführt. (1Kön 22,22; Hi 32,8; Spr 2,6; Jes 31,2)17 Er führt Ratgeber beraubt[11] weg, und Richter macht er zu Narren. (2Sam 17,14; Jes 29,14; 1Kor 1,20)18 Fesseln[12] von Königen löst er auf und schlingt einen Gurt[13] um ihre Hüften. (2Chr 33,11; Dan 2,21)19 Er führt Priester beraubt weg, und alte ⟨Geschlechter⟩ bringt er zu Fall[14]. (Hi 34,20; Ps 76,13; Jes 40,23; Lk 1,52)20 Bewährten ⟨Sprechern⟩ entzieht er die Sprache, und Alten nimmt er die Urteilskraft. (Hi 32,9)21 Verachtung schüttet er auf Edle, und den Gürtel der Starken lockert er. (Ps 107,40; Jes 23,9)22 Er enthüllt Geheimnisvolles aus dem Dunkel, und Finsternis zieht er ans Licht. (Hi 34,22; Dan 2,22; Mt 10,26; 1Kor 4,5)23 Er macht Völker groß und vernichtet sie; er breitet Völker aus, und er leitet sie[15]. (Ps 107,38)24 Den Häuptern des Volkes im Land nimmt er den Mut[16], und in wegloser Einöde lässt er sie umherirren. (Ps 59,12; Ps 76,13; Ps 107,40; Dan 4,13)25 Sie tappen in der Finsternis, wo kein Licht ist, und er lässt sie umherirren wie einen Betrunkenen. (Hi 5,14; Jes 19,14)

Hiob 12

Bible Kralická

1 Odpověděv pak Job, řekl:2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.

Hiob 12

Český ekumenický překlad

von Česká biblická společnost
1  Jób na to odpověděl: 2  „Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost! 3  Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví? 4  Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný. 5  Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají! 6  Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci. 7  Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví, 8  poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou. 9  Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila 10  a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora. 11  Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm? 12  Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku? 13  Moudrost, ta je u Boha, i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum. 14  Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze. 15  Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi. 16  U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí. 17  Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce, 18  pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra, 19  kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody, 20  odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost, 21  opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť, 22  odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co jev šeru smrti, 23  pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je, 24  bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot, 25  aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého. 

Hiob 12

Bible, překlad 21. století

von Biblion
1 Job na to řekl:2 „Opravdu, vy jste ti praví a moudrost vymře s vámi!3 I já však mám rozum tak jako vy a nejsem v ničem za vámi, to přece každý ví.4 Jsem ale k smíchu i svému příteli: ‚On volá k Bohu, ať mu prý odpoví!‘ Jsem k smíchu: ‚Hle, spravedlivý a poctivý!‘5 Spokojený člověk pohrdá neštěstím: ‚Kopanec tomu, kdo se potácí!‘6 Stany nájezdníků naplňuje klid, ti, kdo popouzejí Boha, jsou v bezpečí, jako by Boha v ruce drželi.7 Jen se ptej dobytka, ať tě poučí, ptáci na nebi ti to povědí;8 anebo promluv se zemí, ať tě poučí, ryby v moři ti to prozradí:9 Neví snad jeden každý z nich, že je svou rukou učinil Hospodin?10 V jeho ruce je život každého tvora, je v ní dech každého lidského těla.11 Což neumí ucho rozlišovat slova, jako umí jazyk pokrm ochutnat?12 Náleží moudrost jenom kmetům, patří rozumnost k dlouhému věku?13 Bůh – ten má moudrost a také moc, patří mu prozřetelnost a rozumnost.14 Co zboří, se nedá postavit, koho uvězní, nelze propustit.15 Když zadržuje vody, sucho přichází, a když je vypustí, zemi pustoší.16 Jemu patří síla i schopnosti, jeho je podvedený i podvodník.17 Velmože svléká donaha, ze soudců umí blázny udělat.18 Králům rozpíná opasky, bedra jim obtáčí provazy.19 I kněží svléká donaha, dávné opory strhává.20 Odebírá slovo zkušeným, starce zbavuje soudnosti.21 I přední muže vystavuje hanbě, odzbrojuje i statečné.22 Odkrývá hlubiny temnoty, na světlo vyvádí, co bylo v příšeří.23 Rozmnožuje národy a pak je ničí, dává jim rozmach a pak je rozhání.24 Vůdce lidu on o rozum připravuje, nechá je bloudit v pustotě bez cíle.25 Bez světla tápají v temnotě, nechá vrávorat je jako opilce.