1Da erwiderte Zofar von Naama:2„Soll der Wortschwall ohne Antwort sein, / und hat ein Schwätzer einfach Recht?3Lässt dein Gerede Männer verstummen? / Darfst du spotten, und keiner tadelt dich?4Sagst du doch: 'Meine Lehre ist klar, / ich bin in Gottes Augen rein!'5Wenn Gott nur reden wollte, / seine Lippen auftun gegen dich6und zeigte dir verborgene Weisheit, / die zu hoch ist für den Verstand! / Dann würdest du erkennen, / dass Gott von deiner Schuld noch manches übersieht.“
Was willst du gegen den Allmächtigen?
7„Kannst du die Tiefe Gottes erreichen, / die Vollkommenheit des Allmächtigen fassen?8Sie ist hoch wie der Himmel – was kannst du tun? / Sie ist tiefer als die Welt der Toten – was durchschaust du schon?9Weiter als die Erde ist ihr Maß / und breiter als das Meer.10Wenn er vorbeizieht und zupackt, / wenn er zusammentreibt, / wer will ihn daran hindern?11Denn Gott erkennt die Falschheit der Leute, / er sieht das Böse und schaut es sich nicht lange an.12Kommt ein Hohlkopf noch zu Verstand, / wird aus einem Wildesel jemals ein Mensch?“
Entferne das Böse von dir!
13„Wenn du dein Herz in Ordnung bringst / und deine Hände zu ihm erhebst –14ist Böses in deiner Hand, entferne es / und lass in deinen Zelten kein Unrecht sein –,15dann kannst du dein Gesicht ohne Makel erheben, / dann stehst du fest und fürchtest dich nicht.16Dann wirst du die Mühsal vergessen, / wirst an sie denken wie an Wasser, das vorüberfloss.17Heller als der Mittag strahlt dein Leben auf, / das Dunkel wird dem Morgen gleich.18Du fasst Vertrauen, weil es Hoffnung gibt, / du schaust dich um und legst dich ruhig nieder.19Und liegst du dann, schreckt keiner dich auf, / und viele suchen deine Gunst.20Doch die Augen der Bösen versagen, / sie haben keine Zuflucht mehr, / ihre Hoffnung ist nur noch der Tod.“
Erste Rede des Zofar: Widerspruch gegen Hiob – Mahnung zur rechten Schau und zur Demütigung vor dem allwissenden Gott
1Und Zofar von Naama antwortete und sagte: (Hi 2,11; Hi 20,1)2Soll der Wortschwall nicht beantwortet werden[1], oder soll ein Schwätzer[2] recht behalten? (Spr 10,19; Pred 5,1; Jak 1,19)3Soll dein Gerede Männer zum Schweigen bringen[3], dass du spotten kannst und niemand ⟨dich⟩ beschämt? (Hi 34,7)4Und du sagtest: Meine Lehre ist lauter, und ich war rein in deinen Augen! (Hi 6,30; Hi 10,7)5Aber – möge Gott doch reden und seine Lippen gegen dich auftun (Hi 38,1)6und dir die Geheimnisse der Weisheit mitteilen, dass sie wie Wunder sind für ⟨menschliche⟩ Klugheit[4]! Und erkenne ⟨doch⟩, dass Gott dir ⟨viel⟩ von deiner Schuld übersieht[5]! (Esr 9,13)7Kannst du die Tiefen Gottes erreichen oder die Vollkommenheit des Allmächtigen ergründen[6]? (Hi 26,14; Hi 27,11; Hi 35,5; Hi 37,23; Röm 11,33)8Himmelhoch ⟨sind sie⟩ – was kannst du tun? – tiefer als der Scheol – was kannst du erkennen? (Spr 30,4)9Länger als die Erde ist ihr Maß und breiter als das Meer. (Hi 33,12; Hi 42,3)10Wenn er vorüberzieht und festnimmt und ⟨zum Gericht⟩ versammelt, wer will ihm dann wehren? (Hi 9,12; Jes 14,27)11Denn er erkennt die nichtswürdigen Männer, und er sieht Böses, ohne dass er ⟨darauf⟩ achten muss.[7] (Ps 33,13)12Kann ein Hohlkopf Verstand gewinnen und ein Eselhengst[8] als Mensch geboren werden?13Wenn du dein Herz fest ausrichtest und deine Hände zu ihm ausbreitest – (2Mo 9,29; Hi 5,8; Kla 3,41)14wenn Böses in deiner Hand ist, so entferne es und lass in deinen Zelten kein Unrecht wohnen! – (1Sam 7,3; 2Kön 17,13; Hi 8,6)15ja, dann wirst du dein Gesicht erheben ohne Makel und wirst unerschütterlich[9] sein und dich nicht fürchten. (Hi 22,26; Ps 112,7; 1Joh 3,21)16Denn du wirst die Mühsal vergessen, wirst ⟨an sie⟩ denken wie an vorbeigeflossenes Wasser[10], (1Mo 41,51; Jes 65,16)17und heller als der Mittag wird ⟨dein⟩ Leben aufgehen; mag es finster sein – wie der Morgen wird es werden. (Ps 37,6; Ps 97,11; Jes 58,8)18Und du wirst Vertrauen fassen, weil es Hoffnung gibt; und du wirst Ausschau halten, in Sicherheit dich niederlegen.19Und du liegst da, und niemand wird dich aufschrecken, und viele werden deine Gunst suchen[11]. (2Chr 20,30; Ps 4,9; Hes 34,28)20Aber die Augen der Gottlosen werden versagen. Und ⟨jede⟩ Zuflucht geht ihnen verloren, und ihre Hoffnung ist, die Seele auszuhauchen. (Hi 3,21; Hi 8,13)
Hiob 11
Bible Kralická
1A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:2Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?3Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.4Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.5Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,6Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.7Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?8Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?9Delší jest míra její než země, a širší než moře.10Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?11Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?12Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.13Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;14Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:15Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.16Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.17K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.18Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.19A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.20Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
1 Na to navázal Sófar Naamatský slovy: 2 „Má takové množství slov zůstat bez odpovědi? Má mluvka být v právu? 3 Mohou lidé k tomu, co povídáš, mlčet? Máš ty se dál vysmívat a nikdo tě neusadí? 4 Říkáš: ‚Co jsem zastával, je ryzí, jsem před tebou čistý.‘ 5 Jen kdyby Bůh promluvil a otevřel rty proti tobě, 6 prozradil by ti taje moudrosti: dvojnásobný trest k záchraně vede. Věz, že Bůh chce zapomenout na tvé nepravosti. 7 Dokážeš vystihnout Boha či obsáhnout dokonalost Všemocného, 8 jež nebesa převyšuje? Co chceš dělat? Hlubší je než podsvětí. Co o tom víš? 9 Její míra je delší než země, širší nežli moře. 10 Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí? 11 Ano, on zná falešníky, vidí ničemnosti – a srozuměn není. 12 Může tupec dostat rozum? Narodí se hříbě divokého osla jako člověk?
— Vyhlídka na nový život
13 Jestliže teď napravíš své srdce a vztáhneš své ruce k Bohu, 14 jestliže dáš ruce pryč od ničemností, nepřipustíš, aby ve tvém stanu přebývala podlost, 15 tedy pozdvihneš tvář bez poskvrny, budeš jak odlitý z bronzu, nepocítíš bázně, 16 zapomeneš na trápení, bude ve tvých vzpomínkách jak voda, která uplynula. 17 Nadejde ti věk jasnější nad poledne, chmury obrátí se v jitro. 18 Doufej, naděje ti kyne, pohleď, budeš uléhat v bezpečí. 19 Budeš odpočívat a nikdo tě nevyděsí, získat tebe budou si přát mnozí, 20 kdežto svévolníkům vypoví zrak, ztratí útočiště, jejich nadějí je: vydechnout duši.“
1Sofar Naámský mu na to řekl:2„Má ta spousta slov zůstat bez odpovědi? Má se dát za pravdu mluvkovi?3Myslíš, že svým tlacháním všechny umlčíš? Že nikdo neztrestá tvé rouhání?4Říkal jsi Bohu: ‚Mé přesvědčení je ryzí, jsem před tebou zcela bez vady.‘[1]5Ach, kéž by tak Bůh promluvil, kéž by se s tebou dal do rozpravy!6Kéž by ti prozradil taje moudrosti, potřebuješ totiž dvojnásob chápání: Věz, že Bůh tě trestá míň, než bys zasloužil!7Můžeš postihnout Boží hlubiny? Meze Všemohoucího pochopit?8Vyšší jsou nad nebe – jak si poradíš? Hlubší než podsvětí – co ty o tom víš?9Delší než země, širší než moře!10Když on zasáhne, když uvězní, když svolá soud, kdo mu zabrání?11Podvodníky zná a vidí zlo, jak by mu mohlo uniknout?12‚Rozum dostane hlava dubová, až divoká oslice zplodí člověka!‘13Když ale napravíš své srdce a k Bohu vzepneš dlaně,14zlo ze svých rukou když daleko odhodíš a nestrpíš ve svém stanu bezpráví,15tehdy tvář pozvedneš bez vady, budeš stát neochvějně, bez vší obavy.16Tehdy zapomeneš na své trápení, jak voda odplyne z tvé paměti.17Tvůj život jak poledne se rozzáří, i tma se promění v svítání.18Buď klidný, vždyť je tu naděje – rozhlédneš se kolem a v klidu ulehneš.19Budeš spát a nikdo nevyruší tě, o tvou přízeň se budou mnozí ucházet.20Oči ničemů se ale vysílí, jejich útočiště se vytratí; zbude jim naděje, že duši vypustí.“